Beastar a 10 aut která mu nesmí nikdy přes práh.

Už dlouho jsem do digitálního prostoru neuložil své myšlenky kolem aut obecně. Někdy v minulosti jsem psal o práci s auty, ale také o tom jaká auta považuji za nedoceněná. Co bych si koupil a případně i proč. Byla tady levná auta, drahá, krásná i ošklivá. Zážitky ze silnic. Osobně se snažím najít si něco krásného na každém voze. Mnohdy dokážu nalézt a ocenit příjemný detail například i na něčem tak obyčejném jako je dodávka. Možná proto nejsem ani zarytým odpůrcem Německých strojů od koncernu VW. Přestože mě současná produkce nijak významně neoslovuje, své si prostě umím najít. Určitě se shodneme na tom, že auta nejsou jenom o zrychlení z nějaké hodnoty na jinou. Nejsou vlastně ani jen o rychlosti a rychlostech. Přestože se nás o tom automobilky snaží vytrvale přesvědčit, neustálím překonáváním rekordů. A ne opravdu nemyslím jen Nordschleife. Tady máme nejrychlejší SUV a támhle zase elektromobil, nebo Mild hybrid. Věci, které se dříve promítali do propagace a reklamy modelů skrze závodní tratě a měřitelné úspěchy. Ty jsou dnes umělé vytvářené na okruzích případně uzavřených tratích. Skutečně obdivuhodné. Nicméně o tom možná příště.

Auta jsou o přepravě z místa na místo. Osobní svobodě na což mnozí zapomínají v úvahách o autonomních kapslích příštích dekád. Auto, vyjadřuje vkus a mnohdy i přesvědčení majitele. Také to je jistý druh pohyblivého umění. Design, který musí fungovat a zároveň zaujmout. Je to složitý organismus, který není jednoduché sestrojit ani v jednadvacátém století. A taky umí okolí ukázat další atributy například finanční situaci majitele a tak dále. Na webové stránky pro nadšence do aut není asi nutné se v tomto směru více rozepisovat. Dnes se podělím o pár aut, která bych si nikdy nekoupil. Většinou totiž nemají tu pověstnou duši, nebo jsou prostě odporná nějak jinak. Pro pořádek do těchto úvah nezahrnuji auta stará v tomto čase veterány. Případně mladé veterány čekající na svou slávu. Jedná se o vozy, které na status veteránů rozhodně nemají nárok. Jsou to prostě plechovky, ale dostatečně nové na to aby někoho napadlo si takový stroj pořídit. Ne však mě. Předem upozorňuji, že následující řádky jsou velmi subjektivní a vyjadřují jen názor autora. Nezohledňují technickou vyspělost uvedených vozidel ani jejich celkovou kvalitu. Případně oblibu mezi běžnými uživateli. Pořadí je čistě náhodné a případné majitele, čtenáře prosím o shovívavost. Ano Multipla je vážně horší auto než…. Vaše….  

1. DACIA LOGAN/ LOGAN MCV

Ano je to evergreen mnoha podobných osobitých žebříčků a hodnocení. Jistě chápu význam podobného vozu. Dokonce i rozumím lidem, co si tohle auto jdou koupit. Prostě nová kára se zárukou za cenu hodně zajeté oktávie. Dacia sama tuhle věc propaguje jako rodinný sedan za nejlepší cenu. A MCV zase jako ten největší kombík. Nebo tak něco. Opravdu si ale někdo myslí, že takhle má vypadat sedan? A že je charakterní nabízet jako něco extra loketní opěrku a manuální klimatizaci. Jasně je to levné. Jenomže my například žijeme v prostoru, kde se celosvětově řadíme k velmi bohatým lidem. A proto je možné si pravda bez záruky pořídit za svých 200,000 Kč opravdu mnohem praktičtější a zajímavější vozy. O tom jak tyhle auta jezdí, bych se nerad dověděl osobně. Prozatím mi stačilo vyprávění několika šťastných majitelů. A samozřejmě miliony kilometrů najetých spokojenými zákazníky. Nutno podotknout že obchodně se jedná o mistrný tah. Aneb jak prodat techniku z osmdesátých let v novém balení v jiném tisíciletí. Bravo.

