reklama
načítám data...

Tahouni svobody, aneb Kde se v Americké armádě vzal náklaďák

11. ledna 2018, 07:22 22 komentářů Adam Forman Oldies

Že prý Rusové umí ty nejlepší náklaďáky? Ale jděte. Vždyť je to naučili Američané!

zobrazit celou galeriiOldies: Tahouni svobody, aneb Kde se v Americké armádě vzal náklaďák

Každý z autorů Autíčkáře má nějakou úchylku, nějaké to temné místo schopné spolykat čas, finance a pozornost, kterou by si zasloužili naši blízcí. Krab kupuje bourá sny petrolheadů, Vavris vládne hot-hatchům, František se po prodeji Lincolna stal naším redakčním gayem miatistou a já zasněně slintám nad inzercí výprodejů armádních skladů. Vypisovat sem všechny články, které jsem po obzvláště mučivých seancích nad Bazošem napsal, nemá ani smysl. Jen si v záhlaví článku klikněte na moje jméno a uvidíte, že většina úvodních fotek mých článků září z monitoru olivovou zelení. Dnešní článek se nese v podobném duchu, jen se tentokráte pokusím vyhnout matičce Rusi. Tedy abych se přiznal, měl jsem v úmyslu napsat historii značky Kamaz a málem by na ni i došlo nebýt fotografie kosoúhlé bedny se zapřaženým tankem. Po trošce bádání jsem zjistil, že to nebyli jen Sověti, kteří uměli ohromit poctivou ocelařinou a nekompromisními schopnostmi v terénu. Pátrání po neobvyklých náklaďácích s pěticifernou nosností začíná v zemi svobody.

Liberty Truck

Použití automobilů v americké armádě má jednu z nejdelších tradic na světě. Už za dob občanské války vznikala specializovaná oddělení zabývající se výlučně transportem lidí a zásob na bojiště. První automobily se do vojenských služeb začínaly dostávat postupně na přelomu 19. A 20. století. První masové nasazení nákladních automobilů v americké armádě však nastalo až s vypuknutím první světové války. Do té doby sloužilo pod vlajkou svobody mnoho různých typů automobilů a potřeba sjednotit opravy, náhradní díly a způsob ovládání vozidla záhy vyústila v zavedení první standartního vojenského automobilu s příznačnou přezdívkou Liberty truck. Výroba začala v roce 1917 a vyrobeno bylo úctyhodných 9500 exemplářů. To bylo na svoji dobu skutečně velké číslo a byl i export, jelikož 7500 vozů okamžitě zamířilo na evropská bojiště. Od schválení dokumentace po první dodávky vyrobených kusů uplynulo pouhých 10 týdnů a do výroby se zapojilo 15 amerických výrobců. Nezapomínejte, že tehdy se ještě výroba komponent včetně montáže zcela spočívala na ruční práci. Výkon ze sedmilitrového benzínového čtyřválce, divokých 52 koní, putoval přes kardan na zadní kola přes čtyřstupňovou převodovku vybavenou redukcí. Zadní náprava měla uzamykatelný diferenciál a vůz byl projektován na nosnost 3 tuny. Byl to právě Liberty, který v armádě zavedl standardizovaný víceúčelový podvozek, přístup, kterého se ozbrojené síly po celém světě drží dodnes.

