Kia Niro hybrid: Praktická stylovka

Přibližně před měsícem jsme tu měli od Violy test nové Kii Niro poháněné čistě elektrickým pohonem. Jenže Niro můžete mít i jako plug-in hybrid nebo jako hybrid. A právě ta nejméně elektrifikovaná verze mi chvilku dělala společnost.

Niro je typickým příkladem moderního crossoveru, protože zařadit ho do přesně vymezené kategorie není lehké. Vidím tam trochu SUV, trochu zvednutý hatchback, možná malé MPV, která byla v minulosti tak oblíbená. Každopádně je to na danou velikost překvapivě praktické auto, které nemá problém s místem jak pro cestující, tak pro zavazadla. Naprosto ideální rodinné vozidlo, které ale jen lehce přesahuje délku 4,4 metru, takže při podélném parkování ve městě se vejdete všude.

Musím přiznat, že vzhled Nira se mi velmi líbí. Je odvážný, moderní, s nápadem. Na autě z každé strany najdete malé detaily, se kterými si designéři dali práci. Originální vzhledové prvky samozřejmě využívají i ostatní automobily, ale tady se za mi podařilo vybalancovat ten správný mix mezi přílišnou extravagancí a konzervativní nudou. Celku jistě pomáhá i pěkně sytá oranžová barva Delight a kontrastní C sloupek, který si můžete zvolit v šesti barvách.

Prvek, co se mi moc líbí, je reálný průduch mezi zadními světly a karoserií. Tedy opravdová díra je přibližně jen třetina z toho, co se jako díra tváří, ale je tam! Jestli mi někdo bude tvrdit, že se tím snížila hodnota odporu vzduchu o jednu tisícinu procenta, tak se s ním hádat nebudu, ale za mne je to prostě krásná zbytečnost, které mám tak rád. Vzpomenete si ještě na nějaké další auto, které má díru mezi zadním světlem a karoserií? Mně napadá snad jen Ford GT (který to dovedl teda do trochu většího extrému) a možná trochu podvodem i BMW i8. To není špatná společnost, kam teď Niro také patří.

Jediné, co mi trochu nesedí, jsou zase blinkry umístěné v dole v nárazníku. Proč mi to ti Korejci stále dělají? Ale to je asi jen můj osobní problém.

I v interiéru je cítit snaha zaujmout. Stejně jako třeba ve Sportage, o které vám nedávno psal Jakub, je tu nový styl přístrojové desky, který pod jedno dlouhé krycí sklo sdružuje dvojici velkých displejů tak, jak to známe i od jiných automobilek. Středový displej tak nikde nevzhledně netrčí, ale je hezkou součástí celku. Hned pod ním najdeme sdružený panel pro ovládání ventilace i multimédií. Je to vlastně jeden dlouhý dotykový panel s dvěma točítky. Nejdříve se na něm přehledně zobrazují všechny ikony pro ovládání ventilace. Stačí ale cca v jedné třetině stisknout symbol šipky a ikony se změní na ovládání rádia, telefonu, navigace a podobně. Hned po usednutí mě taková drobnost nadchla, ale po pár dnech používání mě nadšení trochu přešlo. Řidič musí stejně stále kontrolovat, které z menu je právě zapnuté, a když jsem chtěl třeba dát pořádně nahlas refrén své oblíbené písničky od Helenky Vondráčkové, jen jsem si na sebe pustil horký vzduch a sladké mámení jsem si tak musel dozpívat sám. Mrzuté.

