Pro člověka, co má rád auta, ale zároveň nevlastní žádný zadohnaný stroj, je zima dlouhým obdobím prázdna, ve kterém má čas přemýšlet. Hlavou se mu honí mnoho „benzínových myšlenek“, jedna hlubší než druhá. Může to jít dokonce až tak daleko, že začne uvažovat i nad křivdami, které svými názory způsobil nemilovanému vozu, jehož ale někdo jiný klidně může mít za svého plechového miláčka.
A tak se stalo, že jsem se dnes nedostal ke své tradiční popracovní procházce, jelikož chodníky venku nepěkně kloužou, a tím mi v programu vznikla asi hodinu a půl dlouhá díra, kterou se svými citroëny, co mají všechny přední náhon a mezi koly a řidičem tunu vaty, nemám jak klouzavě využít.
To zapříčinilo, že jsem začal brouzdat v paměti, až jsem si vzpomněl na Škodu 120. Fascinující, kam mě dokáže devadesát minut nudy dohnat, že? Konkrétně se jednalo o článek, ve kterém jsem ji označil za jedno z aut, které mě dělá smutným. V jejím případě to bylo hlavně díky faktu, že ji její majitelé považují za natolik hodnotnou, aby ji pyšně brali na veteránské srazy, což jsem označil za blbost. A nějak mi přijde, že jsem to možná kapku přehnal.
Víte, já tu teď nebudu tvrdit, že jsem změnil názor a že je ve skutečnosti naprosto úžasná a zaslouží si stát rovnou na podstavci. Není. Nikdy nebyla a nikdy nebude. A nemůže za to, taková byla doba. Ale řekl bych, že jsem se ve svém názoru možná stal trochu obětí takzvaného selektivního myšlení.
Selektivní myšlení je definováno jako tendence zaměřovat se pouze na určité informace nebo podněty, které zapadají do našich stávajících přesvědčení, zatímco jiné relevantní informace ignorujeme, což vede k zkreslenému vnímání reality a subjektivním interpretacím. Jde o kognitivní filtr, který nám pomáhá zpracovávat přemíru informací, ale může bránit objektivnímu úsudku. Tak mi to řekl Google AI.
A v mých očích je Škoda 120 autem, které si pamatuji z dětství jako to nejobouchanější, nejšpinavější, nejolezlejší a hlavně nejškaredější auto v provozu, jak jsem ji znal předtím, než ze silnic zmizela úplně. Takové auto prostě nejde vnímat jako něco hodného vystavování. Vždyť to bylo vždy to nejhorší, to nejvíc „eww“, čím se dalo jezdit.
Jenže to je tím, že jsem vyrůstal na přelomu milénia, kdy byla Škoda 120 na konci své životní dráhy běžného automobilu, a prostě tak vypadat musela. Nikdo se k ní nechoval pěkně nejen proto, že byla pohrobkem minulé doby, ale také proto, že prostě, zcela politicky nezávisle, byla stará a okoukaná. A já ji tedy vnímal pouze tak a nyní o ní tak selektivně přemýšlím.
Bývaly však doby, kdy Škoda 120 nebyla jen škaredým kusem plechu pro lidi, co bohužel nemají ani aspoň na Favorita. Jak krásně ilustruje kupříkladu nadšení pana doktora ve filmu Vesničko má, středisková, v němž úplně na konci právě stodvacítku dostane jako své zbrusu nové služební auto, někdo starší nad ní může uvažovat úplně jinak — selektivně si „vymyslel“, že je dobrá. Protože tehdy… tehdy i ona… prostě byla.
Ostatně ani nemusím chodit do zlatého fondu české kinematografie, abych si něco podobného uvědomil. Stačí si přiznat, že zatímco Škodu 120 mi mé selektivní myšlení předhazuje jako hrozný a škaredý krám, takovou první Škodu Fabia mám v až nezdravé oblibě. Tím myslím, že nejen, že mám radost ze specifikace RS, jež si uznání zaslouží i objektivně, ale že se s nadšením rozplývám i nad obyčejnými verzemi s motorem 1.4 MPi.
Ale vždyť jsou to vlastně ta samá auta! Nebo tedy, bez emocí samozřejmě rozhodně ne, zatímco Škoda 120 se mezi konkurenty naprosto propadala, první Škoda Fabia byla mezi podobně velkými auty opravdu dobrou nabídkou. Jenže z pohledu majitele, nebo klidně i jen zajímajícího se přihlížejícího, může díky selektivnímu myšlení hrát úplně tu samou roli.
