Český sen. Dacia Jogger je nejlevnější rodinné auto na trhu

Aut, kterým jsem letos vlezla za volant, bude už něco přes dvě desítky, málokteré z nich ale může co do pozornosti kolemjdoucích soupeřit s Dacií Jogger. Snad Kia EV6 nebo Jeníkovo Camaro. Věhlas novinky od Dacie očividně už teď přesáhl hranice bubliny lidí zajímajících se o auta, protože na ulicích jako by každý druhý věděl, že „tohle je to auto pro sedm, co nestojí ani 400 tisíc”. Ve venkovských oblastech a na parkovištích hobbymarketů se ke zvědavému zájmu navíc přidal uznalý respekt. Každé auto, do kterého sednu, ve mně vzbuzuje nějaké pocity a v Joggeru se cítím jako osoba, která kašle na pozlátko a udělala velmi rozumné rozhodnutí, navíc dřív, než se ostatní vůbec stihli rozkoukat. 

Sandero, Roomster, Volvo…

O dojmech z prvního svezení už něco málo napsal Honza v novinkách a teď tu máme auto na plnohodnotný test. Není to žádná novinářská voňavka ‚fplný‘, ale nejnižší výbavová verze Essential, doplněná jen hrstkou příplatků. Přesně v tomhle voze jsme se svezli na předváděčce a hned potom ho objednali na test. Poměr cena-výkon bude hrát v rozhodování zákazníků klíčovou roli a po téhle verzi sáhnou šetřílci jako první. 

Po designové stránce se mi Jogger líbí. Křížení kombíku, crossoveru a MPV vyústilo do krabicoidního tvaru, jenž vzdáleně připomíná starší combi od Volva. Možná to napadlo i někoho v designovém oddělení, protože pokračoval v nastoleném trendu a na zadek lípnul svítilny, které jako by z oka vypadly těm na první XC90. Když si auto obejdete ze všech stran, zaujme vás, že je hodně dlouhé, hodně úzké a hodně vysoké. Světlá výška 200 mm je na crossover, natožpak na kombík, velmi slušná. Na druhou stranu byste s tímhle obřím rozvorem jinak nepřekonali ani větší retardér. A bez obřího rozvoru by zase nebylo tolik místa uvnitř. Zkrátka všechno má svůj smysl. Šířka prozrazuje, že Jogger sdílí část konstrukce se Sanderem, vlastně celou přední půlku. Osobně si myslím, že by nedalo zas tolik práce navíc napojit polovinu Sandera na zbytek elegantněji než s viditelným zlomem u B sloupku, ale tyhle akademické debaty budou zájemce zajímat asi stejně jako kdysi u Škody Roomster. Takže vůbec. Tmavě šedé lakování je navíc vůči téhle designové nerozhodnosti maximálně tolerantní. Dál tu máme plechová kola, hagusy, hodně plastu na blatnících i zrcátkách, moderní přední masku s diodovými světly a to je asi všechno. Za mě dobrý. Jen jeden detail bych Dacii vytkla – nápis se značkou i modelem vypadá jako vyřezaný z izolepy a přijde mi too beaucoup i na prvoplánově ekonomické auto. 

Retro přede mnou, retro za mnou

Zatímco ve výbavově velkorysých novinářských exemplářích v kabině většinou vypočítáváme, co všechno lze do auta dát, tady se koukneme, co všechno lze do auta nedat. Nakonfigurovat ho bez klimatizace (skutečně to jde) asi připadalo příliš i odvážlivci, který ho objednával, ale i tak se tu pár milých retro detailů najde. Například manuální nastavování bočních zpětných zrcátek pomocí páčky nebo textilní táhlo pro sklápění zadních sedadel. Ano, manipulace s pravým zrcátkem je trochu k vzteku, ale jinak má kabina vlastně všechno, co člověk potřebuje. Ergonomie je velmi slušná, všechno máte po ruce a za volantem se sedí dobře, i když u větších lidí možná lehce stísněně. Boční vedení sedaček spíš není než je, ale ani po delší cestě mě nebolela záda, takže si nestěžuju. Pozor jen na nastavení volantu, které je u nejnižší výbavové verze standardně pouze výškové. Nekonfekční postavy by s tím mohly mít problém. Přístrojová deska vám připomene o několik let starší modely, od nichž se ničím neliší. Vadí mi to? Vůbec. Menu je jednoduché a stejně jednoduše se v něm cestuje pomocí tlačítek v pravé části volantu. A pak je tu klasický renaultí ovladač audia pod volantem, který sice nepředstavuje estetický vrchol, ale zato se dá používat i poslepu. 

Uprostřed najdeme manuální klimatizaci ovládanou točítky a několika čudlíky, blikače, vypínání start-stopu a nahoře poklop, u kterého se chviličku zastavím. Je to ‚obyčejný‘ držák na telefon, který má však hned několik výhod. Telefon drží fakt pevně, trochu ho stíní před sluncem a hned vedle má USB přípojku pro nabíjení. Je to fikané řešení, které navíc nezavazí a zaklapne se, když telefon vyndáte. A teď to nejlepší – když si stáhnete aplikaci Dacia Media Control, můžete si tu vytvořit svůj vlastní infotainment s navigací, audiem a dokonce ovládáním některých funkcí auta. Zobrazí se vám například spotřeba, teplota oleje nebo údaje z kalendáře. Intuitivnost aplikace si možná ještě zaslouží vychytat, samotný nápad mi ale přijde super. 

