načítám data...

Čím se vám auta vryjí do paměti?

Každé auto je jiné, působí jinak na svého majitele, jinak ho vnímá i náhodný kolemjdoucí. Co je ale to, co si zapamatujeme jako nejsilnější vjem?

zobrazit celou galeriiAutíčkář se ptá: Čím se vám auta vryjí do paměti?

Čtenáři našeho odborného webu již většinou nějaké ty zkušenosti s auty mají. Mnozí dokonce nějaký automobil vlastní, najdou se i tací, kteří zdaleka nezůstali jen při jednom. Postupem let zkušenosti s počtem provozovaných aut nabývají na objemu, není možné zapamatovat si každý detail, každou podivnost, každý vjem. 

Auta totiž, ať už jsme motorističtí nadšenci nebo nejsme, útočí na všechny naše smysly, zapojují všechny naše senzory pro vnímání světa, esteticky, dynamicky, akusticky.. Ze všech těch vjemů se nám ale v hlavě usadí jen pár, které pro nás ve vzpomínkách definují to které auto. To je ta první věc, která vás napadne, když na onen vůz, kterým jste před lety najezdili tolik kilometrů, padne řeč.

Foto: Autíčkář.cz

Jenže jak vykrystalizuje právě ta jedna věc, jedna vlastnost, jedna vůně, jeden zvuk, jeden pocit, když automobil nabízí těch vjemů v každé minutě tolik? My, kdo se občas na internetech snažíme tvářit, že tomu rozumíme, když píšeme recenzi na tu či onu horkou novinku, o tom víme své. Stačí odstup pár dní a paměť začíná mít trhliny a vy se přitom zoufale snažíte na nic důležitého nezapomenout. Jistě, děláme si během testování i nějaké poznámky, nebo alespoň někteří z nás si je dělají. Jenže on ten postřeh vždycky přijde ve chvíli, kdy se prostě nedá jen tak zastavit a rychle si to někam napsat, takže jsme nakonec vždy opět odkázaní na svou děravou paměť. 

Foto: Autíčkář.cz

V mém případě je to paměť akvarijní rybičky, takže lovení v nekonečných prázdnotách dutiny lebeční je potom opravdový plnohodnotný projekt. A tady se právě ukazuje, čím na mě auta vlastně působí. A překvapivě to jsou často věci, které v reklamních materiálech výrobce vůbec nezmiňuje. Přitom pro mě definují vůz daleko víc, než ‘dynamické linie pro aktivní životní styl’ (ty zmiňuje naopak prakticky každý). 

Foto: Autíčkář.cz

Často mi v hlavě z celého složitého stroje uvízne na první pohled úplně zbytečný detail. Až je mi líto konstruktérů, kteří obětovali roky svého života práci na pohonném útrojí či podvozku, ale když mi někdo řekne DS 7, jako první mi zcela nepochybně vytanou na mysli elektricky vyklápěné hodiny uprostřed palubní desky. A nejinak je to s dalšími auty. Jeep si dal velkou práci, aby i svůj maličký model Renegade připravil tak, aby se nezalekl ani opravdového terénu. Ale stejně si budu vždycky pamatovat, že vypadal jako kanystr v reflexní vestě.

Foto: Autíčkář.cz

A stejné je to i s vlastními auty. Vždycky je to jeden vjem, stačí potom okamžik a všechno se vrací, hned si vybavuju i ty nejmenší detaily. Je to jako ucítit parfém své dávné lásky.

 

Materiály

Fiatem Tempra SW jsem jako malý capart najezdil desetiticíce kilometrů. Bylo to výborné auto, mělo na svou dobu velmi slušnou výbavu, krásnou vínovou metalízu a povedená čtyřpaprsková litá kola. A co mi dokáže připomenout naši Tempru? Velur. Pohodlné sedačky z měkoučkého veluru pro mě už navždy budou vzpomínkou na Tempru. Když jsem si potom po letech pořídil své vlastní auto, vytvořil jsem si úplně stejnou vzpomínku na alcantaru. 

Foto: Fiat

Ale nejsou to jen materiály potahů, volba materiálu udělá hodně. Třeba hořčíková dvířka na středovém panelu Lancie Thesis si také pamatuji i po letech, chladivý dotek poctivého kovového dílu a to správné mechanické cvaknutí, když zámeček zapadl na své místo – může se to zdát z hlediska velkého komplexního stroje jako naprosto zanedbatelný detail, ale není. Na plastová dvířka bych si při psaní tohoto článku jistě nevzpomněl.

