Jaguar E-Pace P250 S: Kočka, nebo kočkopes?

Kompaktní crossover, městské SUV, říkejte tomu, jak chcete. Taková je budoucnost motorismu, nebo to tak podle stávající nabídky automobilek přinejmenším vypadá. Před sedmi lety jsme s otevřenou pusou civěli na Range Rover Evoque a uvažovali, k čemu je dobrý takový kříženec – hezký a schopný, ale mrňavý a drahý. A rozhlédněte se dneska. Kdo nemá v portfoliu hatchback na chůdách, na trhu si ani neškrtne. Naštěstí jsem děvče přizpůsobivé a tolerantní, takže existenci trpasličích rádobyoffroadů nejen uznávám, ale pár z nich jsem si vysloveně oblíbila. Patří mezi ně i nový E-Pace? 

Nejmenší a nejlevnější

Narozdíl od řady konkurentů Jaguar nedefinoval svůj malý crossover jako ‚vylepšenou‘ verzi stávajícího hatchbacku či sedanu. Naopak. Se základní cenovkou umístěnou těsně pod milionem korun jde o entry-model, tedy dostupný automobil lákající nové zákazníky do světa prémiových koček. ‚Dostupný‘ je zde samozřejmě myšleno ve srovnání se zbytkem modelové řady… Přiklepnout zmíněnou roli zrovna malému SUV byl mimořádně prozíravý nápad, protože právě tenhle typ auta se v současnosti prodává jak teplé housky na krámě. E-Pace má tedy nadějné vyhlídky, že se stane komerčním tahounem značky. V rámci snahy zalíbit se širšímu publiku přináší tenhle Jaguar i jednu novinku, ze které milovníci značky nejspíš moc nadšení nebudou – je to první kočka (taktně pomlčíme o modelu X-Type), kterou lze koupit pouze s předním pohonem. 

Vdechnout nafouknutému hatchbacku duši britské šelmy není zrovna lehký úkol a v Jaguaru se rozhodli nenechat nic náhodě. Designové prvky si vypůjčili rovnou z té nejdravější kočky, F-Typu. Kolega Hamster sice říkal něco o šplouchání a majáku, ale já to tam opravdu vidím, hlavně v předních i zadních světlech. Veškerou podobnost samozřejmě stírají proporce, které mi v bílé barvě ze všeho nejvíc připomínají vejce. Vejce na obřích kolech. V každém případě je to design poutavý, soudě dle pozornosti, jakou budí u kolemjdoucích. 

Rozpaky v kabině

Po usednutí do kabiny se člověk musí chvilku rozpomenout, v jakém autě vlastně sedí. Na volantu vidím kočku, ale sem tam na mě vykoukne plast nevalné kvality, třeba v usazení řadicí páky nebo kolem hlavního displeje. Najdeme tu ale i pěkný hliník, kůži a hlavně elegantní architekturu horizontálních linií a masivních koleček klimatizace, podobných jako v Range Roveru Velar. Šetření se nepodařilo úplně zamaskovat, interiér je ale pořád pohledný, hezky zpracovaný a příjemný. Vlastně je výrazně lepší než třeba u zmiňovaného F-typu. A je tu o něco víc místa. Ne o moc, na zadních sedadlech by dospělý asi nechtěl cestovat déle než z restauračního zařízení domů, ale aspoň tu jsou. 

Bohužel, radiomapa zůstává stále stejná, což znamená stále stejně pomalá a místy nelogická, a intuitivností nevyniká ani ovládání palubního počítače. Velký středový displej je sice moc hezky zapuštěn do palubní desky, úhel sklonu si však moc nerozumí s ostrým sluncem. Vezměte si navíc polarizační sluneční brýle, a na obrazovce neuvidíte ani Ň.

Rozpaky na silnici

Podle papírů má auto pod kapotou bezmála 250 koní, což už slibuje slušnou dynamiku. Po ujetí prvních pár kilometrů městem se jdu do techničáku podívat ještě jednou. Ano, je to tam, 183 kW. Kam se ti koníci sakra poděli? Po dalších pár kilometrech mě jímá podezření, že chyba není v koních, ale v ozubeném soukolí, které přenáší jejich sílu ke kolům. Ale ani to mi nesedí. Devítistupňová převodovka ZF je stejná jako v RR Evoque (s nímž E-Pace sdílí platformu a mnohé další vitální části) a v něm šlapala bezchybně jako hodinky. Je to vážně záhada, můj zmatek se stupňuje a chce to ještě jeden nepříjemný zážitek, abych měla definitivně jasno.

