STK po novém na vlastní kůži |

Je krásná květnová neděle a já zvažuji, co s volným odpolednem. Netrvalo dlouho a padlo rozhodnutí, nechat novinářské auto tentokrát na pokoji a vyrazit na výlet oslňovat okolí jen lehce zašlou září mého patnáctiletého BMW. Za chvíli již brázdím ulice města, okna dole, v hlavě očekávání okresních silnic přede mnou. Jen mimochodem míjím hlídku policie, která zrovna cosi řeší s nějakým nešťastníkem. V hlavě mi proběhl rychlý myšlenkový pochod na téma, co asi tak schází mému za poslední dva roky téměř nejetému vozu k legislativní dokonalosti. Lékárnička bude dost možná postaršího data a vsadím se, že ani ta originální pod sedadlem spolujezdce, která možná ještě nese nápis „feldapotheke wehrmacht“, by neobměkčila srdce strážců zákona. A potom mi na mysli vytanula otázka…

…nekončí mi náhodou teď někdy technická?

A vskutku, na červeném kolečku na zadní SPZ, doplněném postaru ještě zeleným kolečkem emisí, jsem měl proraženy číslice 4 a 16. Ok, výlet se odkládá, je čas vrhnout se místo něj do víru byrokracie.Nadcházející středu hodinu po poledni stepuji před blízkou stanicí STK (říkejme jí třeba místo A), horlivý a lehce vyděšený ze změn, které vešly v platnost začátkem letošního roku a které slibují tvrdší průběh.

„Máme nával, neuděláme vám emise, udělejte si je v místě B a pak přijďte zpátky,“ dozvídám se od velmi připonasraného a velmi přímého pracovníka na recepci. Dobrá tedy, není nač se vztekat, pojedu do místa B, udělám emise a vrátím se zpět pro vytouženou technickou.

Administrativa spolu s čekáním zabrala na emisích půl hodiny, než technik konečně dorazil k mému povozu a jal se mu cpát sondu do výfuku. „Jéééé, to je 2001, to je super, nemusím dělat diagnostiku!“ jásá technik. To je mimochodem jedna z novinek letošního roku. Pokud je vaše auto novějšího data než 2002, případně starší a vybaveno OBDII (což moje auto je, ale stejně o něj technik nejevil zájem), připravte se, že bude napíchnuto, a pokud se objeví závada, máte smolíka. Technik může zkusit závadu vymazat, ale pokud se během měření objeví znovu, máte to na 30 dní a hodně štěstí. Emise bych tedy měl, naměřené hodnoty jsou nějak legračně nízké, ale co už. Buď se z mého auta stal hybrid, nebo sonda strčená jen do jedné ze dvou koncovek nefunguje zcela optimálně. Jsou dvě hodiny odpoledne.

Vracím se opět na STK v místě A, kde zjišťuji, že zácpa se zde netvoří jen na emisích. Recepční je stále příjemný jako kámen v botě a oznamuje mi, že moje projížďka kontrolou nebude úplně hned. Jednou z fíčur STK po novém roce je totiž i ten fakt, že každé auto musí strávit „na dílně“ minimálně půl hodiny. Stihlo by se toho ještě mnohem víc, bohužel prostoje jsou zde v rámci byrokracie nutné.

Ještě jsem to vychytal vcelku dobře, mám čas jen asi hodinu. Prakticky kdokoliv další je ode dveří vracen zase pryč s tím, že má zkusit štěstí zítra nebo pozítří nebo příští týden, nebo třeba taky nikdy. „A jak to jako dělají lidi, co přes den normálně pracují?“ ptá se vyháněná paní. Recepční krčí rameny „Někde to taky dělají tak, že příjem zakázek na daný den končí v devět ráno. Víc toho nestihnou.“ Dobré vědět.

Hodina čtení konkurenčních magazínů o autech uplynula a já vjíždím do vrat dílny, kde bude můj vůz prověřen. Technik v první řadě bere do ruky foťák a pořizuje dokumentaci. Jedna fotečka zezadu z boku, jedna zepředu z boku, jedna pro počítadlo kilometrů, vyražené VIN číslo a taky výrobní štítek v motorovém prostoru. Kolem auta i pod ním si technik počíná rychle a profesionálně, ovšem je vidět, že pouze tak rychle, jak mu legislativa umožňuje. Musí tu se mnou koneckonců setrvat ještě pár desítek minut, ačkoliv reálně to potřeba není.

