BMW i4 M50 a rozmazaný svět za oknem

Nejprve by se asi slušelo něco jako veřejná omluva. Před měsícem jsem se zde podivovala nad výsledky ankety Auto roku a mimo jiné napsala, že BMW i4 je ‚jenom‘ čtyřka přestavěná na elektromobil. Ne že by to nebyla pravda, samozřejmě. Čtyřka přestavěná na elektromobil to v zásadě je. Jenže teď musím uznat, že právě tohle je zřejmě ten pravý recept (či přinejmenším jeden z možných receptů) na perfektní auto. Gró mého sdělení z dubnového článku tedy sice zůstává platné, ale poznámka na adresu vítěze si zaslouží poupravit své vyznění. Snad bude tento článek dostatečnou korekcí. 

Jestli si někdo ještě neudělal jasno, tohle bude článek o elektromobilu. Právě teď je vhodná chvíle odejít, jestli vás tyto věci nezajímají, či dokonce iritují. 

Osobně mám elektromobily – neboli elektrosráče, jak je někteří kolegové z branže láskyplně nazývají – ráda. Prozatím se na ně totiž odmítám dívat jako na jediné řešení mobility. Coby alternativa rozšiřující škálu možností dopravy mi připadají naprosto skvělé. Jsou tiché, rychlé, nesmrdí, člověk se s nimi nemusí na benzínce ráchat ve vazkých kapalinách, což zejména my holky oceníme, zkrátka proč ne, když se to někomu zalíbí. Jistá změna myšlení je samozřejmě nutná. Těžko to můžete drtit až do rozsvícení hladového oka,  jak jste zvyklí, a pak prostě zajet natankovat, jak jste zvyklí, protože čerpacích stanic je na našich silnicích málem víc než dopravních značek. Na druhou stranu, vyzkoušela jsem si, že ani dojížděni Praha-Brno by mi nezpůsobilo žádnou velkou újmu. Když teda nepočítám Brno…

Ale pojďme se podívat na auto, které je na první pohled ztělesněním soupeřících protikladů. Všude, kam přijede, poutá hodně pozornosti a vy za jeho volantem můžete ve tvářích okolních lidí – ať už chodců, či řidičů – krásně sledovat ty zmatené myšlenkové pochody. Nejprve je to zaujetí, ano, nezvyklá barva, polomat, poloplacatá karoserie, hmmm, pěkné. Pak trocha spravedlivého hněvu: pirát v BMW! Následuje kognitivní disonance při pohledu na elektrickou espézetku: takže nějaký šáhlý ekopacifista. Někde v procesu do toho zapadla ještě baba za volantem. Výsledkem je totální chaos, jehož výsledkem může být jak úsměv a ochotné poskytnutí přednosti, tak pasivně agresivní ignorance. Ostražitost je na místě!

Zvenčí je to skutečně čtyřka, jakou jsme si nedávno vyzkoušeli v benzínu nebo v dieselu. Liší se plnou maskou, absencí výfuku a několika fešnými karbonovými doplňky. Ta barva – Frozen Portimao Blue z programu BMW Individual za 90 tisíc – je úplně boží a má tajnou superschopnost. Když se auto zapráší, nevypadá jako čuně, ale ještě víc cool. Asi bych se měla vyjádřit k novým klikám, které pomluvil už každý, kdo šel kolem, ale vlastně nevím, co říct. Neurazí, nenadchnou. Dámy s dlouhými drápy z nich asi budou mít mrzení, ale já dlouhé drápy nenosím, protože se s nimi blbě pleje salát. 

Uvnitř se toho oproti ‚obyčejné‘ čtyřce změnilo víc a nedá se nic dělat, budu si muset trochu zaláteřit na novou dobu. Ale až za chvíli. Sedačky a jejich drtivé objetí jsou naštěstí stále stejné. Bočnice si nafouknu na maximum a hned sedím jako ve svěrací kazajce. Kokpit je zvláštním propojením prostornosti a řidičské stísněnosti, jaké umí snad jenom BMW. Všude je dost odkládacích prostor a nikdy bych neřekla, že trpím nedostatkem místa, zároveň mám všechno po ruce. 

Z novátorských věcí se mi fakt líbí propojený displej, který má super rozlišení i odezvu, zároveň si systém uchoval i ovládání kolečkem iDrive. Za jízdy je to pro mě stále preferovaný způsob. Pokud jste si zvykli na používání Apple Carplay nebo Android Auto, možná oceníte, že aplikace z vašeho telefonu už jsou běžnou součástí nabídky infotainmentu. Můžete si zobrazit jak klasické zrcadlení, tak menu BMW a nově i komplet přehled všech položek dohromady. Tohle je parádní. Žádný jiný výrobce v současnosti neumožňuje tak elegantní přecházení mezi systémem telefonu a auta. Příjemným bonusem je rychlost, s jakou párování po zapnutí auta naskakuje. Malé věci, ale jak obrovský efekt udělají!

Co mě naopak nenadchlo, je stěhování klimatizace do útrob infotainmentu. Ano, dostanu se k ní jedním kliknutím. Jenže už to jedno kliknutí se za jízdy ne vždycky povede. Ani po vniknutí do menu mi není vždycky jasné, jak mám postupovat. A vůbec, měla jsem ta pěkná hliníková tlačítka ráda a chci je zpátky. Konec důchodcovského okénka.

