reklama
načítám data...

Silviiny deníky 6: Dojmy přecitlivělé buchty

Jak již bylo řečeno dříve – Silvie není moc auto „pro lidi“. A barvitý komentář slečny Á je toho zářným příkladem.

zobrazit celou galeriiAutíčkářova garáž: Silviiny deníky 6: Dojmy přecitlivělé buchty

Dnešní díl bude poněkud speciální, takže pokud jste tak ještě neučinili, doporučuji průpravu v podobě dílů předchozích. Co třeba ten o prvním okružení?

Jistá slečna, říkejme jí třeba „Á“ (to máš za to “Dé”), vlastně nemá ráda auta. Nic jí neříkají, nerozumí jim ani jejich technice a není to dlouho, co pro ni „Silvia“ neznamenala nic víc než jméno.

Vezmu-li to kolem a kolem, je taková Á naprosto dokonalým testovacím exemplářem při hledání odpověď na odvěkou otázku: Jak budou reagovat auty nepoznamenané příslušnice něžného pohlaví na nepříliš dobře „stravitelné“ auto, jakým Silvia bezesporu je.

Jen na úvod ještě zmíním, že Á byla do Silvie vržena ze sedadla spolujezdce novinářských aut. Tedy takových, která dodávají přece jenom trochu víc pocitu sucha a bezpečí.

reklama

Své dojmy potom Á sepsala v následující podobě, kterou jsem nijak neupravoval ani necenzuroval.
Přijdou-li vám některé pasáže až přehnaně barvité, patrně se bude jednat o následky lehké otravy výfukovými plyny.


Chybí už jen pachuť smrti.

- Přecitlivělá buchta


„Víš co? Mám tě dost. Spakuj se a jdeme dolů, varoval sem tě.“

Fajn, návrh psychoterapie už byl asi přes čáru. Konečně. Vyprovokován těmi posměšnými řečmi mě vede ke garáži a já ho tiše následuju se salvou smíchu připravenou v krku. To auto nikdy nikdo neviděl. Teda, já ho nikdy neviděla, protože mě v něm doteď odmítal svézt – že prej bych to nezvládla. Co ten může vědět, nikdy nejel noční stojednatřicítkou.
Ačkoli o něm, teda pardon, o ní, mele v jednom kuse, setkání Silvie se mnou odkládá s nebývalou pečlivostí – z toho jsem vyvodila, že mu hráblo, nejspíš z těch výfukových plynů, a to svoje údajný důchodový připojištění si pošetile vysnil.

Dramaticky mačká tlačítko od garáže. Jak daleko s tímhle zajde? Bude teď předstírat, že tam celou dobu byla a zrovna dneska mu ji někdo štípnul? Má vůbec policie na krádež imaginárního auta formulář? Než stihnu dokončit myšlenku, cosi se ze tmy vynoří na denní světlo a postupně se vytvaruje v to, co by tam asi každý kromě mě očekával.
Tiše se smiřuji s tím, že dneska zábava padá, a zírám před sebe s myšlenkou: „Hm. Auto. Prostě auto,“ vědoma si toho, že vyslovit to teď nahlas, dostanu loktem.
Cítím na sobě dva pohledy. Dé, uspokojený mým zklamaným výrazem, čeká na svou porci zábavy. Silvie, nyní v plném světle, tiše mhouří přední světla. Bez emocí, jelikož je auto.

Nebo se pletu?

