Jaguar S-Type, plebejec z West Midlands!

Minule jsem slavnostně sdělil, jaké skvosty hodláme provozovat jako takzvaná firemní auta. Jednou z těchto naprosto brilantních pokladnic pokrokové techniky je Jaguar S-Type. Monarchisté společně s Americkými imperialisty vkládali do S-Typu velké naděje a dokonce se mluvilo o velkolepém comebacku. My dnes víme, že X200 bylo vše jen ne velkolepý, orgastický comeback. A myslím, že v Mnichově si snad ani nevšimli, že se tahle věc prodává. Otázkou je, jestli si mezi pojídáním Bayerisch Krautu v dirndlu a vymýšlením horších a horších aut všimnou vůbec někdy něčeho. První S-Type z šedesátek měl na tehdejší dobu zajímavý design a dost dalších výhod aby zákazníka potěšil. Nový S-Type sice vzhledem odkazuje ke svému jmenovci, ale reálně toho moc nenabízel. V porovnání s konkurenčními stroji od našich mírumilovných sousedů byl prostě nedokonalý. Dnes po bitvě a skoro dvaceti letech víme, že trhák prodejů to nebyl. Už je tomu dávno kdy to bylo „něco“! Dnes je to auto extrémně levné pokud jde o cenu pořizovací. Vzhledem k dlouhému výrobnímu cyklu a snaze udělat z toho konkurence schopné auto je dnes na trhu stále slušná řádka (zatím nezadřených) tlustých koček.

Kousek z roku 2001, který nedisponuje převratnou výbavou a jeho interiér vám vždy připomene, jaký pravěk panoval ještě před pár lety i v Evropě může mít každý. Úmyslně využívám auto s tím dle všech dostupných pramenů nejhorším motorem. Teorie říká, že většina těchto skvělých agregátů se zadře. Malá olejová vana a apetit po oleji tohoto zázraku vzešlého z Anglosaského důvtipu udělají své. Za chvíli nás to nejspíše čeká a potom už snad jen ten magnet. Jenže je to skutečně tak fatální a totálně katastrofální jak píše kde, kdo? Podle mých dosavadních vysoce vědeckých výzkumů je totiž na vině i takzvaný syndrom MJTI. Vypadá to jako ADHD častá to nemoc dnešních dětí Černobylu. Jenže není tomu tak. Jedná se o syndrom „majitel je totální idiot“. Takhle citlivý motor je třeba kontrolovat a samozřejmě jezdit s tím na okruh také nebude nejlepší nápad. Nedovedu si představit první a druhé majitele v sakách od BOSSe jak se hrabou v motoru. Pane ministře minutku. Víte, já teď zrovna kontroluji olej ve svém autě. Aby se mi ta věc nezadřela. Živě si představím odpověď ministra. Prosím? A to nemáte BMW? Nebo alespoň Mercedes. Dnes je situace jiná. S-Type je kára umouněnců. Stejně jako soudobá konkurence.

A co uděláme my? No máme na to lidi. Dokonce i já si služeb tohoto dělníka tak cením, že jsem si nedávno přestal přát, aby shořel. Takže z tohoto elaborátu zatím víme, že motor stále vrčí. Proběhla výměna motorového oleje. Pro jistotu, a když se to zadře tak alespoň víme, že měnit včas olej je stejně k ničemu. Olej se odlévá, když se jede akčně a do zatáček. Kdo někdy v pět hodin odpoledne jezdí přes Prahu po slavném produktu socialismu zvaném lidově magistrála. Ten ví, že je to všechno jen ne adrenalinový průjezd zatáčkami za zvuků vytočeného šestiválu. Zdá se, že auto ač k tomuhle stvořeno nebylo, si v poklidném tempu chůze doslova libuje. Vzhledem k tomu že na přední i zadní nápravě jsou poměrně solidní vůle, tak i mě se líbí pomalé tempo. Jen jednou v zápalu nadšení jsem zkusil aktivně projet zatáčku. A hned jsem dostal od čtyřoké “grumpy cat” upozornění, že tady se netrefuje apex ale v lepším případě sloup. Auto se krásně hrnulo celou majestátní váhou někam úplně jinam než by běžný řidič čekal. Já odkojen za volanty stovek stoprocentně spolehlivých vozů dovezených z obdivovaného západu jsem situaci zvládl. Hádám ale, že obyčejný fanoušek luxusních limuzín s odpovídající cenou by situaci vyhodnotil až potom co by se probudil z komatu.

