Auta, která vůbec nepotřebujeme, ale o to víc je chceme

Jistě, asi každý kluk a leckterá holka sní o autech z plakátů. Různé supersporty a hypersporty a další automobilové nesmysly svádí v našich hlavách pomyslný souboj s letady, rychlými čluny a obratnými vtrulníky. A pro většinu z nás v té hlavě i zůstanou, protože sen je to možná krásný, ale poněkud nákladný.

Potom jsou ale na světě auta, která vůbec nemusí být drahá či nedostupná. Vlastně je celkem reálné, že se jednoho dne seberu a se svazkem bankovek v kapse pro takové auto vyrazím. Jsou to auta, která mám prostě rád a z nějakého důvodu bych je hrozně moc chtěl. A to přesto, že je vlastně vůbec nepotřebuji. Něco, jako je Renault Avantime – není drahý, koupit se dá za normální peníze a při troše snahy ho lze i rozumně servisovat. Skoro nikdo si jej ale nekoupil, protože MPV kupé je prostě pitomost. Kdykoli se ale Avantime objeví v některém z článků, reakce v diskusi jsou vždy pozitivní, snad každý by takové auto vlastně ve skrytu duše hrozně rád měl.

Ve skutečnosti jsou všechna tahle auta, o kterých tu dnes chci psát, v rozporu s mou představou ideálního vozu, jsou příliš malá nebo naopak příliš velká, slabá nebo zbytečně neekonomická.. Ale přesto je chci. A dost možná si nakonec nějaké i koupím. Jednou už jsem to udělal s Lancií Thesis a dodnes nelituji, ač ke každému pozitivu ten vůz nabídl i nějakou tu stinnou stránku. Ale možná právě to je to ono, možná od auta chceme vyhraněný charakter, chceme něco, za co ten vůz budeme milovat a chceme to mít vyvážené i pár věcmi, které budeme nenávidět. Jako to máme i s lidmi. Studený čumák bez chyb nemá nikdo rád…

Range Rover

Co se velikosti týče, tohle auto mezi výčtem mých nesmyslů asi vede. Ono mnoho větších osobáků na naší straně Atlantiku ani není. Range Rover splňuje úplně všechno, co nemám rád na moderních autech. Je to SUV, je zbytečně zavalitý, zbytečně těžký, ekonomika provozu je katastrofa i kdybych odhlédl od cen servisu. A v případě Range Roveru nelze servis ignorovat, protože tvoří podstatnou část jeho osobnosti. 

Jaké má výhody? Může tahat přívěsy s lodí, závodním koněm, okruhovým speciálem, větroněm. Ano, ani jednu z těch věcí já nemám. Můžete se s ním vydat do písečných dun, do hloubi pralesa, objíždět své panství po rozmáčených cestách mezi polnostmi – ano, ani to nejsou činnosti, kterým bych se kdy plánoval věnovat. Tak co mě na tom autě vlastně tolik přitahuje?

Asi právě ty možnosti. Ne, nebudu nic z toho dělat, ale mohl bych. Mohl bych s Range Roverem vyrazit prakticky kamkoli. Ba co víc, ať člověk dorazí s Range Roverem kamkoli, bude tam králem. Můžete tomu říkat nízké pudy, ale ten pocit při výhledu na svět z kapitánských křesílek prostě má něco do sebe.

Fiat Panda Cross

Už sem to psal v testu tohoto malého fiátku. Pandu Cross si dříve nebo později koupím. Tady už je rozhodnuto. Přitom Panda rozhodně není autem z plakátů, vlastně v automobilové hierarchii patří na úplně opačný konec spektra. Panda jako taková je jedním z nejlevnějších aut, jaké můžete mít, je to nejjednodušší automobil na trhu. Motor má pouhé dva válce a počet koňských sil není podstatně vyšší, ve výbavě najdete volant, pedály a dveře a ne o mnoho více.

A Panda Cross? Ta přidává kromě nějakých těch plastů navíc jen jedno – pohon všech kol. Pořád je to to maličké jednoduché slabé dvouválcové autíčko, jehož motůrek podivně rachtá. Jenže ono je to prostě skvělé vozítko. Vnitřní prostor není tak malý, jak by vnější rozměry napovídaly, maličké auto s pohonem všech kol to díky své lehkosti a kompaktnosti v reálném světě umí natřít i mnohem serióznějším offroadům. 

Nicméně ani to není ten důvod, proč Pandu Cross chci. Já se vlastně do žádného boje s živly uprostřed bahnitých strání rozhodně nechystám. Tak proč chci Pandu Cross? Protože má přesně ty vlastnosti, o kterých jsem mluvil v úvodu. Je jako kámoš. Nebo v případě Pandy ještě lépe – je jako věrný labrador. Umí vás nakazit vlastní radostí z úplných pitomostí a zajistit vám dobrou náladu i v uplakaný sychravý den. Hele, předjíždíme popeláře! Ouííí!!