Říkejte mi Džímsa

reklama

Mezi koncem první světové války a začátkem druhé prodělal automobilismus raketový vývoj. Z neobratných povozů bez koní se během pouhých 20 let staly výkonné křižníky tehdy vznikajících dálničních sítí. Na bojové nasazení koní již pak americká armáda ani nepomyslela. Naopak její oddíl zabývající se nákupem nákladních vozidel se pustil do vývoje vlastních prototypů. Zasáhli však automobilkami sponzorovaní senátoři a tak se na konci třicátých let armáda poohlížela po nové páteři své logistiky. Začínalo být jasné, že Spojené státy se nevyhnou zapojení do válečného konfliktu a tak si s výběrem nového vozu museli pospíšit. Naštěstí v té době dodával koncern General Motors nákladní vozy pro francouzskou armádu. Tedy vlastně dodával by, nebýt jisté návštěvy, kterou wehrmacht podnikl v Belgii. Z původně civilního dvounápravového ACK 353 se přidáním jedné nápravy a několika hřídelů stal legendární GMC CCKW. Plně-pohonný nákladní automobil s nosností 2,5 tuny v terénu si svou jednoduchou a robustní konstrukcí, ale i spolehlivostí, rychle získal armádní přízeň. Objednávky byly podepsány a transportní lodě brzy plnily statisíce vyrobených kusů, mířících do válkou zmítaných regionů Evropy a Tichomoří.

Všechny tři nápravy poháněl 4,4 litrový šestiválec s rozvodem OHV přes pětirychlostní převodovku, která měla poslední stupeň ‚dorychla‘. V rozvodovce za motorem bylo možno zařadit redukci, přední nápravu či přídavný pohon, kterým byl nejčastěji naviják montovaný do předního nárazníku. O zpomalení se staraly hydraulické brzdy se vzduchovým posilovačem, konstrukční řešení v americké armádě dodnes běžné. Páteří vozu se stal obdélníkový rám, který vznikal ve dvou rozvorech 4,2 a 3,8 metru. S postupným úbytkem strategických surovin přišlo GMC o plechovou střechu a dveře. Hlubokotažný plech nově nahradilo plátno a i korba se musela nově spokojit pouze s dřevěnou konstrukcí. I přes šetření na materiálech (a zvýšenou hořlavost) si vůz vydobyl legendární postavení. Svoji spolehlivost prokazoval v nejrůznějších rolích jako cisterna, pojízdná dílna, či radiovůz. Nejzajímavější nálož (doslova) však vozil pod hvězdou rudé armády, kde na místo korby namontovali soudruzi stalinovy varhany, neboli raketomet BM-13 Kaťjuša.

Díky zákonu o zápůjčce a pronájmu se tisíce vozů podílely na osvobození Sovětského svazu, kde také posloužily jako vzory pro všechny ty ZiLy, MaZy a další, které jste mohli obdivovat v mých předchozích článcích. Pokud bych však měl zmínit největší zásluhu tohoto modelu, byla by jí bezpochyby akce zvaná ‚red ball express‘. Zásobování rychle postupujících vojsk spadalo výlučně na bedra flotily, jejíž většinu tvořily právě dvou-a-půl-tuny. Během osvobozování Francie a zásobování postupující armády bylo za jediný den převezeno až 10 000 tun nákladu. Šasi CCKW dalo vzniknout i obojživelné variantě DUKW. Armáda nejprve o vozidlo nejevila zájem, ale když před zraky záchranářů DUKW vjelo do vysokých vln v noci a za silného deště překonalo protivítr o rychlosti 110 km/h aby zachránilo loď uvízlou na mělčině, důstojníci rychle přehodnotili názor. Schopnost samostatné plavby nadále dokázal překonáním Lamanšského průlivu. Na evropských a tichomořských bojištích se ‚kačeny‘ (DUKW -> Duck) rychle osvědčily a brzy se rozšířili do ostatních spojeneckých složek, přičemž Královské námořnictvo vyřadilo poslední kusy až v roce 2012.

Potomci obrů

Dalším známým nákladním vozem, který se díky americké podnikavosti podíval na většinu světových bojišť, se stal Diamond T model 920. Ještě než stihli senátoři zhatit vývoje vlastních armádních vozidel, stihla firma Diamond T rozpracovat návrh těžkého tahače tanků pro nasazení v týlu. Projektu se chopila britská armáda, která objednala dokončení vývoje a dodání prvních 200 kusů. Skvělé parametry a nutnost nákupu těžkých tahačů brzy přinesly své ovoce v podobě objednávek spojeneckých armád. Ostruhy si vůz vysloužil především v severní Africe, kde dokázal i pod palbou odtáhnout poškozené tanky do bezpečí. V americké armádě byl vůz označen M20 a byl jedním z mála standartních modelů vybavených vznětovým motorem. 14,7 litrů atmosférického šestiválce ze sebe vydalo 185 koní a 902 Nm. Dost na odtáhnutí 45 tun těžkého naloženého přívěsu M9.