Když se vrátím k ambivalentním pocitům, které auto vzbuzuje u kolemjdoucích, musím přiznat, že je tak trochu vzbuzuje i ve mně. Nemyslím to zle, ale je prostě zvláštní, když zmáčknete startovací tlačítko a ozve se pouze ticho a jemný zabzučení, které jste si zatím spojovali se sci-fi filmy a virtuální realitou. Ostatně hodně věcí, co se děje potom, virtuální realitu připomíná taky. Hleďte se co nejdříve dostat ven z města, holenkové. Ne že by teleportace na semaforech nebo na křižovatkách nebyla zábava, ale až širá pláň a volný výběh ukáže, co má tohle stvoření v krvi. Napadlo by vás, že má skoro dvě a půl tuny? Nevím, nevím. Ano, je to spíš kladrubák než appaloosa, zatáčky spíš drtí než vykresluje, ale s přesností a jistotou, která při hrobovém tichu v kabině působí až hrozivě. Elektromotory pohánějí obě nápravy, těžiště leží proklatě nízko a rozložení váhy je tak dokonale symetrické, že nemám nejmenší potřebu vypínat trpaslíčky a zkoušet, jestli půjde zadek do smyku. Protože královská disciplína tohohle auta je jednoduše jet perverzně rychle. 544 koní je dost, ale na dvoutunové auto dneska žádný extrém. Jenže v elektrice je dostanete všechny najednou mocným kopancem do zad. Dobře si rozmyslete, než ve sportovním módu dupnete na plyn – když napíšu, že vám zrychlení vyrazí dech, není to nadsázka. Určitě je fajn mít aspoň opřenou hlavu. A taky varovat spolujezdce, který zrovna nese kafe k ústům… 

Na okamžik bych se vrátila k virtuální realitě, kterou jsem zmiňovala před chvílí. Rychlá jízda v ‚elektrice‘ se s rychlou jízdou v tradičním spalovacím autě strašně těžko srovnává. Vnímání rychlosti jako by se posunulo do jiných oblastí mozku. I moderní spalovací auta ji dokáží dost úspěšně maskovat, přesto nám dávají jeden zásadní průvodní vjem – zvuk. V elektromobilu jen vidíte rozmazaný svět za oknem, cítíte, že orgány zůstaly někde za vámi a na rychloměru se skví číslice, které se zdráháte uvěřit, a připadáte si trochu jako v počítačové hře. Je to zvláštní. Ne lepší, ne horší, zkrátka jiné. No, berte mě s rezervou, počítačové hry nehraju.

Kdo by čekal, že vzhledem k nekompromisně naladěnému podvozku bude tento tuhý jako ledovec, je na omylu. Na zadní nápravě se nachází vzduchové odpružení a na všech kolech pak tajná bavorácká magie, která vás sice neodstřihne od dění pod pryžemi, přitom ale učiní cestování příjemným, ba komfortním. Ani sportovní režim z vás nevytřese duši a v tom komfortním můžete bez obav vyvézt bábinku na kochačku krajinou. Ve všedním týdnu bude tahle čtyřka fungovat jako krotké pohodlné daily, poslušně pendlující mezi kanceláří, školkou a Kauflandem.

Hospodaření s elektřinou pochopitelně závisí na vaší zálibě v teleportaci. Po Praze si auto většinou vystačilo s nějakými 21 až 23 kWh, na dálnici spíš s 25 kWh, ale říkám rovnou, že devadesát za kamionem jsem se fakt neplížila. Na tempomatu jsem cestou z Prahy do Brna měla 160, což provoz samozřejmě taky vždycky nedovolil, takže si to musíme nějak zprůměrovat. Trochu mě překvapilo, že auto nemá klasické nastavování míry rekuperace pádly pod volantem. Ta tu vůbec nejsou. Míra rekuperace se nastavuje buď béčkem na řadičce nebo potom v infotainmentu. Tady jsem našla funkci adaptivní rekuperace, která mi přišla docela šikovná. Když ji zapnete, auto po sundání nohy z plynu dobržďuje za auty v provozu. Tohle řešení mi osobně vyhovuje víc než klasický one pedal drive, u nějž mě brzdění někdy ruší. Dobíjet se pak dokáže výkonem až 205 kW, na rychlých nabíječkách (kterých u nás pohříchu stále moc není) tedy budete docela rychle hotovi.

Verdikt

Elektromobily tohoto typu si dle mého názoru najdou své fanoušky bez ohledu na politiku, ekologii a společenskou tlačenku. Ano, chci tím říct, že Tesla má konečně důstojného konkurenta. Překvapivě má BMW i celkem rozumně nastavenou cenovku. Startuje na částce 1 844 700 Kč, což je zhruba stejně jako nabušenější spalovací čtyřky, cenu testovaného modelu pak nejvíc vyšponovalo lakování a exteriérové doplňky. Osobně bych si šla pro BMW i přes to, že neprdí. Tu klimatizaci už bych mu nějak odpustila a jinak je dokonalé. Až je mi líto, že nejsem bohatý pirát v BMW a šáhlý ekopacifista. 

Technické údaje

Motor: 2 elektromotory 
Výkon: 400 kW (544 koní) 
Točivý moment: 795 Nm  
Kapacita baterie: 83,9 kWh  (využitelná 80,7 kWh)
Maximální rychlost: 225 km/h  
Zrychlení 0–100 km/h: 3,9 s  
Provozní hmotnost: 2 290 kg  
Dojezd: 416-521 km dle WLTP 
Cena testovaného vozu: 2 390 154 Kč