Ford Sierra Cosworth: Vzestup a pád

Psal se rok 1982 a letitou Cortinu páté generace střídá v portforliu Fordu nový aerodynamicky tvarovaný model. Sierra vyházela z konceptu Probe III, který se světu představil o rok dříve na autosalonu ve Frankfurtu. Tradičně smýšlejícím zákazníkům nebyly křivky Sierry příliš po chuti. Oproti předchůdcům ji chyběla starosvětská rozvážnost a klasické proporce, prodejní rekordy tedy pokrokový liftback příliš netrhal. I přes velmi slušný koeficient odporu vzduchu totiž měly Sierry poměrně velkou spotřebu a ani jízdními vlastnostmi zrovna nevynikaly. 

V osmdesátých letech existovalo několik způsobů, jak z nepříliš oblíbeného auta udělat prodejní trhák. Byla tu možnost nastavit nízkou prodejní cenu, investovat do reklamy, nebo vylepšit image vozu tím, že se osvědčí v motorsportu. A Ford zvolil, naštěstí, onu třetí možnost. Už v roce 1983 se objevují v nabídce šestiválcové verze XR4i výkonu 150 koňských sil a třídveřová Sierra se pomalu začíná objevovat na startovních polích závodů cesťáků napříč Británií. 

Šestiválce jsou sice poměrně oblíbené, těžký motor v přídi ale zhoršuje ovladatelnost vozu a ač si zapisují několik dílčích úspěchů, o žádný velký trhák nejde. Situaci trochu vylepšuje model XR4x4, ani pohon všech kol ale ze Sierry legendu závodních okruhů nedělá. Ten ikonický model, na který dnes vzpomínáme, přichází až o tři roky později, v červnu 1986. Pod názvem RS Cosworth přijíždí třídveřový liftback s bodykitem a velkým křídlem. Pod kapotou není nejobjemnější motor z nabídky. Motoráři z Cosworthu (podle kterých se model jmenuje) si jako základ vybrali čtyřválcový dvoulitr “pinto” se základním výkonem sto koní. 

Na onen obyčejný blok namontovali dvouvačkovou hliníkovou hlavu a přidali výkonné turbo. S těmito úpravami nebyl problém naladit ostrou Sierru na výkon dvou set čtyř koní. Upravený motor byl ale řádně předimenzovaný a po sadě nepříliš složitých úprav bylo možné z něj dostat hodnoty atakující hranici pěti set koní. S takovým výkonem byla Sierra neporazitelná a brzy se z ní stala ikona okruhového závodění. V roce 1988 dokonce vyhrál tento model 85% všech závodů cestovních aut konaných ve Velké Británii. A nejen to – objevovala se i v rallye, kdy si ve skupině A připsala několik podiových umístění. 

Samozřejmě nezůstalo jen u úprav motoru a zevnějšku. Cosworthy dostaly do vínku lepší brzdy, pevnější zavěšení, tužší tlumiče a na zadní nápravu se montoval samosvorný diferenciál. V interiéru se oproti tomu mnoho nezměnilo. Jen sedadla dostaly trochu bočního vedení a volant sportovnější tvary. Z rodinného vozítka se tak rázem stalo schopné okruhové náčiní a pouhý rok angažmá v motorsportu stačil Fordu k tomu, aby Sierru poznal každý malý kluk. Zákazníci vzali novátorský vůz na milost a prodeje sportovních, ale i ryze civilních a obyčejných verzí vozu utěšeně rostly. 

Proto už na podzim roku 1987 vyrábí Ford speciální pětisetkusovou sérii nazvanou RS500, která zároveň slouží jako homologační speciál pro vozy závodící ve skupině A světového šampionátu v rally. Oproti “obyčejnému” Cosworthu má pětistovka navíc dalších 59 koní, větší intercooler, kované písty, další řadu vstřikovačů, ještě ostřejší brzdy a mírně upravené aerodynamické prvky na karoserii. Tento vůz bylo možné bez zásadnějších úprav naladit až na dechberoucích 550 koňských sil. Maximální rychlost byla někde nad 250 kilometry za hodinu a na stovku vystřelil za šest vteřin. To jsou skvělé hodnoty i na dnešní dobu, natožpak na časy dvaatřicet let vzdálené. 