2. CHEVROLET SPARK/ MATIZ a dalších několik jmen kterými počastovali tuhle ďáblovu krabici  

Jistě je to městské auto. Nikdo normální by v tom také jinam ani nejezdil. Když pominu předchůdce, jímž je geniální Tico. Kousek, který sem řídil tuším z roku 2002. Ten se rozhodně zapsal na můj seznam nejhorších aut, která jsem skutečně měl tu čest řídit osobně. Hned po bok skvělých vozů jako je Škoda Favorit, nebo Daewoo Leganza. Úplně vynechám jízdní komfort, který atakuje sebevědomě nulu. To je něco mezi tramvají a Velorexem. Mnou řízený vůz mi připadal z pohledu od řidiče jako chaloupka baby Jagy na kolech. Auto se komíhá, absolutně nedrží směr jízdy a pohyby volantem jsou prostě jen orientační. Rádio v rychlosti nad 70 km/h není nutné mít zapnuté. Není slyšet. Předjíždění se mnou zkoušenou motorizací nebylo možné. Nákup a dvě osoby bylo maximum, co tento vůz dokázal odvézt. I tak s problémy a za značného utrpení posádky. Chápu tohle auto jako věc pro lidi, kteří nemají rádi svůj život. Pokud má někdo pocit, že se otírám o malé auto, protože je malé a nevýkonné vyvedu ho z omylu. Lancia Ypsilon, MINI, Fiat 500, nebo třeba Twingo ti všichni dokazují, že to jde udělat jinak. Hlavně lépe. Design u tohoto stroje není nutné řešit, žádný totiž nemá. Je to jako hodnotit krásu třeba u lampy veřejného osvětlení.

3. ŠKODA KODIAQ (především RS)

Jistě jak jsem psal v úvodu. Se škodovkami nemám problém. Jestli je jedna, kterou bych si nikdy nepořídil tak je to Kodiaq. Všemi nedávno očekávaná novinka. Grandiozní SUV od etablovaného výrobce. Naprosto hloupý hype kolem celého auta. Vyvedený do extrému takzvaným rekordem na Nordschleife s famózní závodnicí za volantem. Za mě odporný design. Zejména z boku je to auto prostě velmi nevzhledné. Pokud jedu za ním v provozu vidím jak je to neskutečně naroubované na podvozek tak, že snad ani BMW X6 tomu nemůže konkurovat. Čím větší kola tím horší pocit z toho auta mám. Jízdně se jedná o naprostý průměr kdy ani verze RS tuhle ligu průměrných nezachrání. Jistě se jedná o relativně prostorný a v sedmimístné variantě praktický vůz. Pokud máte velkou rodinu a často jezdíte na výlety, umím tohle pochopit. Bohužel za volantem tohoto vehiklu sedí spíše často životem protřelí starší pánové. Kde se velikost jejich bříška rovná přesně velikosti jejich ega. A po bok takových lidí bych se řadit jistě nechtěl. Za to auto samozřejmě nemůže. Celkové pojetí Kodiaqu mi prostě absolutně neučarovalo. A už jste ho také potkali v korporátní bílé v nejzákladnějším provedení na malých kolech? To je teprve pohled.

4. PORSCHE CAYENNE (955)

Jako nové tohle auto mohlo mít řekněme nějaký punc výjimečnosti. Trochu to bylo o statutu někoho, kdo si sice mohl koupit bratrského Touarega, ale nemusel. Navíc šlo o počin od Porsche vskutku přelomový. Tudíž se natěšení zákazníci jen hrnuli. A samozřejmě také zákaznice chtivé sexy SUV, které je vlastně crossover, ale nalijme si čistého vína je to úplně jedno. Pár let po nástupu těchto krabic na pole autobazarů se ukazuje jednak spřízněnost tohoto vozu s tehdejším Touaregem. Oba vozy jsou stejně nespolehlivé a jejich servis je skoro úměrně stejně stupidní, otravný a nekonečný. Ceny určuje trh a tohle Porsche je vlastně nejlevnější cesta k Porsche to táhne za jeho volant jistou skupinu lidí. Do které prostě jako normální občan bez vazeb na Uzbeckou mafii prostě patřit nechcete. Designově to nebyl zázrak tehdy, a co naplat žádná sláva to není ani teď. Cayenne první generace bohužel časem nedozrál. Vzhledem k tomu jak se nám svět vyvíjí, stojí za zmínku snad jen motory. Pokud člověk uživí V8 verze Turbo s pěti sty koňmi určitě není k zahození. Pokud člověku nevadí ten servis a ta spotřeba a to, že je to auto prostě krám. A že budete za kolotočáře a chlápka bez špetky vkusu. Normálně se na Porsche balí holky. Tohle Porsche chtějí ale primárně řídit holky. A to teda ještě jen druh “Deniska“.