„Zalez tam, ještě musim zapojit baterku,“ vzdá Dé čekání na jakoukoli zábavnější reakci a začne se hrabat pod kapotou v nějakých nesmyslech.
Moc blízko se mi k ní teda nechce. Něco je v tom jejím upřeném agresivním pohledu. „Možná tak tvoje paranoia, měla by ses přestat dívat na špatný filmy od Tarantina!“  
Opatrně se přiblížím a rivalsky skenuju každý detail. „No jo, modelka“ šklebím se neslyšně, mé holčičí já je v plném proudu: „Hubená, dlouhá, vystouplé rysy, výrazné zlé oči, jen tu barvu musí být dost těžký unosit, když opálově zelená vyšla z módy už tak před dvaceti lety, co?“
Ráda za to, že mě nikdo neslyší, otevírám dveře spolujezdce, u kterých bůhvíproč chybí rám: „A ještě k tomu tě není za co chytit. Vždyť to říkám…“

reklama


„Co tomu říkáš?“ zjišťuje Dé a upřeně zírá na silnici před námi. Už dlouho mlčím, snaží se asi zjistit, jestli ještě dýchám.
„Chci zpátky do novinářský škodovky, ta má čudlík pro pohodlnou jízdu a nemlátí mě při nastupování do hlavy.“
Protočí oči v sloup: „Blbko, praštila ses sama…“

„Je to auto zabiják!“

Mé předchozí mlčení bylo kromě snahy o zamáčknutí boule na hlavě zapříčiněno ještě dalšími dvěma důvody. Tím prvním bylo proklínání vlastní zvědavosti, do jaké ďábelské jízdy mě to zase uvrtala.
Tím druhým důvodem bylo usilovné přemýšlení nad tím, co mi ta ďábelská jízda připomíná. Autíčka na pouti? Horskou dráhu? Start raketoplánu?

„No jo vlastně!” Vzpomínku na dědovu multikáru si raději nechávám pro sebe, jednu bouli už na hlavě mám, jistá jsem si tím ale nabeton.

Je to asi nad Slunce jasné, ale pro jistotu podotknu, že nerozumím, jak autům funguje tlumení/pérování/co to tam vlastně je. Jsem si však téměř jistá, že Silvie nic z toho nemá, popřípadě disponuje něčím stvořeným za naprosto opačným účelem. Každá mikroskopická nedokonalost – hrbolek, díra, vrstva barvy, přejetá můra, zbloudilá entita zdechlého zajíce – způsobí otřes, za který by se nemusely stydět ani litosférické desky v Chile, taky nevyžádanou masáž zad a souhru asi 150 různých zvuků, které jsou více či méně znepokojující a k nimž se ještě vrátím.


„To je benzín, co cítím?“
„Jo. On jí tak trochu chybí katalyzátor, ačkoli ho tam dřív měla…“
„A nemělo by se s tím něco dělat?“
„S tím už se právě něco udělalo. Proto ho tam nemá.“

Začínám si uvědomovat, jak působivě Silvie zvládá stimulovat všechny mé smysly. V tom negativním slova smyslu. Děsí pohledem, masíruje podvozkem, omamuje benzínem…

„ŘACH!“

„Pardón,“ omlouvá se Dé, „větvička“.

Ty zvuky… Už od startu se snažím přizpůsobit mozek Silviinu alfa tónu – výhružnému vrčení – (při zapojení trochy fantazie přirovnatelnému k super výkonnému vysavači, který právě vsál domovní rohožku a chystá se vzplanout). Při započítání důležitého faktoru průměrného stavu vozovky ve Středočeském kraji se k výhružnému vrčení přidává orchestr pazvuků, na které musí být náležitě pyšná každá správná multikára.

Vytržena z reality tím strašným kraválem ani nevnímám obvyklou technickou přednášku. Pokusím se zreprodukovat: „Něco něco turbodmychadlo, víš, jak funguje turbodmychadlo? Bla bla bla, vzduch se žene do něčeho bla bla bla, počkej, ukážu ti to.“

Zpozorním, protože tohle přesně předchází nějaké nepříjemné zkušenosti s porušováním silničních předpisů. Zpozorním ještě víc, když Dé zastaví.