Foto: Radek Beneš

Samozřejmě ne všechny vzpomínky jsou příjemné. Třeba Fiat Stilo si sice vybavuji díky podle mě naprosto nejlepší možné kombinaci kol Speedline a žlutého laku, zároveň ale při vzpomínce na Stilo hned cítím nepříjemný plastový volant, protože kožený paket už se do rozpočtu nevešel.

 

Vůně

Snad ještě silnějším generátorem vzpomínek jsou vůně. Každé auto časem získá svou specifickou, je to jako otisk prstu. Pamatujete si vůni svého prvního auta? Já si i přes svůj paměťový hendikep jasně vybavuji vůni nových Fordů z dob mého mládí. Je jedno, zda to byl Escort, Sierra či Scorpio, všechny Fordy měly v interiéru svou specifickou vůni a pokud ji někdo léta nepřebíjel výpary z vonných stromečků, vydržela klidně až do dnešních dní. Já vím, že Sierra byla povedené auto v mnoha ohledech a mnozí dodnes hledají přeživší kusy pro okruhové řádění třeba i na našich okruhových dnech, pro mě ale zůstane tím autem, co voní… Dnes tohle pozoruji v nových Volvech, která bych po čichu poznal kdykoli. 

Foto: Autíčkář.cz

A potom je tu samozřejmě kůže. Kožený interiér má svou vůni, která tak nějak evokuje kvalitu a luxus. Plastově působící usně v japonských vozech či v některých výrobcích německého Volkswagenu tohle kouzlo neumí a já se tu cítím být tak trochu podveden, protože vůně je jedním z velkých benefitů koženého čalounění.

Samostatnou kapitolou je potom vůně historických vozů. A vůně tomu asi mohu říkat jen tady, kde jsme tak nějak všichni mezi svými, mezi nadšenci do aut. V obecné rovině je to totiž smrad, dost pravděpodobně nemálo toxický. Vůně pálícího se oleje a všudypřítomné vazelíny se mísí s odérem ne zcela dokonale těsnící palivové cesty, nedokonalé spalování k tomu přidává charakteristické aroma výfukových plynů. Jenže i to patří ke kouzlu starého automobilu.

 

Detaily

Už jsem zmínil otočné hodiny v DS 7, malý detail však v mé paměti definuje nejedno auto. Z celého fantastického Maserati Quattroporte si třeba nejvíce pamatuji pádla pod volantem, ten chladivý kovový dotek a precizní cvaknutí při každém přeřazení, to bylo prostě návykové. Fiat Coupé zas už vždycky budu mít spojený se zvláštně drsným volantem tuhého řízení a opravdu krásným kovovým víčkem nádrže. 

Foto: Autíčkář.cz

Stejnětak skvělé jízdní vlastnosti Mini Clubman JCW v mé hlavě spolehlivě přebíjí ty praštěné křídlové dveře. Přitom taková blbost.. Jeep Wrangler mi zase utkvěl v paměti díky masivnosti všeho, co v něm bylo. Nikdy dřív jsem neměl takovou jistotu, že autě vážně nejde nic rozbít.

Foto: Autíčkář.cz

Přitom jsme s tím autem zkoušeli lecos, zažili i nějaké to dobrodružství, žasli nad schopností pohonu všech kol a terénní výbavy, ale když mi řeknete Wrangler, za zavřenýma očima mi svítí obrázek masivních pák pro ovládání převodovky a rozvodovky.


 

Zvuk

I zvuk je věc, která se udrží v paměti překvapivě dlouho. Až teď při prohrabávání redakčního archivu fotek jsem si vzpomněl, že testovaný Abarth měl rudé sedačky, ale ten zvuk nazlobeného motůrku si pamatuji dokonale. A nemusí to být ani zvuk V6 Busso či nějakého amerického osmiválce, i charakteristické rachtání dvouválce ve Fiatu Panda mi zůstane v hlavě už napořád. 

Foto: Autíčkář.cz

Vlastně nemusí jít o zvuk motoru vůbec, aparatura Bowers & Wilkins v jinak krásně tichém Volvu nebo absence úplně všech zvuků v sametově hladkém hybridním Range Roveru, to člověku v paměti zůstane.

