Nemoci nových aut: Kdo tohle vymyslel?

Možná si to ani neuvědomujeme, ale moderní auta se s každou novou generací posouvají o pořádný kus kupředu. Zdaleka přitom nejde jen o nějaké emisní limity a přechod k elektromobilitě. Nové technologie, nové trendy a také nové možnosti, to jsou hlavní faktory, které mění auta, ve kterých jezdíme. Už na deset let starém autě je dnes cítit vliv plynutí času - dokonce bych řekl, že dnes více než kdy předtím. 

Mění se exteriéry i interiéry. Obrovský kus práce tu odvedl příchod LED osvětlení. Přechod od žárovek k LED přinesl úplně nové možnosti. Se světlem najednou lze pracovat, snadno si hrát s jeho tvarem i barvou. Vnější osvětlení tak dnes dostává podobu světelných podpisů, uvnitř se potom rozehrává doslova symfonie barev.

Jenže s mocí roste i zodpovědnost. Kdo dostane do ruky nový mocný nástroj, ten toho může udělat mnoho nového a dobrého, stejnětak toho ale může i spoustu pokazit. Pojďme si trošičku zanadávat. Jakožto stárnoucí muž už na to mám nárok, dnes budeme hrozit na mraky a říkat, co je na tom novém světě všechno špatně. 

Displeje

Interiéru moderního vozu vládnou displeje. Tahle revoluce přišla hodně rychle, klasické “budíky” před volantem jsou dnes už naprostou raritou a retro-prvkem, přitom první obrazovka nahrazující přístrojovou kapličku v podobě, jak ji dnes známe, se s Jaguarem XJ objevila až v roce 2010. Jasně, je to už patnáct let, dvě generace automobilových modelů, ale věřte mi, to není vůbec mnoho na to, aby se z ojedinělého prvku v autě nejvyšší luxusní třídy stal standard i pro ta nejzákladnější pidivozítka.

Displeje navíc s vlastním bouřlivým rozvojem začaly být dostupnější a tvárnější a tak už je není problém cpát vlastně úplně všude. Každý významnější čudlík v autě může mít svůj displej, pěkně barevný a s vysokým rozlišením. Jenže co na takový displej vlastně promítat? A tady je přesně ten okamžik, kdy se dá udělat něco moc dobře, ale taky spousta věcí špatně.

Výhodou displejů je, že narozdíl od fyzických ukazatelů a kontrolek může ukazovat jen to, co chceme. A toho, co vidět chceme, je často překvapivě málo. Moderní auto je plné moderních asistenčních systémů a techniky, ale to vše má řidiči pomáhat, ne jej zahlcovat informacemi. Řidiči by tak měl stačit ukazatel aktuální rychlosti, stav paliva v nádrži (či nabití akumulátoru) a to je vlastně tak nějak všechno. 

Potíž je, že když už tu všechny ty technologie jsou, chtějí je výrobci i náležitě prodat. Displeje tak zaplevelují spoustou kontrolek a nevyžádaných informací o systémech, které mají fungovat zcela automaticky a tedy nevyžadují naši pozornost. Výsledkem tak je mnohdy zcela nepřehledná změť ukazatelů a údajů. 

Ještě větší zvěrstvo potom umí být startovní procedury. Tady si dokážu představit, že řidiči ze staré školy musí prožívat doslova muka. Zatímco v běžném autě z devadesátek stačilo otočit klíčkem, zařadit a prostě jet, dnešní auto se vám pokaždé musí představit, ukázat se. Chcete auto jen přeparkovat, zařadit D jako Dopředu a popojet o pět metrů, ale ne, nejdřív je tu animované logo, potom se umělecké světelné vlny přelévají z displeje na displej, často za zvuků uvítací melodie. Koukáte na show, kterou jste viděli už stokrát, a čekáte, až si auto doblbne a nechá vás konečně jet. S novými chytrými LED světlomety se teď u některých aut koná i světelná show před vozem. Je tohle všechno opravdu nutné?