Své zásluhy na takovém výkonu měla i převodovka. Hlavní skříň měla první velmi krátký převod, dva další pro pohyb na silnici a čtvrtý byl přímý. Výkon dále putoval na třístupňovou redukci. První redukční stupeň byl velmi krátký a umožňoval rozjezdy s velmi těžkým břemenem. Další dva převody umožňovaly řazení tzv. půlek, tedy spolu s hlavní skříní poskytovaly 6 rychlostí vpřed (a 2 vzad) pro zpevněné cesty. Pohonná soustava spočívala na nýtovaném žebřinovém rámu s výstupy pro naviják vpředu i vzadu. Tahače Diamond T 920 byly tím nejtěžším, co na začátku čtyřicátých let operovalo na bojištích. Postupně se rozšířily po celém světě a mnoho jich po konci konfliktu rozebrala Rudá armáda, aby pomocí reverzního inženýrství položila základ pro MAZ 535 a další těžké tahače raket.

reklama

Ještě za druhé světové války se ukázalo, že možnosti modelu 920 na stále těžší tanky přestávají stačit. Nejprve na ně narazila rudá armáda, když se dožadovala pancéřování kabiny. Vlastní pokusy byly příliš těžké a vzhledem k tomu, že k vyprošťování tanků pod palbou postupně začali Diamond využívat i ostatní armády, bylo třeba vyrobit nástupce. Vznikl tak tahač model M26 s pancéřovanou kabinou, dvojicí navijáků s kombinovaným tahem až 60 tun a především s výkonnějším hnacím ústrojím. Nový, tentokráte již zážehový, motor s objemem 18 litrů dosahoval výkonu 240 koní a krouticího momentu 1098 Nm. Zajímavostí se stalo řešení pohonu dvojice zadních náprav. Kardany a diferenciály v té době přestávaly stačit a tak levou a pravou dvojici kol zvlášť obepíná řetěz. Pro potřeby domácí logistiky vznikla verze M26A1 postrádající pancéřování. Vůz s atypickým rozvodem na zadní kola začínal být nahrazován až v druhé polovině padesátých let ‚pětitunou‘ M39.

Klimatizovaná kancelář s výhledem

V současnosti se o transport a lehké vyprošťování tanků stará HET (Heavy Equipment Transport System). S vývojem stále dokonalejších prostředků ke zničení vlastní civilizace se změnily požadavky na armádou přepravované náklady. Miniaturizace raket a nástup TEL (Transporter Erector Launcher) vyžádaly ještě těžší nákladní vozy a tanky se tak staly relativně lehkým břemenem. HET, ačkoliv se jedná o nástupce M26 (a M911), již není tím nejtěžším nákladním vozem, na který v armádě narazíte. Jeho úkolem je transport tanku M1A1 Abrams. K tomu je vůz vybaven vzduchovými měchy na zadních třech nápravách, které upravují rozložení hmotnosti přenášené návěsem. Potřebné parametry, totiž výkon 500 koní a krouticí moment 1200 Nm, poskytuje vznětový osmiválec Detroit Diesel o objemu 12 litrů. První i poslední náprava je řiditelná, lze uzamknout všechny nápravové diferenciály a centrální systém řízení tlaku v pneumatikách završuje už tak skvělé terénní vlastnosti vozu. Ačkoliv vůz tak na první pohled nepůsobí, je možné jej dopravovat ve velkých transportních letounech C-5 a C-17. Novější, právě zaváděné verze již mají šestiválec s výkonem 700 koní a moderní balistickou ochranu kabiny i podvozku proti IED (Improvised Explosive Device).

