Má láska k velkým Citroënům je velmi osobní. Vyrůstal jsem v osmdesátých letech a byl nadšený z takových věcí, jako bylo třeba Comanchero hrajíci v autě při cestě na svatbu mé sestřenice. Pak se na naší skoro dvěstě let staré dřevěné chalupě objevil Strýček z Austrálie. Nepřijel ničím jiným, než automatickým CX. Maminka měla jistě hodně trápení s tím, jak mi vysvětlit, že to auto má zakryté zadní kolo a jaktože to řadí samo?
Citroën CX
Ano, jde o odkaz na koeficient odporu vzduchu. Auto bylo vyvinuto jako poslední samostatnou automobilkou. Poté došlo ke koupi Peugeotem, což mělo za následek pochodně o kterých často a rád píše František. Auto jednoznačně navazuje na model DS, zakrytovaná zadní kola až na samotném konci auta, prostor pro venčení středně velkého psa uvnitř vozu, divný volant a žádné páčky pod ním. Tady se nehrálo na sportovnost, automobil byl pohodlný a svět byl tam venku.
V osmdesátých letech už šlo o výběhový automobil a ač založil modelovou řadu AX-BX-CX, zmizel v roce 1991 a byl nahrazen Citroënem XM. A všimli jste si, že zadní svítilny připomínají ty z úzké stodvacítky? Ne? Tak to je asi jen můj problém…
Další návštěvu z dalekého Západu, jakkoli to ve vztahu k Austrálii zní komicky, jsme přivítali těsně po revoluci. Pamatuji si, jak tam stál. Bílý Citroën BX 15 TGE. Byl tak hranatý a kosmický! A zvedal se. Jako malý otravný kluk jsem samozřejmě vždy požadoval, abych se mohl dívat, nebo sedět vevnitř, když se auto zvedalo. Ideálně obojí najednou. Byl jsem unešen jeho designem a kosmickou technologií, která se nedala srovnat s Favority, které jsme tehdy vyráběli u nás.
Citroën BX
Hydractive pro masy! Nezničitelné diesely bez výkonu! Obrovské kombíky! Podvozek bez elektroniky! A plastikové blatníky, které korozi skryjí až do té doby, kdy upadne kolo. BX bylo auto střední třídy. Jednotlivé koule pružení se odpojovaly a zapojovaly dle toho, v jakém stavu se auto nacházelo a to celé se dělo jen mechanicky. Citroën nechal auto navrhnout Bertoneho v jeho vrcholně hranatém období. Podobnost s Favoritem je tedy sice úsměvná, ale ne nahodilá.
Auto bylo navrženo jako hlavně jednoduché a lehké. Ony plastikové blatníky měly svůj smysl. Cílem bylo dopřát pohodlí Citroënu všem. I kdyby to mělo znamenat, že se použijí podvozkové díly z Peugeotu.
Když jsem pak s výběrovým gymnáziem odjel do Paříže, bylo samozřejmě nutné si prohlídnout i Citroëny. A tak jsem se najednou ocitl v šusťákovce a s ušmudlaným pasem na krku uprostřed potemnělého autosalónu Citroën na Champs Elysées. Bylo tam! Sportovní Bx. Pak mě našli a odtáhli zpět na prohlídku Vítězného oblouku. Barbaři…
Posledním Citroënem, který můj dalekonosný strýček používal při své návštěvě byla osmnáctistovka Xantia. Krásně hranatá, s kolama, která trčela z karoserie, uměřený, ale vyvážený design a pořád ten šílený podvozek. Pak už jsem o Citroënech jen četl a poznával druhou stranu značky: Bytelně a chytře postavená malá auta. To je ale jiný příběh.
Citroën Xantia
Nástupce BX pokračoval ve snaze přiblížit podvozkovou magii masám. Motory a železné díly dodal koncern, design střihnul opět Bertone – tentokrát hrany ohladil časem a dodal více lišt – a tradá, povedený liftback je na světě.
Automobil jste si mohli objednat s pěti, šesti, sedmi, osmi, nebo deseti koulemi podle toho ve kterém roce a jak moc jste se chtěli rozšoupnout. Citroën dokonce nabízel aktivní stabilizátory. Byl to ale také poslední model značky, kdy typicky zelenkavá kapalina proudila všude – od brzd, přes odpružení až ke spojce. Xantia je tedy poslední Citroën stavějící na myšlence DS.