Odpovím si sám – není. Méně je někdy více, mnohé automobilky se s nástupem displejů dokázaly vypořádat skvěle a nabízí konfigurovatelnost přesně dle přání pilota. Chcete jen základní přehled? Máte ho mít. Chcete vidět statistiku provozu auta za poslední týden rozepsanou do animované tabulky? Prosím, tady ji máte! Ta možnost volby je ale důležitá – však to je přece ten benefit, kvůli kterému se displeje do aut zavedly.

Dekorativní obložení

Dávno pryč jsou doby, kdy obyčejný vůz měl i obyčejný interiér. Spousta šedého plastu a to stačí. Dnešní zákazník už chce víc, žádá design a styl i od dostupnějších modelů. A výrobci mu jdou pochopitelně naproti. V autech se tak objevuje celá řada ozdobných dekorů, různých lišt a výplní rozličných barev, materiálů i struktur. V poslední době přibývá zajímavých textilií a výrobci se již nevyhýbají ani divočejším barvám.

To všechno je moc fajn a baví mě ta rozmanitost. Ale i tady si musím maličko zanadávat. Jsou totiž dva dekorativní materiály, které mi pijí krev. Dámy a pánové, klavírní černý lak a karbon, seznamte se.

Začneme tím černým vysoce lesklým (chcete-li klavírním) lakem. Ten dnes používá alespoň v některém svém modelu snad úplně každý výrobce. Lesklé černé plochy zdobí středové konzole i dveřní výplně, černá lesklá jsou i tlačítka, která mají působit hodnotně a důležitě. A ono to vypadá hezky, tak proč to nepoužít? 

Protože to vydrží hezké asi tak týden. Na testovacích vozech s nájezdem doslova pár stovek kilometrů se už objevují škrábance a i když si uživatelé dávají extrémně pozor, aby lesklý povrch nepoškodili, prach a ostisky prstů se na něm drží perfektně. Zkrátka tenhle materiál nebude v praxi vypadat nikdy dobře.

To karbon, ten takový problém nemá. Navíc je to vyloženě prémiový materiál, však z něj jsou vyráběny supersporty nejvěhlasnějších značek. Tak proč s ním teda mám problém? Protože je to ukázkový nonsens. Karbon coby kompozitní materiál se používá ne pro svou krásu (ostatně po estetické stránce je to kus hadru zalitý v pryskyřici), ale pro kombinaci nízké hmotnosti a pevnosti. A vy z něj vyrobíte dekorativní lištu. Proč?

Dekorativní lišta je v autě tak nějak navíc, nic nenese, není součástí konstrukce. Je tu tedy funkčně úplně zbytečná, karbonem tak odlehčuje něco, co tu vůbec nemusí být. Pokud to tedy vůbec odlehčíte, ona plastová lišta či nějaká dekorativní dýha taky dohromady nic neváží. A ta pevnost je vám tu taky úplně k ničemu. Když se proto takový karbonový dekorativní proužek objeví v třítunovém SUV, nemůžu to považovat za nic víc, než úplnou hovadinu.

Ambientní osvětlení

A LED světýlka podruhé. Ambientní osvětlení, ta věc, o které si mnozí řidiči v letech minulých ani neuvědomili, že ji v autě mají, se stává velkým tématem. Musíte ho mít. Různé proužky světla rozehrávají v interiéru až nečekané barevné symfonie. A potud určitě nejsem proti, hezké decentní noční osvětlení kabiny je nejen příjemné na pohled, ale má i své funkční opodstatnění – šátrat v absolutní tmě po kelímku s kafem či balíčku kapesníků za jízdy jistě bezpečnosti dvakrát nepřidá.

Jenže i tady se dá leccos pokazit. Podstatou ambientního osvětlení má být ono jemné rozptýlené světlo, má být decentní a neobtěžující. Přesto se najdou výrobci, kteří se vám rozhodnout tento stylový prvek prodat a to ve velkém stylu. Zářící pruhy ostrých barev v těch nejšílenějších odstínech tak plní kabiny nových aut. Jejich autoři – a to jim mám skutečně za zlé – se často ani neobtěžují tahle víceméně pouze designová světla umístit tak, aby se neodrážela v bočních či dokonce čelním skle.

