načítám data...

Jardova víkendovka aneb srdci neporučíš

Z lásky občas děláme zvláštní věci. Já si třeba kvůli ní koupil auto, pro které má pochopení jen málokdo. Ale nešlo tomu pomoci, byla to srdeční záležitost. Po přečtení dnešního článku možná porozumíte proč.

zobrazit celou galeriiAuta Jaromíra Soukupa, Autíčkářova garáž: Jardova víkendovka aneb srdci neporučíš

Člověk je tvor společenský. Má potřebu se přátelit, být s lidmi v kontaktu. Baví ho potkávat se a debatovat nad problémy svými a hlavně nad problémy svého okolí. Zároveň má ale často potřebu ve své sociální bublině nějak vynikat. Být něčím neobvyklý, výrazný. Asi je to dáno evolucí a snahou být nejlepší, ale prostě nikdo nechce být vyloženě za ovci. 

V případě autíčkáře se tato potřeba často projevuje snahou o vlastnictví neobvyklého vozu. Někomu stačí třeba jen běžný Golf v neobyčejné specifikaci GTI nebo R. Ale to není ono. On je totiž velký rozdíl mezi neobvyklou specifikací a neobvyklým modelem. Jistě, i ona specifikace je pohledově unikátní třeba barvou, designem kol či množstvím okrasných nebo (vzácně) i funkčních spoilerů. Ale zdaleka to není to stejné jako vlastnit auto zcela svébytné, které má v jakékoliv výbavě jen pramálo lidí. S tím jezdit je totiž potom zážitek pro vás i okolí. Přitahování pohledů dané neobvyklostí vašeho povozu vás totiž právě činí výrazným. A to křídla a kola prostě tolik nezařídí.

Já jsem jeden z těchto lidí, kteří v jisté fázi života (u mě to bylo před asi rokem a opravdu to nebyla krize středního věku) shledali, že potřebují právě takový neobvyklý vůz. V mém případě navíc ideálně vůz otevřený, neb ten přitahuje pohledy ještě víc. To vše umocnil fakt, že jsem do té doby nikdy autem s tímto typem karoserie nejel bez střechy. Kabriolet jsem měl půjčený jen jednou a na jeden den, byl to vzhledově trochu neforemný Peugeot 308 CC 2.0 HDI, a ten den zrovna celý silně pršelo, takže jsem byl logicky nucen jezdit s konfigurací kupé. Tudíž, bylo jasno, potřebuji otevírací střechu. Ale plátěnou, protože auta s tou ocelovou opravdu nevypadají moc pěkně, čehož vhodný příklad je právě ta tři sta osmička.

Celá ta anabáze začala vlastně Miatou. Ano, tou, o které jsem v úvodním článku říkal, že ji nechci. Jenomže, před tím rokem to vypadalo, že bych mohl získat jeden model NB v pěkném stavu (ještě neměl v prazích díry) a za relativně solidní peníze. Ale z toho nakonec sešlo, majitel si prodej rozmyslel. Tak jsem se začal dívat na další a zjistil, že aspoň trochu pojízdné se vážně blbě shánějí, že když už jsou, tak stojí nesmysl, a hlavně, že jich právě poslední dobou hrozně přibylo. A to nebylo nic pro mě. Tak jsem přemýšlel, co koupím. Ideálně něco francouzského, protože těchto aut bylo v rodině hodně, sám mám jedno jiné už přes 8 let a vím jak (občas ne)fungují. Navíc jsem tak trochu frankofil už od doby, co jsem byl seznámen s filmy s Louis de Funèsem.

Jenže chtít vlastnit francouzský kabriolet s plátěnou střechou znamená výlet hodně do minulosti, neb poslední byly Peugeoty 306 a Renaulty Mégane první generace. Obojí už jsou dnes auta prakticky před smrtí nebo naopak ve stavu silně investičním. Tak jsem byl trochu smutný. Ale pak jsem si vzpomněl na jedno krásné červnové odpoledne roku 2003. To odpoledne jsem trávil s tátou na tenkrát ještě významném brněnském autosalonu. Bylo mi deset, říkalo se mi Jaroušek a zamiloval jsem se. Ale já se nezamiloval ani do tehdy úplně nového BMW 5 generace E60 (to prý mělo v Brně dokonce světovou premiéru) ani do nejúspornějšího sporťáku v podobě Fabie RS TDI. Já se zamiloval do něčeho úplně jiného. Do něčeho francouzského a krásně neobvyklého. A hlavně, do něčeho velmi, velmi oranžového. Do tohohle:  

Foto: Jarda Soukup, autíčkář.cz

Vidíte správně. Já se zamiloval do Citroënu C3 Pluriel. Ano, do toho auta, které se neustále umisťuje v žebříčcích nejhorších aut planety povážlivě vysoko a příliš pochopení pro něj nemají ani samotní Francouzi. Ale mně se tenkrát hrozně líbilo, jak je celé takové barevné venku i vevnitř a rozkládací jak stavebnice. Asi to souvisí s tím, že děti prostě mají rády cokoliv, co září barvami a je roztomilé. A já to auto tenkrát věru moc chtěl. Táta byl ale z pochopitelných důvodů proti, tehdy jezdil Alfou Romeo důstojné velikosti (o té tu asi taky bude někdy článek, uvidíme) a něco tak malého a oranžového ho nemohlo zaujmout. Pluriel byl tehdy taky dost drahý, stával okolo půl milionu, což bylo opravdu hodně peněz. Takže jsem musel zamáčknout dětskou slzu a vzít si jen katalog. 

