Plňte si své autíčkářské sny, dokud můžete!

‚Výběrové řízení‘ máme za sebou a dnes vám představujeme prvního nováčka v redakci. Nejspíš už jste si ho všimli v sekci blogy, kde si získal srdce pravověrných autíčkářů barvitým popisem svého soužití se starým keplem investičním youngtimerem.  Martin se v našem punkovém klubu zatím rozkoukává, tak na něj buďte hodní. 
                                                                                                                                              – Zlokoč –

Západ slunce, vůně vína a obrysy historického San Gimignana, obchodní křižovatky toskánského středověku. Rozhled 360 stupňů kolem dokola je ráj. Ještě je tu pohled nahoru: nebe. Zbytek je kůň. Řidič je jezdec. Právě si plníte sen. Projíždíte roadsterem Itálii. Gratuluju. 

Další sonet na Miatu? Spíše zamyšlení pro všechny, kteří si vybaví své rodiče a jejich shovívavý úsměv „tak určitě”, když jako prckové snili a informovali je o ideálním rodinném autě, třeba Ferrari 456GT. 

Auta zbožňuju od doby, co jsem začal vnímat svět. Jedna z prvních vzpomínek je dědova otázka: „Které auto má ve znaku V a W ?” Já nevěděl. Kdybych neuměl ukázat „tááák jsem vysoký”, asi mě to tolik nemrzí. Po letech jsem ten horor z hlavy vytěsnil. Obhajuji si to tím, že se měl zeptat na Saaby nebo Lancie, ty bych dal s prstem v nose (doslova). 

Táta mě podporoval. Já jeho. Básnil o ‚karavele‘, co převeze půlku domu. Mluvil o ‚pašíkovi v naftě‘, a já půl roku na silnici vyhlížel jednotlivé generace a pořád se ptal, kterou si koupíme: je to tahle? Nebo tahle? Další raný zážitek: šli jsme spolu k babičce – jeho tchýni (!) a tam koukali na F1 v Monte Carlu. Vyhrál tenkrát Coulthard. Netřeba googlit. Podstatné věci si člověk pamatuje. Poslední: motokáry a moje buldočí povaha. Jak se to projevuje? Raději ztratit cit v končetinách a po vystoupení se neudržet na nohou, než zastavit. Důkaz? Jsme uprostřed sranda-závodu. Táta dostal hodiny. Stál bokem uprostřed trati. Já s odstupem za ním. Moje reakce? No, nejsem opičák, prostě jsem dupnul na pedál. Spletl jsem si brzdu a plyn. Chudák táta byl čerstvě po operaci s jizvou přes žebra. Viděl mě, jak se blížím, v očích lesk. Prý jenom zapřel nohy a křečovitě sevřel volant, jak spatřil kamikaze milovaného syna. A asi půl sekundy trpělivě čekal, až jeho vozítko projde faceliftem… 

Kontrastem budiž, že mě nikdy na F1 nevzal. Nekoupili jsme VW. Ani VW. Vždycky jsme měli Škodu. Aktuálně jsou v rodině 4 Roomstery! A když na Vánoce táta dostane poukaz na buginy, nechá ho propadnout…

Pár snů se nesplnilo. Sny se mají plnit. Jinak blednou, vytrácejí se. A s nima i ten, kdo je snil. 

Cítím horkost od motoru v tom vedru, kdy zapadá sluníčko. Zavřu oči a vidím to ráno, kdy jsem vykoukl z balkonu, v jedné ruce presso, v druhé koblihu al cioccolato a zíral na tohle boží stvoření. A ten pocit, když vyklopíte ta dvě světla. Jste v 90 koňové 1.6 a neexistuje auto, co by vám stačilo. 

Sen na začátku byl můj. Splnil se. Nestál moc. Vzpomínky na něj jsou ještě o řád jinde než moje tehdejší představy. Jsou živější. Přitom jsem si něco vyslechl. “Na co to potřebuješ? Však auto máš! Akorát ti někdo propíchne střechu nožíkem. 20 let staré auto za ty peníze? Šetři si na byt!” 

Dneska máme každý stovky povinností. Tedy pokud už náhodou nejste “dospěláci” (rozumějte kombinace hypo+děti). Pak to vynásobte koeficientem dospělosti, takže se dostanete ještě o řád výš a máte jich tisíce. Na počítání vám popravdě nezbyde čas… 

Právě proto si ty sny plňte. Nedávejte za to majlant. Milujete ‚DIRT‘? Jděte si zajezdit do Přelouče! Jste na okruhy? Šup do Mýta! Kluci z redakce (Teď už můžeš použít i výraz ‘Redakční kolegové’! To je nářez, co? – pozn. F) nám dali krásný příklad s Gumbalkan Grand Prix. Že nevíte, kam s dětmi? Vezměte rodinu s sebou. Sdílejte s nimi svou upřímnou radost. Zároveň přemýšlejte. Co je to, po čem skutečně toužíte? Výkon? Styl? Zvuk? Prostor? Co z toho je nejdůležitější? A co když časem zatoužíte po něčem jiném? 

Prioritizujte. Experimentujte. Žijte. Nikdo nemá neomezené zdroje (nejen peníze, ale i čas), tedy nemůže mít všechno. Nemáte auto? Inspirujte se z článků a blogů. Domluvte se s kolegou. Prostě si to auto půjčte a projeďte! Nebo vezměte půlku výplaty a pořiďte si ho. Neumíte řídit? Hybaj na školu smyku! Nutně potřebujete k životu víceválec? Otevřete bazoš a něco si vyberte. Čeká to tam na vás, jako na pouti. Že ten Jag nebude spolehlivý? On nebyl ani jako nový. Hlavně že je krásný, na daily stačí služební oktávka! 

Vidím ty serpentiny dolů. Levotočivá, zaprášená. Na nájezdu brnknu o brzdu, rozhodím zadek a už točím kontra. Ujelo to víc, než je zdrávo. Kouknu na spolujezdkyni. Vlasy má všude (nechápu to, ale fakt je, že vám dlouhé vlasy v roadsteru nevlajou, ale lezou do obličeje). Opojená zážitky. Ani si toho nevšimla.