5. MAZDA MX-5 (ND)

Tak a je to tady. Útok na místní modlu. Dopředu píši, že mrkací Miata se mi líbí. Jako pravý nemiaťák mám rád i MX-5 NC. Poslední generaci jsem na chuť prostě nepřišel. Jel jsem v ní a posadil se za volant. Jistě mám rád úplně jiný typ aut, než lehká a malá řekněme obratná auta. Design této generace mě neuchvacuje a mám problém si najít i ten pověstný fajn detail. Stejně tak jsem se prostě za volantem tohoto auta vůbec nenašel. Není to špatné, ale nepřišlo mi to ani zábavné. Auto mi přišlo zvláštním způsobem nepohodlné. Jak známo nejsem žádný řidičský purista. Nicméně i tak. Abych jen neplival jed. Líbilo se mi audio BOSE. Líbil se mi interiér a řazení. Motor (G132) mě nepřesvědčil a jediné co na něm dokážu ocenit je to, že se vejde do nejnovější  EUROnormy. Prostě bych si asi uměl představit svých 700,000 Kč někde úplně jinde. Osobně mám pocit, že tohle auto hodně lidí chválí, protože se to nějak očekává. A jak někde naprosto epicky napsal zdejší čtenář “Knightrider“. Naprosto nechápu zdejší fascinaci malými mrdkami. Musím tak trochu souhlasit. Bohužel i v souvislosti s tímhle roadsterem.

6. MASERATI 3200GT

Tohle auto je tady tak trochu navíc. Protože já už ho jednou vlastnil. Dodnes zůstalo u nás v rodině jako naprosto neježděný hobby car. Užil jsem si s tímto vozem něco málo radosti. A neskonale mnoho starostí. Hádáte správně. Je to nespolehlivý kepl. Kde si užíváte jen dni, kdy zrovna vše funguje. Opravdu skvělé, že zadní světla připomínají bumerang. Dnes už jde spíše o sběratelské auto, než o vůz pro běžné použití. A jako takové může dělat radost. Designem jistě zaujme. Jízdní zážitky s nějakými 370 koňmi a temperamentem také nejsou zlé. Vše ostatní je neskutečná bída. Určitě bych si tohle auto znovu nepořídil. A na dlouhou dobu mi pokazilo i přístup ke značce Maserati jako takové. Z čehož mě nakonec úplně vyléčil až nejmenovaný naftový sedan, který bych naopak každému doporučil.   

7. HYUNDAI i30 (FD, ale asi i další generace)

První generace Korejského rodinného interceptoru. Zejména kombi oslní krásou asi jako Andská březí Lama. Odporný exteriér bez špetky nápadu doplňuje snad ještě tristnější interiér. Ten po letech ukáže i (ne)kvalitu použitých materiálů. Pestrá nabídka motorů korunuje zbytek. Diesel CRDi, který snad ve všech výkonnostních verzích jede stejně špatně. A naprosto bezpohlavní benzínové agregáty. Ne příliš výhodný servis u ojetin a jen velmi průměrná spolehlivost. To vše říká, neee prosím nech mě v bazaru někomu třeba hmm z Moravy? Marně hledám proč si tohle auto koupit. Dnes snad jen cena. A tehdy? Možná cena. A skvělá reklama kdy přece soused z Boleslavi zbledne závistí. Ovšem souboj po letech vyznívá právě ve prospěch toho souseda, který se při pohledu na třícu akorát tak směje. Spravedlivě musím dodat, že další generace se v hodně směrech zlepšila a poslední už s touto atrapou auta nemá nic společného.