Ty vůbec nejtěžší tahače pozemního vojska vznikly v osmdesátých letech, kdy do služby nastoupil HEMTT (Heavy Expanded Mobility Tactical Truck). Čtyřnápravový tahač má pod kapotou dvoutaktní vznětový osmiválec schopný v nouzovém režimu fungovat na náhradní paliva. Výkon 445 koní mu propůjčuje schopnost odtáhnout necelých deset tun nákladu a nezalekne se ani 120 cm hlubokého brodu. V současné době probíhá modernizace na verzi A4, vybavenou šestiválcem o výkonu 515 koní. Downsizingu se zkrátka nevyhne ani americká armáda. Na základě HEMTT pak vznikl ještě větší tahač systému PLS (Palletized load system) s pěti nápravami, přičemž první dvě a úplně poslední jsou řiditelné. Úzce příbuzný LVS (Logistics Vehicle System), sloužící u americké námořní pěchoty, se od HEMTT liší způsobem zatáčení. Mariňáci požadovali lepší obratnost a menší rádius otočení vozu. Za tím účelem je šasi navrženo ze dvou kusů spojených hydraulickým kloubem. Přední část pak nese často pancéřovanou kabinu se střeleckým stanovištěm a pohonnou jednotkou, zadní část je poté vyhrazena účelovým nástavbám či nákladu.

Ačkoliv jde jen o povrchní a orientační shrnutí amerických počinů na poli těžkých vojenských tahačů, je snad zřejmé, že i proradným kapitalistům se podařilo zdatně sekundovat sovětským legendám. Jestliže jste v minulosti potřebovali pořádný náklaďák pro svůj ropný vrt, museli jste na východ pro MAZ (či MZKT podle toho kdy jste vyrazili). Dnes již ty největší náklaďáky nevznikají v Minsku. Monstra 10x10 dnes sjíždějí z výrobních linek firmy Oshkosh v americkém Wisconsinu.

A co příště? Tak třeba Sisu E13TP, SLT 50 Elefant či vojenské hračky od MANu? Nebo mám raději zamířit blíže domovu? Tatra 111, Tatra 816 a Škoda RSO by jistě alespoň na krátký článeček vydaly. Nebo snad mám dát chvilku pokoj se zelenými mozky a zjistit jaká je asi tak zůstatková hodnota CNG vozidel a jestli má smysl je kupovat domů? Diskuze je vaše!


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Anorex
11. ledna 2018, 08:44
0

U mě více než dobrý. Tahle oblast mě vždy zajímala a dodnes fascinuje. Zejména monstra, která byl schopný navrhnout, popřípadě konstruovat Sovětsky svaz. Určitě bych rád viděl a četl další články. Ať už ze zahraničí, tak i o naší domácí produkci.

reagovat
ToMyx
11. ledna 2018, 09:14
0

Zelená monstra byly pro mě vždy okrajovka, ale článek mě nepustil:-)
Klidně dál a hlouběji, je to velmi zajímavé. Pokud by se do dalších článků dostalo něco z české produkce, jen dobře. jen tak dál.

reagovat
Knightrider
11. ledna 2018, 09:26
1

Jakožto absolvent základní vojenské služby si o tomhle absurdním světě armády myslím svoje, ale pro spoustu lidí je ta technika samotná, určitě zajímavé téma.

reagovat
Beny
11. ledna 2018, 11:11
0

Právě, zelený mozci je jedna věc, ale ta technika je prostě úžasná. I u nás vznikly zajímavý věci, ať už vejtřaska, kolos, vlastně i nový armádní Tatry mají podvozek odvozen z vejtřasky...

