Fiat Panda Cross: Až vyrostu, bude ze mě offroad!

Loni tomu bylo už 40 let, co se Fiat Panda objevil na trhu. Panda od prvních dní představovala opravdu hodně maličké auto, v nabídce značky vlastně vůbec nejmenší, avšak postavené chytře tak, aby nabízelo slušný prostor pro posádku. Ostatně to je to, co Fiat vždy uměl ze všeho nejlépe – postavit plnohodnotný automobil na půdorysu, který se vejde do křivolakých úzkých uliček Palerma či Neapole.

Tento koncept slavil od počátku úspěch, malé auto je zkrátka v Itálii jako doma. Panda bodovala i dostupností a jednoduchostí použité techniky, provozovat tohle autíčko si mohl dovolit opravdu prakticky každý. Jih Itálie a ostrov Sicílie, to však nejsou jen malebná městečka, jsou tu také kopce, hory a sopky. I tady žijí lidé, kteří tu obdělávají svá políčka, sady a vinice. A když k tomu přidáme sever země zvedající se k alpským štítům, nemělo by být vůbec žádným překvapením, že se v hlavách konstruktérů zrodil nápad postavit maličký Fiat i ve verzi s pohonem všech kol.

Tak se také stalo a v roce 1983 tak svět spatřil Pandu 4x4. Pohon všech kol tehdy zajišťoval rakouský Steyr-Puch, pod kapotou pracoval maličký motor 0,9 o výkonu skromných, ale ne úplně marných 48 koní a celá ta věc si postupně vybudovvala okolo sebe kult milovníků pidi-offroadu. Ostatně první Panda sama o sobě byla natolik úspěšná, že se v rodné Itálii prodávala skutečně až do příchodu mnohem modernější druhé generace v roce 2003, tedy vydržela na trhu neuvěřitelných 23 let!

A nyní se posuneme do současnosti. Dnešní Panda představuje již třetí generaci vozu toho jména a na trhu také není zrovna nováčkem, letos oslaví své desáté narozeniny. Díky tomu, že se drží osvědčené taktiky založené na jednoduchosti, na ní však věk není znát. V jednoduchosti je síla. A když už se bavíme o osvědčených postupech, můžeme pokračovat dál. Tak třeba testovaný model Cross opět dostal do vínku pohon všech kol a pod kapotou je už zase motor o objemu nižším než jeden litr.

Ale vezměme to trochu systematicky. Před námi tedy stojí úplný vrchol nabídky Fiatu Panda, model Cross s pohonem všech kol. Lepší Pandu dnes nekoupíte. Výbava Cross se od standardní Pandy výrazně liší na první pohled. Jsou tu plastové kryty prahů a lemů blatníků, jiná maska s výraznými mlhovkami, rudá výhružně vypadající tažná oka v předním nárazníku a spousta dalších detailů. Testovaný kus nadto dorazil ve žluté barvě, která mu skutečně sluší. 

Uvnitř je snad ještě více než venku cítit snaha o technický minimalismus. Ne, že by na palubě něco chybělo, naopak, třeba vyhřívané čelní sklo jsem v této kategorii vůbec nečekal. Všechno tu je, jen je to udělané tak nějak přímočařeji, jednoduše a přitom funkčně. Třeba klika dveří. Je to takový obyčejný zakulacený čtvercový kus plastu ve dveřích, zatáhnete a dveře se otevřou – nic zvláštního. Ale když na kliku naopak zatlačíte, dveře se zamknou – proč tohle nanabízí všichni výrobci namísto speciálně dedikovaného tlačítka zámků dveří, které stejně nikdy nemůžete najít, když ho zrovna potřebujete.

A takle jednoduché je tu všechno, světla mají dvě polohy – zapnuto/vypnuto, jízdní režimy jsou dva (na silnici a mimo silnici), ovladač zrcátek je přímo u řidičova zrcátka – zkrátka konstruktéři si dali sakra záležet, aby tu cenné centimetry nezabíralo nic zbytečného.

Radiomapa se usídlila uprostřed přístrojovky a je to už klasický fiatí systém. Ne, nenajdete tu žádné na efekt dělané aplikace a nesmysly, ale uživatelské prostředí je intuitivní, přehledné a dobře se s ním pracuje. Třeba takový drobný detail – když připojíte svůj telefon přes Apple Car Play, pod obrazovkou telefonu stále zůstává řada základních příkazů, takže vyskočit z telefonu a zase se do něj vrátit je naprosto jednoduché. Zní to logicky, přesto ne každý výrobce vám toto dnes nabídne. Snad jediná věc mě mrzí, že Fiat nezavzpomínal na první Pandu 4x4 a její přídavné ‘budíky’ s ukazateli náklonu a nevložil je do radiomapy namísto nicneříkajícího kompasu. To považuji za vysloveně promarněnou příležitost. Naopak přímo geniální je uzoučký slot na mobilní telefon nad radiomapou, tady je telefon v bezpečí a blízko k USB konektoru.