Ambientní osvětlení je určitě dobrá věc a při chytré integraci do designu kabiny může skutečně značně pozvednout dojem z auta a cestování v něm. Potud určitě nemám nic proti němu. Jen by to chtělo v některých případech věci trochu lépe promýšlet.

Udržitelné materiály

Udržitelnost, to je dnes velké téma. Může se nám to nelíbit, může nám to připadat zbytečné, ale zkrátka to tak je. Výrobci napříč obory se snaží chovat ohleduplně k životnímu prostředí a hledat zdroje materiálů a energií tam, kde nebudou znamenat žádnou nebo jen minimální zátěž pro budoucí generace. Potud nejsem proti, ostatně kdo by chtěl planetu, na které všichni žijeme, schválně rabovat…

Díky zkušenosti se spoustou nových automobilů navíc vím, že ony udržitelné materiály neznamenají vůbec žádné ústupky stran komfortu či pocitu z auta samotného. Syntetické kůže jsou na hony vzdálené taxikářské kožence z let minulých, některé tkaniny vyráběné z recyklátů jsou dokonce tak příjemné na omak, že jako například v nových modelech Range Rover představují nikoli základ či “zelenou” alternativu, ale dokonce tu nejdražší příplatkovou variantu. A zcela oprávněně bez ohledu na původ.

Je ale jedna věc, která mě na udržitelných materiálech štve a to nejen v prostředí automobilového průmyslu - totiž potřeba dát všem na odiv, že materiály v novém modelu skutečně jsou udržitelné. V novém modelu značky Kia jsem dokonce na jedné ozdobné liště našel QR kód směřující na stránku informující o udržitelnosti použitého materiálu. 

Udržitelné materiály tedy vítám a jsem za ně rád, jen prosím, nedělejte je schválně škaredé a flekaté, abychom všichni věděli, že jsou to recykláty. My už dnes moc dobře víme, že ani ty nemusí být škaredé a flekaté.

Nálady

A tohle je poslední věc, kterou tu dnes musím zmínit. Že se v moderních autech setkáváme s různými jízdními režimy, na to už jsme si asi všichni tak nějak zvykli. Jak moc takové jízdní režimy skutečně dokáží ovlivnit zážitek z řízení záleží na schopnostech daného auta měnit své parametry. Někdy si musíme vystačit jen s jiným mapováním plynového pedálu, jindy se mění i chování převodovky, tlumičů či třeba brzd. 

Je tu ale nová doba a nové trendy. Automobily přichází kromě jízdních režimů i s náladami. Slyšíte správně – s náladami. Koho tahle novinka ještě minula, dovolte mi ji krátce představit. Podobně, jako si můžete v autě zvolit režim sport, comfort či třeba eco, můžete si v některých nových vozech zvolit náladu či atmosféru. Auto tak může být více energické, rozjařené, či naopak uklidňující a konejšivé. 

Oněch nálad se dosahuje propojením komfortních prvků výbavy. Zapojena bývá audioaparatura, již zmiňované ambientní osvětlení, klimatizace, masážní funkce sedadel a další hračky. Teoreticky to možná nezní až tak nesmyslně, po náročném dni může být fajn sednout do auta, pustit si uklidňující tóny lesa a nechat se masírovat lávovými kameny při poklidné cestě domů. Zároveň je to ale asi jediný případ, kdy si využití takových nálad dokážu představit, všechny ty ostatní dynamické, energické, kreativní, růžové a cojávímjaké atmosféry jsou dle mého skromného názoru úplně k ničemu. V praxi si nemyslím, že by ony nálady někdo skutečně používal. Stávají se tak jen dalším zbytečným balastem v už tak přeplněných radiomapách nových aut.

A jak to máte vy? Jste nadšeni vším, co nová auta přináší, nebo se slzou oku listujete katalogy z roku 1995? Napište nám své postřehy do komentářů!