Vítězství marketingu nad realitou

Přeborníkem v uvádění naprosto šílených a na první pohled bezúčelných (avšak bezpochyby originálních) prvků do výroby je zcela nepochybně Tesla. O jejích supersložitých dveřích, které se po letech vývoje a instalaci nepřeberného množství senzorů a motorků podařilo vyladit natolik, že jsou už jen o trochu horší, než konvenční dveře s dvojicí konvenčních pantů, jsme se ale už bavili několikrát, pojďme se proto smát zas někomu jinému.

Případů, kdy se kreativci v horních patrech automobilového vývoje trochu utrhli ze řetězu a nechali vyrábět něco, co čistě objektivně vzato nedává moc smysl, najdeme v historii daleko více. Nelze ale říci, že tyto kreace jsou výsledkem nechopnosti vývojářů, designérů či konstruktérů. Automobilový trh je zkrátka stále tak trochu záhadou. Některá auta mohou na papíře vypadat jako naprosto dokonalé řešení a zákazníci přesto sáhnou ke konkurenci, přestože tam vůz mnohé jejich požadavky vůbec neplní.

Takto například zcela zapadl Fiat Croma, přestože kombinuje prostor rodinného MPV s jízdním projevem klasického kombíku. Nebo třeba takový Mercedes-Benz třídy R - i bohatí lidé přece mají děti a občas potřebují prostorný vůz. Jenže MPV není to, kvůli čemu se chodí pro auta k dealerům Mercedesu, ani tento jinak povedený velký vůz se proto nesetkal s úspěchem. Najdeme ale lepší příklady.

Lincoln Blackwood

Jedním z dokonalých příkladů je Lincoln Blackwood. Pro nás Evropany je to možná trochu nepochopitelné, ale ještě před masivním nástupem SUV ovládaly silnice ve Spojených státech dva typy automobilů – velké sedany a pickupy. Ostatně kdybyste se mě v té době zeptali, jaký typ auta se nikdy nepřestane vyrábět, odpověděl bych vám bez váhání, že právě fullsize sedan. Všechny taxíky, všechna služební auta, policejní vozy, auta z půjčoven – všechno to byly v Americe velké sedany a nedokázal jsem si vůbec představit, že by je bylo lze něčím nahradit. 

A tak zatímco pro mé středoevropské chápání zcela nesmyslný pickup je stále nejprodávanějším osobním autem USA, fullsize sedany jsou pryč. Na konci devadesátých let však ještě byly stále v kurzu a Lincoln přišel s na první pohled geniálním plánem zkombinovat velký sedan i pickup v jeden stroj. Nové auto s karoserií pickup nabízelo uvnitř všechno, co i velké luxusní americké sedany. Bakelitová kůže v kombinaci s bakelitovým dřevem doplněná správně probarveným bakelitovým bakelitem, všechno přesně tak, jak to měli Američané rádi. 

Korba dostala kryt a dokonce i koberec, takže už se tu konečně daly převážet normální věci, které lidé ve svých osobních autech běžně vozí. Okolo korby Lincoln nalepil ještě nějaké to falešné dřevo, to se místním taky vždycky líbilo, to by v tom byl čert, aby se takový koráb silnic neprodával po milionech!

Neprodával se. Neprodával se vůbec. Sesterský Lincoln Navigator byl trefou do černého a odstartoval vlnu velkých SUV, bez které by věci jako Cadillac Escalade, Mercedes-Benz GLS či Audi Q7 nikdy nevznikly, ale Blackwood upadl v zapomnění prakticky okamžitě. Zákazníci zvyklí na klasický sedan netoužili po pickupu a naopak majitelé pickupů si nedokázali představit, jak se obejdou bez klasické plechové korby a užititkového já. Blackwood se udržel ve výrobě pouhých 15 měsíců a vyrobeno bylo jen něco přes tři tisíce kusů.

Škoda Felicia Fun

I druhý vůz z mého dnešního seznamu je pickup. Nějaké rozdíly tu však přecijen najdeme, náš domácí pickup byl o něco menší a takový lidovější. 

Základ Felicie Fun, tedy Škoda Pickup, přitom byla marketingově povedeným počinnem. Škodovce se podařilo přesvědčit zákazníky, že Felicia i její užitková verze jsou vlastně úplně novými modely postavenými již dle moderních ‘západních’ standardů. Na Favoritu, ze kterého Felicia vycházela, vyměnili prakticky všechny karosářské panely a novinka byla na světě. 

I užitkové provedení Pickup mělo úspěch, dokonce se na některých trzích dalo zakoupit přímo pod značkou Volkswagen, natolik si přepracováním původní konstrukce byli autoři jistí. Jenže potom to v Boleslavi začali na můj vkus už trochu přehánět. Nechme stranou absurdní okruhový seriál, kdy proti sobě nastupovaly Pickupy v závodní úpravě, a zaměřme se rovnou na ten největší nesmysl, tedy Felicii Fun. 

Škoda zde připravila žlutý pickup v té nejvíc cool plážové verzi. Měla to být taková ukázka toho, že i Škoda se umí odvázat. I když pominu fakt, že u nás nemáme pláže, na které by se dalo vjet takovým vozem, nebo že zadní sedadla byla zcela nepoužitelná i v případech, kdy na ně zrovna nepršelo, stále nám tu tak nějak uniká smysl tohoto vozidla. Plážoví frajeři, mladí a nespoutaní, si prostě nekupují Škodu Pickup. Ani když je barevná. 

