Aston Martin Lagonda: Unikát

V roce 2014 přišel Aston Martin s modelem Taraf. Tedy on to vlastně nebyl Aston Martin. A přímým předchůdcem tohoto vozu byl jiný Aston Martin, který vůbec nebyl Aston Martin. A teď si pojďme celou tuto zamotanou situaci rozmotat…

Když chtěla Toyota získat punc výjimečnosti, stvořila Lexus. Tomu docela rozumím. Pokud chcete stát na stejné úrovni, jako zavedené značky typu Mercedes či BMW, nemůžete před potenciální zákazníky předstoupit se stejným logem, jaké má chůva jejich dětí na svém Yarisu. A potom jsou tu ta opravdu zvučná jména. Tam, kde neoslníte ani Mercedesem, tam potřebujete Ferrari nebo Bentley. Nebo Aston Martin. 

Kdo jsou ale lidé, kterým značka Aston Martin připadá příliš obyčejná? Pro koho může být příliš přízemní a zbytečně zlidovělá? Ať už tito lidé vypadají jakkoli, právě pro ně připravil Aston Martin svůj model Taraf. Ale pozor, tohle není žádný Aston Martin, ačkoli by se tak podle známého interiéru i charakteristického tvaru masky chladiče mohlo zdát. Nic takového. Na celém autě nenajdete jediné logo Aston Martinu. Co naopak najdete skoro všude, je logo Lagonda. A jen shodou neuvěřitelných náhod se logu Aston Martinu velice podobá.

Lagonda je ve skutečnosti poměrně stará značka. Vlastně je dokonce starší, než samotný Aston Martin, vznikla už v roce 1906. Automobily Lagonda patřily mezi naprostou technologickou špičku, krásné sportovní modely doplňoval řada opulentních limuzín a kabrioletů. V roce 1947 firmu kupuje Aston Martin a vzájemné provázání obou značek trvá až do dnešních dní. Lagonda se vždy na čas zanoří, aby se opět vynořila a překvapila svět něčím fantastickým, než zase na pár let zmizí. Ještě, než se však dostaneme k Tarafu, musíme se podívat na jiný model, na který Taraf chce navázat. 

Značka Lagonda se totiž z hlubin automobilové historie vynořila i v roce 1978. A jestli je dnešní název Tarafu trochu zmatený, tehdy bylo ještě hůř. Automobil se objevil už o čtyři roky dříve na londýnském autosalonu a jmenoval se Lagonda. Nebo možná Aston Martin Lagonda, ačkoli na celém autě byste logo Aston Martinu opět hledali marně. Ať už se však ta věc jmenovala jakkoli, je pravdou, že nic podivnějšího automobilový svět doposud asi neviděl.

Lagonda byla sedan. Nepředstavujte si však nějakou limuzínu, Lagonda byla sportovní sedan. Ale ani srovnání s Maserati Quattroporte tak úplně nesedí. Délka přes pět metrů, ovšem výška pouhé 1,3 metru. Bylo to něco jako supersportovní opulentní extrémně hranatý sedan s výklopnými světlomety. Supermoderní karoserie byla vyrobena z hliníku. Uvnitř, v interiéru kompletně zabaleném do té nejjemnější kůže, pokračovala futuristická procházka zastávkou u přístrojového štítu. Kompletně digitálního přístrojového štítu. Tomu sekundoval jednoramenný volant a armáda dotykových tlačítek. 

Sportovní vůz potřebuje adekvátní techniku, proto tu byl povedený podvozek s dvojitými lichoběžníky vpředu a nápravou typu DeDion vzadu, doplněný hydropneumatickými tlumiči Koni. O pohon se staral celohliníkový zážehový vidlicový osmiválec 5.3 litru o výkonu 285 koní. Zdá se tedy, že Lagonda představovala skutečně to nejlepší z nejlepších. Ale zdání někdy klame…

Ano, karoserie byla hliníková, avšak nebyla samonosná, stála na ocelovém rámu. Hmotnost velkého sedanu tak překročila dvě tuny. Na osmiválcové srdce Lagondy navazovala třístupňová automatická převodovka od Chrysleru. To v té době nebylo neobvyklé řešení, avšak dynamice stroje převodovka příliš nefandila. 