Já totiž mám Škodu Fabii rád i možná jen proto, že přesně v ten moment, kdy mě jako malého auta začínala zajímat a začínal jsem být schopen je aktivně rozeznávat, tak, v ostrém kontrastu s olezlou stodvácou, byla první fabulka naprosto novým, blýskavým a zářivým autem.
Dodnes si třeba pamatuji na úplně první videotest nejmenovaného českého pořadu jedné komerční televize (stejně všichni víte, který myslím, ale protože natáčí pořád, tak jejich jméno nezmíním, aby mě Viola neubila) z Portugalska, ve kterém zprostředkovali krátké jízdní dojmy — a Fabii mimochodem docela chválili.
Jezdili ve verzi hatchback 1.4 MPi 50 kW, ve výbavě Comfort, v kousku vyvedeném v krásné, svítivé červené barvě, stojícím na pětipaprskových litých kolech, a s mým nejoblíbenějším interiérem v provedení šedá se zelenožlutými prostředky sedadel. Ach! Dodnes si na ten film pamatuju. A Tomáš má ode mě už rok úkol hlídat, jestli nějakou takovou neuvidí na prodej.
Vážně jsem právě řekl slovo „ach“ ve spojení s jedničkovou Fabií 1.4 MPi? No… řekl jsem ho, no. Přitom Fabia číslo jedna, zvlášť v prvních ročnících se škodováckou čtrnáctistovkou, je dnes to nejobyčejnější, nejnudnější a v poslední době i nejušmudlanější, nejobouchanější a nejolezlejší auto, co na silnici jezdí. Nebo minimálně jedno z nich. S výjimkou Lukášovy krásné „er-esky“ jsem už dlouho neviděl opravdu pěknou.
No… a vy už vidíte tu souvislost, ne? Přesně tak, jak si já selektivně vykresluji momentálně úplně „meh, eww, OMG“ Fabii jako prďácký povoz, pro který bych se hrdě prsil před jakýmkoliv publikem, tak si může někdo jiný úplně stejně vykreslovat Škodu 120. Stačí klidně, aby si místo reportáže z pořadu na komerční televizi, vysílané v roce 1999, pamatoval třeba na záběry z brněnského strojírenského veletrhu ročníku 1984. Nebo v ní jezdil… třeba se svým dědou. A mám já právo říct, že by se jí neměl chlubit ostatním jen kvůli tomu, že já ji… selektivně dvakrát nemusím? Samozřejmě, že ne.
Takže Škodo 120, promiň. Já osobně sice nikdy nebudu tvým fanouškem, to je jisté. Ale už asi nebudu tolik skuhrat, když tě uvidím, jak tě někdo parkuje vedle jiných veteránů na výstavě. Taky tam máš právo být. A majitelé, vám se omlouvám dvakrát. I na svou „šáde“ můžete být pyšní, když chcete, stačí mít ty správné důvody. Je to ale prevít, to selektivní myšlení!
Jak jste na tom se selektivním myšlením vy? Také ve vás někdy vyvolalo pocity, že je něco horší, nebo naopak lepší, než ve skutečnosti bylo? A byli jste někdy na nějaké auto až příliš… příkří? Dejte vědět v diskuzi.
Romus
14. 1. 2026, 21:28Selektivní myšlení je pěkná věc, ale to nic nezmění na tom, že je to byl prostě zastaralý krám... ale svezl bych se :-)
Mírus
14. 1. 2026, 22:28Hele chlape, díky za takovou úvahu, kterou bych zde (a skoro ani nikde jinde) nečekal. Naprosto s Tebou souhlasím. A právě že taková selekce se nevyskytuje jen v náhledu na auta, kde celkem o nic nejde, ale ... je to prostě všude. Po zjištění, s jakou silnou tendenčností funguje často lidská mysl (bez ohledu na věk a vzdělání) jsem si maně vzpomněl na hlášku z jedné známé reklamy: "Když ji miluješ, není co řešit." A pochopitelně, pak platí i opak: "Když ji nenávidíš, není co řešit."
Nicméně, dá se na to dívat i z druhé stránky. Je přece tak milé, když někdo, bez ohledu na názory ostatních, se třeba po mnoha letech stále dívá na svou vyvolenou (třeba tu škodověnku, že), jak když ji viděl poprvé...
