Průvodce sportovními vozy do půl milionu aneb proč si všichni vybírají to samé?

Octavia, Focus, Golf… Pročtete-li si diskuzní fóra, naleznete pravidelné vzorce chování a doporučení, která ústí v auta kupovaná takzvaně na jistotu. Kombinace jejich rozšíření, užitných vlastností, ale také třeba dostupnosti servisu z nich zkrátka dělá volby, kterými nelze šlápnout vedle. Segment sportovních aut je mnohonásobně menší a jakákoli volba možná na první pohled vypadá zvláštně a exoticky. Jenže ve skutečnosti jsou vzorce a postupy často stejné a většinu kupců si mezi sebe rozdělí jen hrstka modelů, které jsou léty sešlehané a prověřené. Tento článek má za cíl pojmenovat právě tyto zásadní modely na poli sportovních aut a nastínit, proč právě ony se hřejí na výsluní zájmu oproti své konkurenci ve stejném cenovém segmentu. Mimo jiné by se tento článek dal pojmout i jako universální odpověď na polovinu dotazů z rubriky “Ptejte se”. A protože hot hatch není sportovní auto, budeme se opravdu zabývat jen věcmi, které mají pohon zadních (výjimečně všech) kol.

Mazda MX-5 – Když nemám peníze

Nelze začít jinak, než po stodevadesátéosmé přinést dříví do lesa. Mazda MX-5 má zkrátka na trhu mezi sportovními ojetinami nenahraditelné místo a v dnešní době to platí dvojnásob, protože cokoli starší 15 let se nazývá potenciální youngtimer a ceny stoupají neadekvátně stavu a schopnostem. Miat je ale tolik a jsou tak rezavé a roztomilé, že jsou stále levné. Přitom sportovní schopnosti malé Mazdy můžeme nazvat legendárními a s rozpočtem do 200 tisíc Korun se o ničem jiném než nevýkonném a hyperaktivním roadsteru, beztak nemá cenu bavit – mezi původně dražšími auty sice naleznete více výkonu, ale také znatelně více obezity, tuposti a naopak méně agility a brzdného účniku. Při takto nízkém rozpočtu je navíc jasné, že o peníze jde až v první řadě a mimo schopnosti nechat se drtit až do morku kosti stabilizátoru Miata vyniká také uměním jezdit za minimální provozní náklady – komunita a snadná dostupnost veškerých dílů je obrovskou a neoddiskutovatelnou výhodou. Za 100 tisíc se dá s trochou snahy pořídit NB 1.8 i se základním balíčkem stabilizátory/pružiny + sportovní destičky + pořádné pneumatiky. Za 200 už se dá NA/NB opravdu pečlivě připravit na dlouhodobou sportovní zátěž, nebo pořídit již upravená a třeba přeplňovaná, anebo lze sáhnout po znatelně novějším, tužším a v přímce rychlejším modelu NC s jednotkou 2.0 MZR o výkonu 160 koní.

PS: Chcete za 500 tisíc co nejnovější sportovní auto bez starostí? Odpovědí je opět MX-5, tentokrát však budeme mluvit o 2 – 3 roky starém ND.

Proč je lepší než konkurence: Protože umí všechno. MR2 W30 je možná v základu ostřejší, ale má problematické motory a mizernou praktičnost. MGF nedosahuje preciznosti řízení a řazení Miaty a nedokáže nabídnout ani její spolehlivost. BMW E36/E46 jsou spíše cestovní a abyste je mohli drtit stejně moc, jako malou Japonku, budete potřebovat více peněz a úprav.

V čem může být háček: Ze zištných důvodů je to stádní volba, takže Mazdou nikoho neohromíte. Je třeba být připraven na korozi. Projev motorů je veskrze obyčejný a pokud jste motorhead, nelze očekávat nic než zklamání.

