Mitsubishi Space Star 1.2 MIVEC CVT: Samohybná židlička

Když jsme si telefonovali s PR Mitsubishi ohledně předání auta, veselý muž na druhém konci bezdrátu povídal něco o tom, že: "To se vám bude líbit, to má cévétéčko". Trochu jsem se vyděsil. CVT není zrovna něco, co bych v autech vyhledával. Jakkoli je mi sympatický princip držení motoru vždy v ideálních otáčkách, u většiny vozů je CVT zdrojem frustrace z projevu motoru a to často nejen zvukového. Ale k tomu se ještě dostaneme. Jak už je tedy nechtěným zvykem, přistupoval jsem k modrému automobilu značně podezřívavě.

Usadil jsem se na židličkám podobná sedadla bez bočního vedení, podíval se na jednoduché přístroje, nastartoval normálním klíčkem bez možnosti sklopení a pákou jako z roku 1985 jsem zařadil D jako dopředu. Benzínový tříváleček se rozbrblal, roztočil někam k pěti tisícům a malá modrá věc vklouzla do klidného a infekčního, pražského provozu. Řízení je pomalé a netečné, ale taky není nijak tuhé, takže jsem se našel někde za Nuselským mostem jak se špárám v nose a jen tak čekám. I posez "jako u stolu" naznačuje, že autíčko je spíše přepravní kapslí, než nějakým dravcem silnic. Sedí se tak nějak hezky vysoko, z auta je rozhled a ono lenivé řízení přidává vynuceným mácháním dramatičnosti každému průjezdu křižovatkou.

Podvozek je celý takový rychlý, malé výmoly sbírá s přesvědčivostí většího auta, ale jakmile jsem se dostal do pasáží, kde se měnil povrch, na horizont, nebo do větších nerovností, auto se vzneslo a začalo odskakovat. Věřte, v tak nízkých rychlostech jsem ještě ESP zasahovat nezažil. Osobně si nemyslím, že by to normálnímu člověku někdy překáželo, ale vědět, že podvozek má mezery není nikdy na škodu. Na druhou stranu auto ani po překročení prvotního limitu není záludné, ESP zasahuje smysluplně a ve výsledku tak jde spíše o příkré varování, než vyloženou neschopnost. Ale na nějaké to vyvádění není tento vozík stavěn. Jdeme se jen tak přepravovat: Zase jsem se posadil na židličky, zase použil tu starobylou, ale použitelnou a jednoduchou řadičku, a začal se jen posunovat. 

A všímat si interieru. Ano, ovládací prvky působí zastarale, ale to je tak jediné, co je jim možno vytknout. Jsou pochopitelné, funkční a nevypadají, jako by se měly každou chvíli rozpadnout. Rádio je dotykové, normální dvoudinové a vyměnitelné. Mitsubishi si za něj nechá připlatit a já mám jednu velkou výtku: Matný display není na denním světle téměř čitelný. Nevím, jestli šlo o vadný kus, nebo obecnou vadu, ale display je jednoduše příliš odrazivý. A jeho matnost jen způsobuje, že se odráží celá jeho plocha rovnoměrně. Jinak je radijko přehledné, má tydlety carplaye a androjdí auta a nemám nejmenší problém jej až na display pochválit. Škoda je, že levnější verze rádia nemá klasický dvoudinový rozměr, takže buďto tohle s nic moc displayem, nebo nic.

A pak je tu ta anabáze s tou převodovkou. Většinou si pod CVT můžete představit věc, která vytočí motor do nepříjemných výšin a tam zůstane, dokud nejedete z kopce. Je s podivem, že se to stává i hybridům. Ale vysokozdvihový tříválec v Mitsubishi je s CVT schopný jet do asi 130 km/h do tří tisíc otáček. A to se pak bavíme o basovém brblání, které může být ve výsledku i příjemné. Když chcete pořádně přidat, CVT napřed povolí, aby nechala motor vytočit, a pak pocitově "sepne". Takže prodleva od signálu ke zrychlení je pozorovatelná, ale zvuková kulisa a vibrace autíčka vám dají jasně najevo co, a hlavně jak rychle, se děje. Ve vyšších otáčkách pak motor bohužel trpí takovým tím “plastovým” zvukem a výsledný pocit je, že se sice snaží, ale moc smyslu to nedává. Na tempomat pak auto zrychluje maximálně do 4500 ot/min, což je dle mého také limit zvukové pohody na palubě. V dálničních rychlostech se pak k relativně příjemnému zvuku motoru přidává basovější hučení obtékajícího vzduchu a ona maximální stotřicítka se tak stává i tou rychlostí nejrozumnější.

Ale zpět k CVT: Ve výsledku se pak otáčky houpou celkem svižně podle toho, jak moc chcete zrychlovat. Je to jako na motorovém člunu. A auto má dost síly dole, aby stačilo běžnému provozu skutečně jen s tím pomalým brbláním. A když pak jedete po dálnici na tempomat, můžete mít z otáčkoměru inklinometr! Je to jednoduše první CVT, která mi nepila krev a kterou můžu bez váhání i s tím tříválečkem za ní doporučit jako dobrou volbu do příměstského prdítka. A myslím to jako velkou pochvalu. Narozdíl od jiných totiž působí tak nějak “lehkonoze”…

Já se po týdenním testu našel v pozici člověka, který přiběhne v roušce k autu a sundá ten kus hadru hned jakmile usedne, nastartuje a jednoduchým pohybem zařadí D. Seděl jsem na židličce, sunul se městem i mimoměstem, nebyl jsem brzdou provozu a auto po mně nic nechtělo a stalo se neviditelným. A s mým "osobitým" stylem si za to vzalo něco kolem sedmi litrů na sto.

Verdikt

Mitsubishi Space star má mrtvé řízení a podvozek, který skutečně není z nejrychlejších. Jde ale také o prcka, který se používá naprosto zamozřejmě a má skvělý automat. A jestli je mu vyčítáno, že některé ovládací prvky jsou demodé, pak: Pokud demodé znamená, že nemám inovativní a designovou řadičku, ale jednoduchou páku s osvědčeným chováním, která se intuitivně ovládá… No možná začínám být demodé…

Technické údaje

• Motor: 12ventilový řadový zážehový tříválec DOHC MIVEC (3A92), 1.2l, 50kw(80k) a 106Nm ve 4000 ot/min
• Převodovka: Bezestupňová s hydrodynamickým měničem
• Max. rychlost: 173 km/h
• Zrychlení 0-100 km/h: 13,5s
• Hmotnost: 980kg
• Cena: S dotykovým rádiem  324 840 Kč