Knightrider
11. ledna 2018, 14:51
0

Je tam určitě hromada zajímavé techniky, ale zrovna na tu vejtřasku mám tedy dost rozporuplné vzpomínky právě z té vojny. Její schopnosti v terénu nepopírám, ale zkusil jsi při jízdě v tom terénu sedět úplně vzadu na korbě na dřevěné lavici? Pro mně a partu dalších 20-ti záklaďáků velmi epesní zážitek. :-D A když si vzpomenu, jak za deště přestaly jít stěrače a muselo se stírat ručně pákou na okně, tak nějak nevím no. :-) A podobných věcí tam bylo víc.

beastar
11. ledna 2018, 15:19
0

Taky to mám za sebou. A jasně věci jsou tam řekněme absurdní, protože i válka je absurdní. A pravdou je že pohodlí je ve vojenských vozidlech až to poslední na co se tak nějak myslí:) Na Tatře 815 o moc víc pohodlí nebylo, vzadu. Pravda v kabině to mělo asi vyšší štábní kůlturu, ale v létě v tom bylo 80 stupňů a stát s tim sráčem nikde na sluníčku a čekat až skončí střelby (pěkně v kabině jak idiot) byl taky super zážitek.

Knightrider
11. ledna 2018, 17:01
0

Na Tatru mám taky jeden dobrej zážitek. Jízda v osmikolový Tatře v lese, ve sněhový závěji bokem. :-) Neskutečnej masakr v takovýmhle kolosu. To je tak, když armáda nemá peníze na nový gumy a jezdí se na starých a sjetých, dokud z toho nelezou dráty. A když jsme pak zapadli úplně, tak jsme z lesa tahali větve a cpali je pod kola, abysme se dostali ven. :-)

speedfred
11. ledna 2018, 11:59
0

neviem čo má armáda zo slobodou,ale dobre no.

reagovat
Irwinek
11. ledna 2018, 12:52
0

I armáda má holt nějaké zásluhy na pokroku :-D
jen piš, dál jako dosud, na cng a spol se najde někdo jiný :-D

reagovat
Matěj Podhorský
11. ledna 2018, 13:46
1

Ano, armáda má na pokroku zásluhy často dost zásadní. Viz takové sportovní létání, respektive konstrukce malých letadel, ta čerpá z německý znalostí získaných mimo jiné v Göttingenu ve 30. a 40. letech ještě snad teď :) Ale pak se najdou i tací, kteří tě nařknou z náklonnosti k nacistickému hnutí jen proto, že si někde na FB dovolíš prohlásit, že Fw190 byl fascinující kus techniky. Jako by za to to letadlo mohlo, že :)

beastar
11. ledna 2018, 15:25
1

A to je pravda. Neslyším poprvé že novodobý Vysertáhlové lovci nácků (asi těch neo ,když ta říše skončila ve 45) obviňuji zejména na internetu některé vojenské fanoušky s podpory těnhlec režimů no jak je to v tom zákoně. Do očí by ti to neřek ten mladej zelenáč páč by hned dostal jednu přímo pod kšiltofku, nebo barevnej turbam bo co nosí tahle suckkultůra. Mimochodem většina techniky vyvinutá skopčákama za války posloužila jako základ poválečnýmu vývoji přesně podle hesla všechno zlý je k něčemu dobrý. Tanky Panther byly ve výzbroji Francie až do konce šedesátek. O letectví nemluvě. Můžeme dneska bejt jenom rádi, že výrobní kapacity pro letectvo a zmetkovost byla vysoká a ty letadla byly na svojí dobu složitý jinak kdo ví jak by to voe v tom 42 dopadlo:I

VK
VK
11. ledna 2018, 19:58
0

U HEMMT mě zaujala poznámka, že motor je schopný v nouzovém režimu fungovat na náhradní paliva. Tyhle motory nebyly/nejsou běžně konstruovány, aby mohly bez dalšího spalovat vedle nafty i petrolej, jehož je vzhledem k tomu, že jej zase spalují letouny, dostatek?

reagovat
VK
VK
11. ledna 2018, 19:59
0

...jak to u nás dokázala přinejmenším T148 a 815.