I když jsem se nakonec stal pisálkem, kterému projdou rukama hromady aut, nikdy jsem si vlastně za volantem žádný pořádný Citroën neosahal. Poslední C5 se přestaly půjčovat těsně předtím, než jsem se po nich mohl sápat, takže jsem si jen tak něžně snil o tom, že bych třeba někdy sám sobě na to popojíždění v koloně nadělil Citroën C6. Jenže benzínové skoro nejsou a já jsem zbabělý a bojím se, že by se mi to rozpadlo.
A žádný nový Citroën, ani DS, se asi zrození hydropneumatického podvozku nedočká, protože na to dnes lidé neletí. Je to škoda, jít si svou cestou bylo výsadou jen mála značek…
DS Automobiles DS 9
Nový velký Citroën hledejme u nové značky, která konečně vyřešila schizofrenii poválečného Citroënu. Výrobce levných užitkových vozů jako Mehari, HY, nebo 2CV sice také dodával vládní limuzíny, ale u vozidel středního pásma nebylo jasné, jestli je to drahé levné auto, nebo levné drahé auto. Jestli mi rozumíte.
DS 9 je auto, které není ani crossover, ani SUV, dokonce není ani sportovně střižené a tím pádem je v dnešní době dost divné. A tak to má být. Navíc stránka modelu se chlubí aktivním řízením tlumičů. DS také velmi dobře rozumí takovému tomu pozlátku na rozhraní dobrého vkusu a přehršle, takže i bez Hydractivu s ještě více koulemi, se možná dočkáme té pravé francouzské tvrdohlavosti.
25. dubna 2021, 20:18
1
Tú poslednú fotku fotili ešte pred dvomi rokmi? :)
26. dubna 2021, 04:02
2
Byl jsem hrdým vlastníkem Xantie hydractive 2 (7-8 koulí). A byla to paráda. Jak byla pohodlná a přitom se přitvrzovala do zatáček, prudkých změn směru a nebo třeba i při razantnějším brzdění.
Hydraulika mi fungovala spolehlivě, ale určitě to chtělo o ní něco vědět a trochu víc se starat.
Vždycky jsem chtěl zkusit deseti-koulovou Activu. I když se říkalo, že právě kvuli vyrovnávání náklonú karoserie v zatáčkách byla nečitelná na limitu. Každopádně je snad do dneška neporažená v losím testu.
26. dubna 2021, 09:01
0
Také jsem měl tu čest. Xantia 1,9TD Hydractive 2 a C5 2,2HDi BiTurbo po faceliftu. Nezapomenutelná auta. Byť Xantii jsem koupil tak trochu z recese již jako poměrně starou a nějaké problémy s ní byly, kostky byly vrženy. A tak jsem si jednoho dne, tentokráte již od prvního majitele, převzal opět hydropneumatický Citroen. C5 s nejsilnějším dodávaným dieselem, 2,2HDi BiTurbo, první model po faceliftu. Mělo to ještě sofistikovanější verzi Hydractivu, až nezvyk jak se to auto nenaklánělo.
26. dubna 2021, 11:29
2
Kamarád měl CX v naftě v plné výbavě po prvním majiteli v roce 2000 ji koupil a bylo to úžasné auto a svezení. V černé barvě a interiér byl v červené kůži, škoda že on si toho auta moc nevážil, byl to skvost. Druhý kamarád měl BX v naftě, taky to bylo podvozkové úžasné auto, ale ten zbytek mě nenadchnul. Já měl dvě Xantie 1,8, super auta, prostor, komfort, výkon dostačující. Pak přišla C5 poslední model v naftě, už to není ono, příčné nerovnosti nedává moc dobře, ale jinak je to úžasně pohodlné a tiché auto na dlouhé cesty ideální, sedan teda nemá moc velký kufr, ale zase je to pěkný auto, spolehlivé a nenáročné.
26. dubna 2021, 13:15
0
Krásný článek
Shodou okolností i já měl strýčka v Austrálii, který nás občas přijel navštívit. Pamatuji si z 90. let výlet v Tatře 613, jindy ve VW The Thing, ty tu od nás měl přistavené.
V dohledné době bych mohl nabídnout ke krátkému testu Citroen XM 3.0 manuál předfacelift, pokud by byl zájem. Ale před pár lety tu na něj zveřejnil test Vojta Dobeš, i když to byl až pofacelift.