Interiér Pandy je ostatně velmi příjemné místo k životu. Sedí se tu spíše jako na židli, ale na to už jsme si v malých Fiatech dávno zvykli a ergonomie s řadící pákou umístěnou příjemně vysoko je dobrá. Celým interiérem prostupuje téma čtverců se zaoblenými rohy. Skládá se z nich volant, jednotlivé ukazatele v přístrojovém štítu, již zmíněné kliky dveří, ovladače klimatizace – no prostě prakticky všechno. Napříč přístrojovou deskou se táhne kus vyrobený z čehosi recyklovaného, možná ze starých Pand. Cool recyklované materiály jsou i na sedadlech. Já se v tom nevyznám, nevím, jak velký kus planety tím Fiat zachrání, ale materiály jsou to příjemné a celkem pohledné, takže nemám výhrad. Vtipná je potom textura dveřních výplní, ve které pozorný divák najde maličká písmenka, ze kterých lze složit slovo panda. Asi osm set šedesát tři tisíckrát.

Malý pětidveřový hatchback neměří na délku ani 3,7 metru, takže mě příjemně překvapil vnitřní prostor. Ne, fakt to není rodinné auto, ale i dozadu se dospělý člověk vejde a kufr tu rozhodně není jen symbolický. Naprosto geniální je ovšem objemná polička vpředu před spolujezdcem, už nikdy nebudete v Pandě řešit, kam si odložit drobnosti. Tahle kouzla s prostorem Italové prostě umí.

Pod maličkou přední kapotou se nachází maličký motor. V případě testované vrcholné verze je to nadupaná zážehová jednotka TwinAir! Zdvihový objem 875 ccm, počet válců – dva. Počítej klidně dál, ale víc jich nebude. Po nastartování se motor projeví charakteristickým zvukem. Přemýšlel jsem, jak ho našemu laskavému čtenářstvu nejlépe popsat, jak co nejpřesněji definovat ten nezvyklý takt, ale nakonec si vystačím s jediným slovem – maluch. Skutečně, je to tam stále slyšet. V jiném autě by mi to asi možná trochu vadilo, ale zvuk malucha (nebo původní pětistovky) k malému Fiatu přece patří, tak o co jde? 

První rozjezd je však vyloženě zklamáním. Motor je otupělý, chybí mu italská výbušnost i temperament. Tolik jsem chtěl, aby byla tahle Panda dobrá, ale takto si rozumět nebudeme. Potom jsem si ale všimnul tlačítka před řadící pákou s podezřele znějícím označením ECO a ještě více podezřele žhnoucí zelenou kontrolkou. Když ho Italové umístili tak, aby bylo snadno dosažitelné i s rukou na řadící páce, bude to mít svůj význam. A taky že má. Po stisknutí tlačítka zelená kontolka zhasne a motůrek se probudí ze stavu klinické smrti do pravé italské nálady. 85 koní začne cloumat tunu vážícím autíčkem a hned je z vás v městské džungli jasný vítěz. Eco režim je však nutné vypínat před každou jízdou. 

Naopak start&stop tu vypínat netřeba, je naprosto neobtěžující a prakticky o něm nevíte. A je tu i milý bonus – pokud zapomenete vypnout eco režim a Panda vám na křižovatce ve své otupělé letargii při trochu necitlivé práci se spojkou zhasne, stačí vyšlánout spojku a start&stop systém motor zase ihned nahodí. Jako by se nic nestalo. Kolik nervů začínajících řidiček a řidičů tento systém v prekérní situaci už asi zachránil?

Motor svou velikostí možná působí až komicky, ale nenechte se zmást, tohle není žádný relikt z minulého století. Kromě přeplňování tu tak pracuje i pokročilá technologie MultiAir, která nahrazuje konvenční vačku elektronicky řízenými ventily. Jen prosím zapomeňte na všechno, na co jste zvyklí ze svých aut. Tohle je dvouválec, 3000 otáček za minutu není hodně, pod 2000 je motor už podtočený. Naopak není problém přeplňovaný motor hnát přes 6000 otáček za minutu. I tady najdeme stopy technického minimalismu Pandy. Olejová měrka je kupříkladu součástí olejového víčka. A to, co vypadá jako kryt motoru, tedy naprosto zbytečný kus plastu, je ve skutečnosti filterbox. Takové detaily mě baví, nejen, že se tak šetří prostorem, ale zároveň se tím sání posune výš – offrouďáci už vědí…

Ve městě Panda nemá problém, za veselého (a docela hlasitého) rachtání dvouválce se proplétá uličkami a je s ní sranda. Já mám ale obavy z víkendu. To mě čeká cesta na naši rekreační usedlost a tedy 150 kilometrů dlouhá cesta zahrnující mimo jiné i dálnici. A na to tedy Panda rozhodně není stavěná. S obavami z nadměrného hluku vyrážím raději s předstihem smířen s tím, že když už to zkrátka nepůjde, vezmu to po okreskách namísto dálnice. 

