Která automobilová značka je vašemu srdci nejbližší?

Automobil, to je stroj. Je to dopravní prostředek, prostě jen nástroj. Spousta šroubků a matiček a hadiček a věcí, které dohromady tvoří funkční celek. Účel toho stroje je jasně daný a je jednoduchý – přesouvat posádku a náklad z místa na místo. A to je celé. Vlastně to zní dost jednoduše, až by se mohlo zdát, že celá existence motorismu a magazínů jako náš Autíčkář je vlastně trochu nesmyslná. 

Jenže opak je pravdou. Není mnoho strojů, okolo kterých by se pohybovalo tolik nadšenců. Není mnoho nástrojů, které by vzbuzovaly emoce a o kterých by entuziasti dokázali celé hodiny vášnivě diskutovat a i se o nich pohádat. A především – není mnoho odvětví, která by se tomu automobilovému dokázala vyrovnat, co se šířky nabídky týče. Jasně, i mobilní telefony nebo třeba audioaparatury existují v široké škále modelů od základních chrastítek po sestavy za šestimístné sumy, i tady jsou drobné i propastné rozdíly. A i tady lze vysledovat určité náznaky charakteru daných značek. 

Teď doufám, že neurazím všechny audiofily, když řeknu, že přes to všechno jsou rozdíly mezi výrobci audiosystémů nic proti tomu, co předvádí automobilky a jejich výrobky. Tady je ta rozmanitost tak silná a tak jednoznačná, že se skoro zdá, že automobil snad není jen stroj a automobilka není jen firma, jsou to živé organismy, které mají své specifické charaktery, filozofii svého vlastního bytí a vlastní chápání světa aut i lidí.

Když do Evropy začaly proudit první korejské modely, neco mi na nich nesedělo. Ta auta byla pravda taková trochu neforemná, nebyla přiliš dobře zpracovaná a divně jezdila, to ale nebylo to, co mi na všech těch modelech vadilo. Ta auta zkrátka neměla duši. Nemohla ji mít, protože samotní jejich výrobci, jejich mateřské závody, ji neměly. Byla to prostě jen továrna, která vyráběla prostě jen auta. A to bylo celé.

Jenže to nestačí. To zkrátka není dost. Automobilky tak, jak jsme na ně zvyklí, se profilují mnohem více a mnohem jednoznačněji. Není to jen o designu, ceně nebo snad zaměření auta, je to celková filozofie značky, se kterou zákazník musí souznít, aby byl se svým vozem spokojený. Abych tu jen neteoretizoval, ukažme si to na konkrétních příkladech.

Alfa Romeo

Tahle milánská značka je krásným příkladem takové rozmanitosti. Když nepůjdeme více do hloubky, tak Alfa Romeo je společnost vyrábějící sportovně střižená auta v cenové kategorii lehce nad průměrem a její doménou jsou propracované jízdní vlastnosti a potentní motory kombinované s podmanivým italským designem. Tečka.

Jenže ve skutečnosti je za tím mnohem víc. Alfa Romeo, to je také motorsport a (nejen) v domovské Itálii i do značné míry náboženství. Mít Alfu Romeo znamená být členem jakéhosi klubu, stát se něco jako znalcem. Nejde jen o to, že se majitelé těchto aut na našich silnicích dodnes navzájem zdraví, oni jako kdyby společně sdíleli jakési tajemství. Mají Alfu Romeo a velmi dobře vědí, proč.

Alfa Romeo je také příkladem toho, že příslušnost ke značce je zkrátka poznat na první pohled a člověk nemusí studovat loga či typický tvar masky chladiče. Alfu Romeo zkrátka na silnici poznáte, má jiný postoj, jiný styl. Zlí jazykové často vytahují, jak se Alfě Romeo nedaří plnit její obchodní plány, zatímco konkurence z Mnichova prodává auta po stovkách a tisících, u milánských je v showroomu mnohem větší klid. Ale vlastně i to je součástí onoho kouzla, oné exkluzivity klubu, jehož se každý majitel italského sporťáku stává členem.

Volvo

Kdybychom se zabývali jen cenou, míří Volvo na stejnou klientelu, jako Alfa Romeo. Nejsou to auta přehnaně drahá, avšak patří už mezi prémiové značky a stylem i zpracováním míří na náročnější klientelu. Ale tady veškerá podobnost končí. Pokud je Alfa Romeo sportovec a švihák, potom Volvo je elegán a vysloveně rodinný typ. 