 

Jízdní zážitky

Poslední oblast vzpomínek definující auta jsou samotné jízdní vlastnosti. Řazení v Hondě Jazz, precizní ovládání Subaru XV, vyváženost pohonu všech kol Kia Stinger či výbušnost motoru Alfy Romeo 156 JTS se mi vybaví kdykoli v telefonu narazím na nějakou fotku z testování. 

Foto: Autíčkář.cz

Zapomenout nemůžu ani na jízdní projev Citroënu C-Elysée… bohužel… Auto můžou definovat i zážitky. Třeba Alfu 166 budu mít navždy spojenou s krásně provedeným otevíráním dokonale tvarované kapoty, protože… protože to byla stará Alfa Romeo, že..

Foto: Autíčkář.cz

A proč tohle všechno píšu? Protože mě zajímají vaše vzpomínky. Co je ta první věc, která se vám vybaví, když si vzpomenete na auto z dob vašeho dětství? Nebo na své první vlastní auto? Jsou to zážitky? Závady? Vůně? Napište nám do diskuse!

 

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Michal88
20. srpna 2021, 21:12
0

U mě si jako první vzpomenu na takový cvakavý zvuk otevíraných dveří a chlupatý potahy na kožence u dědy Poláka 125P.

Na zvláštně řešený koncový světla a celkově kulatý zadek u prvního Mondea liftback, který táta koupil z Francie jako roční auto (v záplavě škocen a žigulů něco nevídanýho). Zvláštní linie střechy u prvního XM Break, kterým táta přijel. 16" borbety na druhým bílým kombikovým xmu, který táta měl.

A na konec ta divná zatuchlina v první Xantii, kterou jsem si pořídil, respektive ji vytáhnul z kopřiv v jednom zaplivaným bazaru nedaleko budějek... A z tý Cantie si ještě vybavím tu divnou hrazdu v přístrojovce před spolujezdcem, protože tam nebyl bag... Asi bych si ještě na něco vzpomněl...

reagovat
Frankie
20. srpna 2021, 21:32
-2

Ford Mondeo mk1 kombi, ta nekonečná dálka od řidiče po zadní sklo. Toyota Corolla Verso, tam zas ten masivní kus celé palubovky. Oktavka 3,kombi, pohon 4x4 a jak nás zachránil v Itálii při dotazů Quattro o per Quattro? A bawo? Ti maličký volantem a natočení všeho k řidiči. A tím že máš zadní hnana kola hned za zády, cítíš je. A kapota dlouhá jak týden před výplatou. Stará Škoda 1000 MB, Lojzka, ta tím, jak nás vezla, 6 lidi, na lyže. Za lze a okýnka, hromady sněhu, stojící predohraby a my prk prk dal.

reagovat
fortress
21. srpna 2021, 09:01
1

Vezmu popořadě moje auta : Zvuk zavírání u favoritu, Nastartování felicie 1,9D, Zátah Octavie 1.9TDI kdy jsem si myslel že už nic nemůže být rychlejší, Šířka auta a vůně nového Superbu 3 206kW, Zvuk motoru Mustangu V8 a první uklouznutí se zadokolkou na mokru. Endgame v podobě nastartování svojí Audi R8 V10 RWD kdy jsem si řekl "tak a teď si dohrál automobilismus"

