JakubPospisil Blog

Ty nejlepší úpravy pro Vaše auto podle pětiletého Kubajze

Podle čeho jsem ve svých pěti letech hodnotil výkon a rychlost aut? Co nesmělo chybět na žádném sporťáku?

Jakub Pospíšil
14. 8. 2017, 14:43
54

Už od školky jsem si rád povídal s ostatními vrstevníky o autech. Naštěstí jsem v naší třídě nebyl jediným mladistvým autíčkářem, měl jsem zde další dva kamarády – nadšence do aut Jardu Fleka a Martina Sudaře (řečeného Sud – ano, nebyl z nejhubenějších). Naše každodenní školkové vycházky se tak stávaly nekonečnými debatami o autech, která jsme míjeli. Samožřejmě jsme o nich tenkrát měli poněkud zkreslené představy, ale to nám nebránilo v tom se trumfovat v odhadech, zda to či ono auto “jede sto” nebo dokonce “dvěstě”. To, že existují auta, která jezdí “třista” jsem tenkrát Jardovi nevěřil :).

Níže jsem vybral několik nezbytných propriet autíčkáře z osmdesátek, které mám ze svého dětského věku zafixované jako zaručené prostředky, jež z nudné škodovky udělaly rázem skorozávoďák. Výčet berte prosím s nadsázkou, konec konců, pokusím se dané propriety popsat tak, jak jsem je vnímal ve svých školkových letech.

Úmyslně vynechávám věci naprosto evidentní, jako jsou litá kola, spoilery, nestandardní díly karoserie, nebo zajímavé barvy a lakování. Zmíním zde raději doplňky na první pohled nenápadné, ale skýtající nečekaný dynamický potenciál.

Hlavice řadící páky s něčím zalitým v pryskyřici.
Děda míval v hlavici zalité autíčko, ale strejda Slávek měl dokonce řadičku s opravdovským pavoukem. Klasickou černou řadičku měli jen nudní lidé bez vkusu. Přidávala cca 12 koní.
Přítlačné spoilery na stěrače
Už jen najít fotku tohoto klasického vylepšení nebylo vůbec snadné. Jedná o se doplněk, který z našich silnic úplně vymizel. Samozřejmě zde platila přímá úměra “čím více čtvercových plošek, tím rychlejší auto”. S klukama ve školce jsme tak na první pohled poznali, zda se jedná o celkem trapný “tříčtverečák”, lepší “štyrčtverečák”, nebo dokonce fajnšmekra s “pětičtverečákem”. Přidaný výkon se zde rozpočítával na čtverečky, konkrétně 6 koní/čtvereček. Sudově báchorce o tom, že jeho strejda má desetičtverečák jsme samozřejmě nevěřili a za zády jsme se mu za ni smáli.
Pingpongové míčky na anténě (případně další ozdoby)
Tady se asi ani nemusím moc rozepisovat. Opět platila přímá úměra “čím více míčků, tím rychlejší auto”. Ozdoba ve formě chlupatého ocasu se u mě přílišné oblibě netěšila, protože mi bratranec namluvil, že se vyrábí z živých veverek a mě jich pak bylo líto. Míčky tedy přidávaly 5 koní/kus, ocas bohužel za mě 14 koní ubíral.
Kývací pejsek
Nejčastější obyvatel plata za zadními sedačkami si sice vzhledem ke kvalitě některých silnic div nevykýval hlavu, ale i tak si vždy zachoval profesionální psí výraz. Plusové body byly za rozličné další varianty kromě obligátního psa. Kývající zvířátka přidávala 8-15 koní dle uměleckého dojmu.
Potahy sedadel
Tady to je složitější. Samozřejmě nejvíce koní navíc, konkrétně 22, Vám přidaly plyšové potahy - to bylo bez diskuze. Ideálně se zvířecím vzorem. Ale ani ostatní typy potahů nebyly na škodu. Řidičův korálkový potah by za 15 koní, obyčejné potahy za 10. Mínusové koně pak přinesla kousavá deka na zadních sedačkách (ano, strejdo Rudo, tím myslím tu hnusnou zelenou deku, co jsi tam měl ty. Na ní se v kraťasech nedalo sedět.)
Zemnící pásek proti statické elektřině
Jarda Flek: ”To mají závoďáky.
Já: ”A proč?”
Jarka Flek: ”Nevím, ale mají to závoďáky, jsem to viděl v televizi.
(autentický přepis rozhovoru, věk protagonistů cca 5 let)
Od té doby to bylo jasné. Nevím co to je, ale mají to závoďáky. Plus 5 koní.
Přídavná světla
Čím víc světel, tím lepší auto. To je bez diskuze. To nebudeme nijak prodlužovat. Rovných 10 koní navíc za každý další pár světel.
Samolepky
Čím víc, tím líp. Svatým grálem byly samozřejmě samolepkové odrazky, případně samolepkové rychlé pruhy. Ale bralo se všechno. Hlavně aby to vypadalo jako sponzoři na Rallye. Jedna samolepka přidávala jednoho koně.
Potahy na volant
Nudné černé volanty nikomu moc neučarovaly, sportovní varianty byly ale opravdu výjimečné zboží. Naštěstí tu byla celá paleta potahů. Klasika byl plyšový potah, potom jsme tu měli “vázaný” a pro fajnšmekry tu byl koženkový s “chlívečky” na prsty. Přidaný výkon se pohyboval mezi 4 a 12 koňskými silami.
Deky na mřížku chladiče
A jdeme do finále. Tento vkusný doplněk jsme potkávali hlavně v zimě a měl mnoho podob. Od prostého kusu kartonu, koberce, nebo lina až po krásné kožené dečky na míru. Karton a lino koně samozřejmě ubíraly, ale pěkná kožená dečka přidala až 11 koňských sil.

A tím jsme se dostali ke konci. Většinu těchto doplňků už dnes na autech nepotkávám (ve většině případů musím dodat, že naštěstí), tudíž jsem se musel naučit odhadovat jejich sportovní založení na základě jiných vodítek. Doufám, že vás můj výčet alespoň trochu pobavil a budu moc rád, když se mi svěříte do komentářů, jak jste vy ve svých dětských letech rozeznávali “závoďáky” od obyčejných aut.