Měnící se panel mě tedy na začátku nadchnul, ale pak spíš otravoval. Opačně (tedy, že se mi nejdříve nelíbil, ale pak jsem si k němu našel cestu) na mě ale působil jiný prvek – volič jízdních režimů, který je jakoby zespoda přilepený k dvouramennému volantu, o kterém stále nevím, jestli se mi líbí. Auto má totiž jen dva jízdní režimy – ECO a Sport. Většina moderních aut už nabízí režimů více, třeba comfort, individual a podobně. Jenže po pár dnech mi to došlo – používá ty režimy vůbec někdo? Já mám v autě pět režimů, a když se nad tím zamyslím, vlastně stále jezdím na Hybrid, jen když chci předjíždět nebo blbnout, zapínám Power. Z těch ostatních tlačítek  jenom utírám prach. A Niro mi nabízí přesně to, co potřebuji. Většinu času trávím v ECO, ve kterém se systém snaží jezdit co nejvíce ekologicky. A když chci „závodit“, jedním jednoduchým stiskem volím Sport a nemusím překlikávat mezi hromadou možností, které v tu chvíli vlastně nechci. Možná mohlo být tlačítko trochu lépe zakomponované mezi ostatní na volantu, ale funkčně je to na jedničku.

Na lesklém černém panelu mezi sedadly najdeme otočný volič převodovky, se kterým se díky jasnému vymezení pozic dá docela žít, a také poslední zbytky fyzických tlačítek k nejpoužívanějším funkcím. Poměrně zajímavá jsou opěradla předních sedaček. Jsou poměrně tenká, což přidává prostor cestujícím, mají nesmyslný výběžek za hlavovou opěrkou a také USB konektor pro pasažery vzadu. Spolujezdcova sedačka má na boku vlastní tlačítko, které celou sedačku uvede do ležící polohy jako v nějaké limuzíně. Jistě je to příprava především pro elektrickou verzi, která nějaký ten čas na nabíječkách prostojí.

 A to není jediná snaha o simply clever řešení. Auto má vlevo pod volantem tlačítko 12V batt reset. Hybrid totiž využívá menší klasickou startovací baterii (EV i PHEV verze používají baterie klasické velikosti a kapacity), která není uložena pod kapotou, jak bývá běžné, ale je přítomna pod zadními sedadly. Auto hlídá napětí baterie, a pokud začíná u zaparkovaného vozu klesat, prostě baterii odpojí tak, aby fungovalo jen centrální zamykání. Pokud tedy po stisku startovacího tlačítka auto nic nedělá, stačí stisknout 12V batt reset, auto baterii znovu připojí a (většinou) hned nastartuje.

Pobyt na palubě Nira je každopádně příjemnou záležitostí. Celý interiér je kvalitně sestaven, materiály jsou slušné, ovládání intuitivní a místa má každý hromadu. Není co vytknout.

Niro hybrid využívá služby čtyřválcového atmosférického motoru o objemu 1.6 litru s výkonem 77 kW a elektromotru s 32 kW. Kombinovaný výkon celé sestavy pak činí 104 kW a 265 Nm. Elektomotor bere energii z baterie o kapacitě 1,32 kWh a hmotnost celého auta je kolem 1500 kg. Myslím, že z těchto čísel je poznat, že se o trhače asfaltu jednat nebude, ale na to ani rodinný crossover není určen. Obzvlášť ve městě umí díky odpichu elektromotoru při rozjezdu překvapit, ale většina majitelů spíše ocení, že se při citlivé práci s plynem mohou jet čistě na elektřinu překvapivě dlouho. Systém umí malou baterii nabíjet nečekaně rychle a v městských kolonách se tak budete pohybovat naprosto tiše. Nad městskými rychlostmi ale hlavní roli vždy přebírá motor spalovací. Jeho připojení sice žádné cuknutí nedoprovází, ale podle zvuku ho poznáte. Když po atmosférickém motoru chcete výkon, podívá se do vyšších otáček. Při razantním sešlápnutí plynu auto pochopí, co po něm chcete, a umí vyrazit, většinou se ale snaží být hlavně efektivní a z nádrže usrkávat jen po kapkách.

Můj týden s Nirem neprobíhal v ideálních podmínkách. Naopak. Teploty byly neustále hodně pod bodem mrazu, všude napadly hromady sněhu (dokonce i v Praze u muzea byly více než 4 cm) a vyhřívání sedaček nebo volantu bylo zapnuté skoro bez přestávky. Test jsem zakončil spotřebou 6,5 litru benzínu na každých 100 ujetých kilometrů a věřím, že to bylo maximum, kterého může majitel dosáhnout. Dlouhodobou spotřebu bych odhadnul na hodnotu kolem pěti litrů.

