Opel Astra GS Line 1.6 Turbo 180 PHEV: Lepší než kdy dříve

Opel Astra je jméno, které má zvuk. S Astrou se setkáváme již 31 let. Přesně 1. srpna 1991 nahradila kdysi oblíbený model Kadett a byla to trefa do černého. V dobách své největší slávy proháněla i VW Golf v prodejích na evropském trhu. V letech 2005 a 2006 se dokonce stala nejprodávanějším autem celé Evropy. Dnes tu před námi stojí generace číslo šest, která přichází s jednou velkou změnou. Jedná se totiž o vůbec první Astru v historii, která nevznikala pod taktovkou koncernu GM, nýbrž prvně využila všechny možnosti, jež nabízí skupina Stellantis. Bude stejně úspěšná či dokonce lepší než předchůdci? Podařilo se zachovat to správné DNA oblíbeného modelu? To si povíme na následujících řádcích.

Kdysi jsem v nějakém starším testu Opel napsal, že mám k samotné značce takový zvláštní vztah. Nikdy mě žádným svým modelem neurazila, ale taky asi ničím zvlášť nenadchla. Ani nevím, čím to bylo. Možná mě neoslovoval design, možná interiéry jejich aut, fakt nevím. Musím však přiznat, že aktuální designový jazyk Opel se mi líbí velice. Nová maska Vizor sluší každému modelu, na který ji Opel nasadil a konkrétně na Astře se úplně vyjímá. Nová Astra je názorným příkladem, jak vypadá takový chytrý design v praxi. O červeném hatchbacku byste asi neřekli, že vypadá nějak převratně nebo kontroverzně, že ne? Naopak, na první i druhý pohled vypadá vlastně relativně konzervativně. Pak si ovšem začnete všímat jednotlivých zajímavých detailů, dávat si to celé dohromady a vyjde z toho až překvapivě atraktivní vůz. Není to prvoplánová krása, která okouzlí každého na počkání. Je to chytrá krása, která se vám bude dostávat pod kůži postupně, až vás nakonec zcela pohltí. Prostě čistý atraktivní design, bez zbytečných výstřelků. Velmi dobře odvedená práce, musím smeknout.

Pohled do interiéru je možná ještě zajímavější, než zvenku. Dominantním prvkem jsou dva displeje před řidičem, které jsou spojené v jeden a celé pracoviště pilota tak příjemně obklopují. Využití displejů mi nevadí, když dává smysl a tady rozhodně dává, takže za mě dobré. Oba hlavní displeje potěší hezkou grafikou i rozlišením. Ten centrální, zprostředkující primárně infotainment vozu, navíc nabízí široké možnosti individualizace, takže si jej můžete nastavit přesně dle svého obrazu, což nebývá všude pravidlem. Staromilce Astra potěší tím, že zachovává fyzická tlačítka pro ovládání klimatizace a rychlejší přístup k nejpoužívanějším funkcím. Zvláštní pochvalu si zaslouží dvě věci. Tou první jsou velmi dobré sedačky, které Opel prostě umí. I nadprůměrně rostlý jedinec si v nich najde dobrou pozici, ve které se dá přežít i dlouhá cesta napříč Evropou. Druhou věcí, která mě nadchla, je head-up displej. Ten je promítaný přímo na sklo, je překvapivě rozměrný a ukrývá v sobě i mapu. Vlastně tak člověk nemá potřebu koukat na budíky, protože všechno důležité má přímo před sebou. Po zkušenostech s novým Peugeotem 308, jsem se trochu obával, jak na tom bude Astra s vnitřním prostorem. A musím jen poznamenat, že pokud netrváte na netradičním uspořádání vnitřku, pak je zjevně mnohem jednodušší obestavět klasický vnitřek. V Astře s běžným rozestavěním interiéru se dají nastavit přední sedačky docela jinak než v Peugeotu a tím se získá cenné místo i na zadních sedačkách, kam se vejdou bez problémů dvě dětské autosedačky, s čímž jsem u francouzského sourozence trochu bojoval. Snad jen kufr by mohl být objemnější, ale to už je úděl plug-in hybridního hatchbacku. Někam se ty baterky strčit musejí. Na druhou stranu, 352 litrů je asi dostatečný prostor pro každodenní fungování. Na 14 denní rodinnou dovolenou bude potřeba asi ještě box na střechu. Vadit tak budou nejvíc asi poházené kabely v kufru, neb na ně není žádné vyhrazené místo.