Po chvilce jsem zavolán pod auto, kde mi je vymáchán čumák v drobné vůli kulového čepu spodního ramene. Typická bolest hliníkových ramen u E46 zastihla i mě a stálo mě hodně diplomacie, abych dostal technickou na dva roky a nikoliv na 30 zkušebních dnů. „Co já z toho mám, když se pod to podepíšu?“ hořekuje technik. „Policajti to můžou kdykoliv odstavit, hodit na STK a já jsem bez práce. A bude hůř!“ A vskutku. Nejen majitelé a provozovatelé aut, ale i technici STK jsou pod velkým tlakem. Občas mi z jeho slov připadá, jako by přímo ručil za mě i moje auto. To působí trochu pitomě, zejména vzhledem k tomu, že nikdo neví, jestli do další technické najedu 5 nebo 50 tisíc kilometrů.

Takže hurá, technická by byla a já odjíždím sice s drobnou úlevou, leč rozladěn. Celé to trvalo bezmála tři hodiny a je mi naprosto jasné, že kdyby soudobá legislativa nevyžadovala po STK zbytečné průtahy, mohlo to být výrazně rychlejší a stanice mohla za otevírací hodiny stihnout výrazně více zákazníků. Rozsah technické jako takové vzrostl jen o focení a o nutnost napíchnutí diagnostiky v rámci emisí. Na podvozku, gumách a dalších komponentech se nic nového nekontroluje. Jen jsou technici o hodně vyděšenější, než byli dosud. Zodpovědnost na ně kladená je totiž místy až přehnaná.

Zbývá otázka, jestli je to celé vůbec správně. Je to hrozný opruz, časový průtah a já osobně jsem proti regulacím obecně, ovšem historie bohužel ukázala, že lidem se nedá moc věřit. V dobách, kdy šla „přes kámoše“ udělat STK zcela bez přítomnosti auta, šlo ji provést i u naprostého vraku „Dyť von s tim Fanda stejně moc nejezdí“. A tohle nyní nejde. Takže nová technická je sice pruda, ale je to pruda způsobená jedinci provozujícími pekáče v havarijním stavu. Je jenom nefér, že jsme kvůli nim biti všichni stejně…

Vavrisův dodatek: A to já bych tak smířlivý nebyl… Myšlenka byla možná vznešená, leč provedení typicky české. A nenacházím sprostých slov, abych dostatečně popsal současnou situaci. Na drtivé většině STK se tvoří nekonečné fronty. I hloupá evidenční kontrola může zabrat několik hodin. Plná prohlídka spojená s napichováním vozidla na diagnostiku při měření emisí znamená rovnou vzít si na daný den dovolenou. A to všechno kvůli povinné regulaci – každé auto musí být na place 30 minut, čímž vznikají neopodstatněné a zcela zbytečné prostoje. Kdo tohle vymyslel? Mám chuť někoho zapálit… Navíc, masáž techniků a bububu ze strany státních institucí bylo zřejmě obzvláště výživné, protože na většině stanic se technici chovají až úzkostlivě vystrašeně a vyhazují za věci odporující zdravému rozumu. O strastech majitelů amerik si přečtěte v komentářích. Další špeky? Jakákoliv neoriginální úprava může být problém – nemá-li na sobě díl všemocné “éčko”, může být zdrojem problémů. Ano, tušíte správně, pokud si dáte na auto lepší podvozek, trošku charismatičtější koncový tlumič nebo nějaký ten visuální prvek navíc, technik na nich bude ono písmeno hledat marně a to je pro nebohého jedince snímaného kamerou a dávajícího svůj podpis na kladně vyřízené STK všanc inspekčním orgánům či namátkovým kontrolám automobilu PČR, občas nepřijatelným rizikem. Totálním paradoxem, o kterém jsem se doslechl nedávno, jsou pancéřové brzdové hadičky. Podle technika STK na autě neměly co dělat – až poté, co se funkční komponenty nahradily původními zpuchřelými gumovými hadičkami, dostalo auto šestiúhelníček na značku – protože takhle to má být správně a kázeň musí být. Stručně? Trvá to celý den, za to si zaplatíme dvakrát víc (není se co divit, povinnou délkou se snížila průchodnost a tím i celkový zisk z jedince). A to se přece vyplatí. Je hezké, že Franta s prorezlým Favoritem už to bude mít těžší, stejně jako Pepa, který na otuněném Golfu má kola z Hummera, plazí se po zemi a z výfuku mu létají brikety, ale bohužel to zároveň semlelo spoustu aut v technicky dobrém stavu, na kterých jen není vše jako z továrny. Narozdíl od Dominika si myslím, že nová STK je především další motivací ke konzumnímu způsobu – kup si nové auto a za čtyři roky jej vyhoď… A hlavně, že normálnímu člověku děsně komplikuje život. A v konečném důsledku bude korupce ještě rozsáhlejší, než byla… Technická s Miatou mě čeká co nevidět, obávám se, že to nebudu mít tak jednoduché, jako Dominik.

Komentáře