načítám data...

Citroën U55 Currus Cityrama: Retro autobus z budoucnosti

Na konci padesátých let se v Paříži objevil autobus, který bořil všechny zažité představy o tom, jak vypadá osobní přeprava.

zobrazit celou galeriiHistorie: Citroën U55 Currus Cityrama: Retro autobus z budoucnosti

Autobusy na autíčkáří? Ale ano – vždyť na silnicích nejezdí jen mrštné sedany a nadupadné muscle cary, ale i tihle dělníci silnic. Takový autobus ale nemusí být zdaleka jen nudný kvádr s řadou stejných oken. V historii najdeme celou řadu různých zajímavých představitelů téhle autíčkáři možná trochu opovrhované kategorie. Myslím, že stojí za to si pár nejzajímavějších připomenout…


První tři dodané exempláře Currusu Cityrama. Celkový počet vyrobených vozů se v dobových pramenech rozchází.

Píše se rok 1958. Ve vzduchu je všudypřítomné nadšení z technologických objevů, z rádia zní Buddy Holy, Chordettes, nebo King Creole a na obou stranách oceánu se rozjíždí kosmický závod. Paříž se probouzí do letního rána, na Place des Ternes je ale dnes nezvyklý ruch. U chodníku tu stojí tři nablýskané bohatě prosklené vozy, které připomínají ilustrace z dětských sci-fi knížek. Za volantem sedí upravení řidiči v zářivě bílých uniformách a krásné usměvavé hostesky zvou cestující do otevřených dveří. Do Paříže právě dorazil Cyrrus U55 Cityrama – výletní autobus budoucnosti. 

Základem pro nezvyklou karoserii se stal Citroën U55 původem z roku 1953. Koncepčně šlo o jednoduchý náklaďák na rámu s třemi délkami rozvoru a dvěma motory. Slabším benzínem (4,58 l a 54kW) a silnějším dieselem (5,18 l a 63kW). Na základě U55 šlo postavit prakticky cokoli, kromě Cityramy posloužil i jako základ různých speciálních užitokových vozidel, nebo výstavních vozů (jako například prezentační vůz společnosti Teleavia, nebo “vysavač na kolech” v galerii). Do roku 1965 tak vzniklo více než 54 tisíc vozů na tomto osvědčeném základě. Většina z nich byla dílem Citroënu, praktická konstrukce ale neunikla pozornosti malých i větších karosáren, z nejznámějších třeba Heuliez, nebo právě Currus, výrobce autobusu Cityrama.


Citroën U55 ve variantě s nejdelším rozvorem. Právě jeho podvozek posloužil jako základ “Cityramy”.

Zadavatelem zakázky pro karosárnu Currus byla v roce 1957 cestovní kancelář Groupe Cityrama (odtud název autobusu). Vedení společnosti se totiž potýkalo s nevšedním problémem. Tehdejší autobusy nenabízely žádnou možnost výhledu vzhůru. Při vyhlídkových jízdách po Paříži bylo ale pro prohlížení mnoha pamětihodností třeba “zvednout zrak”, což v soudobých vozech zkrátka nešlo. Hlavním kritériem byl tedy ideální výhled z autobusu. Přidal se i požadavek na nadstandardní kapacitu padesáti osob a vzhled, jež bude poutat pozornost – autobus měl sloužit také jako pojízdná reklama. Objednávka byla zadána na deset kusů.

V karosárně za pouhých deset měsíců vznikla první trojice autobusů, jež svým vzhledem i v atomově-vesmírné náladě padesátých let budily pořádný rozruch. Dvoupodlažní karoserie byla dle požadavku zadavatele skutečně bohatě prosklená, vrchní podlaží pro dvacet osob je kratší a užší, aby nepřekáželo výhledu třiceti pasažérům sedícím dole. Tedy – s tím prosklením je to složitější. Karosárna Currus totiž v případě Cityramy vyzžila sklo jen na několika málo plochách, většina oken je vyplněna plexisklem. To se během provozu autobusů ukázalo jako ne úplně ideální řešení. Plexisklo totiž působením slunečního záření degradovalo a ztrácelo průhlednost. U některých vozů bylo proto později nahrazeno klasickým sklem.