27. dubna 2021, 12:53
0
Už ho máš doma? :)
28. dubna 2021, 14:09
0
Ještě ne, to bych Tě už zasypával dalšími dotazy
Mechanika hotová
Prý už jen detaily v lakovně
26. dubna 2021, 18:28
1
Pěkný článek. CX se mi neobyčejně líbí... Je tak jiný a tak divný, až je neodolatelně krásný. Ale článek má jednu chybu... První hydropneumatika pro masy nebyl až BX, ale už jeho předchůdce GS, který i nastolil ten designový jazyk, které pak dále rozvíjel velký CX.... Jeho motor se pak do našich končin dostal jako agregát pohánějící lepší verze Oltcitu. Základní Oltcity měly dvouválec, ale ten se prodával jen v Rumunsku.
27. dubna 2021, 00:25
0
Ano, GSA byl první záměr, leč až BX se to povedlo. GSA bylo přecijen jinde náklady na údržbu... Jinak i DS měla své levnější alternativy (ID), ale fakt až to BX bylo od začátku myšleno jako "hlavně levně a jednoduše, ale hodně Citroën".
27. dubna 2021, 12:59
1
Ono GS, potažmo GSA o tolik složitější, než BX nebylo, ale ta technologie byla samozřejmě poměrně drahá na auto střední třídy. Co ale byla u GS/A velká chyba, tak karoserie. Kovomorka to žrala po tunách a z té hromady aut, co bylo vyrobené, jich moc nezbylo.
Jen bych měl drobnou připomínku k tomu odpojování koulí. :) BX to nemělo. Až u Hydractive 1 v XM došlo ke vložení solenoidu s další koulí/koulemi navrch a tím se řídila proměnná charakteristika tlumení. :) Proti "standardu" (tedy 5 koulí - jedna centrálka a čtyři pro každé kolo) mělo o jednu kouli navíc z téže doby (do konce osmdesátek) jen CX a SM na degresivní posilovač řízení DIRAVI, které už v té době umělo degresivní funkci opravdu bez elektronických pomocníčků a všechno bylo na hydraulicko-mechanické bázi. :) Ta koule se ale neodpojovala.
28. dubna 2021, 06:27
1
Měli jsme v rodině BX 1.4, krásně bílý...v době kdy bílých aut nebylo tolik. Bylo to krásně pohodlné a uvnitř obrovské. Tuším ročník 87... ještě v roce 2008 jsem ho tu vídal v běžném provozu s majitelem co ho od nás koupil lehce bouraný na čumák..... krásně hranaté auto...to byl ale poslední BX co jsem od té doby zahlédl...docela bych ho bral...s hydraulikou nebyl nikdy problém.
03. května 2021, 17:20
0
Super díl, přesně k tomuto tématu..:)
02. září 2021, 22:31
1
Ahoj a díky za fajn článek. Snad mohu také něco napsat o mém vztahu ke značce.
Od 2001 do 2021 jsem pracovně jezdil jen velké hydraulické Citroeny. Ke značce jsem přišel tak, že jsem se zaláskoval do vínově perleťové pofaceliftové Xantie Break v plné výbavě včetně kůže, klimy atp. Přesedal jsem do ní ze služební Octavie1 1,9Tdi 66kw SLX, Xantia byla jako z jiného vesmíru. A už to bylo. Model 1999, tříletá z Německa, 2.0 Hdi 103kw, úžasný stroj. S touhle plechovou láskou první svobodné dobrodružství s vlastním autem a přítelkyní na Hvar, pro mne naprosto nezapomenutelný zážitek. Ujel jsem s ní skoro 200tis km. V tacho nájezdu 150tis km servisní krize, potom do 295tis jen olej a filtry... Koupil ji mechanik v Citroen servisu, kam jsem jezdil a hned ji načipoval...