Felicia Fun se tak častěji objevovala v rukou řemeslníků, kteří si ji opatřili nějakou tou nástavbou a používali ji jako normální pracovní nástroj, jen snad trochu zajímavější. Dnes se situace mění, pamětníci na půdách našli dobové reklamy a katalogy a shánějí, co z Felicií Fun zbylo. Konečně se taky tyto vozy dostávají v létě do kempů, kam nevozí pytle cementu, ale nadšené výletníky, kteří tu prožívají na srazech příjemné chvíle volna. Jen si na tuto příležitost musely Felicie Fun počkat celé dvě dekády.

Ford Escort RS Cosworth

Teď si asi říkáte, že jsem se už úplně pomátl. Escort RS Cosworth je jedním z legendárních modelů značky s modrým oválem, to auto bylo skvělé a dodnes skvělé zůstává. A máte jistě pravdu, tento závodní speciál v civilní verzi je skutečně vnikající auto. Avšak nebýt marketingu, mohl být možná ještě o něco lepší.

Původní zadání bylo jasné – konstruktéři měli postavit auto pro soutěže rally. Za technický základ posloužil Ford Sierra, novinka ale měla přijít s kompaktnější novou karoserií. Teoreticky mohl tedy Ford postavit to auto jakékoli. Pamatujete na ty krásné závoďáky, jako byla třeba Lancia Stratos? Představa, že by tím utrpěly prodeje, protože by takový vůz nepomohl s transportem ledničky, je naprosto lichá, tahle bestie nikdy nebyla obyčejným rodinným hatchbackem s trochou výkonu navíc.

Jenže marketingoví odborníci chtěli podpořit prodeje obyčejných rodinných Escortů a tak přestože po technické stránce tento vůz vlastně ani Escort nebyl, musel jako Escort vypadat. Já netvrdím, že se dílo nepodařilo, na druhou stranu si pořád říkám – jak by to asi dopadlo, kdyby designéři dostali volnou ruku?

Je ale fér dodat, že tento postup je v automobilové branži normální. Vrcholové modely jsou často jako samostatné projekty dokonce ztrátové a jediné, co je jejich smyslem, je propagace těch obyčejnějších, leč mnohem více prodávaných verzí. Ostatně i Toyota nám na tento týden půjčila malý sportovní automobil s pohonem všech kol s unikátní třídveřovou karoserií, který mohl vypadat jakkoli, protože počet sdílených dílů je minimální – přesto ale vypadá jako Yaris. 

Citroën Pluriel

Toto je podobný příběh, jako v případě Felicie Fun. Citroën Pluriel vypadá dobře na plakátech a v marketingových brožurách, kde nikdy neprší a mladí lidé tu mají stále skvělou náladu. Ze srážky s realitou si ale tento vůz pět hvězd rozhodně neodnesl. 

Skutečný svět je totiž mnohem více ponuré místo. Někdy je tu zima, někdy prší, občas je potřeba zajet i jinam, než na pláž. Mladí krásní lidé z plakátů přišli v okamžiku, kdy opustili ateliér reklamní agentury, o svou bezstarostnost, o svou nespoutanost a především – o touhu vlastnit Pluriel.

Citroën totiž navrhl tento dnes bychom řekli crossover jako takovou velkou stavebnici. Mohli jste si z něj postavit všechno od obyčejného hatchbacku přes kabriolet až po pickup, jakousi volnočasovou obdobu Felicie Fun. Lidé na plakátech neřeší, kam dáte ten zbytek stavebnice, jako jsou velké střešní oblouky. Lidé na plakátech nespěchají, lidi na plakátech nic nepřekvapí. A ti opravdoví lidé? Ti si nekupují Citroën Pluriel.

Volkswagen Phaeton

Volkswagen Phaeton je trochu jiný příběh. Vznikl v dobách, kdy se německý automobilový gigant potýkal s takovým úspěchem, jaký nemá ve světě aut obdoby. Všechno se dařilo. Každá modelová řada zaznamenala okamžitě úspěch, firma rostla raketovým tempem a soutěžila o absolutní prvenství v globálním měřítku, nová auta byla stále lepší. Zkrátka Volkswagen byl na skutečném vrcholu. 

Vedení společnosti však úspěch natolik stoupl do hlavy, až začalo sílu značky VW přeceňovat. Vznikaly studie supersportů a potom vznikl Phaeton. Volkswagen Phaeton byla limuzína, velký sedan namířený přímo proti Mercedesu třídy S či BMW řady 7. A výrobce neponechal nic náhodě, technika byla jedním slovem fascinující, byla tu bezprůvanová klimatizace, skvělé odhlučnění, špičkové zpracování a královský agregát, tedy sametový motor W12. Dokonce se Phaeton vyráběl i v té správné prosklené továrně s krásnou dřevěnou podlahou. Zkrátka všechno bylo perfektní. Všechno, kromě prodejů.

Stejně, jako nikdo nechtěl MPV od Mercedesu, nikdo se ani nehrnul pořídit sobě limuzínu od Volkswagenu. To se prostě nehodí. Byl to první náznak věcí, které následovaly a které donutily Volkswagen vrátit se zpět nohama na zem. Phaeton přitom vážně nebylo špatné auto, jen svět, pro který byl vymyšlen, neexistoval.

To je můj výčet aut, do jejichž vzniku promluvilo marketingové oddělení asi víc, než bylo zdrávo. Napadá vás nějaké další? Napište nám do komentářů!