Ptejte se: Velké rodinné auto místo Cromy

Ahojte,
 
prosím o pomoc pri výbere novšieho auta.
 
Potrebujem nájsť rodinné auto pre dvoch dospelých a troch tínedžerov, ktoré by dokázalo nahradiť náš doterajší povoz – benzínový Fiat Croma 2.2 (108 kW) z roku 2006. Croma nám vyhovuje vo všetkých ohľadoch, ale vek nezastavíš – občasné starosti s mechanikou a elektronikou by sa ešte dali zvládnuť, ale motor je už dosť opotrebovaný a je dosť pravdepodobné, že auto by na budúci rok už neprešlo emisnou kontrolou.
 
S Cromou najazdíme približne 15 tisíc km ročne – väčšinou jazdí od pondelka do piatku v režime 15 km ráno jedným smerom a 15 km poobede naspäť + štandardná rodinná réžia (obchody, krúžky…) + sezónne dovolenkové a iné nepravidelné výjazdy, hlavne cez víkend (raz za čas niekoľko stoviek km po diaľnici, častejšie pár desiatok km po okresných cestách). Výhodou je jednoduchý a veľmi tichý motor (benzínový štvorvalec s nepriamym vstrekovaním), spotrebu máme okolo 8,5 – 9 l / 100 km, v zime o 1 l viac.

 
Hľadám teda priestranné vozidlo s rokom výroby od 2016 vyššie, s karosériou kombi, MPV alebo SUV (vyšší posed v Crome vnímam ako plus, okrem iného aj preto, že nie je kombinovaný s aerodynamikou letiacej tehly) a s kultivovaným spaľovacím (ideálne štvorvalcovým benzínovým) motorom, ktorý má dostatok výkonu aj krútiaceho momentu na zvládanie dlhých stúpaní a bezpečného predbiehania s plne naloženým autom (elektro zatiaľ nie je nič pre mňa a hybridom by som sa zo servisných dôvodov tiež rád vyhol – čím menej komplikovaný pohon, tým lepšie pre mňa aj pre môjho mechanika).
 
Čo sa týka rozpočtu, rád by som sa zmestil do 300 tisíc Kč (12 tisíc eur), ale ak by bolo potrebné navýšiť cenu, som ochotný zvážiť financovanie približne do výšky 400 tisíc Kč (16 500 eur), v krajnom prípade aj viac, ak by to dávalo zmysel. Mám rád, keď auto slúži mne a nie ja jemu, preto nemám v pláne voziť sa s autom mimo bežnej prevádzky len kvôli vypaľovaniu filtra pevných častíc alebo karbónových usadenín – ak by vyššie uvedený režim používania nestačil na dlhodobé zachovanie auta v prevádzkyschopnom stave, nechcem ho zbytočne trápiť a radšej si vyberiem niečo iné.
V Crome sme si obľúbili tieto veci, ktoré chceme zachovať aj v novšom aute:

 
- dostatok priestoru pre 5 osôb v pozdĺžnom aj priečnom smere (tri samostatné sedačky síce nie sú nevyhnutné, ale zadné sedadlo uprostred nesmie vyzerať ako úzka trestná lavica s tvrdým čalúnením, na ktorej sa nedá poriadne sedieť, lebo bočné vedenie z krajných sedadiel je príliš široké),
 
- dobrý výkon stretávacích svetiel (ideálne xenóny alebo LED – trebárs aj homologizované Nightbreakery v halogénových svetlometoch, resp. čokoľvek s dostatočnou svietivosťou, čo nerobí problémy v cestnej premávke ani pri technickej kontrole),
 
- pohodlné sedačky a kvalitné odhlučnenie v kombinácii s mäkkým a stabilným podvozkom (v danej cenovej relácii síce neočakávam zázraky, ale určite by som uvítal, keby novšie auto dokázalo dobre filtrovať nerovností a ak by posádka mohla viesť bežný hovor bez potreby zvyšovania hlasu aj pri diaľničných rýchlostiach).
 