Otázka vnitřního prostoru je poněkud zapeklitá. Na šířku ho totiž není právě nadbytek. Jde koneckonců o městský hatchback Sandero. Vlastně to není úplná hitparáda ani na délku, zejména na zadních sedačkách, které nejsou posuvné. Pro standardní postavy bude všechno OK, ale jak nasedne někdo nadstandardní, stane se buď utlačovatelem, nebo utlačovaným. Čtyři dospělí se tedy poskládají, ale na žádné rozmařilosti se tu nehraje. O dost líp na tom ovšem budou tašky, kufry, nákupy a další položky v kufru. Ten je totiž bez nadsázky obří. Když něco hodím až dozadu, musím si vlézt dovnitř, abych to mohla zase vytáhnout. A sklopím-li zadní sedačky, dostanu místo, na které si docela dobře lehnu, pokud mi nebude vadit trochu nakloněná rovina. Sedmimístné provedení si teprve vyzkoušíme, ale zatím věřím, že třetí řada může být použitelná. 

A jedem…

Když nastartujete – hezky postaru klíčem –, ozve se nezaměnitelný zvuk tříválce. A tím se dostáváme k asi nejslabšímu článku celého auta. Litrový turbený benzín je v současnosti jediný motor, jaký si můžete poručit. Buď v kombinaci s LPG, nebo bez. Časem je v plánu ještě hybrid, ale ten počítám připraví auto o cenový náskok. Tmavošedý Jogger je opatřen benzínovým i plynovým pohonem a s oběma naplněnými nádržemi můžete ujet něco kolem 1200 kilometrů, s lehkou nohou asi i víc, přičemž obsah obou nádrží vidíte na displeji před sebou a přepínáte mezi nimi tlačítkem vlevo od volantu. Zatím všechno super. Při současných cenách benzínu je LPG mimořádně výhodné palivo, o tom žádná. Rovněž benzínový motor dokáže jezdit za nějakých šest sedm litrů, když na něm příliš neklečíte. Provoz tohoto auta vás tedy rozhodně na buben nepřivede.

Jenže úspornosti bohužel odpovídá i dynamika. Rozmezí dobře táhnoucích a zároveň neječících otáček je tak úzké, že jsem měla každou chvíli problém se do něj trefit. Tady aspoň pochválím řadicí páku, která běhá příjemně a ve zřetelných drahách. Tuto vlastnost obzvláště oceníte, protože pokud jste jen maličko citliví na otáčky a projev motoru, budete kvedlat v jednom kuse. Chcete-li ucházející dynamiku, nezbývá než točit čtyřii tisíce, to ale zas budete potřebovat hodně nahlas puštěnou hudbu. Prázdné auto s jedním dvěma lidmi je pohoda, pak ale začíná boj o každý další dílek na tachometru. Předjíždění na okresce může být docela adrenalin, na dálnici, nota bene do kopce na něj při větším provozu rovnou zapomeňte. Stabilní dálniční rychlost není problém držet klidně i nad povoleným limitem, jakmile vás však něco zpomalí, horko těžko se na ni budete znovu dostávat. Abych uvedla hejt na pravou míru – podobnou dynamiku má spousta aut a spoustě zákazníků to nevadí, neboť rychlou jízdu nevyhledávají a mnohem větší radost jim udělají peníze ušetřené za palivo. S touto motorizací se dá žít, asi i dobře. Problém je, že chybí alternativa. Až do Joggeru skutečně posadím sedm lidí a na střechu si dám rakev, protože mě třetí řada připravila o kufr, nevím nevím, jak bude cestování vypadat. Při pracovním využití mi tentýž problém způsobí těžký náklad a budu se slzou v oku vzpomínat na kloktající patnáctistovku dCi.

V právě popsaných souvislostech pak malinko zamrzí, že podvozek se vlastně velmi povedl. Není sice z nejkomfortnějších, ale navzdory výšce auta se v zatáčkách statečně drží asfaltu a posádku přesypává až při hodně rychlé jízdě. Nemám důvod nevěřit, že si nezachoval i vlastnost starých dacií, a to odolnost a toleranci vůči mizerným silnicím. 

Verdikt

Nedávno se v komentářích kdosi pohoršoval, co dělá Dacia Jogger ve finále českého auta roku – a co prý přináší světu nového. Když se dívám na pohyby cen v posledním roce, je z mého pohledu myšlenka ‚hodně auta za málo peněz‘ přínosná dostatečně. Na provedení je všudypřítomná úspora samozřejmě vidět – plasty jsou tvrdé, někde dokonce nejsou vůbec, jako třeba na dveřích kufru, výbava zůstává omezená. Jenže to všechno skromný zákazník snese. Jogger ve výbavě Essential je kvintesencí racionality a spořivosti. Nic nepředstírá, nic nelakuje na růžovo, a to se mi na něm líbí. Jen tu naftovou patnáctistovku by měli v Dacii ještě zvážit.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný tříválec 999 ccm
Výkon při spalování LPG: 100 koní (74 kW) v 4800-5000 ot./min.
Točivý moment při spalování LPG : 170 Nm v 2000-3500 ot./min.
Výkon při spalování benzínu: 90 koní (67 kW) v 4800-5000 ot./min.
Točivý moment při spalování benzínu: 160 Nm v 2100-3750 ot./min.
Převodovka: manuální šestistupňová
Maximální rychlost: 175 km/h LPG, 172 km/h benzín
Zrychlení 0-100 km/h: 13,8 s LPG, 14,5 s benzín 
Provozní hmotnost (5 míst): 1298 – 1337 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 7,6 l LPG/100 km, 7,6 l benzínu/100 km 
Cena od: 373 500 Kč
Cena příplatků: manuální klimatizace 12 500 Kč,  tempomat 8000 Kč, třetí řada sedaček dostupná za 23 000 Kč