Škoda Superb 2.0 TSI: Vlajková loď na český způsob

Škoda Superb se před třiadvaceti lety stala, možná až nečekaně, úspěšnou vlajkovou lodí tuzemské automobilky. Tehdy to byl takový trochu nesmělý pokus, který se však rychle etabloval mezi zavedenou konkurenci. Dnes je to jeden z posledních klasických zástupců střední třídy vůbec. Dost možná je to poslední velká škodovka, kterou si budete moct pořídit jen výhradně se spalovacími motory. Za těch více než dvacet let se nám tu vystřídaly celé čtyři generace tohoto modelu. A každá byla překvapivě jiná. Zatímco první generace, klasický tříprostorový sedan, dávala celkem jasně najevo svou koncernovou příbuznost, druhá generace, která byla jakýmsi hybridem mezi sedanem a liftbackem, díky unikátní systému Twin door, svým pojetím byla dost originální. A ukázala se také poprvé v kombi verzi. Třetí Superb už byl plnohodnotným liftbackem a především opravdu velmi povedeným vozem se vším všudy. Kam se zařadí nová generace číslo 4? To jsme zjišťovali v redakčním testu.

Co se vnějšího designu týče, nečekejte žádnou velkou revoluci. Jasně na první dobrou poznáte, že se jedná o Škodu, a patrně dokážete hned zařadit i model vozu. Čtyřkový Superb staví na základech svého předchůdce, ale v detailech se liší. A jsou to přesně detaily, které dělají největší rozdíl. Tam kde trojkový Superb byl v mých očích originálním a opravdu pěkným autem, tam čtyřkový hraje především na jistotu a možná až příliš opatrný konzervatismus. Ne, že by se mi novinka nelíbila, tak bych to určitě neřekl. Chybí mi tu však jistá svébytnost a zdravé sebevědomí. Nejlépe je to vidět na přídi a na zádi. Vpředu mi schází dravější výraz předchůdce. Vzadu mi zase úplně nesedí zmenšení zadních svítilen a s tím spojený nárůst optické těžkosti zádě. Jsou to opravdu jen detaily, ale dělají hodně. Nový Superb vážně není ošklivé auto. Je to typický velký liftback se vším všudy. V přímém srovnání s předchůdcem mu však trochu schází osobitost.

Uvnitř se těch změn odehrálo mnohem více. Tady se zcela překopala celá architektura palubní desky. A musím říct, že zde jsem opravdu spokojen. Líbí se mi žebrování, táhnoucí se po celé šířce palubní desky. Líbí se mi programovatelné ovladače smart dials, které si můžete donastavit podle svého a jsou opravdu intuitivní. Líbí se mi kvalitní zpracování bez výhrad. Dokonce i ten centrální displej infotainmentu je fajn a opravdu funguje (těch pár záseků při zapnutém Carplay necháme stranou). Tady škodovka odvedla kus práce a dojem z interiéru povýšila na další level. Zachována samozřejmě zůstala velmi nadstandardní prostornost i chytré prvky, jako odpadkový koš, držák na multimédia, taška s dekou a spousta jiných užitečných drobností. Tohle škodovka vážně umí. Přesto si však neodpustím jeden rýpanec. Ten, kdo je zodpovědný za zakomponování hranatého přístrojového štítu, do kulaté kapičky, by zasloužil za uši. Celý týden jsem přemýšlel, jestli tam nejsou skutečné analogové budíky, které někdo na poslední chvíli přelepil displejem.

