Tenhle týden si vozím zadek ve čtyřsetkoňovém Volvu od Polestaru a je to opravdu příjemné svezení. To neříkám proto, že se chci vytahovat, nebo vás naopak našňupnout hybridním esúvéčkem. Říkám to proto, že právě tohle auto se přímo geniálně hodí k myšlence, kterou se chystám rozebrat. Koneckonců mě k té myšlence přivedlo…
Řízení mi dělá dobře na duši. Schválně zmiňuju řízení a ne pouhou jízdu autem, protože na sedadlo spolujezdce se mé libé pocity nevztahují, leda ve výjimečných případech, v nichž dost záleží na tom, kdo sedí za volantem. Asi teď leckoho napadne, že ve zmiňovaném vozidle není těžké načerpat nějakou tu pozitivní energii, ale v tom to není. Na autě samotném zas tolik nezáleží. Líbí se mi, když sedím ve svém vlastním autě, kterému je bratru 15 let a jehož klimatizace zná jen polohy Sibiř a Sahara. Líbí se mi, když sedím v carsharingovém elektrickém UPu, což by asi měla být dost nuda. Dokonce i ta Fabie má něco do sebe – zvlášť když má manuální převodovku. Co jsem se zbavila Pumy, kvedlání mi trochu chybí. Bavila mě i cesta skříňovým Caddym na sběrný dvůr, ta mrcha docela jede a přitom hezky přesypává binec v nákladovém prostoru.
Samozřejmě nezastírám, že některé zážitky jsou intenzivnější než jiné a hybridné Yaris nemůže konkurovat emkovému bavoráku, oba však mají něco společného. Díky nim se můžu posunovat vpřed uvnitř svého vlastního mikrosvěta, nemusím vstupovat do žádných interakcí a nikdo mi do toho nekecá. Většinou. Opravdu málokdy se stane, že se mi nechce řídit, to se většinou necítím ve své kůži. A vidina cesty autem mi vadí jen výjimečně, zatímco jiné způsoby přesunu většinou považuju za dost otravné. Řízení mě zkrátka baví a autonomní vozidla nebudou nic pro mě.
Souvisí to nějak s vnímáním svobody? Kompetence? Možnosti řídit svůj vlastní osud? Probíhá v řidičově mozku nějaký zvláštní proces vedoucí od kroucení volantem k odměňování “příjemnou” chemií? A teď to přijde. Něco na tom musí být, protože na krysy to funguje taky!
Krysí mozek je tomu lidskému dost podobný, proto je věda tak často využívá k experimentům týkajících se chování. A krysy řízení milují.
Zhruba před rokem vědci z univerzity v Richmondu naučili krysy řídit. Vyrobili jim malá autíčka z průhledných krabiček, které opatřili hliníkovým dnem a třemi měděnými drátky. Když si krysa stoupla na hliník a pracičkou se dotkla drátku, uzavřel se elektrický obvod a celé ROV (Rodent Operated Vehicle) se dalo do pohybu. Pohybovat se přitom mohlo různými směry v závislosti na tom, kterého ze tří drátků se krysa dotkla. Když se krysa pustí, autíčko se zastaví. Jednoduché. Žádné zvíře by se samozřejmě nezačalo dobrovolně oddávat motorismu, kdyby nemělo perspektivu chutné odměny. Pro trénink řidičských schopností vědcům posloužila cereální kolečka Froot Loops.
Začínalo se jednodušše – krátká vzdálenost a jízda pouze přímo dopředu, v cíli dobrůtka. Postupem času musely krysy zdolávat delší a složitější cesty, ale vždycky se to nakonec naučily. A během těch cest k barevnému cereálnímu kolečku se přihodilo něco zajímavého – řízení začalo krysy bavit. To vědci pochopitelně nezjistili z dotazníkového šetření, nýbrž z toho, že testovali krysí exkrementy na přítomnost specifických chemikálií. V bobkách krysích řidičů našli významně větší množství dehydroepiandrosteronu (DHEA), hormonu, který potlačuje stres. Krysy, které autíčko skutečně řídily, pak měly lepší výsledky než krysy jezdící pouze jako spolujezdci nebo v autíčkách ovládaných na dálku.
