Land Rover Defender 110 Heritage Edition: Vážně nám bude chybět?

Nový Defender přijde na jaro i k nám, a samozřejmě bude k dispozici i v novinářské flotile. Proč si ale nepřipomenout ten starý, hranatý? Mají leccos společného, hlavně schopnost tolik rozdělit motoristickou obec. Jen si to vemte, starý Defender byl pro jedny nepřekonatelnou a ultraschopnou offroadovou ikonou, zatímco ti druzí jej kritizovali coby zastaralý, nepohodlný a velmi nespolehlivý. Ti druzí pak většinou nový Defender opěvují, ti první odsuzují pro vyměklost, přetechnizovanost a domnělou křehkost. Kde je pravda? Netuším, ale skoro to vypadá, že kdo dnes chce být mimo mainstream, přiklání se k Defenderu novému, Defender starý totiž nabývá na popularitě a stává se z něj cool artikl. S nejrůznějšími úpravci se roztrhl pytel a hledáte-li ideální Defender restomod, stačí otevřít instagram a do minuty máte několik kousků. Defender je tedy oficiálně hipsterskou záležitostí. 

S tím se ale váže celá řada klišé a každý teoretik vám dokáže vyprávět hodiny a hodiny o tom, proč je to nejlepší offroad na světě (což patrně nebude pravda, ale dost záleží, podle čeho soudíte). Přišlo mi však zajímavé, když jsem se dočetl, a nevím zda je to pravda, že pro polovinu světové populace byl Land Rover prvním autem, které kdy spatřili. Na mě osobně působí Defender a série jemu předcházející vyloženě jako auto “těch hodných”, byť v jedné z Bondovek se to snažili tvůrci změnit a Defendery záporáků pronásledovaly letadlo Jamese Bonda… Ne, ne a ještě jednou ne. Defender je hodné auto. 

Mám k němu totiž velmi vřelý vztah už od útlého dětství, jehož detaily vás však zatěžovat nebudu. Jen chci na začátek jasně říct, že v tomto případě půjde objektivita asi trochu stranou. Defender totiž nekriticky zbožňuju a řídit jej bylo vždy mým snem. Trvalo to strašně dlouho, ale když se mi podařilo Defender sehnat, nezbývalo než zajistit ještě kvalifikovaný doprovod a samozřejmě vozidlo, ke kterému chová podobně vřelý vztah. Ano, správně, mluvím o Adamovi s Buchankou. 

Kdo Defender nezná, prvotní setkání bude rozdýchávat ještě dlouho. Nejde ani tak o tvar, jako spíš o detaily, zpracování, proporce, komfort, obsluhu, jízdní projevy a použité technologie. Velmi těžko budete nezasvěcenému vysvětlovat, že se tohle vyrábělo ještě pár let zpět, a několikrát se mi stalo, že mi lidé chválili krásně restaurovaný kousek… Karoserie v mnoha ohledech působí spíše jako nábytek do dílny, než jako výrobek strojírenství, panely jsou pak pospojovány tu šrouby, tu nýty, a vlastně perfektně dokumentuje vývoj automobilu v průběhu desetiletí. Mluvím-li o nábytku, středová přihrádka/loketní opěrka je vyrobena z dřevotřísky. To jen tak na okraj. 

Klasik naopak ocení perfektní výhled z vozu, pokud se trochu skloníte, protože se tady sedí vysoko a jediné, co lze nastavit je posun sedačky a sklon opěradla, a potěšující nedostatek ovladačů, takže nikdo nebude zmaten “šidítky” jako je třeba tempomat. Pokud už něco ovládat musíte, třeba světla, rychle zjistíte, že slovo ergonomie v jedné větě se slovem Defender bez záporu být nemůže. Rozmístění ovládacích prvků je tak spíše vysledkem postupného přidávání funkcí a také nádherným exkurzem do historie hrdého automobilového průmyslu Velké Británie. Historický dojem pak ovšem trochu kazí snaha být aspoň trochu moderní. Čemu, proboha, prospělo obalit tyčku řadicí páky jakýmsi plastem? Proč tam prostě, nedali kovovou tyčku s gumovou manžetou, koulí na konci a čau? Ono se s tím řadí dobře, a převodovka vůbec není tak zemědelská, jak by se dalo čekat, ale ta páka, ta prostě pěkná není. 