8. HONDA CITY (4. Generace)

Obecně mi přijde nechutné cokoliv jako malý sedan. Sedan vytvořený z hatchbacku něco jako třeba Thalia, nebo Fabia první generace. Mám rád sedany respektive ta velká auta s výrazným kufrem. Mezi taková auta ale CITY rozhodně nepatří. Design tohohle auta je odpudivý. Vypadá jako pagoda na kriplkáře. Kola nejsou v každém rohu, ale spíše pod autem. Kufr je na celý stroj podivně naroubovaný. A vůbec vždyť i zepředu to vypadá jako tramvaj kdesi v Balústánu. V roce 2005 prodělalo tohle auto facelift který ale skoro nic nezměnil. Pořád to zůstalo celé hnusné. Zaměření modelu City na trhy kde tahle auta vítají, prostě nepřekvapí. U nás případně v prostoru Evropy pohled na tuhle věc v provozu vždy spolehlivě pobaví. Většinou je těch pár kousků řízeno lidmi v důchodu, kteří kdysi nenašli odvahu koupit si něco jako Jimnyho, nebo Tivoli. Spolehlivou konkurenci hledejme zejména v Renaultu Thalia. Za mě prostě ne. To raději lítačku (díky Krndo, že si tu hloupou „oupn kárd“ udělala nanovo)    

9. BMW 3er, 5er GT 

BMW auta pro řidiče. Slyšíme to léta. Mnozí jsme to zkusili a mnozí si to užíváme dodnes a denně. Jistě řídit takové BMW je super. A potom přijdou se všemi těmi X a GT. Jako člověk, který vozy kategorie suv rozhodně striktně neodmítá, ještě pochopím X6. Nad auty označenými vzletným slovním spojením Gran Turismo se mi tu a tam chce zvracet. Jestli je trojka jen ošklivá tak nahrbený mamut v podobě pětky je k popukání hnusné auto. Co naplat, že je to praktické a tak dále když to úplně zabíjí to, co BMW umí nejlépe. Styl, pozérství a řidičsky zajímavá auta v jednom. O tom to má být ne o tom, že si do toho naložím 3 pytle hnojiva a nákup z Lidlu pohodlně. Obyčejná trojka, je pravověrné BMW tenhle levoboček, to je něco odporného. Na slávu těchto modelů v mém úhlu pohledu navazuje současná dvojka, která ve všem negativním vyloženě exceluje. Takže to vlastně s těmi GT bavoráky zase taková hrůza není. Každopádně za mě. Jasné NE do velkého finále bohužel nepostupuješ. Jak by řekl Jaro Slávik s výrazem tváře jako pro funus.

10. AUDI A2 

Audi A2 dnešní optikou dává možná docela smysl. Bohužel dnešní optika mě taky děsí stejně jako tenhle pokus o malé a pokrokové auto. V roce 1999 ještě nejezdila po světě jistá Gréta ba ani o ekologii nebylo toliko slyšet. Přesto si v AUDI (spíš u VW) mysleli, že svět čeká na malé úsporné a naprosto nesmyslně předražené auto s mnoha převratnými (nefungujícími) řešeními. A tak tento výplodek bez jakéhokoliv výrazu a smyslu začal vyrážet do světa z Neckarsulmu. Pod kapotou je to bída z nouzí společně po noční směně v lomu a decáku plachetnice. Malá naprosto idiotská TDi. Tiptronic v kombinaci s těmito motory a tragická servisní náročnost. Designově se na platformě čtvrtého VW Polo také nepodařilo nic moc vykouzlit. A tak se v mých očích jedná pro AUDI spíše o pořádný propadák a určitě bych si pro tuhle nakopnutou krabici od bot nešel.

Uznávám, že pár dalších aut do tohoto seznamu bych našel. To by se ale jednalo o nekonečné čtení. Navíc chápu, že každý máme jiné potřeby a vkus. A jak nakonec všichni víme. Nejrychlejší auto je služební. A nejlepší offroad zrovna tak. Jenom Thalii nechceš ani jako služební.