„Můžu si vystoupit?“

„Zmlkni a koukej na tohle,“ šlápne na plyn a zase se rozjede -  se vzrušeným komentářem: „Hele, teď se ještě nic neděje a za chvíli to kopne. Nic, nic, nic, nic, TEĎ! Cítíš to?“

Od druhého „nic“ cítím jenom nutkavou touhu najít pod sedačkou blicí pytlík a vystoupit si za jízdy (jsem posera, co je mu špatně i z jízdy na koloběžce, uznávám), každopádně i přes tento fakt, smyslů již téměř zbavena, nemám sílu vzdorovat.

Mé rezignované mlčení je v tuto chvíli bráno jako souhlas a Dé se dostává do víru jízdní euforie, kterou asi nikdy nepochopím. Silvie teď řve o hlasitosti pěti vzplanutých vysavačů, v kufru se nejspíš odehrává třetí světová, stav ovzduší v okrese Kolín se zhoršil natolik, že se zpoza stromů začali plížit ochránci přírody s peticemi, a já už se jenom křečovitě držím té směšně nízko položené sedačky a snažím se neomdlít.

„Tenhle kousek je skvělej dragstrip! Ukážu ti zrychlení z nuly na sto!“
„Otče náš, jenž jsi na nebesích…“    
„Vruííííí grrrrrrrrrrrrr grrrrrrrrrrr skvííííík!“ 
„… posvěť se jméno tvé…“
„Já si nemůžu pomoct, to auto prostě chce, abych s ním jezdil jako hovado!“
„… přijď království tvé…“
„Je ti dobře? Seš nějaká zelená…“
„Beru to zpátky, tohle by multikára nezvládla.“
„Cože?“ Dé zastavuje kdesi u pole a ustaraně si mě měří, „co to meleš?”

Roztřeseně otevírám dveře a soukám se ven. Chvíli jen vděčně vnímám bezpečí polní cesty a přemýšlím, jak jsem se do téhle situace vlastně dostala. Nakonec ze mě vyleze:

„Můžu jít domů pěšky?”

Stálo to mnoho úsilí, příslibů klidné zpáteční jízdy a přísah na vlastní vnoučata, abych se konečně odhodlala svěřit se zpět do plechů toho démonského vozu a nejela domů stopem. Pomalu se sunu zpět smířena s vidinou děsu, hluku, třasu a smradu, které na mě čekají. 

Chybí už jen pachuť smrti.    

Chcete na závěr nějaký závěr? Dodám snad jen tolik, že na předchozí BMW trojkové řady obdobně reagováno nikdy nebylo. A taky jsem si s těmi reakcemi nikdy neužil takové srandy…


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Ku
Kulisaci
18. května 2017, 08:58
0

Dokonalé! :D Úplně slyším svojí přítelkyni

reagovat
piwel
18. května 2017, 09:23
0

TOP ! předpokládám že podobné reakce měla i moje slečna M při první jízdě ve vykuchaném "závodním" CRX :D ikdyž mi to nikdy neřekla :D

reagovat
Polar Bear
18. května 2017, 11:47
0

Boží. Boží boží díky :D Měli by jste oba dohromady občas recenzovat auta. Pobavilo a moc.
Jinak já měl naštěstí kromě popsané zkušenosti v článku i opačnou zkušenost s jednou ze svých expřítulkyň. Jsem drtil půjčené FF ST (najeto 9800km, podvozek v dokonalém stavu), předváděl se před ní a za pět minut z ní vypadlo: já si to chci taky projet nebo máš na týden utrum. A projela. Možná líp jak já. Vesnická holka, co má tři bráchy, no :D

reagovat
Pan Krab
18. května 2017, 11:56
2

Vynikající! Koukám, "slečna Saage" inspirovala a taky si všímám, že vy ženy píšete na autíčkáři asi vážně skvěle v porovnání s námi některými muži.. Vážně jsem se pobavil.