Defender možná působí hrubiánsky a zemědelsky, ve skutečnosti je ale pravé agro někde jinde. Naopak, populární myšlenku některých tatarů, že když je to offroad, můžu se k tomu chovat jako prase, vždyť je to na to stavěný, musíte v Defenderu rychle zavrhnout. Pro citlivý rozjezd a hladké přeřazení bez mlácení celého drivetrainu musíte zkrátka trochu cvičit, a to hlavně práci se spojkou. Ta je umístěna velmi vlevo a jde velmi ztuha, do takové městské kolony naprostý ideál.

Dá se to ale naučit, a vám pak bude odměnou jemná jízda provázená spokojeným vrněním naftového čtyřválce. Tedy ona bude připadat jemná jenom vám, protože Defender sebou celou dobu neposedně mele, poskakuje a hluková izolace před vámi práci podvozku zrovna netají (taky proto, že nikde vlastně žádná není), a spolucestující začnete velice rychle třídit na tři skupiny. Ti první chtějí vystoupit okamžitě, otrlejší druzí zvládnou jízdu na oběd a zpět, zástupci nejméně početné hardcore skupiny pak začnou okamžitě na telefonu hledat, jak daleko je to do Lilongwe. 

Nemůže za to ale jen hluk motoru, byť ten byl příčinou stesků některých staromilců, kteří mimo nároků na kvalitnější naftu a přítomnost elektroniky (ano, je tam dokonce řídicí jednotka) kritizovali také přilišnou kultivovanost nové pohonné jednotky. Jakože, cože?

Víte o něm totiž úplně pořád, prakticky není rychlost nebo jízdní režim, kdy by o sobě nedával vědět. Dokonce ani když zkoušíte maximálku, aerodynamický hluk motor prostě nepřehluší, a že mluvím opravdu o hluku, a ne svištění vzduchu, vám musí být jasné už od fotek. Velký podíl pak mají také perfektně těsnící okna, díky kterým se dá v autě velmi snadno zmoknout.

Jestli ale máte dojem, že je Defender příšerný, protože je hlučný, jízda je kostrbatá, prší do něj, fouká do něj, a bůhvíco ještě, nebudete cílová skupina. Mně totiž nic z uvedených negativ vůbec nevadilo. Naopak. Je to prostě staré auto, navíc auto terénní, které i přes své zjevné neduhy má obrovské množství příznivců. Proč? To mnohdy ani oni sami nedokáží vysvětlit. Nemůžete se pak divit jisté dávce ironie, se kterou majitelé komentují skutečnost, že absolvovali 2000 km dlouhý výlet bez jediné vážné poruchy, jen dvakrát nešlo auto ráno nastartovat. Mají to zkrátka jinak, a na svůj Defender nedají dopustit. 

Defender patří do terénu, povězme si tedy něco více k jeho schopnostem. Prvním a základním předpokladem jízdy v terénu je vhodné obutí. Zimní pneu Nokian se třeba do bahna moc nehodí a takové mazlavé bahno na polní cestě dostane Defender do úzkých překvapivě rychle. Buchanka na tom kupříkladu nebyla o mnoho lépe, takže obě auta zapadla jen jednou, dvakrát, pak už jsme si dávali pozor. Možná nejlépe bude vzít si obě auta ke srovnání. 

První výhodu v terénu má Defender díky stálému pohonu všech čtyř kol. Zatímco řidič Buchanky musí přemýšlet, zda potřebuje čtyřkolku, a pokud ano, musí zastavit, připojit předek, a jet dál, Defender už má solidní náskok. Obě auta jsou také vybavena redukcí, Defender ještě uzamykatelným středovým diferenciálem. V sériovém stavu jsou pak obě auta zhruba stejně schopná, a běžný terén zvládají s naprostým přehledem. Teoretici mnohdy rádi operují čísly, a přetahují se o stupínky nájezdových úhlů a milimetry brodivosti, ale už málokdy také dodají, že mnoho výrobců offroadové sekce uživatelských manuálů spíš pojímají jako seznam toho, co nedělat. 

Za několik hodin ježdení v areálu bývalého tankodromu jsme zjistili, že obě auta zvládnou výrazně více, než to z kabiny na první pohled vypadá. Také jsme si osvědčili, že obě auta spolehlivě dostane do kolen mazlavé bahno, se kterým si spíše silniční gumy neví moc rady. Zajímavý byl pak rozdíl v projevu obou vozů a leccos napoví už země původu.

