BMW 735i E32: Jako pan ředitel

Stará BMW mají mezi motoristickými nadšenci auru výjimečnosti a určité nedotknutelnosti. Teď nemyslím orezlé kompakty, jež rádobydrifteři posílají se železnou pravidelností do svodidel po každé menší přeháňce, ale spíše starší osmdesátkové modely. Za minulého režimu a krátce po revoluci u nás měly vozy z Bavorska punc výjimečnosti a kvality – mít “bavorák”, to zkrátka bylo něco. To platilo i pro tu nejobyčejnější trojku v “základě”. Pětka? To už byl koráb. A pak tu byla sedmička. Auto, ve kterém jezdili diktátoři, sloužilo v prezidentských flotilách (i v té naší české) a za jeho volant usedali jen výjimeční. 

Jeden z mých kamarádů se o 735i vyjádřil ve smyslu, že to je pořádný manažerský sedan. S tím ale nesouhlasím. Tohle auto pochází z dob, kdy u nás slovo manažer ještě nezažilo svůj raketový nástup. Místo toho jsme tu měli náměstky, ředitele, vedoucí, nebo mistry. Dnes už je to trochu jinak – dříve pestrá směsice funkcí se zredukovala na různé úrovně manažerů, manažerským vozem se tak nakonec stala i vybavenější Octavia. BMW 735i ale do téhle kategorie rozhodně nepatří. Sedma byla totiž určena výhradně pro pana ředitele. Tomu odpovídala i cena – v roce 1990 vyšla na zhruba dva a půl milionu korun, což je vlastně dost podobné dnešním cenám u BMW. Jenže průměrná mzda tehdy dělala jen nějakých 3286,- Kč, tedy zhruba desetinu dnešní hodnoty… 

Vůz na první pohled působí sice majestátně, ale zároveň neskutečně subtilně. Dlouhá kapota se dme nevysoko nad vozovkou, nízký ponton karoserie je prostý samoúčelných prolisů a oblin a celý vůz si drží jednotnou linii zakončenou nikterak nezvýšeným víkem zavazadelníku. Vpředu i vzadu silueta končí jednoduchou svislou stěnou s utilitárními, ale přesto elegantními světlomety a celek vhodně doplňují tak akorát velká kola, patnáctky, doplněné pneumatikami s vysokou bočnicí. 

Neubráním se přímému srovnání se současnými auty. Třicetileté BMW si vystačí s mnohem méně designovými prvky, jeho vzhled je jednodušší, leč působí snad i elegantněji. Dokonce nepotřebuje ani monstrózní megaledviny – tímto zdravíme novou sedmu. A naplno se ukazuje, jak auta za posledních třicet let vyrostla. Svého času jeden z největších sedanů se teď na parkovišti ztrácí mezi vozy střední třídy. Vedle současného Volva XC90 pak působí sedmička skoro jako nějaké odrážedlo pro děti.

V interiéru hraje prim pohodlí a luxus. Pohodlná křesla jsou čalouněná kvalitní hovězí kůží, která i v horkých dnech dýchá a cestující se na ní nijak zvlášť nepotí – nevím, čím je to způsobeno, ale oproti moderním vozům působí materiál sedadel chladněji a robustněji. Nechybí nastavitelné područky pro obě přední sedadla i zadní pasažéry, interiér je vyveden v decentní kombinaci černé kůže a dřevěného dekoru. Nejsou tu žádné zvlášní výstřelky, interiér koresponduje s designovým jazykem exteriéru – prim hrají čisté linie a účelnost. Každá funkce má své dedikované tlačítko s dlouhým uspokojivým chodem, všechny páčky a ovladače jsou materiálově předimenzované a dodnes fungují bez chyb. 

Obzvlášť jsem si oblíbil odkladací prostor u voliče řadící páky. Tento na první pohled zbytečný kus dřeva je větší, než jídelní stůl v průměrné žižkovské garsonce a krásně ilustruje prostorovou velkorysost vozu. Není tu žádná dedikovaná schránka, chlíveček na mince, ani stojan na kelímek, je tu prostě jen velký kus místa. Jeho využití je tak ryze v režii majitele vozu. 