A co je na celé věci nejúžasnější – krysy drandily v autíčkách dál i poté, co hlavní část experimentu skončila a za své výkony už nedostávaly žádnou odměnu. Jejich mozek se za krátkou dobu výzkumu naučil odměňovat se sám příjemnými pocity.
Co si z toho odnést? Kromě toho, že krysy v autíčkách jsou jedna z nejroztomilejších věcí, jaké jsem kdy viděla, mi výzkum potvrdil, že řízení auta souzní s jakousi nepoznanou biologickou potřebou, či spíše kombinací potřeb. Část z toho bude vzrušení z rychlosti, část bude pocit ovládání něčeho většího, část možná i mlhavá vidina něčeho zajímavého v cíli cesty.
Mám tedy vědecky potvrzeno, že nejsem blázen. Nebo že jsem krysa. Každopádně je dobré vědět, že když sedám za volant, není důvod se stydět za lenost. Ve skutečnosti tvrdě pracuju na své odolnosti vůči stresu a celkové duševní kondici.
Nestyďte se a povězte nám, jak jste na tom s krysím mozkem. Je pro vás řízení auta samo o sobě příjemnou činností, nebo se vám DHEA v autě vyplavuje jen v jistých konkrétních situacích? Musí v cíli čekat dobrůtka? Musí to být rychlejší, než povoluje zákon? Musí to bolet? Terapeutické fórum je vám otevřené.
02. října 2020, 07:37
1
Miluju řízení, asi jsem zvláštní ale je to pro mě i nějakým způsobem terapie před vším..Něco mě naštve, sedám do auta jdu to vyjet, nemůžu spát..sednu a jedu. Je to fakt divný ale je to tak :D
02. října 2020, 07:40
0
Řízení je pro mne naprostý relax, a vůbec nemusí na konci čekat ňamýsek :-D
02. října 2020, 07:41
0
ňamísek - jak kdo chce :-D
02. října 2020, 08:12
5
A hele, krysy ridi elektromobily :D
02. října 2020, 20:52
0
Taky nechapu ze to nemaj v benzinu trapaci:D
02. října 2020, 09:20
0
Myslím, že auto jako nástroj svobody a řízení jako relax, souvisí s věkem. Tyto pocity vnímám především u generace mé a starší. Mladí kolegové v práci vnímali auto jako nutné zlo a řízení jako opruz.. Ale vím, že na vzorku pár jedinců nejde dělat závěry...
02. října 2020, 09:46
6
No, asi to bude nějaké specifikun. Když řídí má žena, rozhodně je ve velkém stresu, stejně jako všichni kolem.
02. října 2020, 10:00
3
Vtipné je, že pokud by se ty myši naučili dávat přednost z prava, tak řídí skoro stejně dobře jak většina účastníků nynějšího provozu. A co teprve třeba takový blinkr!...
-
Komentář upraven 2. 10. 2020, 10:03:26
02. října 2020, 12:39
0
Mam to uplne stejne a proto me veskere snahy o autonomni rizeni a kontrolu vseho uprimne se**, teda desi. Auto je pro me symbolem svobody. Ne nadarmo jezdi v Severni Koreji vsichni busem nebo vlakem ;)
02. října 2020, 12:52
3
Ale zase, nemozu sa stazovat, co som sa docital :-D
02. října 2020, 13:22
0
Jo řízení baví. Ale základní předpoklad je alespoň trochu volna a hezká silnice. Ne jak např. 35 od Svitav do Turnova
02. října 2020, 13:40
0
Myslím, že každý kdo sedne do svého oblíbeného auta může potvrdit, že i cesta je cíl. Nakazil jsem pár lidí MINI virem a zatím co dříve auto používali jako prostředek k přesunu dnes je baví i cesta do Lidlu :-)
02. října 2020, 13:43
0
Relax je to jen tehdy, pokud jedu dobrovolně (= nemusím) nebo si aspoň můžu vybrat trasu. Dálnice jsou spíš za trest, ne za odměnu. A relax skončí u prvního matláka za volantem, kterého dojedu.
02. října 2020, 13:55
1
za hoďku zavřu počítač a čeká mě přesun z Prahy na Moravu. D1 v plný parádě.
