Proč mé osobní auto roku nemůže být Dacia Jogger

Předevčírem jsem vrátila druhého Joggera, kterého jsme měli na redakční test (tentokrát se můžete těšit na trochu neortodoxní srovnávák), a na férovku musím přiznat, že o tomhle autu jsem letos přemítala zatím nejvíc ze všech. Když v něm sedíte, připadáte si jako na nějaké podivné cestě časoprostorem. Přesto všichni víme, že to bude hit a že se bude skvěle prodávat v jakékoliv výbavě. Fakt už chyběl jen titul Auto roku, který nakonec Dacia nedostala. Na mou duši – nepřekvapilo by mě to.

Což mě přivádí k zamyšlení (ano, jedná se o zamyšlení každoroční a určitě se mu nevěnuju sama) nad tím, jaký má celý ten podnik vlastně smysl. Sejde se třicet motoristických novinářů – to znamená třicet lidí, kteří sedlali stovky, možná tisíce strojů, náplní jejich práce je o nich diskutovat a psát, hodnotit je a zkoušet, co dovedou. A těchhle třicet lidí zvolí do finále šest nejobyčejnějších aut, která jim za poslední rok prošla rukama.  Trochu přeháním a nechci se nikoho dotknout, o všech šesti se dá říct hodně pozitivního a některá jsou fakt dobrá. Ale proč nejlepší?

Začněme vítězem – BMW i4, které skutečně patří k těm zajímavějším finalistům. Současné bavoráky miluju, jejich jízdní projev je prvotřídní, motory skoro nemají konkurenci, vyhovuje mi i jejich ergonomie a ovládání. Ale když se to vezme kolem a kolem, jde o čtyřku přestavěnou na elektromobil. Pak tu máme Opel Astra a Peugeot 308, jedno auto ve dvou různých převlecích. Velmi povedený mainstream, ale mainstream jak víno. Škoda Fabia – úlitba slovanským bůžkům. Dobře vymyšlené malé auto, jaké má ale v nabídce úplně každý. Subaru Outback. Neskrývám osobní náklonnost, Subaru má v mém srdíčku speciální flek a hlavně si pořád dělá věci po svém, i když zlí jazykové často podotýkají, že jinak neznamená lépe. Jenže možná znamená. A nakonec již vzpomínaný Jogger, auto pro sedm pod čtyři sta tisíc, řešení pro masu obyčejných lidí. Doporučila bych ho někomu? Zcela jistě. Doporučila bych ho někomu, koho zajímají auta a řízení? To ani ve snu. Po téměř třech týdnech strávených za jeho volantem je jednou z nejvýraznějších vzpomínek totální absence emocí. 

Zkrátka se nemůžu zbavit dojmu, že nejlepší, to opravdu nejlepší auto je takové, které člověku přináší radost. Ta přichází ve sto a jedné podobě. Může to být radost z klidné plavby krajinou, ještě vylepšná dobrým rozhledem. Radost z pokořování nástrah přírody v terénu, natřásání na výmolech a odvážných náklonů. Nebo z nadšeného vmotávání se do zatáček, točení volantem jak o život a prchání před vlastním zadkem. Radost, že nemusím jet metrem a neprší mi na hlavu, podle mě nestačí. Takový je prostě účel auta. A radost, že jsem za 700 korun českých natankovala plnou nádrž LPG, je sice opravdová, ale s autem samotným, nota bene řízením vlastně nesouvisí. 

Výběr finalistů Auta roku tudíž nechápu. Zvláště když kritéria jsou sice sepsaná do několika věcných kategorií, reálně však zůstávají subjektivní. Nikde není definováno, jaké auto se tady snažíme najít. Jestli nositele pokroku, nejlepší poměr ceny a výkonu, nejvyšší bezpečnost… roli hraje všechno a nic. Nejsmysluplnější názor, jaký jsem na toto téma slyšela, pronesl jeden z porotců. „Dívám se, jestli auto dělá dobře to, k čemu bylo navržené.” 

Já samozřejmě chápu, že jde hlavně o politiku. Automobilka si chce dát na poličku svého Oscara, Svaz dovozců chce prodat co nejvíc aut, novináři jsou rádi, že je jejich hlas slyšet, a opodál přešlapuje lid očekávající spotřebitelskou radu, kterou bude moci odprezentovat u dealera. Přidejte do receptu fakt, že se všichni zúčastnění z tábora novinářů i automobilek znají osobně už nějaký ten pátek a dalších mnoho pátků spolu budou muset koexistovat. Coby porotce můžete těžko přitancovat a prohlásit, že jsou to všechno nudné keply a jediná správná odpověď je Miata. Ale stačila by aspoň jedna speciální kategorie, v níž by si mohl každý zvolit auto srdcem, duší, zvířecím pudem, prostě měřítkem své vlastní ryzí radosti. Ať už je jejím původcem adrenalinový boost, dosažení nirvany, nebo boj s nezkrotnými živly. Vážně přemýšlím o tom, že na Autíčkáři založíme vlastní anketu s blackjackem a šlapkama. Pozvu do ní všechny slovutné novináře, ale jen pod přísahou, že zvolí auto, které je fakt bavilo.  

Jaké je tedy moje auto roku 2021? Vybrat jenom jedno není sranda. Ale zas to není volba na celý život. Příští rok si můžu vybrat jinou radost, tak jaképak copak? Do užšího výběru se samozřejmě dostaly jen vozy, v nichž jsem měla možnost se projet. Rozhodování mi to sice značně zužuje, i tak ale není jednoduché. Musí jít o auto představené v loňském roce, což bohužel diskvalifikuje Ranger Raptor, který mě rozradostnil víc než dost. Pořád ale zůstává podobně horký kandidát Jeep Gladiator. Máme tu působivý Mach-e, dvojici Ioniq 5 a EV6, která mě fakt bavila, rozverné Bronco, nekompromisně dokonalá M4 Competition Cabrio… Nemám to snadné, vážení. 

Můj osobní Oscar ale putuje k autu, které je suverénním vítězem kategorie „Největší hovadina roku“. Škoda, že taková nebyla vypsána. Hyundai Kona N. Jeho indiánské jméno by nejspíš znělo Auto, které se směje. Sobě, vám, celému světu a zdravému rozumu ze všeho nejvíc. Ten úsměv na přední masce prostě vidím. A stačí pár minut za jeho volantem, aby se váš škleb s tím jeho dokonale synchronizuje. František napsal, že tohle auto nedává smysl vůbec nikomu. Skutečně to tak na první pohled vypadá – vysoká karoserie, podvozek nacházející se zhruba na stupni č. 7 - křemen, automat, samosvor a 280 koní, celé to zní jako hromádka ztrát a nálezů po hodně bujarém večírku. Jenže ta radost – ta z té potrhlé bubliny přímo tryská.

Tážete se, proč ne stejně zábavná i20N? Na rozdíl od ní Kona neuznává žádné konvence. Vyskočila ze škatulky, radostně ji sežvýkala a odprskala se zvednutým kolečkem. Dvacítka se jakožto malý ostrý hatch může brát vážně, má svůj kmen, někam patří. Kona mi připomíná Mercedes GL, kdysi dávno zabloudivší na trackday v Písku. Prostě bizár, který se mozek marně snaží zařadit. Klobouk dolů, fakt.

A teď by mě zajímalo, co si o tom všem myslíte vy? Co by se v anketě Auto roku mělo hodnotit? A jaký je váš vítěz za minulý rok?