A potom tu byla ta moderní elektronika. Poprvé se tu objevil digitální přístrojový štít, poprvé tedy bylo nutné převést informace doposud běžně přenášené lanky do jedniček a nul. Jistě chápete, že pro konstrukci tak inovativní techniky si nemůžete najmout partu studentů, kteří vám celý systém navrhnou mezi bujarými večírky v rámci své diplomové práce. Bohužel, přesně tento postup Aston Martin zvolil. Výsledek vypadal fantasticky, pokud právě fungoval. Bohužel až nepříjemně často byla fantastická podívaná nahrazena nepříliš fantastickou tmou. Spolehlivost zařízení byla tak zoufalá, že po pouhých dvou letech produkce byl digitální štít nahrazen inovovaným, méně fantastickým, zato o něco spolehlivějším dílem s trojicí displejů.

Abychom však studentům z Cranfield Institute of Technology nekřivdili, kvůli nim se Lagonda nedostala do povědomí jako nespolehlivý vůz. Nefungovalo toho mnohem víc a vinu tak nesou všichni. Byla tu automatická klimatizace, elektrické zámky dveří, systém udržování světlé výšky, dotykové plošky namísto tlačítek – a to vše povětšinou nefungovalo. Efekt těchto závad nebyl tak zásadní, jak by se mohlo zdát, do překrásné kabiny více jak pětimetrového sedanu se totiž nikdo normální postavy stejně nevešel.

Aston Martin Lagondu vyráběl až do roku 1990. Během té doby došlo ke čtyřem velkým modernizacím, při kterých se vůz postupně stával méně fantastickým, ale o to více funkčním. A když něco náhodou nefungovalo, byl tu syntetizovaný hlas, který vám závadu nahlásil. Mluvil dokonce čtyřmi jazyky, takže jste se mohli nechat informovat o mizérii, kterou vám osud připravil, anglicky, německy, francouzsky nebo arabsky. Jak luxusní…

Poslední verze Lagondy přišla i o výklopné světlomety (ano, ani ty nefungovaly), její interiér v porovnání s prvními kusy působil obyčejně, konvenčně a skoro až smutně. Ale takový byl už příběh Lagondy. Když jsem v úvodu psal, že nový Taraf chtěl na Lagondu navázat, nemyslel jsem tím všechny její vady, poruchy a nedokonalosti. Jedno však Lagondě z konce sedmdesátých let nelze upřít. Na první pohled šokovala. Možná nebyla nejspolehlivější, ale mezi konkurencí byla jednoznačně nejlepší. Žádná přímá konkurence totiž nebyla. A stejné je to i s novou Lagondou, Lagondou Taraf.

Tarafu bylo vyrobeno pouhých 120 kusů pro celý svět, takže jestli se bojíte, že se svůj Aston Martin budete hledat na parkovišti plném jiných Aston Martinů, což se jistě na mnoha místech planety pravidelně stává, Taraf vaši obavu dokáže poměrně značně zmírnit. Nová Lagonda není jen jedinečná. Je i rychlá. Šestilitrový dvanáctiválec dává výkon 540 koní, přenášený na zadní kola přes osmistupňovou převodovku ZF. Z nuly na sto se tak Taraf rozjede za 4,4 vteřiny a nepřestane zrychlovat, dokud se rychloměr (klasický ručičkový – dvakrát do stejné řeky nevstoupíš) nezastaví u hodnoty 312 km/h. To vše v pohodlné a tentokrát i adekvátně prostorné kabině.

Nakonec tedy přichází logická otázka pro ty z vás, kdo se zasnili stejně jako já. Kterou Lagondu byste chtěli ve své garáži. Tu novou, krásnou, elegantní a rychlou, nebo tu starou, trochu zlobivou, ale neskutečně pokrokovou? Diskuse je vaše…