Range Rover ve čtyřech dějstvích aneb Cesta do Brna a zase zpátky

Tak nám zrušili dovolenou u moře. S velkou slávou jsme se pro ni po pěti letech rozhodli, zabookovali, zaplatili. Bylo to asi čtrnáct dní před vypuknutím covidové karantény. Jsme ovšem rodina odhodlaných osobností a exotiky jsme se za žádnou cenu nechtěli vzdát, po dlouhém zvažování tedy padla volba na neprobádané končiny v hlubokých lesích poblíž Brna. Jistě chápete, že vydat se sem vozem slabým, malým či mizerně vybaveným by byla kolkovaná žádost o potíže. Co kdybychom v autě museli trávit noc, unikat před loupeživými kmeny, nebo přečkávat období dešťů? Kdepak, i když máme objednané zkušené průvodce z řad domorodců, tady není prostor pro prvek náhody. Potřebujeme auto, ve kterém se dá bydlet, které vydrží všechno, a které čemu neujede, to přejede. Potřebujeme klasický velký Range Rover. 

D1 

Že šlo o nejlepší volbu, se ukazuje hned za hranicemi naší stověžaté matičky. Dálnice jela od kraje města plynule asi 70 vteřin, načež celý proud vozidel zakopnul a už se nikdy pořádně nerozjel. Obří rozměry auta se zpočátku jevily spíš mírnou nevýhodou, neb v pravém pruhu se líně sunuly převážně náklaďáky a na dva náklaďáky vedle sebe ve zúženích místo opravdu není. Mimořádně malou míru součinnosti ovšem projevovaly i osobní vozy, v jejichž řidičích kdovíproč naše pojízdná pevnost aktivovala soupeřivý pud. Překáželi prostě všichni, někteří nevyhnutelně, jiní naschvál.

Přežít se tenhle motorizovaný horor dá jen praktikováním zenového klidu za pomoci adaptivního tempomatu. A k tomu se velký Range hodí jako nic jiného na světě. Optické vjemy jsou to jediné, co mě drží v realitě uprostřed téhle parodie na dálnici. Kdybych mohla zavřít oči, cítím jen konejšivé pohupování a kočičí tlapičky na zádech (tady se to nejmenuje kočičí tlapičky, ale pulse), slyším jen vzdálené dunění motoru a neomylný prstoklad Ludovica Einaudiho. Všechno to prostupuje vůně prvotřídní kůže. Vztekat se v téhle atmosféře, to už se musíte hodně snažit. 

Range Rover je ztělesněním nadřazenosti, ale – alespoň v mém případě – je to nadřazenost laskavá a velkorysá. Přináší s sebou ty milé momenty, kdy necháte přibočit auto z vedlejší ulice a s úsměvem dáte přednost babičce na přechodu, i když víte, že si postojíte deset minut. Většina účastníků silničního provozu vás bude stejně nenávidět, ale takový je svět. Proč se s ním rozčilovat?

Drahanská Vysočina

Konečně opouštíme bitevní pole, konečně mohu popohnat čtyři sta koníků ke svobodnému cvalu. Motor je v rodině Ingenium relativní novinka. Šest půllitrových válců je opět uspořádáno do řady, dále jim pomáhá dvoukomorové turbo a elektrický kompresor napojený na 48V síť s malým akumulátorem a elektromotorem. Technicky vzato jde tedy o mild-hybrid a musím říct, že tento způsob elektrifikace se mi zdá býti velmi, velmi šťastným. Výkonu je po ruce vždycky dost, vůbec si ho nemusíte zasloužit a při cestování ho vůbec nemusíte vnímat. Hotová antiteze petrolheadství. Pocitově Range působí vlastně velmi pohodově, žádná časovaná bomba pod plynovým pedálem, žádné sportovní aspirace. Co se děje na tachometru, tak bude spíš než řidiče a pasažéry zajímat policejní hlídku. 

Drahanská Vysočina je naložená zakroucenými okreskami jako talíř v italské restauraci špagetami. Jsou tu zatáčky táhlé i prudké, ploché i klopené, přehledné i záludné. Ideální okamžik přesedlat z obláčku na dynamický režim. Změny si opět ani nevšimnete. Auto neztratí nic ze svého pohodlí, jen houpání ustane, celá soustava se zpevní a v zatáčkách získá na mrštnosti. No… slovo mrštnost zde není zcela na místě. U obrovité stodoly s hmotností vzrostlého slona se o mrštnosti opravdu mluvit nedá. I majestátní Range musí respektovat fyziku, těžiště leží vysoko a přelévání kilogramů je při točení volantem samozřejmě znát. Přesto se dá jet důstojnou rychlostí a nebýt brzdou zdejšího provozu složeného z malých dodávek, přívěsných vozíků a řidičů, jimž v genetické výbavě zhusta schází informace pro pud sebezáchovy.

V cílové destinaci, městečku jménem Protivanov, jsme svým příjezdem způsobili mírný rozruch. Několik sousedů z okolních řadových domků se přišlo podívat, který vetřelec tu tak narychlo postavil další barák. Když se ujistili, že jde o stavbu toliko dočasnou, opět se rozešli do svých domovů a další sžívání se obešlo bez projevů hostility. Zdejší domorodci jsou navzdory počátečním obavám srdeční a pohostinní, pro láhev slivovice nejdou nikdy daleko a ještě vás provedou po zdejších krásách od Punkevních jeskyní, přes cyklistické atrakce až po vlastní útulné domovy (díky, Péťo a Jirko!). 

