Hledání automobilové cesty aneb o možnostech, jak nahradit Fiátka

Jakou cestou se má ubrat autíčkář, jehož srdce si získal malý a veselý nový vůz, kterému bude muset dát sbohem?

M P
16. 10. 2016, 07:22
105

Zcela jistě byste si na tomto místě rádi přečetli článek hlásající, jak se Matěj konečně zbavil svého přizdisráčství, vysál do sucha bankovní účet a opatřil sobě i přes manželčiny protesty elegantní klasický sedan. Takový Jaguar XJ generace X308 je první věcí, která mi v podobné situaci přijde na mysl. Tak vás zklamu, X308 si nekoupím, alespoň ne prozatím.

Dlouhodobý test, tedy operativní leasing, Fiatu 500 se pomalu blíží ke konci a já už v podstatě od srpna otravuju všechny své známé, blízké i náhodné kolemjdoucí svým problémem. Problémem, který spočívá v nalezení vhodné náhrady tohoto městského šviháka, který mi dělá radost i v nejpochmurnějších dnech a za všech okolností věrně slouží. Ukázal mi, že potřeba každodenní mobility se nemusí vylučovat s velkou dávkou stylu. Zábava za volantem se sice vymyká z tolik omílaného puristického konceptu v podobě auta výlučně řidičského ražení, mrštnost, malé rozměry a nízká hmotnost spojená s vysokou úrovní přilnavosti jsou však vlastnosti, které ve městě i mimo něj hrají ve váš prospěch. Když připočtu nízkou spotřebu a finančně dostupný provoz, zdá se, že je to pro mé potřeby ideální řešení. Zvlášť, když vás auta omrzí tak rychle, jako mě, budete za roční pronájem rádi.

Provoz nového pronajatého vozu v tak nehostinném prostředí, jako je město se svými parkovacími domy, ulicemi a hustým provozem s sebou nese jistá úskalí. Auto je samozřejmě pojištěné, ovšem nikdo asi nechce podstupovat martýrium s pojišťovnou kvůli každému ťukanci z nákupního centra. Nota bene, když započtete spoluúčast, a budete-li mít opravdu smůlu, takže se vám to stane opakovaně. Zde už vidím i jistý potenciál k výraznému odlehčení domácí kasičky. Já jsem v tomto ohledu měl prozatím štěstí, doufám, že tedy do konce smlouvy vydrží Fiat bez poskvrny.

Nějakou dobu si v hlavě urovnávám všechny dostupné možnosti a výčet krátce shrnu. Kdyby vás, naše věrné čtenáře, k některému z bodů něco napadlo, neváhejte a podělte se v diskuzi. Třeba přijdete na něco, co mě zatím nenapadlo.

Samozřejmě uvedu svoje základní požadavky. Nejprve musím poznamenat, že nejsem přítelem kompromisu a mám rád jednoúčelové stroje. Velká limuzína musí být tichá, dostatečně výkonná a především ultrapohodlná. Malé městské auto tedy logicky může trochu skákat a drncat, pokud si zachová mrštnost. Sportovní vůz, nejlépe coupé, by mělo poskytovat řidičskou radost všude, kam se jeho prémiové pneumatiky podívají. Současně ale věřím, že leckteré sporťáky mohou dobře sloužit coby daily driver. Dokážete si představit dojíždět do kanceláře v Porsche 911? A proč sakra ne, že? Jenom je taková 911 hodně mimo rozpočet. Tyto požadavky a jasné představy o autech se ovšem tříští na prach při střetu s tvrdou realitou všedního dne, absencí garáže a možností korporátního zaměstnance. Potřebujeme tedy jeden vůz. Je jedno jaký, ale musí mít charakter a v tom, pro co byl stvořen, musí být skvělý.

Operativní leasing: druhé kolo aneb co není moje, je nejlepší

Hledání dalšího operativního leasingu zdá se být logickou variantou. Ostatně jsem na toto téma odpovídal už na několik dotazů na trackdayích, na pravidelných setkáních Kafe&Káry i kolegům v práci. Jeden by si začal připadat, že jej ostatní pokládají za jakéhosi propagátora operativních leasingů. Mně se osobně tato možnost zdá jako nejméně pravděpodobná.

Za prvé, většina nabídek není ve skutečnosti tak výhodná, jak se na první pohled jeví, k uváděným cenám je často nutno připočítat DPH, auta nabízená do těchto programů jsou povětšinou nudné vozy podobné těm nabízeným v autopůjčovnách a celková popularita operativního leasignu v poslední době a s tím spojené chování některých prodejců, je nejlepším argumentem pro vyřazení OL z výběru. Navíc jsou často nabízeny poněkud nesmyslné kombinace nájezdu a doby trvání smlouvy. 20 000 km a rok nabízí jen málo prodejců. Třeba Fiat Tipo se takto dá sehnat za necelých 5000 Kč měsíčně. Tipo bude jistě skvělým automobilem pro denní přepravu, někde uvnitř jsem si ovšem vědom potřeby řídit vůz alespoň malinko vystupující z davu.

Nový vůz na leasing/úvěr: Vybírejte pečlivě, vaše volba vás bude provázet po dlouhé roky

Tato varianta byla vlastně první zvažovanou. Momentální nadšení pro Suzuki Swift Sport mě vedlo k prozkoumání ceníku a nabídek všech dealerů u nás, vyplňování poptávkových formulářů a četným telefonátům. Občas mi volalo deset dealerů denně, někteří i dvakrát. Výsledek pátrání po SSS byl tristní. V celé republice je jen hrstka nových kousků, protože výroba byla ukončena a dealeři čekají na nový model. Ten bude s turbomotorem a já, ačkoli mám turbomotory velice rád, jsem chtěl atmosféru.