Už jsem nakousnul, že o pohon tohoto pohledného hatchbacku se stará hybridní ústrojí. Stellantis se snaží nahradit pomalu, ale jistě dieselové motory těmi hybridními. Je to jistě zajímavá myšlenka, ale má ještě pár neznámých. Například cenu. Ale o tom až později. Pod kapotou červeného hatchbacku pracoval osvědčený systém, který spojuje benzínovou jednašestku a elektromotor. K testu jsme dostali tu slabší verzi, jejíž systémový výkon se vyšplhal na hodnotu 180 koní a 360 Nm. Těmito čísly asi nikoho dnes neohromíte, ale na normální cestování je to více než dostatečná porce síly. Astra dosprintuje na stovku pod 8 vteřin a maximální rychlost se zastaví za hranicí 220 km/h. To rozhodně značí, že se nejedná o pomalé auto. V praxi je soužití jednotlivých motorů bezproblémové. Při nabitém akumulátoru se auto primárně snaží pohybovat na elektřinu, a to za každou cenu. Režimy si samozřejmě můžete zvolit ručně, ale většinou to člověk nechá na samotném voze, ať se stará samo. Přechody mezi elektrickým a hybridním módem jsou téměř neznatelné i díky tomu, že čtyřválcový zážehový motor je příjemně kultivovaný a dobře odhlučněný. Jediná situace, kdy hybridní soustava trochu zaváhá je ta, kdy se pohybujete čistě na elektřinu a potřebujete naplno přidat. Musíte chvilku počkat, než si auto uvědomí, co po něm chcete a zapojí všechny motory tak, abyste měli k dispozici maximální výkonový potenciál.

Zvyknout jsem si však nedokázal na brždění. Opel využívá jak rekuperativní, tak klasické brzdy, ale dělá to takovým zvláštním způsobem. Často se tak stává, že dobrzďujete za autem před vámi a máte stisknutý pedál brzdy určitou silou, kterou neměníte. Auto však v jednu chvíli z ničeho nic začne brzdit víc, aby v příštím okamžiku brzdilo zase méně. Výsledkem je takové lehce neurotické pocukávání, které není zrovna příjemné. Tohle by zasloužilo pečlivější kalibraci. Spotřeba se klasicky bude odvíjet od toho, jak pečlivě budete nabíjet, ale to už je u PHEV aut klasika, která nepřekvapí. Já ujel 800 km se spotřebou 2,1 litru na sto, ale každou volnou chvilku jsem využíval k dobíjení, i když to znamenalo, že se projdu třeba o kilometr dál, než by bylo nutné. Mé nabíjení bylo už patrně lehce za hranicí komfortu běžného užívání. Na druhou stranu, Opel umožňuje dobíjecí výkon 7,4 kW, což příjemně zkrátí dobíjecí časy a pomůže většímu využívání elektřiny. Čistě v elektrickém režimu ujede Astra asi 53 km. A kupodivu se podobné číslo umí dostat i na dálnici, když se jede plynule.

Trochu jsem měl obavu, když jsem se dozvěděl, že celkové ladění auta probíhalo výlučně v Německu. Tím spíš, když mi francouzský Peugeot přišel trochu tuhý. A jsou to obvykle Němci, kteří auto spíš přitvrdí, než změkčí, zatímco od Francouzů obvykle čekáme opak. Takže jistě chápete mé obavy. Chyba lávky. Podvozek Astry je bez přehánění vynikající. Je komfortní, pohodový a zároveň velmi jistý, co do rychlejší jízdy. Nebude vás bavit takovým tím starosvětským způsobem, ale je efektivní a umožní Astře vrhat se do zatáček až překvapivě neslušnými rychlostmi. Zároveň vás potěší i řízením, které vás nebude znervózňovat a naopak vám dodá jistotu. Ve chvíli, kdy nebudete mít náladu na takové hrátky, tak vás kompaktní Opel ukonejší příjemně komfortním podvozkem, který do interiéru nepropustí žádné nechtěné pazvuky či snad dokonce nepříjemné rány. Tohle se povedlo.

Verdikt

Nová Astra je velmi dobrá. Skvěle vypadá. Má silný a úsporný (když se trochu snažíte) motor. Boduje i povedeným interiérem a opravdu báječně naladěným podvozkem. Je to prostě komplexní balíček bez výraznějších slabin. A také potvrzení toho, že na jednom základu mohou bez problémů vzniknout dva zcela odlišné vozy. Z francouzského sourozence jsem byl takový rozpačitý, ale Astra se mi opravdu líbila. Rozhodně si zachovala své DNA z dob minulých a přidala i trochu nového koření, pro lepší dojem. Jen si nemyslím, že bude opakovat prodejní úspěchy svých předchůdců, navzdory tomu, že co do schopností se jedná patrně o nejlepší Astru vůbec. Doba je jinde a trh si žádá jiné vozy. A nepomůže ani cena, která se v této specifikaci vyšplhala lehce přes milionovou hranici.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 598 cm3 + elektromotor
Celkový výkon: 133 kW (180 koní)
Točivý moment: 360 Nm 
Převodovka: osmistupňová automatická 
Pohotovostní hmotnost: 1 678 kg 
Maximální rychlost: 225 km/h
0-100 km/h: 7,6 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná: od 1,1 – 1,1 l/100 km (14,2 – 15,1 kWh/100 km)
Spotřeba v testu: 2,1 l/100 km
Cena základní verze PHEV (testovaná): 859 900 Kč (1 022 990 Kč)