Krasavec, 1. část

Po nové hračce – autě – jsem pokukoval od začátku letošního roku, kdy mi z garáže ukradli Vy-víte-co.

NA, v limitované edici Cosmo. Obrečel jsem ji. No co. Co dál?

Na podobné nebyly peníze. Chystala se svatba, koupě bytu a samé ty nepodstatné dospělácké věci. Závodnické chutě jsem od té doby zaháněl na 13" (i v pidizatáčkách) pískajících kolech v autě, které mi nepatřilo. Byť pěkném, stále pouze Hyundai Getz. Ještě dodám, že jakákoli snaha o ostřejší průjezd zatáčkou se u mé polovičky pravidelně setkává s podobným pochopením, jako je večerní nahaté koupání ve fontáně Di Trevi.

Bývalá přítelkyně, nyní už paní Buldoková mě však jednoho dne překvapila. Prý od té doby, co nemám Mazdičku, jsem trochu smutný a jako by mi něco chybělo. Prý bych to měl změnit a něco na ježdění si pořídit.

Taková manželka! To se hned kouká na inzerci jinak, když se člověk nebojí, že bude doma při příjezdu s nějakým krasavcem skalpován. Tedy s Krasavcem… Pro teď stačí, když si to jméno zapamatujete.

Uplynul nějaký čas a já se myšlenky nevzdával, nicméně povinnosti všedního dne mi nedovolovaly ji ihned realizovat. Avšak jednou, když jsem otevřel autíčkáře a našel tento článek (https://www.autickar.cz/clanek/bazarovy-snilek-2v1---plechcupovy-special-a-zimni-auto/), věděl jsem, že to je to, co jsem hledal. Auto do 15 tisíc, se kterým bude legrace!

Mno, do 15 tisíc… Jak taková mašina bude jenom vypadat? Dám vám jednu radu. Když hledíte na cenu, nehleďte na vzhled. Nebo jinak – vybírejte to nejošklivější auto. Ušetříte čas. A bude fungovat nejlíp. 

Já si vybral Fiata Bravo. 1.8, 16V. Tvářil se dobře a byl k vyzvednutí při pracovní cestě v Brně. Totiž, rozhodl jsem se, že při pracovní cestě z Prahy do Košic je dobrý nápad dojet do Brna vlakem, tam auto koupit a pokračovat v něm. S malou odbočkou do Vsetína pro pneu, abych ho vyzkoušel ve vlásenkách našich východních hor…

Ve zkratce, ráno před odjezdem při mně musel stát strážný anděl. Totiž, V 7:00 jsem změnil názor, do vlaku nenastoupil a místo toho sedl do našeho Getze. Prostě jen tak, pro jistotu. Fiata jsem jel do Brna přece koupit a pokračovat v něm. Chyba lávky. Po příjezdu jsem Fiata prohlédl. Žádná extra rez, interiér celkem zachovalý, dokonce elektronika fungovala! Zbývala testovací jízda. Po nastartování bylo jasno – v tomhle si Slovensko užiju! Trochu gumová řadička byla vyvážená fantastickou, tvrdou spojkou a příjemným zvukem a tahem motoru. Auto pěkně drželo (zimáky, použitelné). Teď jen meziplyn, za dvě, plnej knedlik do 5 tis a zkusit brzdy a …..! Auto vesele jede dál. No tak podřadit, ručka a potupně čekat na zpomalení. To bychom měli. Prasklá hadička s brzdovou kapalinou. Jet s tim na Slovensko? Občas jsem trochu naivní. Ale taky budu táta od rodiny. Nene, s ručkou 1500 km nepojedu. Opravit? No jo, ale není čas to vyzvednout. A navíc hlodá nedůvěra. 100x mě mechanik odrazoval od itala. Co bude příště? Co kdyby se to stalo na plechkupu, nebo z kopce při 120 km/h???

Ne, Fiat to nebude, jdu hledat grál jinde. Za 15 tisíc. Nádhera.

Totiž, proč do 15 tisíc? No na Vysoké Mýto ne asi :) Jo, a taky to má dojet někam dál než z Prahy na trať a zpět. Jo a mít STK.

Po příjezdu do Bratislavy a ubytování otevírám inzerci. Něco se pro mě najde. První mě napadá sauto.cz a hledat co se dá pořídit za 15 tisíc. Za 5 minut zavírám. Shity.