Asi vám neuniklo, že švédská automobilka se již dlouhá desetiletí zajímá o bezpečnost svých vozidel. Věnují tu tomu až fanatickou pozornost, stále hledají nové postupy a nové ochranné prvky ve snaze zcela předcházet nehodám nebo alespoň výrazně zmírňovat jejich následky. Je to právě důsledek přístupu Volva k autu jako takovému, ona bezpečnost jen odpovídá hodnotovému žebříčku značky. 

Volva jsou vždy uhlazená, uklidňující, zaměřená na člověka a na to, co je dnes módně oznažováno jako well being. Nejde jen o technologické hračičky nebo design, je to celkový životní postoj, jak ukazuje i současná kampaň, kterou švédská značka před pár dny odstartovala a ve které nabádá firmy i jednotlivce, aby v letošní první školní den upustili od ranního shonu a spěchu, zanechali svá auta doma a udělali si čas na své děti a odvedli je do školy. Nejde jen o to, že první školní den je nervozita vysoká a spousta nových vjemů a tréma může vyústit v nebezpečné situace, tady zkrátka na rodině a na lidech záleží.

Audi

Tahle německá značka se profiluje vlastně velmi podobně, jako italská Alfa Romeo. Sportovněji střižená prémiová auta, kvalitní materiály, dobré jízdní vlastnosti. Když ale dva dělají totéž, nikdy to není úplně totéž. U Audi se nejedná o žádný fanatismus, Audi, to je nejen vášeň, ale i rozum. Audi je značka pro lidi energické, sportovně založené, ale taky cílevědomé. Žádný dolce vita, žádná poblázněnost, tady musí všechno běhat jako po drátkách.

Někomu může Audi připadat až příliš strohé a chladné, jiní ho právě proto mají tolik rádi. V Audi si člověk nikdy nepřipadá ztracený, tohle auto má jiskru a tvůrčí energii, na každý problém tu existuje řešení člověk s jasnou hlavou a jasným cílem si jej umí najít. Zatímco Alfa Romeo je i při cestách za povinnostmi vaší oázou zábavy a radosti, Audi je vaší perfektní kanceláří. A to nemyslím vůbec špatně, naopak.

Subaru

Pro neznalé by to snad mohla být jen další japonská značka, kluci si ji potom patrně hned spojí s modro-zlatými soutěžními speciály, i Subaru má ale velmi specifické chápání toho, jaký by měl automobil být a jakým způsobem jej chce svým zákazníkům nabídnout. 

Subaru, to je v první řadě Japonsko. Jistě, teď neříkám nic moc nového, všichni víme, odkud tato značka pochází, ale v případě Subaru je to víc než to. Tahle značka si na své japonskosti zakládá mnohem víc, než všechny ostatní. Japonsko, odolnost, spolehlivost, to jsou základní body, kolem kterých se značka točí. Všimněte si prosím, že vynechávám onen motorsport, Subaru totiž není primárně sportovní značka. 

Tahle auta nejsou pro každého a výrobce se tím nijak netají. Nemají nejvyšší výkon ani nejsou právě levná. Kdo ale k sobě potřebuje mít parťáka, na kterého je vždycky spolehnutí, ten si se Subaru bude rozumět. Tady je to prostě otázka cti. 

A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna. Každá značka má svůj styl, své zaměření a svou klientelu. A často záleží právě na oné filozofii značky, na tom, zda s výrobcem sdílím pohled na svět, mnohem více, než na skutečné technice a autě jako takovém. 

Nyní prochází automobilový trh velkými změnami, s elektromobilitou se značně mění používaná technika i možnosti auta jako takového, přichází zcela nové značky a zálusk na evropský trh si dělají i čínské značky. O jejich smýšlení mi toho ale příliš známo není. Nevím, kam si je zařadit a zda si dokáží získat svůj okruh podobně smýšlejících zákazníků.

Vás, našich čtenářů, bych se ale pro dnešek chtěl zeptat – která značka je vašemu srdci nejbližší a co je tou spojující myšlenkou či hodnotou, která vás k ní táhne? Dejte nám vědět do komentářů!