Velikost a nevšednost Cityramy nejlépe vynikne v porování se soudobým vozovým parkem.

Požadavek na výrazný design se karosárně povedlo splnit bez chybičky. Autobus, mnohem více, než pozemní dopravní prostředek, připomínal vesmírnou loď. Najdeme na něm spoustu prvků, jejichž jediným účelem bylo šokovat a přitáhnout pozornost. Ať už mluvíme o ostré ploutvi nad čelním sklem, mohutném zadním rámu nalakovaném do jasně červené barvy, nebo extravagantních zadních světlech ve stylu amerických korábů silnic. Z Cityramy se rázem stal hit. Jízdenky byly beznadějně vyprodané na týdny dopředu a to i přes to, že stály trojnásobek oproti lístkům na “obyčejný” vyhlídkový autobus. Moderní vůz si zahrál v mnoha klasických filmech. Možná si ho pamatujete třeba z  úvodních titulků komedie Smolař s Louisem de Funesem, diváka “proveze” i komedií Zazie v metru

Vzhledem k tomu, že bohatě prosklený vůz nenabízel klimatizaci, pro zachování tepelné pohody v letních měsících bylo možné odsunout okenní panely na bocích a střeše vozidla, aby byla zajištěna dostatečná cirkulace vzduchu. Každé sedadlo bylo vybaveno dvěma stereo reproduktory, které přenášely výklad průvodce. Není bez zajímavosti, že Cityrama nabízela předem nahraný automatický výklad v osmi světových jazycích. O pohodu na palubě se staraly i hostesky nabízející nápoje a drobné občerstvení.


Vrchní patro autobusu. Povšimněte si stereo reproduktorů, odkryté střechy a hostesky nabízející občerstvení. Nejedná se však o autentické foto, ale o záběr z filmu Zazie v metru.

Futuristické vozidlo samozřejmě nebylo bez chyb. I s otevíracími okny nebylo v letních měsících možné vůz dokonale vyvětrat a “skleník na kolech” se na sluníčku pořádně zahříval. Situaci nezlepšoval ani fakt, že všechny Cityramy byly kuřácké a padesátá léta ve Francii se utápí v oblaku kouře z cigaret Gauloises. Nejhorší situace prý byla na stanovišti řidiče, kde teplota často dosahovala hodnot přes padesát stupňů celsia.

Cityrama nevynikala ani stabilitou. Autobus měl vysoké těžiště a podvozek náklaďáku se, i přes některé dílčí úpravy provedené výrobcem, v zatáčkách silně nakláněl. Těžký autobus s obrovským odporem vzduchu navíc slabý třiašedesátikilowattový diesel rozpohyboval maximálně na šedesát kilometrů za hodinu. A vůbec nejhorší byly cesty s Cityramou, když se do ní opřel vítr. To bylo těžké udržet kymácející se autobus na silnici. O bezpečnosti slabého skeletu, který se prý kroutil i při přejezdu nerovností se raději ani nebudeme bavit. 


Zadní část Cityramy s ploutvičkami světel ve stylu amerických korábů.

I přes všechny nedostatky se ale autobusy těšily obrovské oblibě nejen mezi cestujícími, ale i v řadách personálu. Pro řidiče bylo řízení vyhlídkového vozu poctou a dostalo se jen na ty nejzkušenější. Za volant sedali výhradně v na míru ušité bílé uniformě s ikonickou placatou čepicí. Ani práce hostesky na palubě autobusu nebyla zdaleka pro každého. Stát se “Mademoiselle Cityrama” bylo prý těžší, než dostat se na post letušky u Air France. Žadatelky musely ovládat tři světové jazyky a (bojovnice za ženská práva si raději zavřou oči) dokonce musely splňovat přísné estetické požadavky na délku vlasů, nebo obvod pasu a hrudníku. I tak byl ale o práci mezi mladými francouzkami obrovský zájem.

