Tuning let osmdesátých aneb Nic není dost šílené

V osmdesátých a devadesátých letech evropský automobilový průmysl vzkvétal, přesto nebyla nabídka modelů ani zdaleka srovnatelná s tou dnešní. Kdo toužil po opravdu osobitém voze, musel pro něj k úpravcům. Tady byla situace přesně opačná. Zatímco výrobce nabídl několik odstínů laku karoserie, v lepším případě i nějakou tu barvu do interieru a pár typů kol, které se ale na první pohled příliš nelišily, u úpravců bylo možné cokoli. A tím myslím opravdu cokoli.

Pravým rájem tuningu se stalo Německo. Možnosti přizpůsobit vůz vlastnímu vkusu zde byly nekonečné. Začínalo se skromně, potahy sedadel či volantu, dále tu byla různá křídla, světla s módními kouřovými skly a tak dále. Pokud byla vaše touha po odlišnosti a bankovní konto ještě větší, přicházely na řadu celkové úpravy.  Dnes působí kreace předních úpravců z osmdesátých a devadesátých let poněkud nezvykle. Nebo nevkusně. Nebo prostě naprosto šíleně. Ale byla to zkrátka jiná doba…

BB Auto

Jednou z ikon tuningu byla bezpochyby společnost BB Auto. Založil ji Rainer Buchmann v sedmdesátých letech a do povědomí vstoupil svou úpravou Porsche 911 turbo, které pro společnost Polaroid přetvořil v targu s výraznými pruhy v barvách duhy. Plakáty s ‚duhovým Porsche‘ si okamžitě našly cestu do pokojů všech mladíků, jimž v žilách koloval benzín.

Duhové pruhy – původně ve své podstatě jen reklamní polep Polaroidu – byly od té chvíle s BB Auto pevně spjaty a objevovaly se znovu a znovu. Se zakázkami na úpravu vozů se u BB Auto roztrhl pytel. Kromě Porsche se začaly přestavovat i vozy Mercedes a občas i nějaká jiná značka. Přesto ve středu zájmu BB zůstalo vždy Porsche. Přestavovat různé modely této značky na kabriolety či targy se stalo zdejší vášní. Zvláštní pozornosti se u BB dostalo modelu 928. Ano, samozřejmě, vůz přišel o střechu. Kromě kabrioletu vznikla i targa. Tedy ona to nebyla tak úplně targa, automobil dostal pouze dva odnímatelné střešní panely, mezi kterými byla pevná vzpěra (tzv. T-top). Ta však nesla obsáhlé ovládání audioaparatury (pochopitelně značky Clarion, jiná ani nepřipadala v úvahu) a telefon. V roce 1979 to byl sen.

Druhou značkou, která se v dílnách BB cítila jako doma, byl Mercedes-Benz. Asi nejpozoruhodnější kreací na téma úprava Mercedesu se stala hned první zakázka. Za základ posloužil Mercedes 600 ‘Grosser’, už tak dosti opulentní a okázalý stroj. V BB jej však pro potřeby krále Saudské Arábie řádně upravili. A věřte mi - červený lak bylo na celé kreaci to nejméně nápadné. Design vozu se inspiroval automobily ze třicátých let. Tedy spíše byl obestavěn inspirací třicátými lety. Z už tak obrovské limuzíny tak vzniklo něco… No posuďte sami.

V BB se však nespokojili jen s přetvářením existujících modelů. Kombinací techniky Porsche a Mercedesu vzniklo jejich mistrovské dílo. Eberhard Schulz, konstruktér, který k BB přešel přímo od Porsche, si splnil svůj sen, když postavil vlastní supersport.

Automobil s označením CW 311 vycházel ze zkušenosti s prototypem Mercedes C111, na kterém Schulz (jaká náhoda) v minulosti též pracoval. Motor od AMG, části zavěšení od Porsche, zbytek BB. Narozdíl od jiných kreací lze tomuto počinu těžko cokoli vytýkat.

Gemballa

Uwe Gemballa začínal s úpravami Volkswagenů, brzy však přešel – podobně jako Buchmann – na Porsche a Mercedesy. A nezůstalo jen při tom. Jeho řádění neunikly ani vozy BMW, Lamborghini či Ferrari. Poznávacím znamením Gembally byly nasávací otvory na bocích karoserie po vzoru Ferrari Testarossa. Musely být všude. Většinou sice neplnily žádnou funkci, avšak posedlostem se v těchto dobách meze nekladly.

Problém přišel pochopitelně s úpravou Ferrari Testarossa. Jak umístit na karoserii italského supersportu nasávací otvory z vlastní dílny, když vůz má obdobný prvek již z výroby? Nijak, originalita musí být za každou cenu, za to si zákazníci úpravce platí. Proto snad jediným sporťákem bez nasávacích otvorů s žebrováním po vzoru Testarossy, který opustil dílnu Gembally, byla právě upravená Testarossa.

Čím však Gemballa proslul nejvíce, jsou interiéry. Dokonalé zpracování, exkluzivní materiály a výbava za hranicí představivosti tehdejších motoristů. Do interieru vozů od Gembally si našly cestu obrazovky couvacích kamer, špičková audioaparatura včetně měniče (na kazety pochopitelně), televize a dokonce i počítač.

Známou se stala úprava Porsche 911 pojmenovaná Avalanche. Automobil dostal po technické stránce pouze lehké úpravy, avšak bodykit byl nepřehlédnutelný. Příď mohla nést výklopné světlomety, nabízel se i aktivní aerodynamický prvek a případně i druhý pár výklopných světel.

Ostatně model Avalanche – postavený na základě aktuálního modelu 911 – je v nabídce dodnes.

DP Motorsport

I v DP se zaměřili na úpravy Porsche, narozdíl od Gembally si však potrpěli spíš na úpravu jízdních výkonů. Bodykitům pro 911 a 928 dokonce nelze upřít jistou funkční eleganci sportovního vozu.

Zvyšováním výkonu motorů se však zabývaly stovky firem a  DP stojí za zmínku z jiných důvodů. Úpravy supersportů, jak je prováděl Gemballa, ani stavba vlastního stroje se nezdály DP dostatečné. Supersport jejich závodnické duši nestačil. Potřebovali nefalšovaný závodní automobil. V DP se podobných nápadů nikdy nebáli a tak se zkrátka pustili do úprav, díky kterým by bylo možné vyrazit se závodním speciálem Porsche 962 do běžného provozu. A ono se to podařilo. Skutečně.

Tuning i společnosti zabývající se tuningem žijí dodnes. Jen jejich sláva už není tak velká. Automobilky samy poskytují zájemcům vylepšené verze svých modelů, někdy dokonce i pod jménem některého z dřívějších samostatných úpravců (AMG). Tuning dnešních dní je v porovnání s koncem minulého století spíše umírněný, šílené kreace již nezdobí stěny chlapeckých pokojů. Jistě, ani dnešní Gemballa či Brabus nepůsobí na parkovišti dojmem nenápadného vozu, přesto pro to opravdové šílenství musíme zpět do let osmdesátých.