Ptejte se: Čím by měl jezdit moderní internetový idol?

Ahoj Autíčkáři.

Vzpomínám si, že kdysi v “ptejte se” vycházely odpovědi na otázky, které byly sice spíše z krajin snů, ale rozhodně zajímavější, než stokrát ohraný kombík za sto padesát tisíc. Pamatuji si otázku na ideální auto pro novodobé Návštěvníky (článek najdete tady) a taky pro Waltera Whita v českých reáliích (ten je pro změnu zde). 

Nedávno jsem se v práci zamyslel nad podobně teoretickou otázkou – čím by měl jezdit někdo, kdo zbohatnul prací youtubera, nebo třeba streamera na Twitchi. Zkrátka idol dnešní mládeže. Protože mi ještě nebylo třicet, trochu se v téhle kategorii lidí orientuji a co do aut je to hrozná nuda. Většinou mívají různé typy Tesly, výjimečně si někdo pořídí Lambo, nebo Mercedes G.

Já si ale myslím, že s pořádným rozpočtem jdou pořídit i mnohem zajímavější auta. Jasně, že to nebude S-klasa ani Rolls, to je dědkovský a v téhle společnosti se to už nenosí. Ale určitě se najdou nějaká další svěží a neokoukaná auta, ve kterých nebude jejich majitel působit jako někdo, kdo vyhrál kuponovou privatizaci, ale jako správně dynamický mileniál. Samotného mě několik možností napadlo, ale schválně je nebudu psát, abych redakci neovlivnil a kdyžtak je pak napíšu do komentáře. Počítejte ale, že rozpočet je neomezený a hlavní účel je být cool a netuctový.

Díky za odpověď, když to vyjde. Ondra. 

Ahoj Ondro, 

díky za tvůj dotaz. Musím s tebou souhlasit – vozový park mladých internetových hvězd bývá zpravidla dost nudný a většinou to fakt vyhraje Muskův seriový elektromobil. Je v tom určitě do jisté míry, jak píšeš, snaha odlišit se od starých páprdů v Rollsech, zároveň tím ale hrají na jistotu. Elektromobil je totiž oficiálně ekologický a nehrozí tak, že schytají hejt  od svých sledujících. Přeci jen je mezi mládeží nemalé procento pátkařů pro budoucnost a být slavný v dobách cancel culture a sociálních médií je jako tancovat na minovém poli. 

Jako první mě tak logicky napadlo pátrat ve vodách elektromobilních. Luxusní limuzíny typu Mercedesu EQS necháme starší generaci s nemocnými koleny, dvacátníkovy klouby v klidu snesou každodenní nasedání do placatého sporťáku. Výběr není špatný – máme tu povedené Porsche Taycan, trochu civilnější Audi RS E-Tron GT, nebo naopak purističtější volbu ve formě Lotusu Evija. To je jen několik namátkou vybraných rychlých aut na baterky.

Rozhodně je to lepší, než obligátní Tesla, ale pořád mám pocit, že to není ono. S neomezeným budgetem se přece dají dělat mnohem zajímavější věci, než nakráčet k dealerovi a říci si o běžný sériový automobil. Můžeme jít třeba cestou Richarda Hammonda a pořídit si parádní Rimac, nejlépe v aktuální verzi C_Two. Vzhledem k tomu, že Rimac koupil minulý rok Bugatti, jde o značku z nejvyšší společnosti, která ostudu určitě neudělá. Jenže to může být ještě o kousek lepší – vynikající techniku vyvinutou Rimacem si totiž lze pořídit i v mnohem hezčím balení jako skvostné Pininfarina Battista. A jakkoli nejsem nějaký skalní příznivce elektromobilů, tohle už stojí za řeč. 

Výkon? 1900 koní. Z nuly na tři sta? Dvanáct vteřin. Cena? Něco kolem šedesáti milionů. No co, řeklo se, že rozpočet je neomezený. Být jedním ze sto padesáti šťastných majitelů Battisty by jistě mělo něco do sebe. Vypadá skvostně, má vyklápěcí dveře a správné proporce. Tohle by přeci mělo být to nejlepší řešení, ne? 