Dle některých dobových pramenů vzniklo deset exemplářů, jiné hovoří o osmi kusech, další jen o pěti. Jisté je nakonec jen to, že naposledy vyjela Cityrama do pařížských ulic na podzim roku 1980. Vozy byly postupně nahrazeny jiným modelem od karosárny Currus, tentokrát na podvozku z produkce Saviemu (ano, to je ta automobilka, od které koupila Avia lincenci na legendární A15/A30). Nové autobusy si sice zachovaly bohaté prosklení, kosmické extravagance svého předchůdce už ale zdaleka nedosahovaly. V porovnání s dnešními “dvoupatráky” si ale pořád drží vysoký estetický standard. Bohužel se jednalo o poslední zakázkovou Cityramu, další vozy si cestovní kancelář vybírala již mezi seriovými modely.


Saviem Cityrama, nástupce Currusu.

A jak dopadly nádherné Currusy? Inu, není to veselý příběh. Valná většina vozů byla odstavena a následně sešrotována a dlouho to vypadalo, že jediné, co po vozu zůstalo jsou dobové hračky. Nedávno se ale na internetu objevily fotky zbědované Cityramy zavřené kdesi ve skladišti opatřené krátkým, ale slibným popiskem, že “zakonzervovaný autobus čeká po nalezení ve starém skladišti na profesionální renovaci”. Kdo ví – třeba se ještě někdy vrátí do pařížských ulic. Moc rád bych se s tímhle retrofuturistickým klenotem někdy projel a něco mi říká, že nejsem sám. Konec konců, cestovní kancelář Cityrama pořád funguje a těžko vymyslí lepší propagaci, než znovuzprovoznění jejich nejznámějšího vozu. 

Technické údaje

Motor: atmosferický naftový čtyřválec
Výkon: 63 kW (85 koní)
Převodovka: manuální čtyřstupňová
Maximální rychlost: do 60 km/h
Spotřeba: kolem 30 litrů/100 km
Pohotovostní hmotnost vozu: 10,8 tuny
Kapacita: 50 osob
Speciální výbava: reproduktory pro každé sedadlo, otevírací střecha


Související články

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

custom1
20. února 2019, 09:41
2

Mazec! Vypadá to jako vozidlo z knížek o Neználkovi :)

reagovat
Jakub Pospíšil
20. února 2019, 09:52
1

No jo, Neználek ve Sově...teda chci říct Slunečním městě. Na to už jsem skoro zapomněl, ale tam fakt byly takovéhle kreace.

custom1
20. února 2019, 09:58
3

Byly tam psycho stroje! Třeba auto na sodovku, které vymysleli Šroubek a Vroubek...
Tenhle autobus by tam skvěle zapadl.

Jakub Pospíšil
20. února 2019, 10:02
2

Auto na sodovku se sirupem, automatické kombajny, otáčivé domy... První díl byl fajn, druhý už byl teda dost propaganda a ten třetí už byl víceméně manuál třídního boje pro dítka školou povinná - to když Neználek na měsíci zjistil, že kapitalismus nefunguje...

custom1
20. února 2019, 10:12
0

Nečetl jsem všechny, jen "ve slunečním městě" a "na měsíci". Tehdy, jako dítě, jsem tam ty propagandistické věci neviděl a teď už si zase nepamatuju, o čem to vůbec bylo (pamatuju si jen vozidla). Asi budu muset ty knížky pohledat...

krab
20. února 2019, 11:06
2

Pěkný Kubajzi, tyhle zajímavosti ze světa staré techniky mě taky berou...
A s tím Neználkem - jak to píše Custom. Už si z toho taky jen pamatuju ty parádní obrázky a měl jsem to rád, propagandu prostě jako dítě v tomhle moc prokouknout nešlo a zůstaly jen tyhle věci jako "šroubek a vroubek" atd...

beastar
20. února 2019, 12:46
0

Tak i dnes vznikají autobusy zajímavé. Při prvním pohledu na ten skleník mě napadlo. Sakra kdyby to mělo nehodu nikdo z toho nevyleze. To stejné s tím sluncem. Na jednu stranu krása. A 60 kmh po ucpané Paříži asi v pohodě. Na stranu druhou nebezpečný, nestabilní krám.