Na jazdnom prejave vozidla mi príliš nezáleží (nie som ktovieako dobrý šofér a jazdím skôr defenzívne) a nepotrpím si na konkrétne značky áut ani na ich vizuálnu stránku (inak by som nekupoval Fiat Croma), aj keď existujú určité výnimky, ktoré potvrdzujú pravidlo (napríklad Fiat 500L a jemu podobné modely vyzerajú na môj vkus až príliš infantilne). Vyhýbam sa koženým sedačkám, preskleným strechám a strešným oknám, uprednostňujem manuálnu prevodovku pred automatickou (som na ňu zvyknutý a pozitívne vnímam aj spomínanú servisnú jednoduchosť) a keďže auto bežne používame aj na prevážanie vecí od výmyslu sveta (dovolenky, sťahovanie), potešilo by ma aj sklápanie sedadiel s možnosťou vytvorenia dlhej ložnej plochy.
 

Ak by sme mali zostať pri veľkom benzínovom kombi, podľa uvedených parametrov to vyzerá tak, že zadanie by celkom dobre spĺňala Toyota Avensis 1.8 VVT-i (považujem ju za univerzálne riešenie pri hľadaní takéhoto typu vozidla, aj keď som zatiaľ nemal možnosť vyskúšať si ju v praxi), zaujímavý je aj Fiat Tipo 1.4 T-Jet (keďže však ide o auto nižšej strednej triedy, nie som si istý, či by nám vyhovovala jeho úroveň tlmenia hluku a filtrovania nerovností, ako aj priestor na sedenie pre troch v druhom rade a miesto nad hlavou pre šoféra s výškou takmer meter deväťdesiat) a nemôžem vynechať ani Mazdu 6 (tam som trochu na pochybách kvôli priamovstrekovým benzínovým motorom a úrovni antikoróznej ochrany). V rámci kategórie MPV by za zmienku stála napríklad Toyota Verso 1.8 VVT-i, ale v tej som sa už párkrát viezol a pri jazde v diaľničných rýchlostiach je v nej dosť počuť valivý hluk od pneumatík… Ďalšie možnosti ponechávam zámerne otvorené, uvítam akékoľvek nové nápady zo strany redakcie aj čitateľov a rád sa k nim vyjadrím aj v diskusii.
 
Aby to však nebolo také jednoduché, momentálne ma zamestnáva ešte jeden problém, s ktorým si celkom neviem rady – môj brat ohlásil, že o pár mesiacov bude predávať svoj Ford Galaxy z roku 2016 a ak by sa mi hodil, rád mi ho posunie za rozumnú cenu. Auto je veľmi slušne vybavené a sedem miest je bonusom navyše (je trochu dlhšie aj širšie ako Croma a má aj väčší polomer otáčania, ale asi by som sa s tým naučil žiť) a nemá žiadnu chybu, ktorá by ho vyslovene diskvalifikovala, až na to, že je to diesel – je to síce spoľahlivý naftový motor 2.0 TDCi (110 kW) ešte bez AdBlue, s nájazdom tesne nad 200 tisíc km a s ukážkovým spôsobom prevádzkovania (pravidelné jazdenie na dlhšie trasy), ale neviem, či by bol vhodný na cesty s naším jazdným profilom… Vo všeobecnosti platí, že doteraz som sledoval skôr autá s benzínovým motorom (buď atmosférické alebo s nepriamym vstrekovaním, ale v zásade vždy platilo aspoň jedno z toho), takže netuším, či by bolo vhodné tentokrát výnimočne prižmúriť oko nad naftou a dať prednosť dobre preverenému autu po prvom majiteľovi s inak vyhovujúcimi parametrami (a spoliehať sa na to, že náš spôsob jazdenia bude na jeho prevádzkovanie dostačujúci), alebo ho radšej nechať tak a do budúcnosti sa poobhliadnuť po benzínovom vozidle. Viem, že veľké rodinné autá sa nehľadajú ľahko a Galaxy sa mi páči, ale aj keď vozidlo vyzerá dobre na papieri, v bežnej rodinnej prevádzke to tak nemusí byť… Prosím teda aj o radu, či sa mi podľa vás oplatí „riskovať“ naftu, alebo zostať pri benzíne (iba v tomto konkrétnom prípade, zatiaľ nemám v úmysle pátrať po iných autách s dieselovým motorom).
 
