Autíčka z večerníčků aneb vzpomínky na motoristické usínání

Dnešní článek je trochu infantilní. Skládá se celý z aut, která vlastně neexistují, neb jsou výplodem fantazie autorů animovaných pohádek pro děti, známých jako večerníčky. Na nápad sepsat něco takového mě přivedl někdejší komentář jednoho ze čtenářů, který trefně poznamenal, že atomový pohon Fordu Nucleon je ničím ve srovnání s fárem Neználka jezdícím na malinovku.

Jelikož tato kreslená postavička není zdaleka jediná s vlastním autem – ostatně i Večerníček sám má přece slušivé terénní vozítko -  řekl jsem si, že se vydám na výlet do dětství a zavzpomínám na pohádky, ve kterých se nějaký ten plechový miláček objevuje. A díky YouTube můžete na tento výlet do minulosti se mnou. Takže, milí čtenáři, pohodlně se uvelebte ve svých postelích, jedem.

Dvě auta v jednom inspektora Šikuly

Na zahřátí si dáme auto, které není úplně z večerníčku. Respektive nevím, v jakou denní dobu animák běžel ve své americké domovině, u nás ho dávali odpoledne. Ano, vlastně by tohle auto v seznamu být nemělo, já se ho ale rozhodl zařadit, protože ho považuji za naprosto geniální. Na celý pořad jsem se jako malý koukal hlavně kvůli němu.

Mluvím o autě s názvem Gadgetmobil, jež slouží jako služební vůz inspektora Šikuly. To je policista bojující proti obávanému doktoru Drápovi vybavenému nejmodernějšími zbraněmi pro podmanění světa. Aby s ním dokázal držet krok, má i inspektor Šikula po ruce řadu pokročilých vynálezů, které skrývá v sobě samém a které mu pomáhají porazit zlo (a bezbřehou vlastní hloupost).

Jeho tělo se umí změnit v cokoliv od balónu po helikoptéru. A něco podobného dokáže i jeho auto. V běžném režimu je to obyčejný červenobílý minivan nevábných tvarů. Když je ale potřeba bojovat s padouchy, stačí říct hejhou a vozidlo se za jízdy v okamžiku přemění na sportovní modro bílé kupé s výkonným motorem. 

I ono je vybaveno nejrůznějšími vychytávkami, James Bond by záviděl. Zároveň zatraceně dobře vypadá a určitě skvěle jezdí. Navíc se dá naprogramovat, aby se řídilo samo. Vůbec bych se nedivil, kdyby se inženýři Tesly inspirovali právě zde. Pokud si ho chcete připomenout, stačí zhlédnout třeba tuto epizodu, je v češtině.

Červený kabriolet Pata a Mata

Pro další výlet do minulosti už zabrousím do českých vod. Jedním z mých nejoblíbenějších autíček ve večerníčcích je malý červený kabriolet dvojice domácích kutilů Pata a Mata. Je asi není nutné nijak zvlášť představovat, jsou českou pohádkářskou stálicí a jejich eskapády jsou legendární skoro jako jejich nešikovnost a schopnost vše zničit.

Jimi vlastněný povoz se objevuje v mnoha epizodách, takže si jej nejspíš také pamatujete velmi dobře. Pokud ne, tak vězte, že se jedná o otevřený dvoumístný model, nejspíš z dvacátých let dvacátého století. Nepovedlo se mi dohledat, zda byl inspirován konkrétním kusem z reálného světa, nicméně troufnul bych si tvrdit, že to bylo něco z výroby Laurin & Klement.

Nemá vlastně žádné magické schopnosti, tedy až na jednu, která je však o to podstatnější. Vždycky dokáže přežít všechny kutilské zásahy svých majitelů a v další epizodě je zase netknuté. To je, myslím si, magie jak z Bradavic. Dobře, pravdou je, že toto tvrzení má trhlinu, jelikož momentálně v jedné nejmenované reklamě Pat a Mat jezdí Fiatem 500. Tak nevím, co s kabrioletem udělali.