I dnes občas někde ukážou něco zajímavého. Samozřejmě předpisy a bezpečnost už nikdy nedovolí další shityrámu. Jinak super článek.
-
Komentář upraven 20. 2. 2019, 12:47:15

reagovat
BigBen
20. února 2019, 13:41
0

Když jsem uviděl úvodní obrázek, hned mě napadlo: to je "rochlák" ! Tak jsem jako dítě přezdíval autobusu Škoda RTO kvůli zvuku motoru.

reagovat
beastar
20. února 2019, 13:46
0

Se divim že je ještě pamatuješ v provozu. Myslel sem že si mladší batmane...

BigBen
20. února 2019, 14:05
0

RTO už pomalu končili s provozem, běžně jezdil "pšíkák" , pojmenoval jsem ho podle toho že upouštel vzduch. Dopravaci jim ale říkali "Ešemky" alias Škoda ŠM 11 :-)

custom1
20. února 2019, 14:29
0

ŠM taky pamatuju, ještě na prvním stupni ZŠ jsem s ním jezdíval do školy.
Fskutečnosti Karosa ŠM 11...

beastar
20. února 2019, 16:02
0

ŠM mě vozila na plavání :) Byla hrozná už tehdy

BigBen
20. února 2019, 18:50
0

Pokud si dobře pamatuju tak byly tři varianty:
ŠM - Škoda Městský - troje dveře viz. obrázek výše, obvykle červená barva
ŠL - Škoda Linkový - dvoje dveře, přední a prostřední, obvykle v modré barvě
ŠD - Škoda Dálkový - dvoje dveře, přední a zadní, tím se jezdilo na školní výlety :-)
Výrobce byla Karosa, a motor byl Škoda, proto to Š v označení typu.

beastar
20. února 2019, 20:33
0

Když hloubám v paměťi. Mě bylo asi 5 zhruba:)) Ale bylo to modré. Možná ŠD. Jak říkám byl to vrak. Bůh ví jestli to nebylo vyřazené od Čsad pro nějaký účely roh.

gramo
20. února 2019, 21:17
0

No jo, ŠL-11 jsem jezdíval za 50 halířů do hudebky, později za korunu. Jako malému klukovi se mi moc libil ten mechanický strojek Setright na jízdeny, na kličku. Dálkový ŠD-11 měl záclonky a taky užší dveře bez hydrauliky, jen na pantech.

BigBen
21. února 2019, 10:05
1

Přesně tak! Na ten strojek už jsem málem zapomněl :-) Takže teď jsme se všichni prozradili jak jsme stejně starý :-)
A pamatujete si jak měli přepínače automatický převodovky? Já jsem tomu říkal Brian. Protože to byly černý tlačítka vedle sebe na palubce a byly označený B R I II A N :-)

custom1
21. února 2019, 10:08
0

To si už nepamatuju, takže zas tak starý nejsem :)

ro
rock
21. února 2019, 10:51
0

Na plavání mne jeden nebo dva roky vozila 706 RTO. Fuj, jsem starej dědek. Pak, od páté třídy až do vojny to bylo denní dojíždění mixem ŠL, krásnou moderní Karosa 734 a maďarským kloubovým zázrakem Ikarus. Speciálně poslední jmenovaný byl vždycky zvláštní zážitek.

