Automobilové legendy virtuálního světa

Asi každý, kdo se alespoň trochu zajímá o motoristický svět, má někde v hlavě seznam několika aut, ve kterých by se někdy rád projel. Klasické veterány, supersporty, hrdiny rallye, nebo třeba velké náklaďáky – každému dle chuti. Některé tyto automobilové sny lze splnit poměrně snadno, jiné, třeba v případě vzácných vozů vyrobených v malokusových sériích, už hůře. 

Může ale klidně nastat i situace, kdy je onen sen opravdu nesplnitelný. Ať už se jedná o vozy, které vznikly v jediném exempláři (a zpravidla odpočívají v garážích brunejského sultána), nebo o automobily, které sice prokazatelně existovaly, ale slehla se po nich zem. A pak je tu skupina aut, která vznikla jen v hlavách návrhářů a programátorů počítačových her. Dnes se podíváme na několik zástupců téhle poslední kategorie, které mě vždy lákaly, ale jiného, než virtuálního svezení v nich se asi nikdy nedočkám.

El Nino – Need for Speed 3: Hot pursuit

Koncept supersportu s motorem vpředu se v klasické závodní hře odemkl hráči až v případě, že dokončil všechny vyřazovací závody na prvním místě s obtížností expert. Není tedy divu, že jako dítka školou povinná jsme se k téhle placce na kolech dostávali spíše cheatem “elnino” nadatleným do klávesnice v hlavním menu. Ačkoli vůz vypadal na obrazovce skvostně a šlo o nejrychlejší auto celé hry, jízda s ním rozhodně neznamenala automatické vítězství. El Nino bylo pod plynem hodně nedotáčivé, při brždění do zatáčky se naopak rychle přetáčelo a v zatáčkovitých pasážích tak dostávalo na frak i od mnohem pomalejších aut. Jasnou volbou pro výhru v závodě tak i přes ohromující maximálku El Nina – celých 367 km/h – pro mě zůstávalo Ferrari 550 Manarelo, případně Mercedes CLK-GTR. Čas od času si ale projet touhle střelou na kolech legendární Atlanticu zkrátka patřilo k dobrému bontonu.

1969 Dodge Charger buggy – Half Life 2: episode 2 

Žluté postapokalyptické dvoumístné vozidlo z druhé epizody Half-lifu sice vzniklo na základech reálného muscle-caru z šedesátek (raději ale moc nešťourejte do logiky, jak se zrovna tahle americká klasika dostala do postsovětského City 17), místo v dnešním výčtu si ale díky svým jízdním vlastnostem (a později namontovanému pulznímu kanonu) rozhodně zaslouží. Sice to není první auto, které Gordon Freeman v herní klasice řídí – tím byla trubková bugina – ale Charger je mnohem stylovější a s Alyx na místě spolujezdce ubíhala cesta tak nějak příjemněji. Celé to mělo jen jednu malou skvrnku na kráse – naskryptované burácení osmiválce se velmi brzy oposlouchalo a stalo se vyloženě otravným. Ale vzhledem k tomu, že šlo o smallblock bez výfuků, bylo to vlastně dost realistické. Charger vás dovezl s Alyx do cíle, došlo i na závod se psem, pomohl zničit Stridery dotírající na raketové silo, byl to zkrátka parťák k pohledání… Ach jo, zas jsem smutný, že jsme se nedočkali třetí epizody.