Teď však přichází asi největší překvapení celého testu. Zatímco všechny rozjezdy provází ono srandovní rachtání dvouválce, jakmile se motor v otáčkách ustálí, je to pryč. Panda nemá problém udržovat svižnější dálniční tempo a není přitom vůbec obtěžující. To jsem vážně nečekal. Počítat je samozřejmě nutné s vyšší spotřebou. Dokud se pohybujete do 110 km/h, není problém udržet apetit Pandy pod hranicí šesti litrů, jakmile však překročíte tuto magickou hranici, spotřeba prudce stoupne a pod osm litrů se nedostanete. Tohle prostě není prostředí, kam Panda patří.

Kam Panda Cross patří je jasné - na nezpevněné cesty, do lesa, do terénu, zkrátka na venkov. A přestože možná vypadá jako hračka, ve skutečnosti je to vážně schopné auto. Jak už jsem zmiňoval, je vůz vybaven pohonem všech kol. Ten se za normálních okolností připojuje automaticky dle potřeby, v terénním režimu je potom připojený nastálo. Krátký rozvor a vyšší světlá výška umožní Pandě Cross zdolávání i ostrých zlomů, křižitelnost náprav však i díky vlečené zadní nápravě není právě obrovská. To ale v praxi vůbec nevadí, Panda disponuje chytrým protiprokluzovým systémem, takže jí až tolik netrápí, že nestojí všemi koly na pevné zemi. 

Příjemným detailem je masivní plechový kryt pod motorem, prorazit olejovou vanu je tak s Pandou Cross skutečně nemožné. Z moderních vymožeností potom Panda nabízí systém pro sjíždění svahů a již zmíněný terénní režim, ve kterém kromě trvalého sepnutí pohonu 4x4 dojde i k přenastavení ABS a ESP a nebo třeba vypnutí protikolizního systému, aby Panda zbytečně nepanikařila kvůli stéblu trávy. A ještě jeden krásný detail tu je. Jak nejlépe zajistit, aby se hezká litá kola v terénu nepoškodila? Jednoduše, nedávejte na auto hezká litá kola! To, co vidíte na testované Pandě, jsou ve skutečnosti plechová kola s ozdobnými plastovými kryty. 

Díky ochotě našich přátel z dílny Italmotori jsme si Pandu Cross mohli detailně prohlédnout i zespod a přestože je konstrukce celého podvozku maximálně jednoduchá, je provedena hezky a s rozmyslem, choulostivé součásti dostaly řádné ochranné kryty a nebáli bychom se tedy s Pandou pouštět i do nějakých těch větších akcí.

Verdikt

Fiat Panda Cross s cenovkou 396.900 korun je tou nejdražší Pandou, jakou si můžete pořídit. Méně extravagantní provedení Wild s pohonem 4x4 začíná dokonce na částce 331.900 korun, což z něj dělá dost možná nejlevnější čtyřkolku na trhu. Příplatky za vyhřívané čelní sklo či žlutý lak již s částkou za testovaný kus zásadně nehnou a všechno ostatní – tedy skvělé mrštné městské autíčko a zároveň nebojácný nástroj pro cesty mimo cesty – máte v ceně. A to je dobrá nabídka. Panda Cross má navíc i styl, je to krásná veselá věc. Když do mixu přidáme i promyšlenou konstrukci, nezbyde toho mnoho, za co bychom mohli Pandu kritizovat. Na motor TwinAir je třeba si chvíli zvykat, jeho dvouválcové rachtání však k veselému fiátku prostě patří, nenechte se svazovat konvencemi.

Rukama mi prošla již celkem slušná řádka testovaných aut, teď jsem však poprvé začal uvažovat o tom, že testované auto už nevrátím, že si ho zkrátka koupím. Můj rozum mi to sice rozmlouvá a tvrdí, že to auto ve skutečnosti vůbec nepotřebuji, ale já už dnes vím, že jakmile se objeví dobrá nabídka, Pandu Cross si pořídím. Je-li to doporučení či nikoli, to už nechám na vás…

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový dvouválec 875 cm3
Výkon: 85 k (63 kW) / 5500 ot./min.
Točivý moment: 145 Nm v 1900 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost (udávaná): 163 km/h
Maximální rychlost (v testu): 180 km/h
0-100 km/h: 12,8 s 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 6,9 l/100 km
Kombinovaná spotřeba (v testu): 6,3 l/100 km
Cena (Panda Cross 0.9 TwinAir): 396 900 Kč