BMW 130i – Když 2 místa nestačí

Zakoupit si sportovní auto je fajn, ale pokud aspoň občas potřebujete využít i zadní sedadla, dostáváte se do nehezké situace. Při vší úctě, atrapy sedadel u aut s koncepcí 2+2 se hodí leda k převozu tašek – narvat tam i ty děti zavání sadismem. BMW se naštěstí od roku 2005 rozhodlo vstoupit do segmentu kompaktních aut samostatným modelem a nikoli jen zákrsem odvozeným od větší řady 3. Vrcholnou benzínovou motorizací se stala varianta 130i s řadovým šestiválcem N52 o výkonu 261 koní a tím je vymalováno. Pokud chcete namítnout, že je přece 1er E87 malé a ta zadní sedadla nestojí za řeč, tak ano, není to žádná sláva. Nicméně výše zmíněné dítě už lze za pasažéry na předních sedadlech umístit, aniž byste jej předtím museli lámat v kole, což je veliké plus pro všechny zúčastněné. 130i je velice schopná v přímce a umí se rozdovádět i v zatáčkách, přestože v sérii samozřejmě chování čistokrevného sporťáku nabídnout neumí. Je veliká škoda, že BMW do 130i neumělo dodat tovární samosvor alespoň za příplatek. Celkovým balíčkem schopností, od potentního motoru, přes dobré řízení až po vyvážený podvozek, však těžko hledá konkurenci. 

Proč je lepší než konkurence: Protože je relativně snadno dostupné, dobře servisovatelné a na poměry čtyřdvéřových sportovně laděných aut i dostatečně agilní. Subaru Legacy 3.0R Spec.B budete shánět rok a stejně bude pomalejší. Mercedes C32 AMG nebo Audi S4 budou mít znatelně dražší provoz i servis a beztak nenabídnou, výkonnějším motorům navzdory, tak dobrý řidičský zážitek. Mazda RX-8 má přesnější podvozek i převodovku a bude znatelně levnější, ale spotřeba oleje a benzínu neodpovídá poskytované dynamice.

V čem může být háček: Sehnat dobré auto může být kumšt. Je třeba počítat s průměrně vyššími nájezdy. Nikdy nenabídne pocit z řízení opravdového nízkého sporťáku.

Nissan 350Z – Když chci výkon a nemám peníze

Často je kritizován za otylost a svou sportovní nejednoznačnost. 350Z je totiž v základu spíše japonská verze amerického pony caru pro evropský trh než puristické sportovní auto. Jenže v jeho cenové hladině to v současnosti zeje prázdnotou a v konečném důsledku to stačí k tomu, aby bylo Zetko tou nejlepší volbou. Hrdinové minulosti jako Nissan 200SX nebo MR2 W20 Turbo už jsou ve věku, kdy je jednak těžké je vůbec sehnat a druhak bývají ve stavu vyžadujícím minimálně větší servis, spíše ale menší renovaci. To 350Z je vlastně stále docela mladík. Šestiválec VQ35DE má mimořádně podmanivý zvuk a je dostatečně silný, aby mu nedocházel dech ani ve vyšších rychlostech. Mezi zadními koly je u evropských verzí standardně viskózní diferenciál s omezenou svorností – ideální to není, ale lepší než nic. Podvozek je vyspělý, stačí mu pomoci dobrými pneumatikami a lehkou redukcí hmotnosti. A jak nám dokázal kamarád Matěj z Jedeto, BTG na Nordschleife umí Zetko s lehkými (ale nijak zásadními) úpravami, za skvělých 8:14. Asi bych měl odvolat řeči o tom pony caru…

Proč je lepší než konkurence: Protože v cenové relaci do 300 tisíc vlastně moc konkurence nemá. BMW Z4 bych si troufal celkově označit jako o chlup horší sportovní auto. SLK si hraje na svou ležérní notu a Audi TT je prostě… Audi TT. Hyundai Genesis je novější a výkonnější, ale pokud nechcete pouze driftovat, bude lepší volbou Zetko.

