BMW 430xd: Hajný je lesa pán!

Když jsem hledal blikající BMW v podzemním parkovišti, čekal jsem něco takového středněproudého, neb jediné, co jsem věděl, bylo: 430xd. Takže jsem v podstatě hledal jen malý šmrncovní, rozumný sedan. Zablikalo na mne ale auto, jehož starosvětsky krásnou boční siluetu coupé jsem si prohlížel už při příchodu. Inu budu všem zapírat ten diesel a to půjde, nakonec budu za frajera, myslel jsem si…

A položme se rovnou do rozpatlávání zásadního "problému" tohoto mnichovského výrobku. Vypadá jako bobr. Zelenej bobr. S držkatostí sobě vlastní jsem se ptal na benzinkách a po známých, jestli se jim to líbí. Většina řekla, že ano, menšina že cože, a naprostá minorita flusala něco o tom, že hereze a pochodně… Taky jsem se bál, že bude vůz vypadat jako moje kamaro a to je fakt hrozný. Jenže… Má prostě klasické proporce kupé. Přední maska je šílená a drzá a i když ji nemohu označit za pěknou, tak drzost se cení a navíc je to bávo pro osobnost, co má víc peněz, než rozumu, a k tomu se nějaká pitomost hodí. Nebo si snad myslíte, že si inteligentní člověk bude namlouvat něco o tom, že to kupé nekoupil srdcem? ;-)

Tím bych tedy uzavřel vizuální kontroverzi a rovnou se vrhnul na kontroverzi konstrukční. Dieselové bávo bylo vždycky bráno jako úlitba bohům a jen projev mnichovských šestek baštících olej byl náplastí na bolístky milovníků značky. Diesely byly vždy točivé, neduněly, nenýtovaly a i když měly na volnoběh zvuk nepodobný Karose, vzbuzovalo to spíš pocit tikající síly, než – pardonnez-vous moi – pumpy na sračky, jako tomu bylo jinde. Když jsem se kdysi dávno vozil s Vojtou Medem trojkovým kombíkem s turbodieselem o výkonu asi 250 koní, byl jsem docela naštvaný, jak je ten motůrek projevem blízko plnotučné véosmičce, které jsem tehdy na dluh kupoval benzín. 

A trošku se bojím, že tohle srovnání nedopadne líp… Tohle auto je označeno jako 430xd. Nebo 430 d xDrive. Nebo prostě jako je to čtyřka kastlí a motorizací 30 v naftě a k tomu čtyřkolka. Jde o auto postavené na základech trojky (neměřil jsem rozvor a neproklepl čísla dílů, ale snad se shodneme, že zrovna tohle je nepodstatné) a jde tedy o starosvětskou konstrukci ve stylu: Postavíme zadohrab a předek pak poženem přes haldex, nebo něco, protože vono je to jedno. A ono je to fakt asi jedno. Otevřený diferáček mezi předními koly je tam jen proto, aby přenesl těch zbývajících asi 70 koní na mokru, které nezvládnou Pirelky na zadku. Jako by na obutí u všehrabu záleželo…

Chce se mi parodovat tuším Juhu Kankkunena, který glosoval složitou situaci na rychlostní vložce a dotaz otravného redaktora na typ pneumatik slovy: "Black, round, Pirelli". Přesně tak jsem si připadal, když se ty závodní gumy svezly pod nátlakem točáku v mírně pravotočivé zatáčce projeté mírně přehnaným způsobem. Budeme si rozumět, pomyslel si rozespalý Machač a začal párovat telefon…

Je to hnus, když redaktor přejde od petrolheadství k pozemským věcem, že? Jenže o tomhle tohle bávo tak trochu je. Alespoň pro mne. Po lyrickém úvodu se tedy pojďme podívat na věc systematicky. 

Interier

Je to trojka. Auto bylo vybavené M paketem, takže mělo tlustý volant, který může vypadat komicky, ale funguje skvěle. To je ale asi taky jediná vyjímečnost, pokud se nebavíme o šarmantním pohledu dozadu, kdy si člověk i uvnitř auta může užít křivky starosvětského kupé. A nic není hezčí, než starosvětské kupé. Kór, když je drze vybaveno světle hnědým interierem v zelené kastli. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že by měl mít vůz zvenku jen ten ledabyle nastříkaný nápis: "Lesy České Republiky, generální ředitelství". Ale to je již oslí můstek…

Exterier

Už asi víte, že nejsem zrovna fanda nové sportovní masky. Jsem konzervativní člověk, ale jako takový musím vytáhnout jednu věc: Ta maska má negativní sklon. Ve zpětném zrcátku vypadá super a jinak je tak nějak zcela zastíněna jinými věcmi. A těmi myslím siluetu auta. Je úplně jedno, kolik prolisů a designérských fíglů je použito na přídi či zádi auta. Pokud se povede postavit kupé klasických proporcí, bude vždy krásné. A nikdy praktické. A proto je kupé klasických proporcí tak sexy. Jediné, co mohu siluetě vytknout je její výška od země ke kapotě, ale to bych hrach na zeď házel, neb tohle jsou předpisy a přes to nejede vlak. Ale i tak… No není to hezký auto?

