Opel Astra 1.2 Turbo: I Opel může být šik

Předchozí generace Astry nebyla vůbec špatné auto. Za adekvátní cenu nabídla neutrálně naladěné jízdní vlastnosti, průměrné motory, ničím nevybočující výbavu a naprosto nekonfliktní vzhled. V interiéru přinesla adekvátní množství  technologií ve velmi konzervativním ergonomickém rozpoložení a co do prostoru se držela někde v prostředku pomyslného žebříčku své kategorie. Zív. Festival průměrnosti.

Pokud už si nevzpomínáte, jak tohle auto vlastně vypadalo, nejste sami, musel jsem si to také googlit. A to i přes fakt, že jsem se s Astrou před dvěma lety docela povozil. Bylo to zkrátka auto, které se nakupovalo kalkulačkou, nikoli srdcem. Ale časy se mění, u Opelu velmi zásadně, protože novou generaci už nemá na svědomí koncern GM, ale Stellantis. Stojí na podařené platformě EMP2, kterou jsem si už vyzkoušel ve skvělém DS4 a zaujme i poměrně výrazným designem, kterému vévodí přední maska nazývaná jako Vizor, ale výčet zajímavostí jí zdaleka nekončí. 

Ačkoli jsem k testu dostal poměrně levnou verzi Elegance v základní bílé, žádnou načančanou GS-Line, autu to i tak sluší. Vlastně se mi možná tahle obyčejná varianta líbí více, než agresivněji stylizované dražší výbavy. Kontrastní černá maska tu opravdu vynikne, stejně jako černé plastové “žbrdlení” u C-sloupku, které vtipně odkazuje na Kadett GSi. V zadní části se mi zase líbí napojení spoileru na zadní okno a zajímavě řešené třetí brzdové světlo. Parádní dlouhá kapota a vysoká přední maska dávají sbohem neurčitým bublinovitým tvarům předchozích dvou generací. 

Po letech je Astra konečně vozem, který by si mohl někdo koupit i na základě toho, jak vypadá. A myslím, že se pár takových lidí rozhodně najde. Zvlášť když k tomu připočítám i povedený interiér. Dominantním prvkem tu je takzvaný Pure Panel, což je ten černý pás před řidičem. V něm se nachází oba displeje (středový a přístrojová deska) a také pěkně zpracovaný lamelový výdech klimatizace. Standardně nevidím lesklé plasty v interiérech rád, ale zrovna tady není mnoho možností, jak si tento díl upatlat, nebo poškrábat, takže to za mě není takový problém. Trochu méně nadšený jsem ze stejně leského plastu na středovém tunelu, ten už byl u testovaného auta dost ošoupaný. Zajímavě stylizované čalounění před spolujezdcem a ve dveřních výplních lze nakonfigurovat i v barevnější variantě, bohužel sem ale nejde přidat žlutou, což je vzhledem k ostatním odkazům na minulé sportovní modely značky velká škoda. 

Líbí se mi množství praktických úložných schránek, ve středovém tunelu jsou hned čtyři, další najdete ve dveřích. Nechybí tu ani skvělé přední sedačky s ortopedickou certifikací AGR čalouněné hrubší, ale na omak příjemnou látkou, která dobře větrá a nepotí se na ní záda. Delsí cesty tu tak opravdu nejsou žádný problém a to ani vzadu, kde se za sebe posadím vcelku pohodlně a nechybí mi ani místo nad hlavou. Kufr je v rámci třídy sice čistě na litry spíše menší, ale potěší pravidleným tvarem a v případě vyšší polohy dvojité podlahy absencí nakladací hrany. 

Ovládání a ergonomie jsou dost svázány koncernovými pravidly. Základ infotainmentu spolu sdílí všechny vozy Stellantis, tam nemám mnoho výhrad, nová verze se povedla. Opel z ní oproti Peugeotu ubral pár ozdobných křivek a přidal minimalismus a zábavné ikonky řidičských profilů odkazující opět na historii značky. Konzervativněji založení zákazníci se možná budou ošívat nad tím, že zmizel samostatný panel klimatizace s vlastními segmentovými displeji, ale není třeba panikařit. Ventilaci stále není třeba ovládat dotykovým displejem, k jejímu nastavení slouží samostatná řada tlačítek, jen nastavená teplota a směr foukání se už ukazují jen na hlavní obrazovce.