Pod kapotou testovaného kusu se nacházela nejsilnější pohonná jednotka, kterou si v Superbu aktuálně můžete dopřát. Přeplňovaný zážehový dvoulitr o výkonu 265 koní. Je to velmi důstojná motorizace, která nemá s velkým autem příliš práce a poskytuje mu nadstandardní dynamiku. Velmi chválím akustický komfort, kdy k vám od motoru nedoléhá žádný nežádoucí hluk. Tak by to v cestovní limuzíně mělo být. Je to takový klidný a tichý silák. Zároveň umí být i úspornou jednotkou, když se trochu snažíte. Můžete jezdit i za šest litrů, pokud hladíme pravý pedál pírkem.  Já se pohyboval okolo číslovky 10, ale může za to velký podíl podíl městských cest a rychlých přesunů po dálnici. Dlouhodobých 9 bude asi pro většinu lidí odpovídající číslo. Potud tedy dobré. Přesto si však neodpustím další malé srovnání s předchůdcem. Ten byl totiž ve své nejsilnější variantě pocitově mnohem dravější, překypoval energií a nadšením do života. To aktuální novince trochu chybí. Je tady až příliš vidět ekologické nastavení tak, aby lépe vyhovoval emisním normám. Jasně, když pošlete plynový pedál na podlahu, tak ukáže své svaly. Ale při běžné jízdě máte pocit, že jej musíte přemlouvat k nějaké té akci a trochu svých 265 koní schovává. Tady pomůže přestavení do sportovního režimu, což obvykle jinde moc nedělám. Pak motor ožije víc. Také spojení s dvouspojkovou převodovkou není zcela hladké. Ta se snaží držet stále co nejnižší otáčky, občas je to však trochu na sílu a zbytečně potenciál motoru krotí. To má pak za následek, že ne vždy ví, co zařadit a místy si umí nepěkně cuknout.

Podvozkově nový Superb asi ničím nepřekvapí. Primárně je zaměřený na komfort, což je logické. Adaptivní podvozek umí opravdu hezky pohoupat na nejměkčí stupeň, což je fajn a k naturelu auta se to opravdu hodí. Šířka nastavení DCC je opravdu velká, takže jej můžete přitvrdit opravdu hodně a je to znát. Nic zvláštního vám to však při jízdě nepřinese, kromě zvýšeného drncání. Hádám, že ideální bude se pohybovat v první polovině nastavovací lišty, dál už to nemá příliš význam. Navzdory tomu, že je to především komfortní auto, za to Superb umí i vzít, když je potřeba. Není to žádný sporťák, ale pomalý není ani na okreskách, když se budete trochu snažit. Podvozek i řízení vám do rukou přenáší pocit jistoty, takže ve výsledku se s tím jezdí velmi příjemně. Problém nastává však při přejezdu ostřejší příčné nerovnosti, kterou Superb oznámí poměrně hlasitým bouchnutím od zadní nápravy, což výsledný dojem trochu kazí. Ne, že by auto někam odskočilo, to ne, stopu drží dobře. Ale je to slyšet a není to pěkné. A nepomůže ani nastavení do nejměkčího nastavení. Nicméně tohle dělal při náběhu výroby i předchůdce a později se to povedlo vyřešit, takže očekávám podobný vývoj.

Verdikt

Nový Superb je jedním z posledních tradičních zástupců, kdysi oblíbené, střední třídy. A rozhodně se nemá zač stydět. V globálu je to velmi povedené auto, o které bude oprávněný zájem. Až se vyřeší drobné chybičky, bude velmi složité na něm něco kritizovat. Je to také velmi pravděpodobně poslední, čistě spalovací Superb, který si budete moct pořídit. Základ vozu je natolik povedený, že klidně může, za pomoci nějakých faceliftů, vydržet na trhu třeba deset let. Je to další potvrzení, že rodinná auta škodovka prostě umí a určitě počítejte s tím, že jej budete na cestách potkávat velmi pravidelně.

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1984 ccm 
Výkon: 195 kW (265 k)
Točivý moment: 400 Nm 
Převodovka: sedmistupňová automatická DSG
Maximální rychlost: 250 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 5,6 s 
Provozní hmotnost: 1809 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 7,8 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 9,9 l/100 km kombinovaná
Základní cena testované konfigurace: (Selection): 1 506 700 Kč