Ne, tohle antistresový nebude.
02. října 2020, 17:59
0
No... je fakt, že D1 je snad jediná výjimka, která by hovořila pro cestu vlakem :)
02. října 2020, 20:52
0
D1 neni o rizeni tj o preziti... divim se ze nikoho nenapadlo o tech chudacich, co to toci denne udelat porad. Kdejakej trapnej kamionak, co jezdi po Aljasce ma svou show. A ridici dodavek, co denne jezdi d1 nic? Vsak je to denne MDK... vrazda, smrt, zabiti. Adrenalin strika horem, dolem. Ocelovy chlapy ti do toho jdou prsama;)
03. října 2020, 10:51
1
To si skoro říká o pokračování výzkumu. Nasimulovat krysam D1 a budou zase raději chodit pěšky a ani dobrácky to nezmění. Leda by ovocné kroužky nahradili něčím pdychoaktivnim.
04. října 2020, 08:54
0
já nevím co furt proti tý D1 máte. Já ji mám tady kousek vedle a vůbec mi nevadí. Akorát někdy je ráno slyšet hukot. A když se to tam zacpe, tak tady v okolí vypukne větší provoz. To pak někdy nastávají veselý situace, jako třeba když se takhle rejpu v zahrádce, pozoruju zvýšený cvrkot u nás ve vidlákově a najednou zastaví prahák a prý kudy na Vídeň, že dálnice na Brno je úplně zasekaná. Ty vole, trošku zcestný ptát se na Vídeň uprostřed Vysočiny. Byl jsem v pokušení ukázat mu cestu na vesnici Vídeň tady nedaleko. Kdo zná film Můj strýček Archimedes, jak vezli husy do Vídně, tak ta obec skutečně existuje. No ale tak říkám prahákovi, hele tudy na Třebíč, pak přes Náměšť na Brno....Néééé Brno néééé, tam to bude taky zasekanýýýý!
04. října 2020, 12:13
0
Pepo on si nemohl vzpomenout na neco jako blizsi mesto:) A do Brna se evidentne bal. Bud rad ze se neptal treba na Belehrad.
02. října 2020, 15:01
1
Skvělé téma na páteční odpoledne... Byly časy, kdy jsem se za volant vždy těšil za všech okolností. Dnes musí být splněna řada faktorů, aby mě řízení bavilo. Nejzásadnější je - čím jedu. Měl jsem a mám možnost jezdit různými auty (vesměs nižší střední nebo střední třída) a čím dál víc zjišťuju, že mě nová auta moc nebaví. Další věc je provoz. Poskakovat po městě nebo po dálnici v koloně, to snad baví jenom masochisty. Pak taky je velmi důležitý faktor, jestli mi řvou za hlavou děti a z boku mě provrtává pohledem otrávená manželka. A co je pro mě jako milovníka hudby důležité - kvalitní audio a dobře zvolený hudební podkres.
Takže pro mě ideální recept na relax, který mě nabije na hodně dlouho - SAAB 9000, sám v autě, krásné pozdní odpoledne v babím létě za doprovodu Sigur Rós a silnička č.373, která se vine Moravským krasem.
02. října 2020, 18:00
0
To audio podepisuju. Mizerný zvuk dokáže jízdu úplně zabít.
04. října 2020, 13:05
0
Super, jenom kdyby ta 373 měla aspoň trochu normální povrch. Někdy ji používám pro únik ze zasekaného Brna a musím říct, že v celé délce až za Sloup je to katastrofa, trpí tam podvozek. Člověk musí jet v pracovní den mimo špičku a nechytit kamion nebo tragéda, co tam v těch zatáčkách do Ochozi jede tak 45 km/h. O víkendu se to nedá vůbec kvůli cyklistům.
Nejhorší silnice široko daleko měl v programu voleb i ten černoprdelník, co chce dělat hejtmana, tak ať se ukáže.