Fiat 500 Riva

Mnozí z nás jistě zálibně až zasněně koukají po drahých bourácích. Velké limuzíny nebo i třeba již zmíněný Range Rover mají prostě auru výjimečnosti, což je ostatně alfa i omega jejich existence. Při testování automobilových novinek se čas od času poštěstí a dostane se mi do rukou auto, na které potřebujete mít v bance už hezkou řádku milionů. A vždy je to takové rozporuplné. 

Jasně, prohánět se po silnicích v Maserati či některé z německých velkých limuzín je povznášející, ale zároveň si tu člověk připadá tak nějak nepatřičně. Já přeci nejsem žádný burzián ani kapitán průmyslu, k nošení obleků mě musí nutit, zkrátka připadám si, že sem nepatřím. Přitom se mi ale svět hodnotných materiálů a jemné kůže pochopitelně líbí a vlastně bych v něm i chtěl žít.

Řešením je Fiat 500 Riva! Tady se nemusíte brát vážně. Vlastně to ani nejde, sedíte ve fiátku 500, v té srandovní maličké vykulené věci. Ale zároveň si tu rozhodně nepřipadáte jako váš místní dealer pizzy ve svém citigu či jiném prskoletu. Je tu totiž ta jemná kůže a asi ten největší kus mahagonu, jaký jsem kdy v autě viděl. Zabírá celou přístrojovou desku. Spojení se značkou Riva, legendou ve výrobě motorových člunů té nejvyšší kvality, má také svoje kouzlo. Tak nějak si představuju život v luxusu, ve kterém se člověk nemusí brát příliš vážně, nepotřebuje dělat dojem. Tohle je dolce vita, jak má být.

Fiat Multipla

Jo, Multipla. Ta Multipla. Ta pravá, před faceliftem, který se jí pokusil zařadit zpět do šedi celosvětové konkurence. Tady mají mé plány i trochu praktický základ. Multipla je dnes na úplném cenovém dně a jestli chcete do domácnosti nějakého pracanta na převážení lecčeho, co je v rámci domu či chalupy třeba převážet, těžko najdete lepší volbu. To auto je chytře postavené, jednoduché, spolehlivé, jeho provoz dnes stojí doslova drobné. A až nastane okamžik, kdy potřebujete odvézt několik lidí, kteří se vám pochopitelně do Fiatu 500 Riva nevejdou, do Multiply je naskládáte jako nic.

Dalo by se namítnout, že tohle by zvládlo leckteré postarší MPV, já ale chci Multiplu. Je to jako když si jdete pro psa do útulku. Tohohle podvraťáka nikdo nechce a o to více bude vděčný, když se ho ujmete. Krom toho Multipla není obyčejná. Z žádného úhlu. A já zrovna náhodou patřím mezi tu hrstku lidí, kterým se Multipla líbí. Jako vážně. Pro mě je Multipla hezké auto. Pravdou je, že jsem si zatím vždy vystačil se svým středně velkým hatchbackem a na velké věci si půjčuji dodávku, ale kdybych se jednou vážně rozhodl, že chci ve svém vozovém parku záložní jednotku tak nějak pro všechno, půjdu si pro Multiplu.

Citroën C6 

Tohle je můj sen už od chvíle, kdy Citroën svou tehdejší vlajkovou loď představil. C6 je dokonalá. Je to socha na kolech, dokonalý kus moderního umění, který navíc lze používat jako auto. Nedávno jsem díky Citroënu Jaromíra Soukupa měl konečně příležitost vyzkoušet si C6 i z pozice řidiče. Měl jsem z toho trochu obavy, jistě znáte ty poučky, že nikdy nesmíte své sny ponechat napospas konfrontaci s realitou, protože potom nemůže přijít nic jiného, než zklamání.

Tak nic takového se tady rozhodně nekonalo. C6 jezdí tak dobře, jak jsem si myslel, že jezdit bude. Možná ještě o trochu lépe. Plavnost jízdy dokonale koresponduje s elegancí auta a přestože od představení C6 už hezkých pár let uteklo, ani kabina nepůsobí zastarale. Z části je to dané tím, že C6 je tak akorát jiná. Originální kapsy ve dveřích či minimalistická přístrojová deska – to z módy asi nikdy nevyjde.

Má hlava mi připomíná Thesis a fakt, že já vlastně tak velké auto přece nechci. Mám rád kompaktnější vozy, většinou nepotřebuji vozit víc, než jen sám sebe, a ani do budoucna na tom neplánuji nic měnit. Ne vždycky má ale ve světě aut hlava to poslední slovo…

To jsou některá z aut, po kterých v inzerci pokukuji s pravidelností já. A co vy? Sníte jen o červených placatých sporťácích nebo máte v hlavě relativně dostupné, relativně obyčejné a relativně nepotřebné auto, které prostě chcete mít? Podělte se s námi v diskusi!