Vyloženě milý detail je dnes již archaicky působící palubní počítač. Panel se segmentovým displejem a patnácti tlačítky připomíná starou kalkulačku Casio, kromě klasických funkcí, jakými je zobrazení spotřeby, počítadla kilometrů, průměrné rychlosti, nebo dojezdu nabízí i přesné stopky – to pro případ, že byste vyrazili se svým BMW na rychlostní zkoušku. A jak už to tak v osmdesátkových a devadesátkových limuzínách bývá, nechybí ani palubní telefon Siemens. Po zapnutí stále hlásí obligátní “Karte bitte”, SIM kartu ve velkém formátu se mi bohužel na test nepodařilo sehnat. Moc bych se ale nedivil tomu, kdyby stále fungoval.

Dost už ale polemik nad interiérem. Jde se jezdit. Po nastartování se řadový šestiválec ustálí na tichém volnoběhu. Volič přesouvám do polohy D, po puštění brzdy se vůz plynule rozjíždí. Na přidání plynu reaguje bezprostředně, ale jemně a do otáček se šplhá s příjemnou nenuceností za doprovodu syrově znějícího barytonu. Řízení je kolem středové polohy trochu tupé a necitlivé, na ovládání volantu stačí minimum síly. 735i umí jezdit rychle, její doménou je ale hlavně plynulá jízda po dálnici. 

Podvozek je přirozeně houpavý, vysoké pneumatiky dokonale tlumí všechny nástrahy města i záplatované okresky. Nečekejte sportovní projev menších modelů, tady se žádného neposedného poskakování po nerovnostech nedočkáte. I tak je ale vůz v zatáčkách poměrně jistý a s bočním náklonem to nijak nepřehání. Jízda v něm je pohodlná a nezáludná. Změna převodových stupňů probíhá neznatelně, prozradí ji jen nuance ve zvukovém doprovodu zpod přední kapoty.

Vlastně jen stěží hledám kategorii, ve které tenhle starý bavorák nějak výrazněji ztrácí na soudobou automobilovou produkci. Jistě – spotřeba není úplně nejnižší a navigaci byste tu samozřejmě hledali marně, jinak se ale vůbec nedivím tomu, že si Rien, majitel tohoto kousku, zvolil sedmu jako svůj vůz pro každý den. Sedan, který by leckdo měl tendenci zavřít do klimatizované garáže a opatřit veteránskými značkami tak vozí nákupy, psa a slouží prostě jako osobní auto. A to se mi moc líbí.

Ačkoli má sedma generace E32 už nárok na veteránskou testaci, pořád se řídí a funguje jako soudobé a navíc velmi solidní auto. Přitom v době jejího uvedení na trh se u nás dala pořídit tak maximálně Škoda 120, i když teda v modernizované širší verzi. Dobře tak ilustruje fakt, že vývoj aut nejde dopředu tak rychle, jak bychom si mohli myslet a spíše, než v překotném objevování nových technologií spočívá v jejich zlevňování. Prvky výbavy z téhle sedmičky si tak můžeme klidně objednat i do městského kompaktu, který už nestojí jako slušné venkovské sídlo s vlastní konírnou.

Verdikt

Třicetiletá limuzína od BMW si svůj kultovní status rozhodně zaslouží. V nadčasově elegantním balení se nachází festovní mechanika, vůz i po letech nabízí kromobyčejně pohodlné svezení. Pocit z řízení je vlastně velmi blízký současným velkým sedanům. Chybí tu snad jen nějaké ty barevné obrazovky a různé asistenční systémy. Za volantem elegantního bavoráku se ale člověk neubrání myšlenkám, zda takové věci vůbec dneska potřebujeme a jestli náhodou nebylo přeci jen dříve trochu líp. Z této nostalgie ale spolehlivě probouzí přímé cenové srovnání s dnešní konkurencí – v přepočtu na dnešní mzdy by nová sedmička vyšla na bezmála pětadvacet milionů!

Technické údaje

Motor: zážehový atmosferický šestiválec, podélně uložený, 3420 ccm
Výkon: 162 kW, 217 koní
Točivý moment: 315 Nm v 4000 ot./min
Převodovka: čtyřstupňová automatická
Maximální rychlost: 230 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 8,5 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 11,8 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 12,1 l/100 km
Orientační cena zachovalého vozu (BMW 735i e32): 200.000,- Kč