Volvo V90 Cross Country: Klasické Volvo nové doby

Nové generace modelů zavedených automobilek vždy budí velká očekávání a vyvolávají značné naděje u dlouholetých příznivců značky. Současně ale mají za úkol zaujmout nové zákazníky, kteří v ideálním případě pomohou automobilce ukrojit větší kousek prodejního koláče. V době downsizingu, postupného nástupu vyspělých asistentů řízení (určité úrovně autonomity, chcete-li) a záplavy modelů směřujících do dříve nepoznaných segmentů to však ne vždy nese pozitivní ohlas u skalních fanoušků tradičních značek. Mezi takové automobilky Volvo právem patří, jejich vlajková loď s označením S90/V90 však chce oslovit i nové zákazníky a v ideálním případě je přetáhnout od luxusně zaměřené německé konkurence. Podaří se tento odvážný záměr? To s jistotou ukáže až čas. My jsme se po testu benzínové vrcholně vybavené V90 podívali blíže na dobrodružně naladěný naftový kombík V90 Cross Country.

Asi nikomu neunikne skutečnost, že model V90 tu s námi nějakou dobu nebyl. Dlouhou dobu, budeme-li upřímní. Poslední kus V90, tehdy založené na sérii 900, se vyrobil v roce 1998. Nástupnický model, byť v mnoha ohledech převratný, byl o praktickou variantu ochuzen, a při zájmu o velký kombík od Volva vám musela stačit V70. Ta se také začala prodávat jako Cross Country a obzvláště její druhou generaci jsem měl opravdu velmi rád, ostatně stejně jako S80 první generace. Klíče od novinářské V90 Cross Country jsem tedy přebíral plný očekávání a nadšení. Musím hned na začátek podotknout, že Volva mi byla vždy sympatická svým konejšivým charakterem a jistou přívětivostí, kterou by člověk jinde stěží pohledal. Nikdy nebyla přímo luxusní a technologicky nepřevyšovala soudobou konkurenci, pokud tedy nešlo o řešení v oblasti ochrany posádky a aktivní i pasivní bezpečnosti. Ve spoustě věcí byla vlastně celkem nedokonalá, ale pokaždé s sebou přinášela punc pohodlí a poklidného cestovatelského ducha, který vám poskytoval oporu a klid na duši, místo aby do světa křičela, že se právě blíží král silnic.

Jenomže nová Volva si se svým sebevědomým a nezaměnitelným designem o pozornost na silnicích celkem říkají. Ne snad, že by zastrašovala nebo hrozila ostatním vozům, nový vzhled S90/V90 byste však rozhodně těžko označili za usedlý. Podle očekávání však takový design funguje i na lidi Volvem dosud nedotčené. Lidé se zajímají a ptají se. Za sebe řeknu, že na mě nový design působí dobře a líbí se mi, jistá dávka dominantního charakteru (zdráhám se použít výraz ,agresivita’, ten se sem nehodí) zkrátka k dnešní době patří. Zejména bych vyzdvihnul ušlechtilý profil vozu s kabinou posazenou výrazně vzad, který kupodivu ještě více vynikne právě na zvýšené verzi Cross Country. Vzad posunutá kabina s sebou nese jednu příjemnou vlastnost a totiž tu, že řidič sedí takřka přesně v polovině rozvoru vozu a v zatáčkách si tak nepřipadá, že by vůbec řídil tak velký automobil, jakým Volvo V90 bezesporu je. 

Dalším příjemným překvapením byla skutečnost, že se k testu nedostavil vůz v obvyklé novinářské specifikaci, interně zvané Ctrl+A. Verze bez všemožných myslitelných příplatků totiž obvykle pomohou odhalit skutečné kladné a stinné stránky, které někdy pozlátko plné výbavy umně zakrývá. Na druhou stranu jsme měli nejsilnější naftový agregát D5 a díky bohaté základní bezpečnostní výbavě, jak je u Volva zvykem, jsme tedy měli k testu vše, co nás zajímalo a snad bude zajímat i vás, čtenáře. 