Další na řadu přicházejí sportovnivozy.cz. Taková poslední záchrana. Otevírám a co tu dnes máme:

Asi 7 aut. Z toho 4 za 0 Kč. Zužujeme výběr. A hle! Růžový hatchback. Počkat, to je japonec, olalá :)

Otevírám inzerát na fialový (v TP zapsáno, je to taková nádhera, něco mezi růžovou BubleRuble a Deep Purple – vzhledem i zvukem). Na fotkách je starý Colt s odchlipujícím se nárazníkem a celkem pěknýma kolama se širokými pneu. Popis zní nadějně:

Jede jako pila
Vhodne pro amaterske zavody, rallycross, autokros apod
STK do 1/20
KOROZE MINIMALNI

Cena 16 tisíc. No, neberte tu nádheru za takový peníz. Hned volám. Na druhé straně se ozývá dle hlasu sympaťák . Sice se moc neslyšíme, tak dávám najevo svůj zájem a kdy že se budu moci stavit. Po pár hodinách a 3 hovorech později jsme domluveni, že na cestě nazpátek ze Slovenska v pátek, den před odletem na svatební cestu, bude můj :)

Manželka to zatím neví. Tedy, ví co si chci koupit. Vyjádřila se takto:

To auto prosim neee :(

Bylo rozhodnuto, jdu ho koupit (moje žena má dvě skvělé vlastnosti. Předvídatelnost a pochopení. Tohle je mírné odmítnutí, takové to, kdy mě čeká maximálně jeden naštvaný večer, pár hodin a je to pryč).

V pátek jsem pro auto dle domluvy dojel. Chlapík byl velmi sympatický, milovník Mitsubishi (zdravím Martina do Blatné). Nabídl mi náhradní díly, ochotně slevil 1000 Kč abych mohl na závody a ještě se nabídl že přihodí náhradní díly. Pro ty si dojedu příště, teď je čas projet se, podepsat smlouvu a vzhůru zpět do Podolí, do lékárny. Teda vlastně do Nuslí do sklepa…

Něco k autu: oči máte. Ten dojem je v realitě odpovídající fotografiím. Jedna starší návštěvnice Prahy nejspíše japonského původu mi na přechodě ukázala palec hoře. Když s tím člověk jede…jede to jak ďas. Táhne to, tahá to za volant, protáčí to přední. To auto se chová jak malé štěně, co dostane hadrového panáka do huby a snaží se mu urvat hlavičku. Chvíli jej jen tak klidně žvýká a ukusuje, aby ve správnou chvíli trhlo. Že si u toho vylomí zub? Ale děte, dyť doroste a ještě má 3 další.

Bez obav, kolo jsem nikde nenechal. Auto drží na silnici skvěle a prostě za ty peníze jede pilu. Jo, spojka zabírá vysoko. Plyn má jen dvě polohy a s autem škube. Zrcátko na straně řidiče se při 100 km/h třese jak ratlik. Zadní nárazník drží silou vůle. Ale jak to auto jede, uff…

Nehádal bych ani omylem ten výkon.

Auto jsem už dal i jméno. Krasavec. Na pumpě si nemusim pamatovat číslo stojanu. Stačí že přijdu zaplatit a řeknu: platim za támhletoho krasavce. Všichni hned vědí. Smějí se, baví se.

Jaká je druhá strana mince? Krom zmíněných chybiček jsou tu vážnější nedostatky. Kromě spojky a vyviklané řadičky jsem objevil jednu kritickou. Kompatibilitu pneu s mokrem. Ta neexistuje.

To si tak na druhý den, pár hodin před odletem na novomanželskou cestu spokojeně užívám rachotu z výfuku (trochu jednolitý zvuk, ale zato nahlas! ), když se přede mnou otevře Radlická, dvouproudá silnice, 90 stupňů vlevo, dolů z kopce a před kolejemi 90 vpravo. Znám to tu, s Miatou se tu efektně dalo jet bokem. Levotočivá, podřadit za dvě, plnej, hurá dolů… Řikám si, nebudu kravit, do té pravotočivé si přibrzdím dopředu, však to auto ani neznám. Brzda stlačit a… nic. Sáňky. Průser.

Co teď? Pravotočivá se blíží, v opačném pruhu Fabka kombi. Už hledám místo, kam to pošlu v plný bokem, když se gumy chytí. Vyhodí mě to na tramvajovém ostrůvku, naštěstí vybetonovaném. Odmávám konec hnědého poplachu. Štěně si pokračuje, jak kdyby se nechumelilo. Hmm, tak to ne, ani omylem. Takhle by to nešlo. Nadávám si do blbů, přijdu si jak kdybych se o řízení nic za posledních deset let nenaučil.

Proč se to stalo? Bylo mokro a pneu jsou skutečně velmi opotřebované. Tak, že ta trocha vody znamenala absolutní ztrátu trakce. Co pomohlo? Přestat brzdit, srovnat volant a čekat na trakci. Naštěstí přišla. Bude to chtít nové gumy :)