Porsche 911 Carrera 2: Z deníku Sally, vládkyně Krabových blogů

Něco málo jsem už naznačil v blogu v létě a teď nastala ta pravá chvíle k pokračování. Jestli si pamatujete, spolu se Saagem jsme se rozhodli jet na výlet na Nürburgring. A zažít Nordschleife – severní smyčku – okruh, který je jednou z deseti věcí, jakou opravdový blázen do aut musí okusit, než ho zavřou do černé škatule. Minimálně podle jednoho článku v časopisu o autech to tak prý je. My jsme tam vyrazili ale hlavně proto, protože jsme se neskutečně těšili a chtěli zažít tu atmosféru a možná i předjet pár pomalejších jezdců. A hlavně snažit se nebýt předjeti podezřele rychlým Fordem Tranzitem. A vy víte, že jsme ten text psali spolu se Saagem a vůbec jsme nepsali nic o Porsche. Ono to mělo totiž svůj důvod. „ Rest in peace Porsche“. Nechtěl jsem ten článek uvést tímto nadpisem. Kdo mě zná, jsem optimista a nemám rád špatné zprávy. A taky se mi často katastrofy vyhýbají. Pokud tedy pomineme různé humorné historky se starými vehikly stojícími u krajnice. Následující odstavec ale pozitivní být nemůže.

Epizoda 1. | „Bourací auto“

Stačila jedna hloupá německá dálnice u Würzburgu, kde se paradoxně v showroomu moje stříbrná Sally poprvé narodila pro prvního majitele. A stačil jeden pár důchodců ve zlatém Cliu. Víte, to je to auto s tou, ehm… kosočtvercem na kapotě. A pravděpodobně mikrospánek, což už se nedozvíme, a jedna klasická dopolední kolona na dálnici. Pozvolna brzdíme a zapínáme varovné blinkry a já sleduji v zrcátku, že jakési Clio se blíží poněkud nápadně rychle. „Snad do mě nevra…..“ Ani jsem to v duchu nedořekl, rána – druhá lehčí odrazem a odhozením na Audi přede mnou. A v ten moment je mi to celé jasné.

Porsche je v místě kam slunce nesvítí! Jenže v ten moment mě to vlastně bylo jedno. Opatrně jsem vylezl z auta a předně zjišťoval, co se stalo a jestli náhodou někdo nebyl zraněný. Společně s posádkou Audi pak pomáháme vylézt staršímu páru z toho Clia. Nevěděli vůbec, co se stalo a skončili vlastně až přede mnou, vpravo od Audi do kterého mě náraz lehce odhodil. Rána to byla velká. Clio vypadalo jako po čelních crashtestech, ale posádka naštěstí téměř úplně v pořádku. Zaplať bůh za ta moderní auta. Já tu bezpečnost vždycky podceňoval, ale v MGB bych v tu chvíli vážně být nechtěl. I sedmnáct let staré Porsche 911 je proti němu bezpečné jako obrněný transporter. Jen jsem si odřel čelo o stropní stínítko a pak pár dní vypadal trochu jako Michail Gorbačov. Policie a záchranka s hasiči přijela na místo ihned a zanedlouho se vše sepsalo a už jsme uvolňovali ještě víc ucpanou dálnici. Co teď? Saage přijel na místo, protože jel původně tak deset minut za mnou. Pěkně si tu kolonu vystál. Dokonce mě volal, prý jaký je to opruz ta dlouhá kolona a jestli jsem v ní taky. „ Kamaráde, jo jsem, ale jak bych ti správně vysvětlil…No jsem na jejím začátku“. Naštěstí jsme měli dodávku s vlekem. Tak jsme operativně vyndali Caterhama, zacouvali do vleku Porsche i s těmi bolístkami. Jelikož naštěstí zůstalo funkční a s nevystřelenými airbagy. Jen zvuk motoru připomínal start nějakého vrtulového éra z ranných poválečných let. Výfuky byly totiž totálně na hadry. Na prvním parkovišti jsme zastavili, pořádně upevnili Porsche na plaťáku a udělali klíčové rozhodnutí. Pokračujeme dál! A bylo to správné rozhodnutí, protože tu Severní smyčku jsme si oba v Caterhamu výborně užili. Alespoň byl čas na chvíli zapomenout.