Obvykle své hodnocení automobilů stavím hodně na pocitech z jízdy, které se nutně nezakládají na usilovném hledání apexů a dynamické jízdě, a také dojmech z interiéru, přičemž velkou váhu u mě má celkové pohodlí, atmosféra na palubě a kultivovanost jízdy. Cítím však povinnost dnes začít z jiného konce, totiž u pohonné jednotky.

Nové Volvo S90/V90 se nabízí výhradně se čtyřválcovými motory. To může být pro skalní příznivce značky překvapením, pětiválce od Volva totiž měly svůj nenahraditelný charakter. I já sám jsem měl původní naftový pětiválec a i pozdější D5 velice rád. Při klidné jízdě si jen tak vrněly, ale když jste jim zatopili pod kotlem a v motoru bouchly saze, stačila trocha představivosti a rázem jste krotili pětiválcové Audi Quattro skupiny B. Opravdu krásný projev naftového motoru bude asi leckomu chybět, a tentokrát se staromilství divit nebudu. Objektivně vzato by však novým pohonným jednotkám výkon chybět neměl. Například vrcholný diesel D5 je osazen dvěma turby, z nichž větší disponuje technologií variabilní geometrie lopatek VNT, a také patentovanou technologií PowerPulse.

Pod vzletným názvem se skrývá velice prostá ale také opravdu šikovná věc. Jedná se totiž o zásobník stlačeného vzduchu, který pomáhá roztáčet turba při požadavku na zrychlení a tím potlačovat negativní efekt známý také jako turbo lag. V praxi to funguje opravdu dobře a bezmála 500 Nm točivého momentu zajistí, že si asi málokdy posteknete nad přítomností “pouze” dvoulitrového čtyřválce. To samozřejmě platí za předpokladu, že taktně přehlédnete tu a tam zřetelný čtyřválcový projev motoru. Při plynulé jízdě je utlumen dobře, jenom malé rychlosti nebo vyšší zatížení jej odmaskují. Jakkoli bych pro své účely naftový motor volil jen v případě opravdu velkých nájezdů, a možná ani tehdy ne, u Volva mě ne zcela dokonalá izolace od motoru nijak nepohoršovala, zejména ve světle ostatních vlastností auta. Převodovce spojené s motorem bych pak neměl co vytknout. Jedná se o osmistupňový Aisin a pracuje bez problémů.

Jistou novinkou u V90 Cross Country je také absence neochoty jezdit do zatáček. Starou V70 Cross Country jsem sice měl opravdu rád, při řízení jsem však tu a tam měl pocit, že spíš kočíruji motorový člun. Mohla za to houpavá jízda, sice velmi pohodlná, ovšem selhávájící v okamžiku, kdy jste potřebovali, nebo prostě chtěli jet rychle, a to zvláště na točitých silnicích. Na svou dobu nebyla V70 Cross Country zcela marná, nová V90 se však posunula vpřed, a to výrazně. Honit Cross Country po okreskách, to může napadnout jenom novináře, asi si řeknete. Jenže tady nejde o bezduché trápení auta primárně za účelem zábavy, jak mnozí z nás často činí, tady jde o schopnost svižného cestování bez velkých omezení. Nikoho nepřekvapí, že Volvo exceluje na dálnici, jeho ochota zatáčet a neděsit přitom řidiče nevyzpytatelným chováním však může typickému zákazníkovi Volva připadat jako zcela nová dimenze. Auto se v zatáčkách chová velice čitelně, neutrálně a dává řidiči pocit jistoty, aniž by se nějak vzpouzelo nebo protestovalo, a můžete s ním tedy jezdit tak, jak by se s Volvem vůbec jezdit nemělo. To vše při zachování vysoké úrovně pohodlí, což hodnotím velmi kladně zejména s ohledem na přítomnost klasického podvozku s pružinami a bez adaptivních tlumičů. S tím souvisí i přesné a přímé řízení. Je příjemné vědět, že můžete Volvu šlápnout na krk, co kdybyste to někdy potřebovali.