Adam Forman
12. ledna 2018, 11:04
0

Jsou běžně konstruovány jako multifuel, akorát pro porvoz na benzín se do toho kvulivá vstřikům musí nalít motorovej olej a zkracuje to životnost jednotky. Správně by měly fungovat jen na naftu.

VK
VK
12. ledna 2018, 12:19
0

A ten letecký petrolej?

Adam Forman
15. ledna 2018, 06:33
0

Přiznám se, že provozovat nafotvý motor na letecký petrolej jsem ještě nezkoušel :-D Možná by na to došlo kdybych měl nějaké přátele na letišti. Vzhledem k tomu, že se používá v dost odlišném typu motoru, nebude mít mazací schopnosti nafty, stejně jako benzín. Vzhledem k tomu, že jde v armádě o běžné palivo, určitě na to budou mít aditivum (nebo v nejhorším případě zase olej).

VK
VK
17. ledna 2018, 12:03
0

Tak treba zrovna u letecke techniky se pro za jimovst, v jednom z poslednich L+K uvedeno, novy Jak-152 vyviji cilene s dieselovym motorem, namisto puvodne zamysleneho zazehoveho hvezdicoveho. Prave proto, ze dokaze bezet na petrolej, ktereho je od paralelne provozovanych prodovych letounu dostatek a zasobovani letist se nemusi komplikovat o letecky benzin.

Adam Forman
17. ledna 2018, 18:27
1

Přiznám se, že k detailnímu prostudování leteckých paliv jsem se ještě nedostal :-) Letecký petrolej by měl být složením a vlastnostmi podobný k lehké motorové naftě používané za polárním kruhem (psali kdesi v internetech). Jak je to přesně s jeho mazacími (a dalšími) schopnostmi budu muset ještě někde vykoumat. Děkuji za podnět k dalšímu bádání. Třeba se v budoucnu dočkáme článku 'na co všechno jezdí naftové motory' :-)

Matěj Podhorský
17. ledna 2018, 18:41
2

Zetor 5011 (nebo tak nějak) lítal na letecký petrolej jak střela! Pokud mě paměť nešálí, crcnulo se tam pokaždé trochu M6AD, aby to tolik netrpělo, ale nedělám si iluze, že mu tyhle zimní bojové starty bůhvíjak prospívaly :D

ly
lycman
11. ledna 2018, 23:13
0

už půl roku setěším na KRaZ, a ono nic :) po čerstvé zkušenosti na polygonu s 8x8 force bych si z možností vybral tatru 816.

reagovat
Adam Forman
12. ledna 2018, 11:05
0

na KrAZ určitě dojde :-) Jedna varianta je napsat článek letem světem podle ruských fór, druhý přístup by byl nějaký KrAZ u nadšence objevit a svézt se. Doufám, že se mi podaří to druhé ;-)

ly
lycman
13. ledna 2018, 10:07
0

To by bylo super. Osobně jsem KrAZ neviděl ani nepamatuju, obyčejně natrefím na klasické ZILy s nástavbou pro vytváření zkušebních vrtů nebo jeřáby, takže ani nezprostředkuju kontakt. Každopádně fandím těmhle článkům. Je to kus neunifikované techniky s obdivuhodnými rozměry.



reklama

Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Renault Clio Sport RS 172 ph1 2000
Renault Clio Sport RS 172 ph1

2000 rok výroby
172 koní výkon
1 998 ccm objem

Citroën Xsara 1.9D 1999
Citroën Xsara 1.9D

1999 rok výroby
1 koní výkon
74 ccm objem

Jaguar XF SV8 2008
Jaguar XF SV8

2008 rok výroby
410 koní výkon
4 196 ccm objem

Volkswagen Golf 3 TD Variant 1996
Volkswagen Golf 3 TD Variant

1996 rok výroby
74 koní výkon
1 820 ccm objem

Citroën C3  2008
Citroën C3

2008 rok výroby
50 koní výkon
1 398 ccm objem