A taky konečně chápu víc o čem je jízda v S14 200 SX. Slečna Krabová taky má občas skvělé komentáře. Nerada jezdila v Triumphu GT6, kde to bylo vážně tvrdý s pazvuky a stovka byla raketovou rychlostí. Navíc musela sedět v "závodních" OMP sedačkách. ... Ale má moc ráda jízdu v Cortině, v MGB GT a v Bertě, čili v Z3 Coupe. A nemá nijak zvlášť ráda jízdu v Porsche, ale spíš z důvodů, že i myslí, že na nás bude národ koukat asi tak jako na toho debila co zdržoval provoz a hasiče tento týden v Praze. Na čož já vždycky rád reaguju jednoduše tím, že prostě debilové se vyskytují všude a nemá smysl to řešit. Na druhou stranu dostanu vždycky další pádný argumenty, že v kriminálkách má zloduch vždycky Porsche , často i sériový vrah! A pokud je to německý sériový vrah má to Porsche v obligátní stříbrné. ... Ufff zrovna jako my :)

reagovat
Dominik Valášek
18. května 2017, 13:59
1

Je pravda, že Slečna Saage psala na prakticky stejné téma, nicméně pravdou je, že nápad se slečnou Á vznikl ještě předtím, než její blog vyšel. To jen tak pro upřesnění, abych nebyl nařčen z opisování :-D
Rozhodně souhlasím, že když se do toho psaní některé slečny opřou, vznikají velká díla. A že autům případně nerozumí a přehání, tomu jen přidává na síle.

Pan Krab
18. května 2017, 15:06
0

Jo jasně :) Já to píšu z legrace, ale je to fajn, že se ženy zapojují. Třeba dost jsem pochytal od "slečny Krabové" když jsem recenzoval minulý týden Hybridní Toyotu Yaris, protože vlastně ten podobnej Yaris co máme je její, tak si otestovala i hybrid. Akorát se jí nechce psát. Třeba se do toho dostane, blog slečny Saage se jí líbil a tenhle jí taky dám přečíst :)

Vojta Dobeš
18. května 2017, 16:29
2

Slečna Saage půjde na HP, ale právě jsme s ní záměrně čekali na později, aby nebyly dva dívčí články hned po sobě...

slečna Saage
18. května 2017, 22:17
0

:)

JayK91
18. května 2017, 13:39
0

Super text, vtipný, pobavil jsem se ... :D

na druhou stranu ... upřímnou soustrast Dominiku - u mě by taková ("škodovkou rozmazlená") žena letěla v lepším případě dveřmi :D :D

reagovat
To
TomHrom
18. května 2017, 14:19
0

Super recenze :-)

reagovat
Snowman000
18. května 2017, 15:01
0

To velmi dobre znam!!!
Prvy zazitok Snehurky s MX-5 dopadla veeelmi podobne :D

reagovat
Pa
Pavel Janda
18. května 2017, 15:54
0

:D Boží!

reagovat
Franz Kafka
18. května 2017, 16:20
0

Fajn čtení. Smrad benzínu v autě nesnáším taky měl jsem to na A6 2.8 a bylo to na poblití v tom jezdit déle, než 10 minut. Tam bych slečnu i pochopil. Zbytek je vlastně taky realita a člověk si uvědomí jaké jsou z běžného pohledu ty sportovní auta šroty:)

reagovat
Ev
Evlo
18. května 2017, 22:44
1

To jsou moje reakce na vetsinu japonskych sportaku ve stavu podvozek po smrti.

reagovat
H_F
19. května 2017, 01:33
0

clanek hodne vtipnej, buchte palec nahoru

dva dotazy - co tam mas za podvozek
a co te vedlo dat na auto zrovna tyhle kola?

reagovat
Dominik Valášek
19. května 2017, 06:33
0

Jsou tam snížené pružiny od Apexu (-30 mm), vzadu relativně zánovní štelovací KYB AGX a vpředu starší štělovací tlumiče, kterým jsem bohužel nebyl schopen přijít na jméno. Je to tužší, ale nijak extrémně tvrdé a rozhodně to není po smrti, jak píše Evlo. Ona Á taky moc ráda přehání :-) Co se týče pazvuků (třetí světová v kufru), to jsou jen pera na zvedání kufru, která tu a tam rachtají.
Co se kol týče, Silvii jsem přivezl na bílých Rotách, replikách TE37, bohužel moc širokých do sériové kastle. Proto jsem tam nazul tyhle origo Nissan z 350Z, co jsem dostal k autu jako zimáky. Kola i pneumatiky budu řešit, ale zatím to není úplně aktuální.