Ne tak strašné to nebylo, situaci zřejmě zachránilo obutí kvalitních pneumatik. A mé super schopnosti. Pojďme dál. Motor jede, vůle jsou, ale to nebrání džegu v pohybu. V interiéru zatím nefunguje pouze několik banalit. Trochu mi vadí občasné zvláštní chování okna u řidiče. Je trochu schizofrenní. Když občas chceš, aby jelo nahoru, udělá opak a po chvíli si to zase rozmyslí a jede. To je ale podle mě znamení že Jaguar má duši. Nebo je to prostě jen znamení, že je to paštika. Na soudy času dosti. Největší hrozba jde ale od středového tunelu. Tady je ten vývod satana. Věc, které by se i Pan VK štítil dotknout. Totiž volič automatu. Nejde o to, že by mi vadilo, že to za mě řadí. Jde o to, jak to řadí! Jak trefně poznamenal kolega s výrazem nejlepšího someliéra ve tváři „dole je to nějaký mrtvý“. Už chápu, proč se při modernizaci tehdy stěhovala do auta převodovka ZF6HP. Jakmile dojde k tomu, že se snažíte docílit něčeho jako rychlá jízda. Občas se pokusíte aktivně předjíždět a tak podobně. Převodovka se stane nejhorší věcí na autě. Jistě že budí emoce! Začnete ji velmi brzy nenávidět. Cukání, záškuby a smrtelná křeč. Přičetli bychom to stáří vozu, stavu, a tak dále. Po konzultaci s odborníkem na tento typ aristokracie mi bylo vysvětleno, že to tak je. Chápete? Prostě to tak je a hlavně i bylo. Údajně se to chovalo stejně, když tenhle stroj měl třeba 30,000 km.

Dveře u řidiče vržou a je nutné vyvinout velkou sílu k tomu je zavřít. Naštěstí já jako reprezentant Kiribati v závodním padání mám sil dost. Klimatizace pokud běží, je funkční, ale do interiéru se vkrádá jakési vrzání. Z toho zase brzy stávají vlasy hrůzou. Ještě že audio funguje. Občas se samo ztlumí. Ale ruce mám zdravé, ne? Dám to znovu nahlas. On vlastně celý interiér děsně vrže. Zřejmě ostrovní kvalita je jinde než ta na kontinentu. Až se skoro divím, že za druhé světové se nevyloďovala Evropská armáda do Anglie ale naopak. Pomohli oni nám, asi Cromwell měl lépe slícovaný interiér. Vše jsou však drobnosti a u levného zboží s tím člověk počítá. No abych nebyl jen negativní. Je na čase taky nějaká ta vzpruha v podobě superlativů. Všechno přejdete, protože si uvědomíte, že sedíte v káře za padesát papoušků. A když ne tak si to pade složíte jako akontaci na nějakou pitomost jako je oktávka. Tím se totiž ochudíte i o mnohé zážitky. Dokonce i v Praze je auto na cestách raritní. Dokonce o dost více raritní než ta autíčko Modrásek alias Mx5. Myslím tu verzi od Disneyho, takže o barvu zase tolik nejde.