reagovat
Vavris Vavrisovic
21. srpna 2021, 14:08
1

Endgame :D

Csaba
21. srpna 2021, 11:09
0

Dokonale/é mechanické zapadnutí šaltrpáky v mém prvním autě, žigulíku.
Ta pohoda kdy jsem poprvé jel/parkoval autem s posilovačem řízení.
Ta pohoda kdy jsem si poprvé koupil auto s automatickou převodovkou.
Jekot motoru Tatry 148 na vojně a ten pocit neskutečné prostornosti v kabině T 813.
Pohled z otevřených dveří na přední kolo P V3S která se pomalu ale nezastavitelně na cvičebním polygonu šplhala tam, kam bych po svých neměl nikdy šanci vyjít. Ty jednotlivé zuby dezénu, jeden po druhém se posouvající dopředu - na to nikdy nezapomenu.
Pocit který se dostavil když jsem si poprvé sedl do E39 528i AT s příplatkovými komfortním sedačkami.
Měl jsem dojem že byly vyrobeny přímo pro mě, jakoby "na tělo" a okamžitě jsem věděl že si tohle konkrétní auto koupím.
A pak, během let vlastnictví, pocit z německé preciznosti, pečlivosti a kvality toho auta, z jakosti použitých materiálů, z dokonalého chodu/odezvy všech ovladačů, tlačítek, páček... nikdy předtím a ani potom už jsem neměl pocit že dané auto bylo navrženo někým kdo o všem do detailu přemýšlel, vše perfektně vymyslel a naladil a pak to vše bylo vyrobeno s největší pečlivostí, z těch nejlepších materiálů a tak, aby člověk opravdu viděl, slyšel a cítil "za co vlastně platí".
Zvuk V8 když jsem nastartoval svou první "ameriku".

Atd atd atd.... :)

reagovat
ro
rock
21. srpna 2021, 11:46
0

Škoda 120 L - vůně. A nikdy se v ní nekouřilo, takže voněla roky a roky
Audi 80 - konzervativní elegance. I dneska, po 30 letech je to hezký auto
Fiat Brava - přeposilovaný všechno. Když jsem povrvé odložil ruku na volant, ruka mi vlastní vahou otočila volantem a málem jsem skončil v pangejtu. Jo a strašně fórově působící vestavěné audio
Ford Focus - divný tvary středovýho panelu. Šikmá křivka, parabola, kruhy a uprostřed jak pěst na oko 2DINové rádio
Ford Mondeo Mk3 - zámek kapoty pod logem. A vzhledem k rozměrům motokároidní jízdní vlastnosti
Ford Mondeo Mk4 - proti trojce všechno nafouklý a přitom neodbytný pocit, jak kdyby pod těmi nafouklými křivkami nic nebylo
Volvo XC70 - pocit z jízdy, jak kdybych jel v (dobře) odpruženým trezoru

reagovat
Náhodný Kolemjdoucí
23. srpna 2021, 16:02
1

škoda 120 - zvuk startéru...

ransom
21. srpna 2021, 12:25
1

Tátova Octavia z roku 1962: Řetízek na spouštění zástěrky před chladičem, bílý bakelit a měkce polstrovaná zadní lavice.
Cortina strejdy Jirky z podobné doby: zadní svítilny.
Kamarádův Golf I.: Golfový míček na řadící páce.
Taxík Volha GAZ M24 strejdy Mirka: plavný pohyb po rozbité dlažbě.
Moje Cinquecento Sporting: luxusní sedačky, prostor jak v mnohem větším autě, tlustý kožený věnec volantu.
Moje 3dv. Aveo r. 2009: krom toho, že mě vůbec ničím nesralo, tak naprosto luxusní základní ozvučení. Koncern se může jít bodnout.
Všechny Fabie bez rozdílu generace: Intenzivní pocit komplexního zhnusení, který asi nikdy nevyvane.

reagovat
Trinom
21. srpna 2021, 21:00
0

Naprosto charakteristická vůně v T-Birdu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem si koupil druhého a ten voněl úplně stejně. I po těch všech letech.

reagovat
Perníček
21. srpna 2021, 23:58
0

Cinknutí při zavření dveří otcovi Škody 120 a chuť Hašlerek, jejichž "nekonečná" zásoba byla vždy v přihrádce u spolujezdce.
Zvuk startování dědovi Felicie.
Písnička Far far away od Sladu, když jsme si tenkrát odváželi domů Almeru.
To jak lítám na kožené sedačce tam a zpět v závilosti na akceleraci a brždění v Saabu 9000 Aero a přitom hledím, jak stejně rychle lítá i ukazatel okamžité spotřeby a jak jsou všechny ovládací prvky podsvícené.
Vůně kožených sedaček prvního Saabu 9-5, co jsme koupili.
Lechtání v žalůdku a hlasitý smích, když jsem poprvé sešlapnul naplno plyn u oturbeného Volva S40 do kopce.
To s jakou jistotou a radostí dokázalo dvojkové Punto Sporting říznout jakoukoliv zatáčku a pak následný pohled vyděšeného spolujezdce, který se držel zuby nehty všeho kolem.
To když se do protivky kolem mě prohnal Morgan Aero 8 GT, znělo to jak čmelák.