V čem může být háček: Aby Nissan fungoval jako pravé sportovní auto, bude potřebovat trochu péče a listování v nabídkách performance dílů.

Opel Speedster – Když chci zakusit exotiku

Plechovka od Lotusu. To je jedna z nejryzejších sportovních řidičských věcí, jakou si můžete pořídit. Výše už stojí pouze splašené trubkoví jako Caterham nebo Ariel. Jenže všechny tyhle parodie na normální auto stojí nesmysl a ceny vůbec neklesají. Naštěstí existuje alternativní řešení od Opelu. Speedster užívá šasi společné s Elise S2. Má stejný hliníkový monokok, a motor v něm také máte za zády. Oproti výchozí lehkonožce z Hethelu sice rüsselsheimský výtvor trochu přibral, jeho hmotnost však stále leží hluboko pod hranicí jedné tuny, takže 147 koní čtyřválce 2,2 litru Ecotec stačí na slušnou dynamiku. Pokud by vám to bylo málo a rozpočet se v budoucnu zvětšil, existuje snadná cesta, jak motoru pomoci turbokitem k mnohem zajímavějšímu projevu. A samozřejmě se můžete těšit ze všech fičůr, které umí nabídnout pouze ta nejlehčí auta a patří mezi ně třeba až telepatická schopnost krouhat zatáčky, možnost podjíždění závor a samozřejmě také komické výstupy při nastupování a vystupování přes široký práh a značný výškový rozdíl mezi dnem skořepinové sedačky a zadkem dospělého stojícího muže.

Proč je lepší než konkurence: Protože v cenovém segmentu žádnou konkurenci vlastně nemá. Nebudeme-li počítat auta s volantem na špatné straně nebo ty nejlevnější Elise S1 u jejichž stavu visí veliký otazník

V čem může být háček: Koupě bouraného auta je v tomto případě větší průšvih než kde jinde. Díly monokoku jsou lepeny speciálním lepidlem a postupem a každé strukturální poškození znamená velké riziko, že už to opravit nepůjde, nebo že to někdo opraví špatně. Bourat obecně nedoporučujeme – panely karoserie s GRP jsou drahé a těžko se shání.

Honda S2000 – Když chci ten nejlepší sporťák do 500 tisíc

Pro Hondu S2000 už mám nějaký ten rok slabost. A ne, není to kvůli motoru F20 o výkonu 240 koní, který bývá v souvislosti s maniakální Hondou z přelomu tisíciletí zmiňován nejčastěji. Vlastně bych klidně oželel třeba 2000 otáček za masitější projev ve středních otáčkách. Stěžejními lákadly posledního roadsteru od Hondy prodávaného v Evropě jsou surovost a mechaničnost projevu. V Japonsku tohle auto postavili tak, aby se nejlépe cítilo v posledních desetinách podávaných výkonů a přímo se rochnilo v tom, když se z něj někdo snaží vyjezdit duši. Převodovka a pedálová skupina umožňují provádět superrychlé řazení, podvozek žadoní, aby se mohl potácet u limitu a motor jede jen když ho držíte před červeným polem. Je to intenzivní, přetáčivé, syrové, krásně vyvážené a přes nevelkou dynamiku v přímce také velmi rychlé a schopné na okruhu. Pro ideální sportovní výkony však budete potřebovat lamelový diferenciál a hodit se bude také kratší stálý převod.

Proč je lepší než konkurence: Porsche Boxster S je podobně rychlé a navíc všestrannější, visí nad ním ale strašák drahých oprav a nenabídne tolik vzrušení. BMW M3 už dávno vystřelily mimo zamýšlený budget.

V čem může být háček: Kolem Hondy S2000 je poslední roky šílený humbuk a její ceny stále stoupají.

Je mi zcela jasné, že ne každý bude sdílet tato rozhodnutí a přinese spoustu argumentů, proč se mýlím a proč by v seznamu měla být jiná auta. Ale od toho přece diskuze jsou, tak směle do toho. :-)