Motor a převodovka

I přes momentální snahu automobilek odvázat se od označování motorů objemem a přejít na výkon (vzpomeňme na italský koncern Fiat, jež to udělal už dávno a nikdo to neocenil), je toto auto označeno jako 30d a taky má tři litry. Psaný výkon je asi 286 koní, taky je tu mild hybridní systém o výkonu 11 koní a celé to oproti mému Camaru se třemi sty kobylkami působí, jako by všechny ty moje kobyly byly dvounohé, na opiu, nebo obojí. Jediné, čím skoro šestilitrová hliníková véosmička tenhle sebevědomý diesel překonává je reakce na plyn. Jenže to je trošku málo na to, abych mohl celý motor odepsat. Je zde totiž ještě srovnání se soudobou konkurencí a spotřeba. Tam, kde si ten americký žebřiňák vezme šestnáct, přefouknutý benzín v Subaru tak 25, tak tam si tahle řadová šestka vezme jedenáct a ještě pošle děkovný dopis. 

Samozřejmě, že se nebavíme o jízdě defenzivní, nebo dokonce ekonomické, ale propad provozních nákladů, když se chce člověk chovat jako blbec, je enormní. A to si ještě budeme muset říci druhou krutou pravdu: Tenhle turbodiesel reaguje na plyn líp, než stejně velký benzín. A to má ten benzín o sto kobyl víc. Jistě budete namítat, že v absolutních číslech a zrychlení to moc nedává smyslu, ale pocitově je prostě milé, když skvěle naladěný osmikvalt může podřadit jen jednou, vytočit motor jen do půlky otáčkoměru a být si jistý, že víc otáček netřeba. Naftová šestka je jednoduše k neutahání. A díky modernímu turbu a motormanagementu pohotová tak, jak to umí jen málo přefouklých benzínů.

Will it drift?

Nikoli. Automobil netahá za ruce, ale to může být taky dáno otupením testera, protože před tím zajížděl to Camaro a to jezdilo všude, jen ne rovně. Na suchém asfaltu je možno dostat kupátko do úzkých a ono pak poslušně pohodí prdelkou jako každá správná milenka. Na mokru je pak vzteklé díky připojení předku, ale čitelné a velmi jednoduše "chytitelné". Jezdit s tímhle autem jako pitomec bez kontroly trakce vás nezabije, ale vyškolí. Ve vyšších rychlostech je hodně potřeba přitlumit tlumiče, jinak se můžete začít trošku vznášet nad terénem, ale věřte mi, je to jen pocit. Auto vás nevytrestá, pokud tím tlustým volantem fakt neškubnete. No ale pak trestá dle fyziky, takže si můžete vzít ponaučení.

Kdo je cílovka?

Dědic panství, jež nemá potřebu nikomu dokazovat, že je majitelem lesa a zároveň má kladný vztah k naftě a není přehnaným snobem. Tento člověk pak také přirozeně musí hledat osobní, nikoli skupinový, automobil, a musí ocenit klasickou krásu proporcí, které neumí stárnout.

Verdikt

Tohle kupé ve čtyřkolce ukazuje, že i v době miniaturizace může být naftové GT podivností, která dává v mnoha ohledech smysl. Pokud máte pocit, že zpovykaného pisálka tohle auto nadchlo, pak se nepletete. Ale nehledejte zde prosím sociální kredit. Tohle je jen mix vlastností, který dává smysl. Holku na to asi nesbalíte. Leda by se stejně jako já zasekla na tom podivném detailu, že dnes ještě někdo vyrábí klasické kupé jen proto, že je to hezké. Existují praktičtější BMW na stejném základu, ale tohle je nejhezčí. A vůbec nevadí, že z “praktického základu” nám zbyl motor s převodovkou. Nejsou vůbec špatné.

Technické údaje

• Motor: Téměř třílitrový řadový diesel, common rail, twin power turbo (více šneků v jednom), 286 koní +11 koní mild hybridu
• Převodovka: ZF, 8 stupňů, HDM automat
• Zrychlení 0-100 km/h: 5,1 s 
• Délka: 4 768 mm
• Hmotnost: 1 780 kg 
• Spotřeba: Udávaná 5,2, v testu 10,5, překvapivě nízká
• Cena: Motorizace od 1 505 400 Kč, testované auto je za 2 186 838 Kč.