Podvozek je laděný přesně podle plánovaného užití tohoto rodinného auta – hlavně pohodlně. I na pěkných 18palcových kolech se zimními pneumatikami nemá problém žehlit silnici a tiše filtrovat vše, co nechceme slyšet. Zároveň autu nedovolí přehnané náklony a řidiči dodává pocit jistoty. Je to zkrátka tak akorát.

Na závěr si zase necháme ceny. Kia Niro se jimi nijak nepodbízí. Nejlevnější verze startuje na 755 tisících. V nejvyšší výbavě za 935 tisíc je už nebezpečně blízko větší a podobně vybavené Sportage, která ale pojí hybrid s oturbeným motorem a dosahuje výkonu 230 koní. Přesto je cítit, že v Niru za své peníze nedostáváte málo. Může mít velmi bohatou výbavu, včetně head up displeje, adaptivního tempomatu s vedením v pruzích, elektrických dveří kufru, kamery kolem vozu a podobných moderních prvků. Z celého auta je cítit vyšší kvalita než třeba v sourozencích z řady Ceed. Přesto se obávám, že to vedle Sportage bude mít v prodejích těžké, protože Niro neumí nabídnout verze s motorem bez elektrické asistence, a to zkrátka počáteční ceny zvyšuje. U Nira se mi ale líbí jedna věc, která byla již v minulé generaci a tento nový model si to zachovává. Právě zde (a na pár dalších modelech koncernu Hyundai) si totiž můžeme prohlédnout, kolik nás ten přechod na elektrická auta budoucnosti bude stát. Niro hybrid v prostřední výbavě totiž vyjde na 825 tisíc, auto se stejnou výbavou ale pohonem plug in hybrid už na milion a padesát tisíc a čistě elektrické Niro na milion a 295 tisíc. To nás ale čekají věci …

Závěr

Niro se mi líbí. Vzhled má správně odvážný s dotaženými detaily a orientací spíš na mladší zákazníky. Interiér je také zajímavý a nepostrádá praktičnost. Podvozek nemá problémy s rychlou jízdou ani městskou dlažbou, jen ten hybrid mě nějak moc nepřesvědčil. Výkon má, ale k jeho použití musíte auto trochu přemlouvat. Ve městě se mi s ním vlastně žije docela hezky, za městem tomu však chybí jiskra. Atmosférický motor zkrátka moc nabídnout nemůže, ale to pravděpodobně ani není jeho úkolem. Spotřebu si vzhledem k podmínkám hodnotit netroufám. Myslím, že největším soupeřem na našem trhu se pro Niro stane auto z vlastní stáje, a to Kia Sportage, která už je vzhledem možná až moc odvážná (což je subjektivní), ale umí nabídnout i nehybridní varianty a ty jsou zkrátka levnější. Sám jsem na prodeje zvědavý. Niro, držím ti palce.

Za další pěkné fotky děkuji D&H Foto.

Technické parametry:

Motor: 77 kW, 144 Nm 
Elektromotor: 32 kW, 170 Nm 
Výkon soustavy: 104 kW, 265 Nm 
Zrychlení 0-100 km/h: 10,8 s 
Baterie: Li-ion, 1,32 kWh / 5,5 Ah 
Hmotnost: 1.474 – 1.565 kg 
Nádrž: 42 litrů
Spotřeba udávaná ( v testu): 4,4 – 4,7 l/100 km (6,5 l/100 km, špatné podmínky)
Základní cena Kia Niro HEV Comfort: 754.980 Kč
Testovaná Kia Niro HEV Premium: 934.980 Kč + 18.000 Metalický lat, 5.000 Kč kontrastní C sloupek, 10.000 disky s pneu 225/45 R18.