Ďakujem a pozdravujem.
 
Michal
 
P. S. Poteším sa, keď sa tomuto dotazu bude venovať redaktor Jakub Pospíšil, ktorý má dostatok skúseností s Cromou aj s veľkými rodinnými autami.

Ahoj Michale.

Moc děkuju za dotaz, potěšilo mě, že sis vzpomněl na moje články o Cromě. Tu, mimochodem, už nemám. Poslal jsem ji v rámci rodiny dál z dost podobných důvodů, jaké popisuješ. Vlastně jsem loni řešil prakticky shodný problém jako ty, jen s tím rozdílem, že jsem místo skoro dospělých dětí dozadu potřeboval dostat dvě sedačky a mezi ně ještě případného člověka. 

Bylo to docela martyrium, které zahrnovalo celou řadu slepých uliček. Koupil jsem v rámci toho například Saab 9-3, abych zjistil, že je moc malý (stejná platforma jako u Cromy rozhodně neznamená stejný prostor), byl jsem si projet celou řadu SUV, od ryze nesmyslných typu Mercury Mountaineer, nebo Cadillac SRX, až po celkem rozumné vozy, jako třeba Nissan Qashqai +2 v benzínu. Taky jsem si v mezičase koupil Toyotu Prius, protože byla levná a měl jsem pocit, že možná prostor zas tak nepotřebuji. Tu jsem pak v rámci redakce přeposlal Františkovi a dokonce jsem měl už v ruce i návrh smlouvy na operák. 

Byl to zkrátka poměrně chaotický kolotoč hledání levné ojetiny (měl jsem oproti tobě asi poloviční až třetinový rozpočet), který nakonec dopadl pořízením Saabu 9-5 Aero z roku 98. Já jsem z něj úplně nadšený, manželka také, ale cesta k němu byla velice specifická a rozhodně to není univerzální řešení, které bych ti snad navrhnul. Je to spíše zábavnost, než automobil.

Nicméně jsem byl znovu a znovu nepříjemně rozčarován z toho, jaký je stav současného trhu s ojetinami. Zjistil jsem například, že cena už zdaleka nereflektuje stav vozu, ale spíše jen drzost majitele. Mezi autem za osmdesát a sto padesát tisíc je často rozdíl opravdu jen v tom, jak se ten který prodejce vyspal, když psal inzerát. Slovy legendárního opraváře traktoru Lakatoš, je to „past vedle pasti“. Občas se sice poštěstí a objeví se i pěkné a udržované auto, mám ale dojem, že v poslední době si hezké ojetiny lidé většinou spíše drží a pryč posílají jen auta s potenciálním problémem.

Nechci vypadat jako staromilský doomsayer, ale mám totiž takový dojem, že ojetá auta, jakým byla právě třeba Croma, čili relativně velké, pohodlné, příjemné a servisně nezáludné vozy, se už pěkných pár let prakticky nevyrábí. Servisní nenáročnost zůstala jen malým a levným modelům, které otevírají portfolia výrobců, a v nich většinou pohodlně pět lidí neodvezeš. Jakmile je ojetina větší a tak nějak luxusnější, většinou sebou nese nějakou potenciální záludnost a je dobré alespoň vědět, jak je na tom z hlediska servisní historie. 

A tím se oklikou dostávám k tomu Fordu Galaxy, o kterém píšeš. Auto je to samo o sobě docela fajn. Já mám Fordy rád, Galaxy se, narozdíl od S-Maxu, navíc nesnaží o nějakou sportovnost, ale je prostě „jen“ praktický a pohodlný. Protože jde o auto z rodiny, máš alespoň trochu jistotu, že neskrývá nějaký fatální problém a že dostávalo odpovídající údržbu. Jasně, je to nový diesel a je tu potenciální strašák ve formě vznětového trojboje (vstřiky, turbo, DPF), ale jak jsem už konstatoval, nějakou tu záludnost si sebou nese prakticky každé novější ojeté auto, snad s výjimkou econoboxů jako Dacia Sandero nebo litrová Fabie. 