Mafia Sentinel – Grand theft auto 3 

Ano, je to tak. Z celé herní série Grand Theft Auto jsem vybral relaitvně nenápadný šedivý sedan z nepříliš populární “trojky”. Jenže právě třetí pokračování “gétéáčka” jsem dohrál pravděpodobně nejvíckrát. Jako dítko školou povinné jsem znal všechny tři ostrovy nazpaměť jako své boty (hlavně proto, že GTA 3 ještě nedisponovalo minimapou, takže se jezdilo po paměti, nebo podle papírové mapy, která byla v krabici s hrou). Elegantní sedan s roletou na zadním okně používali příslušníci mafiánské rodiny Leone a ačkoli se se zpřístupněním druhého ostrova a začátkem práce pro Yakuzu Claude s mafiány rozkmotří, jejich pohledné automobily jsem používal s oblibou celou hru. A díky troše kreativity s poznámkovým blokem v souborech hry byl nakonec Mafia Sentinel rychlejší, než kdejaké Banshee. Pozdější vývoj názvosloví vozů v GTA napovídá, že šlo o volnou adaptaci na BMW M5 (e36), nicméně v roce 2002 to byl prostě Sentinel. A ani dneska v tom tu “pětku” moc nevidím.

Žluté autíčko: Rollcage

Arkádovka Rollcage nebyla ani moc autozávod, spíš jakási bojovo-destrukční jízda po fantaskních tratích kdesi na vzdálených planetách. Zápolily tu mezi sebou vozy inspirované klasickou hračkou, nepřevratitelná oboustranná auta. Samozřejmostí byl raketový pohon, naváděné střely, pasti…Byla to zkrátka jízda. Osobně jsem si tu nejvíc oblíbil žlutý pancéřovaný model, který sice nebyl nejrychlejší, ale dobře se ovládal a díky vysoké hmotnosti od něj odlétala cizí auta jak kuželky od bowlingové koule. 

Bandit Technical – Borderlands 2 

Praštěná komiksová střílečka Borderlands se spíše než dopravními prostředky zapsala do historie širokou paletou nabízených zbraní (které se sice zas tak moc neliší, ale víc je prostě víc), nečekanými herními mechanikami, vtipnými dialogy a dobře napsanými postavami, ale byla by škoda zapomenout na to, jak se tu dalo stylově přepravovat. Možnosti byly hned dvě – menší Light runner a velký (a mnohem lepší) Bandit technical. Nedá se říci, že by se tahle změť trubek na zubatých pneumatikách nějak zvlášť dobře řídila, spíše to šlo dost blbě. Spolu se skalnatým terénem Pandory se pak z jízdy stává spíš jakási soustava řízených nehod. V multiplayeru s kamarády samozřejmě doprovázená patřičným komentářem a dobře míněnými radami, případně projevy nelibosti.

Ulver Airstream tudor – Mafia

Ačkoli většina aut v klenotu domácí herní scény, první Mafii, vychází ze skutečných předloh, najdeme tu i pár kousků, kde se vývojáři trochu odvázali a z meziválečných veteránů si vypůjčili jen základní tvary. Jedním z nich je i moje asi nejoblíbenější auto z celé hry – Ulver Airstream. Jeho předlohou je Chrysler Airflow, oproti němu je ale dvoudveřový Ulver mnohem pohlednější, kompaktnější a celkově tak nějak lepší. I když se hráči zpřístupní celkem brzy (po misi “výlet do přírody”), jen těžko hledá v běžném provozu v Lost Heaven přemožitele. Z obyčejných vozů se mi vyrovná možná tak Cord…tedy Thor 810.

Zaporožec na warpový pohon: Overwatch

Poslední zmínku si zaslouží pouhá kulisa z pravděpodobně jediné hry, kterou jsem za poslední půlrok zapnul (ale nebojte se, blíží se vydání Mafie Final Edition a Cyberpunku, takže s podzimem je na čase se vrátit do herního křesla). Levitující červený Zaporožec s antigravitačními podložkami místo kol je krásný detail na pozadí mapy Volskaya Industries, který většina hráčů asi přehlíží, případně používá jako kryt před střelami nepřátel. To je ale trochu škoda. Cyberpunkové spojení karoserie obšelhnuté z padesátkového NSU a moderních technologií je totiž krásný detail, který si přehlížení nezaslouží.

Napadá vás ještě nějaký zástupce této poněkud opomíjené kategorie? Napište nám do diskuze, na která auta z počítačových her vzpomínáte vy.

Milý Kubíku. Prosím stáhni si GTA, zakup sobě modrou Banshee a pak si našetři na tuto. Řešení existuje!