Epizoda 2. | Porsche vážně není levné auto!

Nějaký čas uplynul a s radostí vám oznamuji, že auto se nám daří, podle všeho, velmi úspěšně resuscitovat. Po výletu na „Ring“ jsem Sally odvezl do naší dvorní dílny starající se o starší Porsche, firmy Flat six. S panem Benešem a Dostálem se začalo zkoumat, jaký rozsah poškození před sebou máme – i kvůli vyčíslení škodní události. Ono, když se podobná věc stane a začne se rozebírat, budou postupně přicházet spíš jenom špatné a ještě horší zprávy. Odmontovaly se plastové nárazníky, vyndal motor s převodovkou a počítalo se. Účet se postupně vyšplhal na tak vysokou částku, že bylo předem jasné, že se záležitost bude pojišťovnou klasifikovat jako totální škoda. Nakonec, u takhle starých aut to bývá běžná věc. Jenže tohle je Sally, stříbrná Carrera 2 z roku 2000 a nemůžu jí přece jen tak lehce vyřadit z genofondu rodiny Porsche 911. Drtivá většina všech vyrobených Porsche totiž na silnicích jezdí. A ani nebyla tak poškozená, minimálně ne na první pohled.

Plastové díly se dají sehnat z druhé ruky na model 996, stejně tak zadní víko, přední kapota a jeden přední světlomet Litronic, který jsem potřeboval. Jenže co s těmi výfuky a jak na tom bude karoserie? Nebude někde strukturálně hnutá? A nenajde se další milion drobnějších součástek, které nakonec budou potřeba vyměnit a dohromady vytvoří intergalaktickou sumu, protože nespravujeme Forda, ale Porsche? Musím vám říct, že jsem se docela bál. Celý podzim jsem byl dost nejistý, jestli to zvládneme. Naštěští pojistné plnění nedopadlo tak zle. Možná jsem měl štěstí. Naboural mě německý důchodce a ne nepojištěný bulharský řidič rozpadajícího se Sprintera. Jenže, když jsem viděl, kolik dohromady stojí kompletní výfuky na model 996.1 Carrera 2, udělalo se mi špatně. Budeme muset auto spravit tak, abychom použili dobré, ale použité díly všude tam, kde to jde. Vysolit přes sto padesát tisíc jen za výfuky s katalyzátory a svody, nebo čtyřicet pět tisíc za jedno světlo Litronic prostě nejde. Naopak, když už máme motor venku, podíváme se dovnitř a uděláme GO, pokud to bude nutné. Vlastně jsme se tam podívali i kdybychom nechtěli.