custom1
21. února 2019, 10:58
0

Ikarusem jsem taky moc rád jezdil. Vzpomínám, že některé měly třídílné ráfky Trilex (moje oblíbené) a přemýšlel jsem, jakou souvislost může mít označení Z80 s Camarem Z28. Až později mi došlo, že to znamená 280 :)

ro
rock
21. února 2019, 11:05
0

No, já z něj až tak nadšený nebyl. Hlavně proto, že byl asi podmotorovaný a v kopcovité trase jezdil tak, že ho předjížděly traktory. Navíc bejval tak vymrzlej, že na těch hnusných koženkových sedačkách snad byla jinovatka.

custom1
21. února 2019, 11:08
0

To patřilo ke koloritu jízdy v Ikarusu ;)

BigBen
21. února 2019, 14:51
0

To je fakt, každej menší kopec ho odrovnal a stal se z něj šnek v oblaku černého kouře :-)

ToMyx
21. února 2019, 17:05
0

Pamatuju RTO, město ho půjčovalo kroužku orientačního běhu, tak mě vozil na závody. Pak pamatuju i M6 a kloubovým Ikarusem jsem jezdil také a vždy jsem chtěl být na točně, hold 5. třída základky. Jsem teda starej?:-)
Jinak ten strojek na kličku (na jízdenky) se mi vždycky strašně líbil a jeden řidič si ho dokonce prosadil i v době, když už byly elektronické. Říkal jsem mu trhač, měl vždycky švih, jakoby chtěl nekomu tím lístkem useknout hlavu:-D

PepaSFI
21. února 2019, 17:46
1

Taky pamatuju RTO jako školní linku. Mělo to takový hodně rozevlátý pérování, takže na "zaďáku" to houpalo jak na Lochnesce. Zažil jsem v tom výbuch zadního kola. Seděli jsme na "čtyřce" nad zadním kolem a najednou strašná rána. Podlaha nám poskočila pod nohama, na boku se urval ten umakart co s tím byl vnitřek obložený a dovnitř se vyvalilo asi půl tuny prachu. Řidič zastavil, chvíli tam něco obhlížel, pak nasedl a pomalu se rozjel. Zespodu se začaly ozývat strašný rány jak kdyby ve sklepě zamkli King Konga a jelo se. Došourali jsme se asi dva kilometry do vesnice, řidič si v první chalupě půjčil pilku a snažil se upižlat mlátící cáry gumy aby mohl dojet trasu po jednom tupláku páč se mu samozřejmě nechtělo montovat rezervu, anóbrž a protože je to děsná pakárna i na osobáku natož na takový vobludě.
Taky jsem zažil pár výletů a zájezdů v RTO. Měli ho v místním zemědělském družstvu, dokonce v tom krásném zájezdním provedení jak si zahrál ve filmu Florenc 13:30. Okýnka ve střeše, stropní poklopy z modrého plexi, jen myslím neměl ty skla vpředu nahoře jak ten ve filmu.

Kloubový Ikarus, to je už doba celkem nedávná. Ten podvozek byl divný, zadek jel divným obloukem, však to taky mělo vzadu upozornění že vybočuje. Houpalo se to a vlnilo takže lidi s kinetózou měli o zábavu postaráno a když se to v zatáčce ohnulo, začal se jim před očima ohýbat prostor, tak bylo dílo zkázy dokonáno.



Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Ford Focus Kombi 2002
Ford Focus Kombi

2002 rok výroby
73 koní výkon
1 380 ccm objem

Dodge Avenger  2008
Dodge Avenger

2008 rok výroby
140 koní výkon
1 996 ccm objem

Škoda Octavia Elegance 2006 2,0TDI 6°DSG  2006
Škoda Octavia Elegance 2006 2,0TDI 6°DSG

2006 rok výroby
140 koní výkon
1 968 ccm objem

Chrysler 300C  2007
Chrysler 300C

2007 rok výroby
218 koní výkon
2 987 ccm objem

Renault Mégane CC coupe cabrio 2.0 16V 2004
Renault Mégane CC coupe cabrio 2.0 16V

2004 rok výroby
99 koní výkon
2 000 ccm objem