Jistou výhodou je možnost zaparkovat kdekoliv. Beze strachu. Bez výčitek. Při nastupování do Jaguáru si ještě rádi do toho fabiaticu vedle bouchnete. Aby viděl Anglickou nonšalanci v praxi. Navíc to má majitel za to, že si parkuje ten svůj povoz z rajchu vedle vaší ikony. Až do nedávna jsem nevěděl kolik pneumatik Pirelli lze naložit do sedanu vyšší stření třídy. Číslo si nechám pro sebe, to je výrobní tajemství. Určitě to bylo víc, než naloží Fiat Fiorino. Další věcí je pocit. Když za doprovodu všech možných pazvuků doskotačíte k něčemu jako je supermarket, přijde divadlo. Obyčejní lidé vidí to nebohé Čínské auto, ti znalejší se pousmějí. A v jejich výrazech cítíte něco jako co to je? (WTF) Proč má ten pán potřebu honit si triko v tom starém autě a nekoupí si raději něco normálního? Něco třeba z Německa! V samotném S-Typu v horším stavu si přijdu trochu nepatřičně. Už jsem to někde psal. Trochu jako zkrachovalý průmyslník, který zůstal jezdit ve svém tehdejším autě. Nebo spisovatel brakových románů, kterému už dlouho nic nepřišlo a všechny prachy prohulí a prochlastá.

Zajímavá historka se udála za asistence vypelichaného kocoura i v centru matičky stověžaté. Nějak mi povolila má jinak skvělá psychika a dal jsem popustit uzdu jakési agresi za volantem. Jaké překvapení když z Anděla jedeš do Vodičkovy půl hodiny! Sakra už je to tu zase. Ze semaforu jsem odjel pod plným plynem a ulici až na stopku na druhém konci jsem prolétl a dal tomu napít. Na stopce ve finiši jistě kolemjdoucí museli uchvátit plné brzdy a trochu to i písklo. Však to znáte. Najednou vidím ve zpětném zrcátku mor silnic. Cyklistu takového toho městského. Chlapisko ve vestě s helmou samá odrazka a vlaječka. Přirazil k mému oknu a důležitě na něj zaťukal. Hned jsem si pomyslel, co sakra chce. Hádka s debilem a ekoteroristou v jednom by v tu danou chvíli mohla vyústit ve fyzické napadení. A to by mohlo vyústit ve zranění a případnou podmínku. A to jak víte, není to pravé, co chcete. Jaguár ne Jaguár že.

Co se nestalo. Stáhnul jsem mu pomalu okno. Chvíle ticha. “Šéfe dobrej, co to je za auto a co v tom máte za motor? To jede jako kráva fakt pecka”. Byl to přítel aut převlečený za vetřelce. Chvíli jsem mlčel a koukal. No tohle se vám s Passatem asi nestane. Další nesporná výhoda je i to, že si v tom prostě uděláte pořádný obývák. Bez výčitek si dáte fastfood a kafe. Pro kuřáky přijde vhod cigárko, s tím že popel prostě padá. Někde padá a je to jedno. Boty od bahna nevadí a tak nějak si vegetíte. Otázka je kdy se to porouchá. Ne jestli se to porouchá, ale kdy to nastane. Do té doby musím říct, že mě to baví více než nová auta. Je to legrace, která nestojí moc peněz, když předem víte, že fatální závada je konec života vozu. O tom že s tím jde velmi slušně blbnout na mokru ani nemluvě. Oproti stejně levné konkurenci bych řekl, že má výhodu i v tom že moc nehnije. Alespoň tenhle pelech je bez ztráty kytičky. Přestože celková kvalita laku je po letech strašná. Moc to nesvítí. To ostatně ale nic z takhle starých aut. Podobné strasti zažívá i naše milenka z Itálie. S tou jsem jel jen jednou. Nicméně taky zatím funguje. Po nějakých pár stovkách kilometrů v městské džungli těžko soudit. Zatím si ale staré almary vedou dobře. Následující týden jedu do Německa a přijde velká zkouška na mezistátní lince. A možná první zkušenost s odtahovou službou. No co v ceně odtahu na pojistku jsou tři noci v hotelu odpovídající kvality a to se počítá.

Komentáře

GanGreen
12. února 2018, 07:21
1

Hned jak jsem zahlidnul novej blog, zacal jsem se priblble usmivat a vydrzelo mi to dokud jsem ho nedocetl...myslim ze tenhle dlouhodobej test me bude hodne bavit!
Tak drzim palce at se to v rajchu neposere, aby jsme si mohli jeste precist par zazitku :-D

Jaguar S-Type, plebejec z West Midlands!

Komentáře

il miglior blog che tipo lo sai

Poslední blogy autora

Nejčtenější blogy autora

Nepřehlédněte

Sledujte také

Kontakt