Pod kapotou vrní stará známá tříválcová jedna-dvojka o výkonu sto třiceti koní známá ze spousty Citroënů a Peugeotů. A není to vůbec špatné rozhodnutí. Dle mého skromného názoru jde o jeden z nejkultivovanějších tříválců na trhu a na třináct set kilo těžké auto má výkonu dostatek. Osobně mi v autě téhle kategorie dává větší smysl automatická převodovka, ale ani spřažení s manuálem není špatné. Snad jen hlavice řadící páky by mohla být malinko decentnější a menší, tenhle obří kus čehosi okoukaný od Peugeotu není úplně můj šálek kávy. 

Kvalty jsou tu dostatečně dlouhé na to, aby nebylo nutné neustále kvrdlat, případné podtočení si při prošlápnutí plynu pobere turbo. Většina cukání po městě se tak dá v klidu odbýt na trojku, za městem pak stačí zařadit za pět a na dálnici šestku. Ve sto třiceti točí vůz lehce přes dva tisíce dvě stě otáček, do sto šedesáti je jízda příjemná a ani aerodynamický hluk tu není zdaleka tak silný, jaký bych od kolmé přední masky a ostrých hran čekal.

Podvozek je opět do jisté míry svázán platformou. Stabilnímu dojmu z jízdy pomáhá dlouhý rozvor a krátké převisy, díky tomu se Astra zbytečně nepohupuje a lépe zvládá příčné nerovnosti. Je ale znát, že oproti dřívější oplácké rozměklosti vůz přitvrdil. Testovaný vůz měl nestandardně navzdory výbavě Elegance sedmnáctipalcové disky z GS-Line (mimochodem nazvané “Kadett”), asi aby vypadal lépe na fotkách a na mě už bylo mezi ráfkem a asfaltem zbytečně málo vzduchu a pryže. Vyšší profil by lépe filtroval výtluky a vzhledem k minimálním náklonům i v ostřeji vybraných zatáčkách si myslím, že by jízdní vlastnosti nijak zvlášť neutrpěly. 

Na druhou stranu se ale ve verzi s manuálem a většími koly dalo už vcelku příjemně svižněji svézt po okreskách. Hot hatch to samozřejmě se 130 koňmi a stabilizací, která nejde zcela vypnout není, ale čitelnost řízení a nečekaně dobrá stáčivost na brzdách mě opravdu mile překvapily. A když pak okreska skončí, stačí se v klidu rozvalit do křesla s ortopedickým certifikátem a odpočívat. Konec konců, je to přeci pořád Opel. 

Verdikt

Zapomeňte na doby, kdy Astru kupovali s kalkulačkou v ruce senioři a šetřiví fleet manažeři. Tohle auto zaujme i člověka, který vůz nebere jen jako spotřebič, ale dokáže ho mít opravdu rád. Jde o důstojného soupeře Golfu, Mazdy 3, Renaultu Megane i stájového Peugeotu 308. Toho mimochodem podle některých dokonce převyšuje, což budu muset podrobit bližšímu zkoumání. Líbí se mi svěží vzhled, pohodlné sedačky, ergonomicky zvládnutý interiér a vtipné odkazy na historii Opelu nenápadně schované po celém autě. Navíc i v poměrně chudé výbavové verzo Elegance (druhá nejnižší) nemám pocit, že bych dostal jakkoli ošizené auto. A vzhledem k tomu, kam se poslední dobou ubírají ceny nových vozů nakonec Astra nevychází špatně ani pro ty “kalkulačkáře”. 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový tříválec 1 199 cm3 
Celkový výkon: 96 kW (130 koní)
Točivý moment: 230 Nm 
Převodovka: šestistupňová manuální
Pohotovostní hmotnost: 1 341kg 
Maximální rychlost: 210 km/h
0-100 km/h: 9,7 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná (v testu): 5,5 l / 100 km (6,6 l / 100 km)
Základní cena: 539 900 Kč
Cena testované verze (Elegance, 1,2 TURBO 130 k, manuál): 599 900,- Kč