Tišnov

Do nedalekého Tišnova se přesouváme za příznivého počasí, které se postupem času mění v pařák. Musím přiznat, že sžít se s klimatizací mi chvilku trvalo. Dá se nastavovat snad na sto způsobů, jinak vpředu i vzadu, vpravo i vlevo, a dlouho se mi nedařilo najít ten správný. Nakonec jsem rezignovaně zvolila automatický režim a voilá – všechno začalo fungovat, jak má. Pak už jsem si hrála jen s kolečkem ovládajícím ventilaci sedaček. 

Radiomapa složená ze dvou displejů (když nepočítám přístrojovou desku), se prvně objevila před časem v novém Velaru a tehdy ještě spoléhala na to, že wow efekt z působivého designu vyváží drobné mušky v uživatelské přívětivosti. Ovšem voda plyne, čas běží a v některých automobilkách se naštěstí dokáží poučit z předchozích chyb. Systém v novém Rangi funguje naprosto bezchybně, ať už mluvím o odezvě displejů, kvalitě grafiky, nebo logice ovládání. Spodní displej patří ventilaci, sedačkám a nastavení nejrůznějších funkcí auta, horní pak médiím, navigaci a konektivitě s chytrým telefonem.

Komfort na palubě skutečně nezná hranic. Skoro by se chtělo říct, že je Range ultimátní auto pro lenochy. Všechno je tady na elektriku. Dveře se samy dovírají, obě víka kufru lze ovládat tlačítky či klíčkem. Když otevřete zavazadlový prostor, auto se samo o pár centimetrů sníží, abyste se náhodou příliš nenadřeli. Když posádka s vidinou vodních radovánek na koupališti nebo zoologické zahrady bezstarostně opustí vůz a nechá otevřená okna, podržení tlačítka na klíči je všechny zavře, včetně toho střešního. Elektricky se spouští středová opěrka mezi zadními sedadly, dále se pak vysouvá dopředu – rovněž elektricky. Hlavové opěrky, volant, na všechno je tu tlačítko, připravené s tichým vrněním vyplnit vaše přání.

Vodou a blátem domů

V den návratu leje jako z konve. Nálada mužstva se propadla na 14 stupňů Celsia, začátkem července nic moc. Dcerka vzadu pláče, že musí opustit milovanou kamarádku Ninu, kočku Chňapku a obřího leonbergera, ze kterého se při prvním setkání málem potentovala strachy. Sama nepropadám malomyslnosti jen proto, že se můžu opět naložit do kabiny Range Roveru. Prostor – to je věc, která se dnes vyvažuje zlatem. A tady ho za své zlaťáky dostanete odpovídající množství. Na předních sedačkách lze rozprostřít svou tělesnou schránku všemi směry. Po oknem se nabízí opěrná plocha, na které by se dalo příjemně posedět, uprostřed má každý z pasažérů k dispozici loketní opěrku a k tomu ještě měkce vystlaný dekl klimatizovaného boxu. Díky nevrlému počasí si navíc můžu užívat něco, co vám v téhle míře žádné jiné auto nenabídne – totální netečnost ke světu tam venku. Rozmary přírody Range absolutně neuznává a odmítá jim přiznat sebemenší význam, natožpak jim přizpůsobovat své chování. Nepřipouští si ani trudnomyslnou atmosféru na dálnici, kde se v hustém dešti šine vpravo vláček rychlostí 100 kilometrů v hodině a vlevo se pár odvážlivců s vypětím sil odhodlalo přimět své stroje i ke stodvacítce. Range nasazuje své ideální cestovní tempo a zákon silnějšího mu v krátké chvíli vyklízí rychlý pruh. Jízda se v ničem neliší od předchozích přesunů během sluncem zalitých dní, jenom je zapotřebí pustit stěrače. 

Poslední úsek bereme zkratkou přes les. Lokální lesáci jsou ukáznění a pozůstatky monstrózní těžby po sobě uklízejí, lesní cesty jsou tedy dobře sjízdné, nikoli plné větví a pařezů jako jinde. Zůstávají jen hluboké vyjeté koleje od traktorů a harvesterů, toho času plné vody a bahna. Range má pro tyto případy speciální terénní režim, trefně pojmenovaný “bahno a vyjeté koleje”. Stačí zmáčknout tlačítko, a auto i zde praktikuje svou politiku ignorace okolí, jako by se nechumelilo. Dění tam venku můžete sledovat na obrázcích z kamer, je to milé zpestření. Kdepak, přátelé, dneska žádné traktory, žádné dobrodružství, jen pohoda, komfort a zen. 

Verdikt bez verdiktu

Ještě jsem nepotkala auto bez chybičky. I to nejlepší má nejmíň jednu vadu – musíte ho vrátit. Kdybych chtěla pomlouvat, utrousila bych, že chci bezdrátový Carplay, ale spíš je mi to tak nějak jedno. Pominu-li pozéry, snoby a občany Ruské federace, je Range Rover auto pro lidi, kteří chtějí mít svůj ideální svět stále s sebou. Dokonce i v tak divokých krajích, jako je Brno. 

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný zážehový šestiválec 2996 cm3
Výkon: 400 koní (294 kW)
Točivý moment: 550 Nm 
Převodovka: automatická osmistupňová ZF 
Maximální rychlost: 217 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 7,3 s 
Průměrná spotřeba (udávaná, WLTP): 10,6 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 12,8 l 
Cena verze s danou motorizací od 3 027 662 Kč
Cena testovaného auta ve výbavě Autobiography s příplatky od: 3 959 080 Kč