Defender působí za všech okolností vyrovnaně, klidně a solidně. Dokonce je v terénu překvapivě pohodlný. Díky poněkud letargické reakci turbodieselu na plynový pedál se vyplatí jezdit spíše stabilním tempem a postupovat plynule a vytrvale vpřed. Velmi pomáhá také simulace uzávěrky nápravových diferenciálů pomocí systému ESC. Prokluzující kola jsou přibržďována tak, aby se výkon přenesl na ta s trakcí, což je však provázeno činností ABS a to tedy s sebou nese jeho nepříjemný zvukový projev. Instinkt by velil ubrat, protože ten zvuk fakt příjemný není, ale právě naopak, zde je potřeba jemně přidávat, aby se auto dostalo ven. Celkově budí Defender hodně důvěry i v začínajícím jezdci.

Buchanka nic takového nemá. Zato má mnohem příjemnější odezvu na plyn, reaguje živěji a citlivěji, třešničkou na dortu je typicky “žigulácký” zvuk motoru umístěného mezi sedadly. Tam, kde Defender důstojně a plynule postupuje vpřed, je Buchanka trochu jako kamzík. Ladně se vyhoupne na vršek kopce, aby vzápětí zmizela na druhé straně a vyděsila nepřipraveného řidiče tím, jak moc vlastně předek auta lítá nahoru a dolů. Trambusová koncepce, řidič úplně vpředu a krátký rozvor si vybírají svou daň v mnohem živelnějším jízdním projevu.

JInak řečeno, nezúčastněný pozorovatel by viděl staré zelené auto a šedivou dodávku, jak se šinou terénem, kam on by teda pěšky rozhodně nevlezl, ale v Defenderu se v klidné atmosféře probírá politika, počasí a co bychom si dali k večeři, zatímco v Buchance řvou spolujezdci na řidiče “davaaaaaj!” a snaží se přehlušit dunící hardbass. Obě auta zkrátka vyžadují jiný přístup, a přitom ve finále jsou si tak podobná.

Abych se přiznal, v terénu byla větší legrace s Buchankou, a její benzinový motor se mi ovládal mnohem lépe, na druhou stranu řidiči Defenderu necáká shora na stehna otvorem pod palubní deskou voda, britský offroad pak působí jednoznačně solidnějším dojmem a je lépe zpracován. Obě auta však romanticky laděné duše dostávají do dobrodružných nálad a podporují touhy objevovat a cestovat do neprobádaných dálek. Čistě pragmaticky, za jednoho Defendera můžete mít dvě Buchanky, a vydáte-li se na východ, budete mít větší šanci, že seženete díly, ale to už se pohybujeme v divokých vodách teorie. V terénu pak bude záležet na konkrétní situaci, nicméně bych si dovolil tvrdit, že se tato auta dají docela dobře srovnat.

Dnes to bude bez standardního verdiktu, pro mě osobně je však závěr jasný. Land Rover Defender je naprosto skvělý i se svými nedostatky a poučka o tom, že nemáme řídit své sny, tady zkrátka neplatí ani trochu. Nový Defender bude jiný, to je jisté, protože ten starý už zkrátka musel jít na zasloužený odpočinek. 

Technické údaje

Motor:  2198 ccm, čtyřválec, vznětový, turbo
Výkon: 90 kW (122 k) při 3500 ot./min
Točivý moment: 360 Nm při 2000 ot./min.
Převodovka: šestistupňová manuální + redukce  
Pohotovostní hmotnost: 2043 kg 
Maximální rychlost: 145 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 15,8 s 
Průměrná spotřeba udávaná (v testu): 11,1 l (12 l)/100 km
Cena s testovanou motorizací:  903 991 Kč, edice Heritage od 1 161 240 Kč (rok 2015)

Poznámka autora a poděkování 

Ve článku jsem napsal, že byl Defender patrně posledním z vysněných aut, které jsem ještě neřídil. Článek o Defenderu je ale také mým posledním, který bude zde na Autíčkáři publikován oficiálně. Chtěl bych vám tímto moc poděkovat za přízeň a třeba se ještě někdy v debatách okolo aut potkáme. Mějte se krásně!