Automobilové sny, jako lék na krizi středního věku

Pár týdnů zpátky, jsem se zájmem sledoval jednu významnou automobilovou aukci. Ne, že bych snad chtěl sám něco nakupovat, ale zajímal mě vývoj cen automobilových legend. A odnesl jsem si z toho jeden poznatek. Zatímco uctívané vozy let šedesátých a sedmdesátých let vesměs drží tak nějak svoji hodnotu a už nerostou (až na výjimky) do nebeských výšin, na ceně začínají stoupat osmdesátkoví hrdinové. Když nad tím tak zpětně přemýšlím, dává to logiku. Lidé, narození na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se pomalu dostávají do věku, kdy přichází takzvaná první krize středního věku. A to znamená, že si chtějí plnit své dětské sny. Jsou to právě osmdesátková auta, která provázela jejich dětství, takže dává smysl, že se po nich shánějí. Když do rovnice zasadíme fakt, že takoví lidé mají často vyřešené základní potřeby jako rodinný život, bydlení a podobné radosti dospělého života, pak dospějeme k výsledku, že mají prostředky na to, aby si splnili svůj dětský sen. Proto se asi dá očekávat výše popsaný cenový růst aut z osmdesátek. O tom se, ale bavit nechci. Článků popisujících zaručené investiční tipy mám po krk. Já se dnes chci zamyslet nad tím, jaké vozy budou mým lékem na krizi středního věku a co mě v budoucnu dost možná čeká a nemine.

Údaje v mém rodném listě prozrazují, že na svět jsem poprvé vykoukl vlastníma očima koncem osmdesátých let. Magickou třicítku jsem přežil ve zdraví a stihnul jsem i zplodit následovnici rodu. Takže úkoly na následující desetiletku jsou jasné. Zbývá jen zasadit strom a postavit dům. A koupit nějaký ten čtyřkolový dětský sen. Otázkou tak zůstává, co by to mělo být?

Nikdy jsem si nevylepoval plakáty nad postelí, takže v tom to svůj dětský sen nenajdu. Když to vezmu vědecky, tak první věcí, která ovlivnila můj vztah k automobilům, byl dárek od Ježíška v mých zhruba sedmi, osmi letech. Dodnes si pamatuji tu radost, když jsem si rozbalil velkou krabičku a v ní objevil krásně provedený McLaren F1 v měřítku 1:18. Ještě dnes jej mám vystavený na poličce v obýváku. Nalejme si však čistého vína. McLaren si nikdy nekoupím, protože to bude již navždy mimo mé možnosti. Dalším takovým nesplněným snem bude jistojistě Lamborghini Diablo, podle mého snad nejúžasnější supersport první poloviny devadesátých let. Vždycky jsem obdivoval jeho dokonalé tvary v čele s mrkačkami a křídlovými dveřmi, bestiální dvanáctiválec mi působil akutní srdeční arytmii a já snil o tom, jak jej budu jednou krotit. No, nebudu. Ani na tenhle sen patrně nikdy nedosáhnu, byť je výrazně dostupnější než F1. Takže, co mi zbývá?

Když mi bylo zhruba deset let, probudil ve mně můj otec pravou automobilovou vášeň tím, že mě obdaroval počítačovou hrou Need for Speed III. Hodiny a hodiny jsem strávil řízením (na volant, zabírající celý pracovní stůl si dodnes jasně pamatuji) těch nejrychlejších strojů naší planety v celé své virtuální kráse. A myslím, že tohle byl bod zlomu. Přestože vozový park v této hře byl opravdu široký, utkvěly mi v paměti především dva vozy. Tím prvním je nádherný Aston Martin DB7. S tím jsem nakroutil spoustu virtuálních kilometrů, které ve mně zanechaly nesmazatelnou stopu. Božské tvary a přeplňovaný řadový šestiválec jsou myslím ty správné léky na mou budoucí krizi středního věku. A když se podívám na dnešní ceny, tak zjišťuji, že DB7 se dá pořídit někde mezi 30 a 40 tisíci Eur, což z něj dělá výrazně dostupnější sen, než výše zmíněné Lambo a Mac. Tak snad už ceny dál neporostou.

Druhým vozem, který by mohl splnit mé dětské touhy, je americká legenda. Pokud si na zmíněné NFS pamatujete, už jistě dobře víte, že mám na mysli Chevrolet Corvette C5. Mrkačky, manuál, LS1 s kouzelným zvukem, to je prostě jasná volba. Už je tomu dvacet let, co mě Vette okouzlila a stále mě to ještě nepustilo. Jo, tohle bude dobrý způsob, jak v sobě uspokojit vnitřní dítě. A ze všech mých automobilových snů, je tenhle i nejdostupnější. Dnešní ceny se pohybují okolo hranice 20 tisíc Euro, což z Vette C5 dělá volbu číslo jedna. Takže nakonec, i když jsem se tomu chtěl vyhnout, mám pro vás investiční radu. Pořiďte si dneska nějakou Corvette C5, ideálně v černé a s manuálem, protože za deset let ji od vás budu chtít za každou cenu odkoupit.

Jaké jsou vaše automobilové sny? Co vás v dětství nejvíce ovlivnilo? Existuje nějaké auto, které prostě jednou budete mít, stůj co stůj? Podělte se v diskuzi o svůj příběh.

Komentáře

Nezn.uživatel

Nezn.uživatel
05. května 2019, 11:27
2

Tvary toho Diabla jsou naprosto fenomenální. I dneska pořád budí můj úžas. Já měl trošku přízemnější sny, protože už v mých dětských letech jsem tušil, že Lamba a jim podobná auta, pro mně zůstanou navždy zapovězená. Chtěl jsem Vettu C4. V osmdesátkách, v mých dětských a pubertálních létech, to byla zbrusu nová Corvette. Nizoučká, široká, placatá, ostře řezaná, ve srovnání s vozovým parkem u nás, tenkrát působila jako zjevení z jiné planety, obzvlášť při srovnání naživo. Začátkem 90. let přišel první Viper a já se znovu zamiloval. Nepřebila ho ani Vette C5. Vypadala úžasně, oproti běžným autům tady, působil interiér jak ze Star Treku, ale oproti hranaté a špičaté C4 působila obtloustle a méně odhodlaně. V 90. létech jsem začal jezdit po srazech US cars a už tenkrát jsem věděl, že nějaká Corvette mi jednou bude parkovat v garáži, bez ohledu na generaci. Líbily se mi všechny. Dneska bych chtěl tu C4 vyměnit právě za Vipera 1. generace. Ještě to asi pár let potrvá, stavba domu automobilové sny výrazně odsunula, ale i tak věřím, že jednou v té garáži bude parkovat i ten Viper a moje tehdejší sny se tak náplní. :-)

Automobilové sny, jako lék na krizi středního věku

Mohlo by Vás také zajímat

Komentáře

Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Fórum

Rušné diskuse

Kategorie

Nepřehlédněte

Sledujte také

Kontakt