reagovat
PepaSFI
22. srpna 2021, 13:02
1

Škoda 1000MB-jak jsem stál mezi sedadlama na tunelu abych dobře viděl a malej brácha byl v korbičce kočárku na sklopeným sedadle, napůl zastrčený v tom zadním kufru za sedadlama. To už dnes žádný dítě nezažije.
Š 105 řřízení a podvozek, napadá mě Landův text "ve vratký bárce mě unáší proud, sám sebe se ptám kam jsem vlastně chtěl plout"
Trabant- divnej smrad toho plastu, reakce na plyn, to umí jen dvoutakt rindindindiheeeeennnndrdrdrvrrrňnnndadadammmm.
Stará Panda- šokující svým nevybavením, zjištěním že cokoliv tam chybí, vlastně nechybí. Vlastně i ty sedadla o dvě kategorie horší než v Trabantu byly vlastně fajn.
Panda II- to je taky mimo kategorie. Není to ani hezký ani pohodlný, rychlý už vůbec ne ale celý to jakýmsi šíleným způsobem funguje. Všecko tam překáží, lokty, kolena a přitom je všecko přesně tam kde to chcete mít.
Citroen C3, ten starý má brácha, to je pravý opak. V tom je všecko divně a je to přesně tam kde to nechcete mít.
Octavia a vlastně většina škodovek- vlastně nic. To je jak plot u fabriky. Chodíte kolem, je to šedivý, stojí to tam a dělá to svou práci. Jakou? No éééé na co že se to ptáte? Jo jaký to je, no je to. Takže se to vrylo spíš údivem nad tím, proč je kolem toho taková sláva.

reagovat
FidoBlack
23. srpna 2021, 07:22
0

U mě si třeba rád vzpomínám na dědovo Renaulta Safrane, pohodlí, ticho a klid za jízdy, bylo to jedno z mála aut ve kterém jsem jako malý dokázal usnout..

Dneska třeba už beru spíš funfactor, třeba Punto co máme.. Nikdy asi nezapomenu jak jsem jel 40km bez vody a neuvařil jsem to nebo jak mi přes přejetí díry vypadl plus kontakt na baterce a auto dojelo na altík.. :D

reagovat
beastar
25. srpna 2021, 00:07
1

Zvuk motoru, kola, světla. Nejlepší pocit jsem zažil kdysi po usednutí za volant 525 tds, tehdy docela top kára. Ta šířka, na naftu super zvuk... No a pak přišlo dalších 666 aut a dnes už nevím. Naposled se mi opravdu líbili full led světla u poslední eklasse a zvuk Ghibli Aspec PPM500, taky kola od Velgenu na Camaru.

reagovat
martin_100
28. listopadu 2021, 00:29
0

Vůně dědovo trabanta z ro 69 když stál v létě na slunci. Ty starý měly jinou recepturu pryskyřice a ta moc hezky,voněla proti novějšim. Od kamarádky sem distal dva starý blatníky z půdy. V létě mi orovoněly garáž a vzpoměl sem si na dětství a dědovo trabanta.

Další vyjící ventilátor chlazení a broukající motor mý první káry kterou byla škoda 100L.

Řazení v trabantech. A že jsem jim měl xy a fut nějaký mam.

Neskutečný pohodlí a jízdní projev mýho běkdejšího fordu scorpio sedan z roku 90.

Zvuk šoupaček v pojezdu nesoucí se ztichlým nočním kempem když jdu spát do svý T3.

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Dodge Charger 6,4 SRT  2012
Dodge Charger 6,4 SRT

2012 rok výroby
480 koní výkon
6 400 ccm objem

Pontiac Firebird  1991
Pontiac Firebird

1991 rok výroby
140 koní výkon
3 100 ccm objem

Dodge B300 F30 1978
Dodge B300 F30

1978 rok výroby
220 koní výkon
5 900 ccm objem

Dodge Charger SRT8 6.4L TOP STAV 2013
Dodge Charger SRT8 6.4L TOP STAV

2013 rok výroby
476 koní výkon
6 407 ccm objem

Škoda Fabia Fabia II RS 1,4 TFSI 132 KW DS 2010
Škoda Fabia Fabia II RS 1,4 TFSI 132 KW DS

2010 rok výroby
177 koní výkon
1 390 ccm objem