Jan „Kenmeri94“ Tesárek

Nedávno jsem prodal svoji ST150, kterou jsem měl dokonce jako svoje první vlastní auto... brečím z toho do polštáře ještě teď. Něco tak příjemného na ovládání a posouvání limitů budu hledat asi dlouho. Dalo se s tím projet přes ručku každou druhou křižovatku i na suchu a na okresce to dokázalo "naštvat" tolik lidí... :)

V Praze to sice žralo jako Messerschmitt a na dálnici byl člověk po delší než hodinové jízdě hluchej jak poleno, ale umělo to vykouzlit úsměv na tváři i na blbým sjezdu z D10 na Černý Most. Pokud se tahle nová chová aspoň kapku podobně (a podle recenze mám pocit, že ano), tak mě držte na sesli, abych si to nešel koupit a nežral suchý rohlíky :)

Mně vždycky připadá, že v 90 % případů auta vypadají nejlíp v té barvě, ve které je sama automobilka všude představuje.
Ti designéři asi nebudou úplný jelita :)

Mně naběhne automaticky Escudo z druhého Gran Turisma (které jsem hrál paradoxně jako první) a jeho naprostá dominance v jakémkoliv závodě...

Kromě takových tradičních "čerstvo-řidičákových" štrejchanců (malá zídka při couvání, která nebyla vidět a skočení do škarpy v zimě s bráchovým Favoritem, kdy jsme soutěžili v počtu přeskočených sněhových jazyků, což odnesla akorát SPZka), tak letošní červen byl kapku výživnější...

"Pravá jedna váže levá jedna středem" z kopce na rozbité ouzké uskákané silničce na Radouňské rally 2019, které jsem se účastnil jako spolujezdec... pravé zadní kolo chytlo rozbitý kraj, Felinka se spakovala a pilot měl na výběr mezi více-než-vzrostlými duby nalevo a nebo to zkusit smotat zpět a omlátit to o škarpu u lesa vpravo. Vybral škarpu (menší zlo), ta nás bohužel nakopla a v krásných cca 140 km/h jsme vyzvali na souboj dva stromky. Jeden nás praštil přes kapotu a druhý přes zadní vrata. Díky bohu jsme vylezli bez jediného škrábance. Ale ani toto nás neodradilo a už je v řešení nový vehikl... :)