Ačkoli je ze Sierry prodejní hit, ne všechno bylo tak růžové, jak by se mohlo na první pohled zdát. Protože šlo o suverénně nejrychlejší “normální” auto na britských silnicích, stává se z Cosworthu brzy oblíbené auto zločinců a bankovních lupičů. Policejní vozy na něj totiž dynamikou absolutně nestačí. Další zákazníci se rekrutují z řad pouličních závodníků a tito dokonce cíleně provokují policejní hlídky k honičkám a z ujíždění policii se stává jakýsi nelegální extrémní druh motorsportu. 

Tyto eskapády bohužel brzy přinesou hořké ovoce. Rychlé Sierry hrají hlavní roli v sérii vážných dopravních nehod, z nichž mnohé končí smrtí nevinných kolemjedoucích. Navíc se nezřídkakdy stává, že jde o nehody kradených vozů – Cosworthy totiž vedou od roku 1987 celých pět let žebříček nejčastěji kradených aut v Británii (v procentuálním poměru k celkovému počtu vozů daného modelu). Vlivem těchto faktorů se brzy stává z vlastnění Sierry poměrně drahá zábava. Pojistné sazby na vůz jsou několikanásobně vyšší, než na srovnatelně výkonná BMW, nebo Mercedesy. 

Ve Fordu jsou si těchto problémů vědomi a proto v roce 1988 střídá původní třídveřový Cosworth s velkým křídlem o poznání umírněnější verze nazvaná Sapphire RS Cosworth. Vůz dostává do vínku nejvyšší výbavu srovnatelnou s verzí Ghia, místo velkého křídla s podpěrou je tu jen decentní zadní spoiler a zmizel i nápadný bodykit. Pod kapotou je ale vše při starém. Z výrobních linek tak sjíždí nenápadný sleeper, který se pro účely nezákonných činností hodí snad ještě lépe, než původní křiklavá kupé. 

Není bez zajímavosti, že díky faceliftu má vůz mírně lepší aerodynamické vlastnosti, než původní verze a tak je vlastně ještě o trochu lepší a rychlejší, mež jeho předchůdce. Právě čtyřdveřový Cosworth považuji za vrcholnou verzi modelu. Ano, hravá image třídveřáku s obřím křidlem a výrazným bodykitem má něco do sebe a na závodním okruhu vypadá skvostně, ale právě distingovaný a skvěle vybavený sedan s nečekaným výkonem je to, co bych moc rád někdy viděl ve své garáži.

Sluší se ještě doplnit, že v lednu 1990 doplnila rodinu Sierra RS Cosworth 4x4, která k osvědčenému receptu přidala stálý pohon čtyř kol. Tato verze si opět užila svých pár let slávy v rally, nutno ale říci, že spíše než ve světovém šampionátu se objevovala v nižších soutěžích, kde šlo poměrem ceny a výkonu o jednu z nejčastějších voleb pro amatérské závodníky. Narozdíl od zadohnané verze ale trpěla problémy se spolehlivostí a vyžadovala mnohem více péče. Nejčastěji byl zdrojem závad pohon všech kol a převodovka Fergusson. Tento problém sice měl poměrně jednoduché řešení, další vylepšování Sierry už ale nebylo na programu dne. V profesionálních soutěžích se totiž tou dobou už začínal prosazovat menší a tudíž obratnější Escort Cosworth a v kuloárech už se šuškalo cosi o nástupci, jímž se stalo neméně slavné Mondeo. Poslední kus Sierry od Cosworthu sjel z výrobní linky v roce 1992. 

Od dob Sierry Cosworth se mnohé změnilo. Ostré verze “obyčejných” rodinných aut se sice stále objevují a jsou silnější, než kdy dříve, syrovost a konstrukční jednoduchost chuligánské “Sirky” už se ale pravděpodobně nikdy nevrátí. A to je, i přes patálie, které sebou tenhle vůz přinesl, trochu škoda.