Jaromír Soukup
16. 1. 2026, 11:05Rádo se stalo! :-)
XTad
14. 1. 2026, 22:43Vzdycky je potreba mit na pameti, ze zatimco zabari jezdili medakem, Karel lital na stodvacach.
Vapno92
15. 1. 2026, 11:35No a keď som si tak skúšal W123 diesel tak doteraz nechápem, čo na tom tí ľudia videli...
Jazdné vlastnosti niekde medzi 1203 a Aviou, spotreba zhodná s 1203, hlučnosť zhodná s Aviou a dynamika na úrovni Škoda 100 vrátane tej 4-stupňovej prevodovky.
mariov8
16. 1. 2026, 07:16Tak to pozor! Jazdné vlastnosti W123 sú v kontexte doby veľmi dobré! Spotreba dieselu v priemere 8-10L my príde na auto velikosti Volhy trochu málo v porovnaní s tým čo som počúval o Š1203. A dynamika u dieselových štvorvalcov určitě bola lepšia než u Š100. 240D čo som mal bola asi o chlp rýchlejšia ako Š120L, obe auta boli doma a v dobrom stave. Čo je fakt, na tom mercedese bolo cítiť, že to je jeden z najslabších motorov, lebo keď Š120 ukazovala 150+ mal si pocit, že "to" nezastavíš a zatáčanie na diaľnici bol ťažký adrenalín, zatiaľ čo ten mercedes sa v 150 nudil, teda okrem toho motora. Bodaj by nie, keď v ňom miesto 185 koní benzínového šesťvalca, na ktorý bolo auto dimenzované, dupalo 72 koní štvorvalcového dieselu. Ten "HEMI" dvojvačkový šesťvalec mal krásny zvuk, ale už nejazdil za 8,2, ale skuor za 12-13L na 100.
Jaromír Soukup
16. 1. 2026, 11:10W123 jsem měl mít na článek zrovna v té verzi 280 s benzínovým šestiválcem. Ale majitel ji stihl prodat dřív, než jsem se k ní pořádně dostal. Má blbost no. :-( Nicméně už předtím mě kousek svezl, a musí se nechat, že podobný gaučík člověk jen tak nenajde. A ten šestiválec opravdu hezky zní. Ale že bych tím chtěl zrovna řezat zatáčky, to asi úplně ne. :-D
mariov8
16. 1. 2026, 18:04Já to jednou zkusil z ostra na kruháči na Chodově, celou jednu otočku jsem to chytal. Měli jsme z těch aut ven přední pera, lehce zapřeháním, ale AVIE je měla kratší. A občas je potřeba udělat i tlumiče...
Řezat s tím zatáčky jdou, ale chce to dost místa a holt počítat s tím, že se to nenakloní o 5cm, ale o 15!
Jezdil jsem s tím kdysi do práce, patrně bylo dieselové Céčko v servise (už to je dávno), měsíc v čudu další výplata stále nebyla na účtě a dvě 80L nádrže to vyzunklo jenom po Praze. Nechce se mi koukat do archívu, ale pokud si pamatuji, tak po městě to bralo asi 17L.
Měl jsem 230ku se vstřikováním, v pohodě za 10L a 180 to jelo. Dálničních 140 na tacho kulturně a v pohodě. I s klasickým starým MB automatem to udělalo 100ku kolem 12 vteřin. Dodnes na pohodu použitelné auto, tedy až na ceny dílů když je potřeba něco řešit...
280 se vstřikováním jela přes 200 a na stovce byla za 10 vteřin za krásného zpěvu té R6 v rozmezí 4000-6000 otáček, ale pokud to auto dnes není v 100% stavu už bych to nezkoušel. Docela těžké na čumák, v zimě bylo potřeba dávat bacha.
240D jsem rozhulákal na cca 155, dobře, podle mobilu asi jenom 143km/h, což odpovídá údajům výrobce, ale na 100km/h už to potřebovalo 20 vteřin, asi jako ta Škoda 120L. Tento diesel my jezdil dle záznamů asi za 8,2L, ale motor měl najeto asi o milion km méně než bylo tady obvyklé. Hezký tvrdý a ostrý zvuk, žádné kla-kla-kla. Ta 120ka uměla i za 6 litrů, ale nesmělo se jezdit po městě nebo dokonce vyjet dálnici a chtít po tom tachometrových 140, to bylo hned za 9L a nádrž měla jenom 36 litrů. Na druhou stranu Š 120L M po tátovi bylo moje první auto a moje studentské kapsy byly často prázdné.