Když se řekne Volvo, určitě se vám mezi prvními vybaví přívlastek bezpečné. Ani tady V90 Cross Country ostudu neudělá. U Volva je dobrým zvykem nabízet širokou bezpečnostní výbavu jako standard, přičemž si zákazník má připlácet spíše za komfortní prvky. V90 ve výbavě Cross Country Plus (ta nižší ze dvou výbav Cross Country) je vybaveno systémem IntelliSafe, který zahrnuje mimo jiné systém PilotAssist obsahující adaptivní tempomat a systém držení v jízdním pruhu, dále pak systémem CitySafety, sledováním bdělosti řidiče, čtením dopravních značek, systémy SIPS (ochrana při bočním nárazu), WHIPS (ochrana krční páteře při nárazu zezadu), předními sedadly s deformovatelným prvkem dále chránícím páteř posádky v případě vyjetí ze silnice a asi stovkou airbagů. Dobře, stovka jich nebude, jsou ale všude, kam zabloudí zvědavé oko řidičovo.

O PilotAssistu se rozepsal Honza ve výše zmíněné recenzi kombi T6 AWD, za sebe můžu říct, že jsem byl s jeho funkcí velmi spokojen, až na jistou neplechu, kterou způsobila chaotická změť čar v místech, kde dálnice z normálního režimu provozu přechází do zúžení. S tím si PilotAssit rady nevěděl. Výtka by však směřovala k absenci sledování mrtvého úhlu, ten se za příplatek. Já bych jej asi ocenil více, než systém udržení v jízdním pruhu. Adaptivní tempomat jako takový naopak funguje dobře a pokud se kombinuje s funkcí automatické brzdy, nemusíte prakticky vůbec šlapat na pedály. Snad bych ocenil poněkud plynulejší deaktivaci automatické brzdy při rozjezdu.

Svůj oblíbený interiér si tentokrát nechávám na závěr. V průběhu testu jsem Volvo používal ke svým běžným účelům a tedy i k dopravě do a z kancelářských prostor mého zaměstnavatele. Záhy jsem začal pozorovat, že interiér Volva má velmi blahodárný účinek na mé celkové blaho. Nepatříte-li mezi ranní ptáčata a chvíli vám trvá se ráno vzpamatovat z neúprosné tíhy reality nového dne, pak vězte, že vstávání s vidinou cesty Volvem se hned snáší o něco lépe. Skoro jako byste si koupili pár minut v přívětivé náruči své vyhřáté postele navíc. To samé při cestě z práce. Unavení, rozlámaní z kancelářské židle, s žaludkem na vodě způsobeným nevalnou úrovní krmě poskytovanou závodní kantýnou a třemi litry vypité kávy, s hlavou plnou starostí vyrazíte na parkovistě vstříc kombíku, pohodlně se usadíte a zabouchnete za vším tím shonem a stresem dveře. V ten moment se zhluboka nadechnete a snad i polohlasně řeknete “Konečně!”.

Jestliže v některých aspektech je nová V90 Cross Country změnou proti zavedeným pořádkům, v interiéru je to stále Volvo jako řemen. Pravda, ne každému bude vonět ovládání ventilace a klimatizace na centrálním displeji, i to je však řešeno maximálně přehledně a s pomocí velkých virtuálních tlačítek a jezdců pro volbu teploty. K ovládacímu rozhraní na centrálním displeji obecně nemám připomínek, snad i díky své podobě s ovládáním mobilních telefonů (ano, je tady i velké tlačítko Domů) je zvládnutí systému otázkou chvilky. Stejně tak pochválit musím digitální přístrojový štít s možností zobrazení velkoplošné mapy navigace. Úplně nejlepší na tom všem však je, že jas všech displejů a světel v interiéru, včetně ambietního osvětlení, můžete nastavit jedním kolečkem. Jedním! Synchronizace jasu osvětlení mi často schází a tady mě Volvo potěšilo. Člověk se má radovat z maličkostí.

Další záležitost však maličkost vůbec není, totiž komfort sezení. Často si stěžuju, že to které auto nemá sedačky zdaleka ideální a bolí mě z něj záda. Možná bych si měl zajít ke specialistovi, ovšem do té doby, než se tak stane, jsou moje záda jedinečným a citlivým přístrojem na měření kvality sedadel. Obstálo v této náročné zkoušce Volvo? Co myslíte? Obvyklá cesta po dálnici z Prahy do Brna nebo naopak se nese ve znamení kroucení v sedačce, neustáleho jemného přestavování opěradla a dolaďování bederní opěrky, to vše provázené nespokojeným vrčením a funěním. Snad podám dostatečnou informaci, když řeknu, že ve Volvu jsem na ovládaní sedadel šáhnul asi dvakrát, a to čistě ze zvědavosti, zda by to šlo ještě lépe. Ze sedadel jsem měl snad největší radost z celého auta, chtěl jsem je odmontovat a vzít si jedno domů a druhé do práce. 