S dalším kandidátem do výběrového řízení přicházela nutnost nafouknout uvažovaný rozpočet, nebo přinejmenším protáhnout splátkový kalendář. Ano, napadla mě geniální myšlenka koupit si Toyobaru. Ruku na srdce, i když jsem přes den zaměstnán v prestižní nadnárodní korporaci coby letecký inženýr, rychlé kalkulace vyjevily nepříjemnou, leč zvláštním způsobem uklidňující realitu, že pokud budu chtít zachovat současný životní standard, nové Toyobaru na leasing nebude kompatibilním řešením. Tak snad příště.

Z nových vozů totiž nebylo vůbec nic, co by splňovalo moje požadavky, a když už se jejich splnění přece jen blížilo, srdce svou absolutní netečností dalo svůj nezájem více než dostatečně.

Ojetý vůz: za malý peníz hodně muziky nebo nakonec nejsme tak bohatí, abychom kupovali levné věci?

Tak, a je to tady. Kde jinde by mohl skončit zájemce o charakterní automobil s nevelkým konečným rozpočtem, než brouzdáním po stránkách inzertních webů. Ono prohlížení inzerátů je pro mnohé z nás už veskrze bezmyšlenkovitou činností. Zadáme ty ‘naše’ parametry, klikneme na tlačítko ‘Hledat’ a už jedeme. Je úplně jedno, kolik máte po kapsách peněz, nebo zda je aktuální objekt zájmu považován za nespolehlivou mrd…totiž věc, pokaždé se najde automobil, který musíme mít. A nejlépe každý den jiný.

Obecně se ojetým vozům bráním. Obava o spolehlivost vozu s nejasnou historií spojená s požadavkem na bezproblémový každodenní provoz mi výběr vůbec neusnadňuje, zvlášť, když částka, kterou jsem schopen složit na dřevo je zhruba 100 tisíc. Jak typické. Leckdo mi vytkne, že jsem příliš opatrný, že se příliš zaobírám potenciálními poruchami a obavami z velkých finačních vydání. Nebudu se přít, je tomu tak, jsem pohodlný a líný, a nerad platím víc, než uznám za vhodné.

Objevily se ovšem v poslední době dva vozy, které mě přiměly můj postoj částečně přehodnotit. Jedním je Alfa Romeo. Už teď vás slyším smát se, že to přece naprosto odporuje předchozímu odstavci. Smějte se ještě víc, když zjistíte, že oním vyvoleným modelem je 156. S motorem Twin Spark. Nenajdete u nás motor, který by byl hospodskými odborníky odsuzován více, než právě tento počin italského strojírenství. Historky o zadřených motorech, blocích proražených zlomenými klikovými hřídeli, prasklých ojnicích a jiné noční můry spolehlivě odradí potenciální kupce. Nic nezachrání ani pověstní italofilové legendami o točivosti, vysokém měrném výkonu a charakteru těchto motorů. Nabízený exemplář 156 je ovšem jiný než ty, které běžně potkáte v inzerci. Kus po prvním majiteli s nájezdem do sta tisíc, s prokazatelnou a kompletní servisní historií a dokonce bez známky koroze. Co se tak asi může pokazit? Kdybyste chtěli být rychlejší, než já, dejte vědět, kontakt na prodávajícího rád předám.

Druhým objektem zájmu se stal vůz, který by mohl důstojně zaujmout místo pětistovky coby stylový zástupce retro stylu. Co zástupce, on je to vlastně novodobý průkopník retroaut. Jedná se o Mini Cooper. První generace, opět jeden majitel, opět nájezd do sta tisíc. Co se může pokazit? Tak především převodovka. Ať už jde o první generaci před faceliftem z roku 2004 s pětikvaltem Midlands, nebo s Getragem po něm, na minifórech se dočtete hrůzné historky o rozsypaných převodovkách, šílených pazvucích a nutnosti výměn kus za kus v případě druhé jmenované. Přičtěte duchy v elektroinstalaci a nevalnou kvalitu zpracování prvních let výroby a těžko dostanete výsledek, který by zaujal zájemce hledajícího spolehlivost. Ovšem kompletní servisní historie daného kousku dává příslib, že spousta elektrických a elektronických problémů mohla být vyřešena v rámci záruky, stejně tak by mělo být o vůz náležitě postaráno v oblasti běžné údržby. Mám neobvykle silné puzení zjistit, kolik pravdy se v mé teorii nalézá.

A teď babo raď, chce se říct. Radit ovšem můžete zejména vy, čtenáři. Napadá vás řešení, které jsem v článku nevyjmenoval? A jaký vůz byste chtěli vídat zde na webu a setkáních pořádaných Autíčkářem? Na které karoserii by se nejlépe vyjímal polep, lákající nové čtenáře k četbě našeho webu? A nebude nakonec nejlepší si opravdu koupit onen Jaguar X308, k němu předplacenou jízdenku na MHD a zažívat onu motoristickou nirvánu alespoň o víkendech?

Jsem zvědav, s čím přijdete. Nejsem asi takový nadšenec, jakým bych chtěl být, ale možná právě teď máte jedinečnou příležitost nakopnout mě směrem, který je vám blízký. Mezitím se omlouvám, ale jdu zase procházet inzerci.