Na "piána" rád vzpomínám, zvláště ten "malý" benzín jsem měl v docela pěkném stavu a byla radost s tím jezdit. Jo, ty sedačky byly gauč, pneumatiky i pro výkonnější modely byly pořádné docela bačkory a o drobných nerovnostech podvozek nedával posádce vůbec vědět.
Jimi
15. 1. 2026, 08:42Selektivní to nebylo. Prostě v té době nebylo z čeho moc vybírat v běžné cenové hladině. V něčem bylo potřeba jezdit. Selektivně to mám s Fabií. osobně nikdy nezaujala. Paradoxně teď v tom jezdí hodně podobná skupina lidí, co jezdili i se 120. Po otevření trhu se ale nabízely o hodně zajímavější značky i když to byli většinou už ojetiny.
skodafil
15. 1. 2026, 10:02Byl to strašný krám. Měl jsem jich několik a bylo to z asi 40 aut, od Žigula po Cadillac, jednoznačně to nejhorší, v čem jsem kdy seděl. Pane Soukupe, tomu strašnému zmetku se vůbec nemusíte omlouvat. Byl to přesný obraz tehdejší hnusné doby.
Habakukk
15. 1. 2026, 10:02Problém 120 je ten, že to byl šmejd i jako nové auto. To je dost zásadní rozdíl proti Fabii.
HeavySmoker
15. 1. 2026, 10:43Vývoj vtedy bol rýchlejší a 20 ročné auto dnes nie je to isté čo 20 ročné auto, keď ten vek dosiahla Škoda 120. Zvlášť ak uvážime že 12Otka bola krám už v dobe uvedenia. Rada 742 prišla na trh v roku 1976, to už sa po cestách druhým rokom preháňal VW Golf s motorom vpredu a v roku 96 sa už pomaly pripravovala výroba Golfa IV.
Čo nám vtedy poskytla 120tka? Motor ukotvený tak aby všetok hluk a vibrácie karoséria pekne zosilnila, v kuse sa to prehrievalo alebo neštartovalo, výdrž dielov vyrobených z poctivého sovietskeho odpadu nula, každých pár rokov to bolo treba odstrojiť a opraviť koróziu, bubnové brzdy bez prerozdelenia brzdného účinku, ergonómia posedu na dlhej ceste asi taká že človek vyliezol po štyroch, servisný interval neurčoval nájazd ale blbá smola... Aký je ale rozdiel medzi Fábiou I a novou Fábiou IV? Nie zas tak hrozivý ak sa o to niekto staral. Je to proste auto do ktorého si človek sadne a vezie sa, nemusí nič vedieť a o nič sa starať.
Stojím si za tým že Škoda 120 si pohŕdanie zaslúži. Žiadne veteránske stretnutia, do šrotu s tým.
Vapno92
15. 1. 2026, 11:20Ak to ešte poviem veľmi slušne, tak so Škodovkami radu 742 (a takisto 100kami) si v roku 2026 už nikto nič nie sme dlžní v negatívnom ani pozitívnom slova zmysle. Proste čo bolo, to bolo, nebudeme sa hnevať, nebudeme sa k tomu vracať, spravíme hrubú čiaru. Akékoľvek dlhy sú už dávno vyrovnané alebo premlčané.
Škoda 742 si už užíva zaslúžený dôchodok, tak je to správne a sme za to všetci radi.
M P
15. 1. 2026, 11:30Připojil bych se k předřečníkům a konstatoval, že to auto považuju za krám. Škodovkou, která nám zůstala po dědovi, jsem si udělal pár přískoků po okolí, svezl pár rodinných příslušníků, zavzpomínal na výlety s dědou a auto jsme poslali do světa. Nějaký mladý nadšenec se jí ujal a má z toho radost.
tomaass2
15. 1. 2026, 21:03Děda ji taky (vyšisovaně zelenou) měl, dodnes si pamatuju ten specifický zvuk motoru, a trochu nostalgicky (s těmi šedivými ošuntělými ulicemi devadesátek v příhraničí) mi chybí. Ale byl to prostě krám už tehdy jako mladá ojetina :D
Jaromír Soukup
16. 1. 2026, 11:07Ano, a přesně o to mi šlo. Já Š120 osobně taky nemusím, ale někdo jiný z ní může mít opravdovou radost. No tak proč mu tu radost brát? Ať si ji užije.