V neposlední řadě je nutno zmínit volant. Ten má tři příjemné vlastnosti. Je kulatý, má správně tlustý věnec a na dotek je úžasný. Ve spojení se sedadly dělá z interiéru Volva jedno z nejlepších míst k řízení, jaká jsem zatím měl možnost vyzkoušet. Samozřejmě tady hrají do karet V90 i další vlastnosti, například dobré odhlučnení, nebo příjemné materiály, v našem případě podtržené opravdu světlou kůží, kterou rozhodně nechcete čistit.

Najdou se i v interiéru nějaké nedostatky? Dost možná nebudou všem řidičum vyhovovat pevné opěrky hlavy vysunuté možná příliš kupředu. Dalším sporným bodem je velmi široký práh dveří, který ve spojení s vyšší světlou výškou vozu bude za deště a v zimě znamenat hrozbu pro čistotu pánských kalhoty, dámám v sukních pak velmi ztíží možnost kultivovaně a slušně vystoupit a nastoupit. Jinak nepřijdu na nic, ani kdybyste mě mučili. Naopak si vzpomenu na takové milé detaily jako je kožené čalounení dveřních panelů až do jejich odkládacích přihrádek, které jsou navíc čalouněné textilem, nebo krásné dřevěné a kovové detaily. Jen pokud jste založením skuteční dobrodruzi a hodláte Cross Country používat jako prostředek k provozování četných outdoorových aktivit, možná bych se na vašem místě o interiér trochu bál, je totiž trochu příliš krásný, než aby skončil zabahněný a otlučený. Někdo řekne, že právě v tom je podstata Volva, ale to nejlépe nakonec posoudí každý jednotlivý majitel.
 

Verdikt

Ať už se vám nové směřování automobilky Volvo líbí, nebo ne, jedno je jasné. V případě řady S90/V90 se jedná o od základu velmi dobře promyšlená a provedená auta. Zcela jistě najdeme záležitosti, o nichž by se dalo diskutovat, ovšem z celkového pohledu má Volvo co nabídnout a patrně uspokojí i náročného zájemce o velký sedan, potažmo kombi. U mě Volvo bodovalo designem, jízdními vlastnostmi, pohodlím a celkovou atmosférou v interiéru. Vytříbené jízdní vlastnosti jsou oproti poslední S80 opravdovým skokem kupředu a V90 od předchozích modelů jednoznačně odlišují. Navzdory velkému pokroku a od základu nové konstrukci automobilu se ovšem podařilo zachovat klasické Volvo tak, jak jej zákazníci vyžadovali. Stále myslí na pohodlí posádky, kterou je navíc připraveno chránit do posledního šroubku, což dokazuje důkladný vývoj podložený výbornými výsledky z nárazových zkoušek. 

Najdou se mezi fanoušky Volva tací, kteří kritizují převzetí automobilky novým vlastníkem s tvrzením, že už to není to správné švédské auto. Pamatujete si ale, že bývalo ještě jedno správné švédské auto? Byl to Saab. A já musím uznat, že jsem velmi rád, že Volvo nedopadlo stejně a dostalo nové možnosti, protože zkušenost s V90 Cross Country jen potvrzuje, že přijít o Volvo by znamenalo velkou ztrátu.

Technické údaje

Motor: dvojitě přeplňovaný vznětový čtyřválec 1 969 cm3
Výkon: 173 kW (235 koní) v 4 000 ot./min
Točivý moment: 480 Nm v 1 750 – 2 250 ot./min
Převodovka: automatická osmistupňová
Provozní hmotnost: 1 881 kg 
Maximální rychlost: 230 km/h
0-100 km/h: 7,5 s 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 5,3 l/100 km
Kombinovaná spotřeba (dosažená): 6,0 l/100 km
Cena (D5 Cross Country Plus): 1 539 800,- Kč
Cena testovaného vozu: 1 727 500,- Kč