Epizoda 3. | Kvalitní německá technika potřebuje GO

A tak se stalo, že první věcí, která se rozebrala na prvočinitele byl motor. Každý píše o problémech se zadírajícím se ložiskem středové hřídele, tzv. IMS ložiskem. To je taková trochu fáma. U mnoha motorů funguje původní zapouzdřené ložisko bez problémů po statísíce kilometrů. Předchozí majitel, tedy kamarád Saage už u Flat six rok předtím na tomhle Porsche nechal docela malé jmění za výměnu právě toho ložiska, spojky, setrvačníku a dalších mnoha drobností. Myslel jsem si, stejně jako on, že tím je motor na věky vyřešen. Chyba lávky. Motory řady M96 a nakonec i M97 daleko víc trpí horším problémem. Tím je ovalita na válcích. Pan Beneš z Flat Six říká, že v zásadě skoro každý motor staršího vodou chlazeného Porsche 911, Boxstera či Caymana bude vykazovat určitou ovalitu. Co to znamená? Válec nemá stejný průměr u horní a dolní úvrati dráhy pístu a změřeno křížem, rovněž nebude průměr shodný. Je tvarován lidově řečeno do květináče. Blok motoru je hliníkový a do něj jsou vlisované lokasilové vložky. Pravděpodobně ta kombinace těchto dvou materiálů tu ovalitu časem způsobí. A vlivem ovality se postupně pístní kroužky zarývají do povrchu válce, můžou způsobit rýhy a motor má i nepatrně větší vibrace. Díky nim se zase opotřebí a oleští plocha ojničních ložisek, takzvaných šál. Můj motor se tedy rozebral, sundaly se obě hlavy, protože stejně nešlo povolit několik zapečených šroubů, šteftů na výfukové přírubě. Ty šrouby se dokonce musely z bloku dostat až technikou takzvaného vyjiskřování. Prostě hlavy musely dolů. A co myslíte? Vše se změřilo – natočilo EKG – A měl ho tam! Řečeno slovy klasika. Nebojte, taky na mě šly mdloby, když mi to volali. Takže nejen auto, ale i motor byl v háji. Jenže my ho opravíme, nebojte se, říká pan Beneš!

Epizoda poslední (snad) | Musíme to opravit!

A já mu věřil, ale už jsem přemýšlel, kde se dá sehnat hypotéka na generální opravu Porsche 911. Ten trik byl jinde. Muselo se hledat a nazdrojovat dobré použité dily na opravu karoserie. A museli jsme sehnat dobré použité výfuky. A to se naštěstí zázračně povedlo. Dokonce výfuky jsou nové, nepoužité, jen se zkrátka leta válely kdesi v evropské dílně Porsche a nikdo je už nepotřeboval. Navíc klempíř si karoserii změřil a zjistil, že tomu vlastně nic není. Jen se za studena šikovně povytáhne zadní čelo a naboduje přední vrchní přepážku kufru z dárcovské karoserie Boxstera. Je to totiž stejný díl. Zadní náprava žádnou ránu nedostala a tím pádem neutrpěla ani geometrie podvozku, ani nic dalšího. Z toho jsem měl původně totiž strach. Ale zpět k motoru. Obě poloviny bloku motoru putovaly do brusírny, rovněž kliková hřídel na přeměření a lehké přebroušení. Hlavní práce spočívala v odfrézování původních lokasilových vložek a vložení ocelových. K nim jsou kompatibilní odlehčené slitinové písty značky Wössner. Když přišly na dílnu, zíral jsem na tu sadu jako na vzácný šperk do klenotnice. Objednalo se i mnoho dalších dílů, olejové čerpadlo, vodní pumpa, mnoho drobností a k tomu kompletní sada rozvodových řetězů s kladkami a plastovými vodícími lištami. Řetězový rozvod systému proměnného časování ventilů Variocam se dělal už loni, to tedy nebylo potřeba. No, seznam dílů čítá dvě „a-čtyřky“. A k tomu ty desítky hodin práce. Když jsem se byl podívat na dílně naposledy, karoserie už byla od klempíře opravená a připravená k lakýrníkovi. A motor tam ležel krásně rozložený na stole, jak račte vidět z fotografií. Čtvrtina velké dílny je posetá mým Porsche. Ale k tomu pohledu snad stačilo jen někam mezi ty ojnice, písty a klikovou hřídel položit misku s kaviárem a otevřít si šampaňské. To, ale nebudeme předbíhat. Jestli po kompletním smontování všeho nezbyde na zemi hodně „nepotřebných“ šroubků a plochý šestiválec se opět rozezní svým neopakovatelným barytonem, pak budu vážně oslavovat. A moc rád vám o pokračovaní záchrany Porsche zase někdy příště něco dalšího napíšu.

PS: Prý jestli chci jít montovat s nimi, tak můžu, ale za příplatek a bez záruky! No jo, Krabe, tohle je svět Porsche, pomyslel jsem si. To není renovace Fordu Cortina, kde jsem si na leckterý šroubek a matičku v montérkách sáhnul sám.

Komentáře