afro-r1
15. 1. 2026, 11:56Mel jsem pred 30 lety moznost vybrat mezi "modernim" Favorit 136 a "zastaralym" Rapid 136. Vybral jsem si zadohnane coupe a za dva roky s nim nalital 100tkm do Mnichova a zpet. Nikdy nevaril, nikdy neodmital startovat, na dalnici drzel s ostatnimi 130-150km/h (tacho) a diky hlave se speknymi ventilovymi sedly mu nevadil natural. Dalsi auta byla uz technicky o kus dal, ale na Rapida mi zustaly pekne vzpominky.
Habakukk
15. 1. 2026, 15:08Jo všichni jsme chtěli Rapida (já kluk z dědiny taky) byl cool, ale s odstupem času to byl prostě krám bez ohledu na to, že s 5° převodovkou lítal 300km/h, žral 5l na sto.
afro-r1
15. 1. 2026, 20:55Na to byl zas jiny stroj. Aneb Rapidem za 30t si jedes pro motorku za 300t. Vse otazka priorit.
; o )
Jinak kram, nekram, v tehdejsi situaci volba rozumu. (= financnich moznosti) Rapid 30t Kc, cokoliv zapadniho 100t Kc a vic. Platy kolem 15t Kc. U motorek podobne. Jawa za 10-25t, maly Bandit, GPZ za 80t, velka motorka od 150t. Uplne jina doba.
ransom
16. 1. 2026, 13:21Já jako pamětník doby a uživatel asi tak deseti kusů bych to shrnul přibližně tak: Strašný krám s nějakými drobnými plusy. Pokud byl člověk nenáročný, kutil s vybavenou garáží, a potřeboval v zimě navzdory značnému nepohodlí dojet kdykoli kamkoli, mohl být naprosto spokojený. To auto mělo několik těžce problematických míst. Táhlo plynu, které se rádo zasekávalo a chodilo po krocích místo plynule. Hydraulicky ovládanou spojku. Dlouhatánské tenké hadice od motoru k chladiči a k topení, které se tuze špatně odvzdušňovaly a rády zamrzaly. Zoufale nespolehlivý termostat ventilátoru chladiče, který zásadně vypověděl službu v létě v koloně. Zavazadlový prostor rozdělený na dvě poloviny, přičemž ta vzadu se musela obsluhovat přes sklopená opěradla a přitom obíhat auto od levých dveří k pravým. A hluk. Strašný hluk. To se občas někdo pokusil řešit nějakým zaručeným způsobem (polyutetanovou pěnou, bitumenovou lepenkou, pucvolí, montážní pěnou) jehož hlavním nevyžádaným přínosem bylo například: Ucpané odvětrání v zadním sloupku, zvýšená koroze, nacucání tlumícího materiálu vodou, která tam vydržela až do další zimy, ubytování hmyzu a hlodavců.
Nebylo to dobré auto, mělo jen pár dobrých komponentů. A nic na tom nemění fakt, že jsme ho tehdy měli rádi (protože nic lepšího nebylo).
mariov8
16. 1. 2026, 18:17Na tom je kus pravdy. Ono v kontextu doby dokázalo slušně fungovat, ale je potřeba si říct, že to byla továrna na práci. Ještě tady nezazněly svislé čepy, museli se pravidelně mazat a i tak byly po pár letech na výměnu. Ke konci už jsme to nedávali do servisu ale řešili doma, náprava ven, a pilka s velkým kladivem. Hluk v tom byl strašný, i ten dieselový cca o 5 lest vývojově starší mercedes byl na dálnici sice hlučný, ale zněl tak nějak snesitelněji. Mazání vodního čerpadla, po dvouhodinové jízdě po dálnici byla maznice prázdná a v motorovém prostoru dokola ryska, kam to všude lítalo. Ano, proti 1000 a 100 to byl pokrok, ale bylo to nouzové řešení situace, kdy konstrukčně modernější řady 720-740-760 všechny skončili z různých důvodů v archivu a depozitu značky. Vlastně doba 742/743 měla jedno jediné plus, byly jsme všichni co tu vzpomínáme mladí. Se vším co se s tím pojí. A dojet na rande v devadesátkách zachovalou Škodovkou bylo stále lepší než obouchaným a taky dosluhujícím Ikarusem.
rock
16. 1. 2026, 18:40Š 120L (M) bylo první auto, ve kterém jsem jezdil (asi dva nebo tři roky, vždy min. 20 tkm za rok).