Následovala C5 I Break, 2,2Hdi, tříletá z Rakouska, plná výbava, tentokrát kůže světlý interiér. Ještě lepší hydractiv, Xenony, ještě více prostoru, ještě více skla, více kultivovanosti a ... tempomat. S tím prostorem a bez tunelu vzadu nejlepší auto na sex :-) Ujeli jsme přes 100tis km do prodeje. O tolik kritozovaném FAPu v tomto Engine of the year 2001 jsem vůbec nevěděl... VAG dál bouchal své TDI PD a tvrdil, že emise umí i tak :-)
Pak poprvé nové auto - C5III 2,7Hdi Berlina v plné výbavě, kolem řádila finanční krize a my vlakem s manželkou do Flensburgu a zpátky v novém... Nezapomenutelná chvíle a pocity opojení, z toho že se to stalo i z vozu. Robustnost, výkon, sametový motor a sametový Aisin, ticho, křesla jako v obýváku, navigace, vše v elektrice atd. atd. Hydractiv 3+ zdaleka nejdál proti předchozím vozům, tuhost karoserie a víceprvkové nápravy. Mega skok proti předchozím konstrukcím. Užili jsme spolu skvělých 220tis km a najednou prázdno. Co dál? DS5 - to ne, s technikou C4 jsem níže nechtěl, a C6 byla tak moc barokní, tak málo ridičská a technicky vlastně stejná jako C5... Ulevilo se mi až s uvědoměním si, že po revizi C5III ve 2010 dostala 3.0Hdi a nad mou výbavou byl ještě Criollo paket hnědovínové celokůže a JBL. Ta kůže byla na celých dveřích, palubce, středovém panelu, zezadu na sedačkách, zkrátka všude, na stropě semiš... Třílitr s úpravou ŘJ na parametry stejného motoru v Jagu hrál úplně jinou ligu než 2,7Hdi, i když i tu jsem také měl upravenou... Tak tenhle příběh jsem psal do letošního léta, kdy jsem se i s touhle třílitrovou kráskou rozloučil.
Bylo to krásných 20let. Za tu dobu jsem byl bez servisně bez auta v součtu do 14dnů. Je fakt, že jsem puňťa, auto mám vždy naposlouchané a nacítěné a jsem docela náročný řidič. Takže postup podle servisního plánu, oleje na půlce intervalu a preventivní výměny věcí s opotřebením na limitu. Pravidelné výměny oleje v převodovce, i když je náplň doživotní dle tvrzení značky. Značková paliva a aditivace. Ale i klidná noha v režimu zahřívání při výjezdu a naopak dochlazování motoru v cíli. Fakticky mne vypekla jen Xantia, kde začalo kapat LDS čerpadlo umístěné nad klínovým řemenem a ten olej řemen naleptal tak, že se vytahal až za jízdy spadl. Což znamenalo, že auto nebrzdilo, nezatáčelo a nepodvozkovalo, toto vše měla Xantia na stejném hydraulickém okruhu. Závada naštěstí v Praze, takže nenáročné na odtah. Jinak mi za ty vysoké stovky tisíc kilometrů na těchto čtyřech hydraulických Citroenech nic náhle neodešlo. Díky Citroenu jsem získal i řadu kamarádů a přátelství nejlepšího evropského mechanika Citroen pro rok tuším 2017 nebo těsně kolem, Pavla Sibery (bývalý mistr rallye u Škoda Motorsport).
Ale všeho dočasu. Citroen nás všechny navnadil překrásným přenádherným úžasným a skvostným Metropolisem a spoustou konceptů, aby pak letos představil C5-X, podivný čínský výrobek s max 1,6 elektrifikovaným motorem. DS mi přijdou jako kabelky od Versace, nevidím v nich hodnotu pro prakticky smýšlejícího chlapa. A tak, jako i v jiných případech, mi osud zařídil další z dvacetiletých period, které jednou skončí. Na Citroen jako můj vůz došlo letos, a tak jsem v létě začal psát jiný příběh.
Za ty roky jsem ale moc vděčný. S Citroenem jsem totiž nikdy neváhal, co bude dál, všechno přišlo tak přirozeně, nové auto vždy navazovalo na předchozí zkušenost a ještě ji rozšířilo. Protože jsem každý další Citroen chtěl a věděl jsem přesně, jak má vypadat a co má umět, nikdy jsem na něj nemohl nadávat, v každém okamžiku byl Citroen srdcem MOJE AUTO. Také proto jsem nikdy nedělal kompromisy ve výbavě a bez nápisu Exclusive z továrny to prostě nešlo. Pak jsem ta auta měl rád jaká jsou a pokud se jim něco dělo, tak jsme je jeli dát do pořádku, aby je nic netrápilo. Ani na chvíli jsem na ně nenadavál, ani na chvíli jsem si vztah k nim nepokazil. Naopak, do vitríny přibyly modely CX, DS, Traction Avant a legendární HY.
Byl to velký kus života a byly to moje holky, Xantia i Pětky.