Jestli znáte křižovatku u Alberta na Malvazinkách, pak víte, že dostat se během dopravní špičky z vedlejší silnice na hlavní vyžaduje odhodlání pilota Tokkótai. Ale sedlám 250 koní, takže zívačka, ne? Inu… V příhodné vteřině dupnu na plyn – a nic. Ještě přitlačím, převodovka řadí jak po injektáži adrenalinu, pak vystřelí auto vpřed, těsně po tom, co příhodná vteřina pominula. Bylo to o fous, řidič manažerského sedanu za mnou si dle výrazu myslí něco o samici tura domácího a já bych nejradši zalezla až pod pedály. Od té chvíle mám na převodovku pifku a znovu a znovu se utvrzuju v přesvědčení, že nějaký borec odvedl na softwarovém ladění hodně mizernou práci.

Zapomeňte na to, že auto na povel pravou nohou vypálí jako z praku. Pokud nechcete poskakovat jako při prvním praktickém cvičení v autoškole, je třeba s plynem zacházet s opatrností vojenského pyrotechnika.  Pak se ukáže, že E-Pace dokáže jezdit i plynule. Akorát si marně lámu hlavu, k čemu mi je těch 250 koní, když nad nimi nesmím práskat bičem… Dynamice moc nepřidá ani fakt, že karoserie není jako u ostatních Jaguarů odlehčena hliníkem a hmotnost E-Pace se blíží dvěma tunám. Opravdu, je těžší než jeho větší příbuzný F-Pace.

Každé pro má svoje proti

Co se u nejmenšího Jaguaru naopak povedlo, je podvozek. V nízkých rychlostech je komfortní celkem průměrně, ale čím se pohybujete rychleji, tím lépe si počíná. Že pohon 4x4 preferuje přední nápravu, vás možná při jízdě ani nenapadne, o nedotáčivost byste se museli hodně snažit. Spojky na zadní nápravě v zatáčkách posílají víc točivého momentu na vnější kolo a nejvíc se činí ve sportovním režimu. Řízení je krátké a přesné, kola sedí na silnici sebejistě, jenže okreskové zážitky stejně radši nečekejte. Hmotnost zkrátka nepřečůráte a k tomu radostnou jízdu zarputile bojkotuje převodovka. Jestli by lépe fungovalo řazení pádly pod volantem, netuším. Testovaný exemplář je totiž nemá. 

Verdikt

Už jsme si zvykli na to, že nad Jaguary zpravidla poletuje celé hejno much, a zvykli jsme si i na to, že jim je s radostí odpouštíme. Kdo by ohrnoval nos nad pomalou radiomapou, když se řítí krajinou v ječícím F-Typu nebo mrštném XE? Radost ze svezení bohatě vždycky bohatě vyvážila nedostatky uvnitř. E-Pace je ale na můj vkus inkonzistentní až moc. Skvělý podvozek shazuje špatné sladění motoru s převodovkou, vycizelované řízení mazně bojuje s kilogramy navíc. A kvalita interiéru nedokáže obhájit cenovku, která v případě testovaného auta překročila hranici půldruhého milionu. Nepochybuju o tom, že u Jaguaru bude E-Pace prodejním trhákem, a když o tom tak přemýšlím, vlastně mu fandím a doufám, že si najde co nejvíc spokojených majitelů. Jen tak bude totiž Jaguar dál vyrábět auta, která vás na silnici promění v rozjařené šílence.

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 998 ccm
Výkon : 249 koní (183 kW) při 5 550 ot./min
Točivý moment : 365 Nm při 1 200 – 4 500 ot./min
Převodovka: devítistupňová ZF 
Maximální rychlost: 230 km/h
0-100 km/h: 7 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 8,2 l/100 km
Průměrná spotřeba (v testu): 11,5 l/100 km
Základní cena ( D150 MT):  966 669 Kč
Cena s danou motorizací AWD S AT: 1 317 690 Kč
Cena testovaného vozu s příplatky: 1 566 014 Kč