Na jednu stranu - motor byl zgenerálkovaný ve 100 tkm a nikomu to nepřišlo nepatřičné. Najít šaltpákou ten správný kvalt byla vyšší dívčí. Nikdy mi v zimě nezamrzla, ale v zadním blatníku jsem vozil kanystřík s destilkou - proč asi... Při určité kombinaci teploty motoru a okolní teploty startoval dosti neochotně. Ale nastartovala. A jízdní vlastnosti na sněhu/ledu a ve vyšších rychlostech za bočního větru byly poněkud zákeřné.
Na druhou stranu - vždycky mne dovezla tam i zpátky. Když se člověk naučil žít s drobnostmi (viz ten kanystr s vodou), tak vlastně žádné zásadní podrazy v rukávu neměla (alespoň na mne je nevybalila). S tou hlučností to nebylo až tak zlé; náš kus se vcelku uklidnil někde v 80 km/h a do těch 110 km/h byl ten randál mnohem přijatelnější, než jak bych z textů výš odhadoval. A co hlavně - byla překvapivě hezká (pro mne sedan víc než Rapid). Mnohem hezčí než spousta vrstevníků věhlasnějších značek a vznešenějšího původu.
Mírus
16. 1. 2026, 23:02Je zcela legitimní, když dnes stodvácu někdo označuje za krám. Měla od začátku zastaralou koncepci, vrozené nedostatky taky kvůli přehnaně osekané konstrukci atd. Nebál bych se ji označit za jeden z "Corpus delicti" pádu minulého režimu. Jak rádi jsme, hned, jak to šlo, nadšeně pádili pro ojeté oplíky, fióny a pažouty!
Určitá náplast na tu zastaralost "typu 742" by mohlo tehdy být, kdyby celý ten vývoj, co na škůdce pak dál dělali, proběhl tak 2x rychleji - tzn. emko v r. 1980, 136 v r. 1982.
Já sám na ni mám vzpomínky spíš kladný, nostalgický. Bylo to totiž otcovo první nový fáro. Stopětka z r. 1976 - největší holobyt. Staral se o ni, pravidelně natíral, takže nikdy nebyla rezavá. A když se tam později "swapnul" motor ze 120LS, daly nové zadní tlumiče a gumy z fábie, ojojoj, to bylo zlepšení! Taky jsem vypozoroval, že otravný dunění zmizelo, když se motor držel nad 4300 otáček.
Odpírat jí dneska status veterána, účast na srazech atd., to se ve svobodné společnosti přece nedělá.
rivka
17. 1. 2026, 14:01Dělal jsem s tím autoškolu a po této zkušenosti jsem se tomu vyhýbal jako čert kříži.
Za mě osobně bezcenné tehdy, bezcenné teď, bezcenné navždy.
PepaSFI
19. 1. 2026, 16:02tak se mi to tady nějak neuložilo, takže ještě jednou. Že tyhle škodovky nemám rád je myslím dostatečně známo a asi nemá smysl znovu vypisovat co všechno je na nich špatně. Ale nikomu nebudu brát právo si s tím hrát. Pokud si ten pekáč někdo dá do pucu, ještě sežene dobový doplňky jako třeba šaltpáku s kytičkou, kejvacího psa za okno, chcíplý zvíře na volant, teda plyšový potah, chlupatý potahy na sedadla z chemlonu, vlastnoručně udělaný, z téhož, dečku na zadní plato, polštářkovou lékárničku... pamatujete někdo ty plastový kostky, byl to obal z jablečný zmrzliny, co se dávaly na tažnou kouli? To už asi nikdo nesežene. Fakt nemusím takový to falešný zbožňování, kecy jak to bylo skvělý, skoro poršák všecko vzadu, všecko se lehce opravilo, hlavně věci co se neměly nikdy porouchat, pokud se sehnaly díly.... Ale když si chce někdo hrát, ať si hraje. Lidi dělají různý věci, hrajou si na středověk, na Kelty, na indiány. Ale v pondělí si zas oblíknou člověka a klapou do práce. A asi nikdo z nich by neřek jak bylo skvělý tenkrát, když si lidi oblíkali smradlavý kůže a umřít se dalo i na bolavej zub.