Projdu ještě rychle tebou navrhované varianty, vlastně jsem je (až na Mazdu) zvažoval všechny taky, takže mám docela „načteno“. Avensis je docela citlivý na výměny oleje, já osobně jsem tehdy nenašel benzíňák, co by měl jasnou servisní historii a neměl najeto přes 300 tisíc. Navíc jsem si při testovací jízdě, která proběhla v listopadu všiml, že večer dost mizerně svítí. Verso je spíš městské auto než cesťák, je v něm hluk a na dálnici docela žere. Tipo je moc malé, tam zadní prostřední cestující trpí. Mazda bojuje s korozí, ale u opečovávaného kousku by to možná mohlo být v klidu. Ale chce to se tomu pak i nadále věnovat, pravidelně řešit dutiny a ochranu podvozku. Je otázka, zda se ti do toho chce. 

Dále jsem vyzkoušel ještě Volvo v70 třetí generace, ale to je vzadu o dost menší, než bych čekal a hezké kousky v benzínu jsou docela ohrožený druh a dost žere. Lákal mě i Renault Talisman s 1,6 TCe, ale ten se v benzínu vždy pojí se sedmistupňovou dvouspojkou, jejíž pověst je, kulantně řečeno, kontroverzní. Dostatečně velký je i Hyundai i40, ale ani slabší (a na tak velké auto až moc slabá) 1,6 ani silnější dvoulitr nemají rádi krátké trasy a trpí na karbonování. Zajímavý je i Superb, kolem 300 tisíc bude buď moc hezký kus druhé, nebo trochu unavenější exemplář třetí generace, ale co do benzínových motorů, relativně bezproblémový bude asi jen 1,4 TSI EA 211 (92 nebo 110 kW) s rozvodovým řemenem (ne řetězem, ten byl problémový) a těch je v inzerci maličko. 

Možná se povede najít zachovalou Insignii B s motorem 1,5 Turbo, ta je prostorná, velice pohodlná a většinou i hezky vybavená, navíc má skvělé sedačky s ortopedickou certifikací. Insignie nemá nějaké zásadní vady, jen se to o ní bohužel ví, já jsem na kombíka zkoušel číhat asi dva měsíce a za tu dobu se žádný hezký a levný neobjevil. Špatné není ani Mondeo páté generace s motorem 1,5 EcoBoost (pozor, jde o starší modely, novější 1,5 jsou s tříválcem, ten zpočátku nebyl příliš odolný). Všechno to jsou ale auta, která „chce každý“. Velký kombík s potenciálně nízkými servisními náklady je zkrátka horké zboží, auta si tak drží cenu a hezké kousky se v inzerci moc neohřejí. A bohužel je to také čím dál častěji rejdiště nepoctivých prodejců, kteří se právě na tyto benzíňáky pomalu přeorientovávají z dříve tak oblíbených stočených turbodieselů. 

Takže – jakkoli bych rád vytáhnul z rukávu obskurní zapomenutý bazarový tip na podobný klenot, jakým byla Croma (což to auto prostě bez diskuze je, takový poměr ceny a výkonu už nic dnes nenabídne), doporučím tu nejnudnější možnost – vezmi Forda z rodiny, občas ho protáhni po dálnici, ať se vypálí DPF, pokračuj v důsledné údržbě a myslím, že bude dobře sloužit a bude to příjemná a nejméně stresující varianta.

Omlouvám se za poněkud neuspokojivé řešení, ale bohužel mi v tomto směru došly nápady a radit cestu, kterou jsem zvolil já, totiž najít si sice staré, ale co nejzachovalejší auto, nemohu s čistým svědomím doporučit nikomu – to je zkrátka riskantní obskurnost, ne reálná varianta pro někoho, kdo auto skutečně potřebuje. Ale dost možná se v komentářích objeví i nějaká zajímavější možnost.