02. října 2020, 20:32
0
Na silnicich to vypada naopak. Ze rizeni dusevnimu zdravi vyrazne skodi. Nebo mozna dusevni zdravi ovlivnuje rizeni. Ja mam asi najeto kolem miluonu km za volantem desitek ruznych aut. Plus amatersky pokusy v rally, obcas okruh nejaky prevoz zapujcek atp. Rizeni me porad bavi, ale ten zapal, co tam byl pred 15 lety uz chybi:) Nemam porad problem ujet 1500 s pauzou na kafe. Kdyz jsou dobry silnice bavi me se rizenim jen, tak bavit. Ted si ujizdim na razeni padlama a strasnym zrychleni od buku k buku. Uzivam si nespocet radoby souboju s oktavkama rs vseho typu a stari. Nedavno me i v Praze pobavil souboj o fleka v kolone s panem v i30n sedivej fastback... Jo asi me to furt bavi v globale. Musim rict, ze jak jsem mel to umirneny obdobi a limoskama. typu Ghibli, tak me to tak nebralo. Jsem naladovej asi. A dusi furt pirat... asi tam nekde na konci potrebuju to svoje sladky kolecko za odmenu ..
03. října 2020, 08:45
2
Ještě před rokem by mě nenapadlo že to napíšu, ale řízení mě začíná srát :D serou mě lidi co nedávají blinkr, serou mě že neumějí zaparkovat, sere mě že zastavuju na každým přechodu protože jsem prostě "hodnej" :D
Asi mě to všechno sere proto, že za volantem sedím cca 12hodin denně kvůli práci a na ježdění pro radost nezbývá čas...
Do toho na autě zase tluče přední náprava, chcije z toho voda, žere olej, brzdy skripou, od jara není umyty ani vyluxovany a já nemám čas ani náladu to všechno řešit...
Jsem v koncích, sere mě řízení i moje auto :D nechce někdo alfu? :)))
03. října 2020, 18:46
0
Technická - nabyli to potkani? Krysy před nějakými dvěma stovkami let prakticky vymřely.
03. října 2020, 19:34
1
Řízení mě obecně baví, a i když teď nemám auto jen pro radost, jezdívám se projet jen tak s rodinným traktorem. Taky jsem tedy tak trochu krysa a i krysy mají nárok na radost ze života.
Jak mi přibývají dny, mám radši vyšší efektivitu a tak projížďku obvykle spojuji s návštěvou nějakého zajímavého místa a kulinářského zážitku.
Úplně nejvíc si jízdu užívám, pokud jsem pozitivně naladěn. Pomáhá mi k tomu třeba sluneční svit, energická hudba (nesmí řvát, byť agresivní nebo naupak utahaná, narušuje to mé soustředění a "propojení" s autem, čtení silnice a dění kolem ;-) ) a hlavně prázdné silnice. Jenomže to pro mě tak úplně neplatí ve většině cest po městě nebo po dálnici. Velmi silně mne irituje lidská bezohlednost (odmítání jízdy v pruhu pro socky, šetření páčky pod volantem, ignorace pravidla zipu,...).
Jednou jsem přijel na schůzku asi o hodinu později, protože jsem si těch posledních 30km prostě musel projet ještě jednou. A taky občas aplikuji obhajobu zkratky: "Je to sice dál, zato horší cesta."
Jedná se o pocit uspokojení, možná naplnění a v určitém smyslu také volnosti až nezávislosti. A o té volnosti se u mě jedná o splněný sen z doby předřidičákové. :)
Odběr vzorků exrementů s jejich následným rozborem po různých řidičských zážitcích možná ještě závažím. ;-)
Díky za ten text.
08. října 2020, 12:46
0
Zajímavý článek a pobavil. Já jsem byl náruživý motorista již od útlého mládí. Nevynechal jsem žádnou příležitost sednout za volant, nebo řídítka všeho možného, co mělo plyn, spojku a brzdu (někdy si to na brzdu jen hrálo). V současné době, kdy už dosahuji věku, kdy bych měl být víc než dospělý jedinec mě řízení baví, ale pouze za určitých podmínek. Musím sedět za volantem oblíbeného auta a krásná silnice vinoucí se krajinou a to všechno za zvukového doprovodu benzínového víceválce :-). Po Praze se raději nechám vozit. Ono to má také něco do sebe. Když neřídím, všimnu si kolikrát zajímavých věcí, kolem kterých jezdím měsíce a prostě je nevidím.