Jenže já mám pocit, že není. Výkonu je už možná zbytečně moc, exkluzivita zavdává tomu, že se o vůz bude jeho majitel přeci jen trochu bát a šedesát mega prostě nejsou drobné a ač jde o skutečný vrchol elektromobility, člověk se neubrání dojmu, zda ty peníze nešly utratit trochu lépe. 

Možná jsme tu udržitelnost a ekologii chytili hned od začátku za špatný konec. Protože vůbec nejekologičtější je vůz, který se nikdy nevyrobí. Ne, samozřejmě nenavrhuji hromadnou dopravu, nebo bicykl. Napadlo mě ale pátrat ve vodách ojetin. Stačí k tomu hodit nějaký fajnový hashtag, třeba #sustainable, #circulareconomy, nebo #reuse a rázem strčíte do kapsy všechny losery s Teslama, na jejichž baterie musely děti v Africe dolovat nerosty za dolar na den. 

Nemluvím přirozeně o zachovalé “ovečce s rotačkou” po třetím majiteli. S bezednou peněženkou máme totiž mnohem lepší možnost. Nepůjdeme ale ani pro ojeté Ferrari, kdepak. Postavíme si totiž zakázkový resto-mod. Na první pohled jeté auto, pod plechy moderní technika. Díky tomu můžeme klidně vybrat něco opravdu starého. Něco, co je zatraceně cool. Osobně bych sáhnul klidně padesát, šedesát let do historie. “Elvisův” ploutvový Cadillac v růžové metalíze s osmiválcem LS4 pod kapotou, moderním zavěšením a nejnovější technologií na palubě zní lákavě. Možná by nebyl k zahození ani zmodernizovaný Mercedes 300SL, pro mě prosím ideálně s trochou patiny. Zajímavé by bylo v sobě probudit patriota a jezdit zakázkově postaveným Tatraplanem nebo šestsettrojkou. Možnosti jsou nekonečné. 

Jenže jakkoli by to bylo hrozně hezké a milé a rozplýval bych se nad takovým autem jak by byl den dlouhý, pro většinou fanoušků by to bylo prostě jen “nějaké staré auto”. Což úplně nesplňuje kritérium, že požadovaný automobil má být cool. Jak z toho ven? Myšlenky stylového resto-modu se vzdát nechci, ale starým Mercedesem, neřku-li Tatrou, pravděpodobně na Tiktoku body za styl nezískám. 

Byl to trochu oříšek, ale nakonec jsem ho rozlouskl. Je to vlastně docela snadné. Musíme vybrat auto, které navzdory svému stáří bezpečně pozná i dnešní teenager přilepený celé dny k obrazovce. Musí to tedy být vůz který právě obrazovka proslavila. A protože v poslední době trendují “retro” osmdesátkové a devadesátkové filmy, vybírejme hlavně tam. Volba číslo jedna je jednoznačně DMC DeLorean zazářivší v Návratu do budoucnosti. Restomody nerezové klasiky vyrábí hned několik firem, takže sehnání vozu nebude kdovíjak složité, dokonce ho jde zakoupit i v elektrické verzi. Filmových klasik je sice víc, ale právě nepříliš rychlé kupé původně osazené PRV šestiválcem, které se proslavilo jako stroj času, je podlě mě zdaleka nejlepší varianta. 

To je tedy má finální odpověď. S restomodem DeLoreanu si můžeme hrát na ekologii (eventuálně ho můžeme celý postavit s pohonem na baterky), zároveň tím rozezníme notu osmdesátkové nostalgie, působí to trochu geekovsky, což je dneska dost cool a v neposlední řadě to asi bude i docela zábava řídit. Úkol je tedy splněn a já si jdu dát rostlinný veganský kvašený nápoj z ječmene servírovaný z cirkulárně udržitelného skleněného obalu.

A co si myslíte vy, vážení čtenáři? Trefil jsem se svým doporučením, nebo jsem zcela mimo mísu? Napište nám do komentářů.