Pan Krab
19. května 2017, 07:27
0

Dominiku ty Rota jsou ale vážně pěkný. Nevím jakej rozměr máš, ale tenhle týpek si je dal na zelenou 200 SX taky, 18" a vypadá to skvěle. I v tý barvě do bronzova. http://thrll.com/car/1999-nissan-200sx-12251
Podvozek bude mít asi něco podobnýho jako ty. Ale na ty kola musel teda lehce upravit zadní podběhy. To je otázka jestli do toho zasáhnout nebo radši spíš ne... A pak jestli tenhle rozměr dostaneš do TP abys prošel ty naše STK který bohužel tyhle blbosti už dost řešej

Dominik Valášek
19. května 2017, 09:57
0

Právě, že zadní lemy upravovat nechci a už vůbec nechci vyndavat z blatníků podběhy. Většina 200SX, co jezdí na větších kolech, totiž podběhy nemá. Iděálně bych chtěl originální kola BBS, ale obávám se, že ty jen tak neseženu.

Mára
19. května 2017, 10:51
0

Na S14 jedině Keioffice/Modex ks-ce, co měl Keiichi v driftbible;-)

H_F
20. května 2017, 22:08
0

dominik, aha, tak ze to byly zimaky k autu smysl dava, ja myslel, zes je porizival za nejakym ucelem
poridit kovany rays, ssr etc. se da s trochou trpelivosti do cca 25tisic/sada
nebo lehky enkei rpf01, ktery tomu autu fakt slusi a navic 17" vazi jen 7kg/rafek, tzn to dela zazraky s jizdnima vlastnostma vc. prave i pohodli

krab v barve do bronzova to k zeleny je urcite super kombinace, ale konkretne tyhle rafky aspon z myho pohledu fakt pekny nejsou
nic bych neupravoval, jedine max zavalcovat lem blatniku, zadny vytahovani, co se vejde, to tam patri, k autu uz je treba pristupovat jako k youngtimeru, obvzlast vzhledem k faktu, ze to je tak casto upravovany auto, se stock bude brzo vyvazovat zlatem

se zapisem problem neni, staci mit typovej list na jakykoliv kola stejnejch rozmeru, shani se trochu blbe, ale da se to
nejakou dobu uz jsem auto s nestandartimi koly v cr neprihlasoval, ale driv platilo, ze na cem si to dovez, to ti bylo zapsano to TP

Sh
Shock
19. května 2017, 11:15
0

Super počtení od 1. dílu. Mám ďábelský plán něco podobného provést s vozem Toyota MR2 2. generace. Myslíte, že je to dobrá volba? Díky.

reagovat
Dominik Valášek
19. května 2017, 11:57
0

Určitě ano. Stejně jako Silvie je i MR2 divné, málo vídané auto, se kterým bude hromada srandy. Směle do toho a následně směle na blog!



reklama

Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Alfa Romeo 147 1,6 77kW 2001
Alfa Romeo 147 1,6 77kW

2001 rok výroby
105 koní výkon
1 600 ccm objem

Škoda Felicia 1.6 GLX 1996
Škoda Felicia 1.6 GLX

1996 rok výroby
75 koní výkon
1 598 ccm objem

Alfa Romeo Brera 2,2JTS 2006
Alfa Romeo Brera 2,2JTS

2006 rok výroby
184 koní výkon
2 198 ccm objem

Ford Mustang Ford mustang 3,7 v6  2014.. 2014
Ford Mustang Ford mustang 3,7 v6 2014..

2014 rok výroby
311 koní výkon
3 736 ccm objem