Jak už bylo zmíněno, auto Pata a Mata je v seriálu k vidění často, ale já vám ho připomenu v mnou nejoblíbenější epizodě. V té jedou kutilové na výlet a z auta udělají letadlo. Jako malého mě bavila proto, že je tam vozítko dlouho. Dnes na to koukám trochu jinak. Na začátku totiž řeší problém s nemožností natažení střechy jako ochrany před deštěm. A s tím zrovna já dokážu soucítit.

Krtečkův svítivý sporťák

Měl-li bych vybrat to nejatraktivnější auto z dnešního seznamu, bude to jistojistě povoz asi nejznámější české kreslené postavičky –  krtečka. Je pravda, že zrovna on v něm jezdil jen v pár epizodách (díky Pochtlimu za opravu), ale kára je to o to lepší. Mluvím o červeném sportovním kabrioletu z konce padesátých let ve velikosti asi tak 1:18 k normálnímu autu.

Krásná je celá epizoda. Když jsem ji projížděl znovu, úplně mi utkvělo, jak moc prosebně krteček vypadá, když si přeje něčím jezdit. Lidi, toto pouštějte svým dětem, aby pochopily, co na tom motorismu je. K vlastnímu samohýbku pak krtek přijde tím, že si ho nechá spravit poté, co ho rozbije jeden raubíř.  

Auto jezdí na klíč a umí blikat, svítit a troubit, tedy vše, co je vlastně potřeba. Opět není žádným způsobem čarovné, jenže to nevadí, protože je za mě navýsost krásné. Vidím v něm jistou inspiraci americkými koráby (to se na konci šedesátých let chvíli i trošičku smělo) a určitě hrála roli i legendární domácí Felicia.   

Je to taková nádhera, že závidí i myška sousedka a pes v modrém sedanu. A já krtkovi vlastně už od dětství závidím taky, něco podobného bych chtěl – ve velikosti k mé postavě vhodné – i dnes. A bylo by mi celkem jedno, jestli by bylo zaoceánského nebo našeho původu, tenkrát to bylo hezké všechno. Tak se aspoň ještě jednou pokochám tímto konkrétním dílem.

Toníkův magický brouček

Na konec jsem si však nechal ještě jiný autíčkářský příběh pro děti a mám pro to dobrý důvod. Tento večerníček je spolu s Broučky mým zdaleka nejoblíbenějším a vůbec se za to nestydím. Nejspíš to je i proto, že auto v něm hraje přímo hlavní roli. Ostatně celá pohádka se jmenuje Autíčko s červeným srdcem. 

Nevím, jestli ho znáte, protože vzniklo jen sedm dílů a k moc velkému rozšíření nedošlo. Ústřední postavou je mně podobný chlapec jménem Toník, který má ze všeho na světe nejradši auta. Jsem si jistý, že bychom si rozuměli. Jednoho dne najde v parku špinavý a ošuntělý modýlek zjevně volkswagenu Brouk. Vyčistí ho a na přední víko mu namaluje červené srdce.

Od té doby se nestačí divit, poněvadž autíčko je kouzelné. Umí měnit svou velikost dle potřeby, má vědomí o sobě samém, takže je schopné komunikovat svým klaksonem, a dovede hrát různé chlapecké hry, včetně kuliček. A o tom je vlastně celý seriál. Toník se s autíčkem s červeným srdcem stanou nejlepšími kamarády a navzájem si pomáhají.

Řekl bych, že právě tento pořad bude jedním z hlavních viníků mého někdy až nezdravě emotivního vztahu s mými auty. I já všechny považuji tak trochu za své kamarády. Nepovídají si se mnou, ale zážitků už spolu (hlavně s C4, kterou jsem koupil už před 10 lety) máme nepočítaně. Jenže divte se mi, když jsem jako malý koukal pořád dokola na toto:

Dnes jsem vám předložil seznam mých nejoblíbenějších autíček ve večerníčcích. Pro mě to bylo krásné vzpomínání. A co vy? Trefil jsem se se svým výběrem i do vašeho vkusu? Které vozítko ze seznamu je nejbližší právě vám? Nebo máte v paměti auta z úplně jiných (klidně zahraničních) příběhů? Dejte vědět v diskuzi.