Jenže v roce 2020 jsem si právě na něj vzpomněl. Na tu krásnou oranžovou barvu a na tu bláznivou střechu, se kterou se dalo hrát jak s Legem. Ano, na tu plátěnou střechu. Heuréka! Navíc, v tomto roce už tolik nestálo. Citroën už dávno věděl, že s tímhle autem díru do světa neudělal, majitelé dávno věděli, že poklad asi úplně doma nemají (byť to se může klidně změnit, za 8 let výroby vyprodukovali jen něco přes 100 000 kusů, což není moc a dneska může být poklad zjevně cokoliv) a Pluriel se i v pěkném stavu dá sehnat za peníze, které nezruinují ani začínajícího učitele. Teď asi namítáte, že Pluriel je i zadarmo drahý, a ptáte se, jak je možné, že někoho, jako jsem já, vůbec pustí k dětem. Za prvé, já učím lidi zákonem dospělé, takže to není problém, a za druhé, prostě jsem chtěl udělat radost tomu desetiletému Jarouškovi. Tak jsem se jal shánět tento povoz. 

Foto: Jarda Soukup, autíčkář.cz

To ale byla taky docela zábava. Já totiž chtěl udělat radost desetiletému Jarouškovi pořádně, takže Pluriel musel být oranžový. Také musel být benzínový, protože naftu zase nemá rád Jaroušek současný. A to je u tohoto auta docela problém, on se totiž vyráběl jen se dvěma motory, které spalují natural. Oba jsou z legendární řady TU pamatující ještě Peugeoty s pětkou na konci, oba jsou atmosférické a liší se jen objemem a množstvím ventilů. Byla tam 1.4i 8V a 1.6i 16V. Takže jsem asi hledal šestnáctku že? No, nehledal. Ta se totiž dodávala výhradně v kombinaci s robotizovanou převodovkou Sensodrive. A na tu nemám nervy ani já. Každý, kdo měl někdy možnost si její fungování vyzkoušet, ví, o čem mluvím. A taky ví, že to ale opravdu není senza jízda. Je to spíš utrpení za hranicí snesitelnosti. Takže já musel sehnat tu jedna čtyřku. Tu, která měla jako nová celých 75 koňských sil a musela se už tehdy tahat s 1500 kilogramy váhy. Poznámka mimo příběh: ano, Pluriel je vozidlo jízdně skutečně rozvážné. Když jsem tohle všechno povídal mému oblastnímu mistrovi, naznal, že jsem krásný příklad člověka, který očividně rád trpí. Asi má pravdu.

Foto: Jarda Soukup, autíčkář.cz Trvalo mi to půl roku. Asi chápete, jak moc jsem to auto chtěl, když jsem byl ochoten něco takového shánět takhle dlouho. Tolik trpělovosti nemá každý. Ale vyplatilo se, já ho nakonec sehnal. Bylo to zrovna okolo Vánoc, v televizi byl krásný kontrast neustálých zpráv o vážnosti situace s koronavirem a nekončící záplavy komedií a pohádek a já zase jednou surfoval po Bazoši. A tam se objevil on. Ve středních Čechách, oranžový, 1.4i 8V, v poměrně pěkném stavu, s funkční střechou (což už dnes taky není úplně běžné) a dokonce z prvního roku 2003. To byl osud. Tak jsme se s majitelem domluvili a v lednu jsme se potkali v Jihlavě, která je na půli cesty. Leden je samozřejmě na koupi kabrioletu ten naprosto nejvhodnější měsíc, protože zvlášť ve vánici tak typické pro Vysočinu se střechou člověk nevyzkouší vůbec nic a musí její bezproblémovou funkci prodejci prostě věřit s vědomím, že sám se to dozví až tak okolo dubna. Asi opravdu rád trpím. Ale co chcete dělat, když to byl osud? Tak jsem ho koupil a už ho mám jako víkendovku po 10 měsíců. A za tu dobu jsem zjistil, že on vlastně není tak špatný (k lynči prosím použít pouze kameny a ne zapálené louče a vidle, jestli je to možné). On je spíš strašně nepochopený. Pokusím se vysvětlit.

Kdo se v autech orientuje, asi ví, že Pluriel je ten kabriolet, který má pět konfigurací karoserie, ostatně já tvrdím, že přímo šest. Trailer na příští článek, se čtyřmi z nich dokonce můžete na běžné cesty. A že jeho střecha absolutně nedává smysl. Je totiž nesmírně komplikovaná a její sundávání zabere dlouhé minuty. Ona je ale komplikovaná z dobrého důvodu. Citroën totiž jedině použitím této konstrukce s rozměrově malým vinylovým plátnem a ocelovými krajními nosníky docílil toho, že ať už je střecho otevřená v jakékoliv poloze, v interiéru je vždy stejně místa pro 4 osoby a jejich zavazadla. A musí se nechat, že toho místa je tam překvapivě hodně, dozadu se vešel 185 cm vysoký člověk, a i se střechou úplně nahoře neměl nejmenší problém, snad jen místa pro nohy by prý mohlo být víc. Mimochodem, co se týče toho kufru, když bude posádce stačit shrnutý jen ten vrchní vinylový díl střechy, dá se z něj vyjmout speciální přepážka dělící tento prostor od prostoru pro složené plátno a pak je tam pocitově víc místa než v třeba v klasické tehdejší Fabii. A to jiné kabriolety moc neumí.

Foto: Jarda Soukup, autíčkář.cz

Auto není příliš rychlé, ano. Jenomže, to je dáno tím, že, jak už bylo zmíněno, používá obyčejné motory. Pro upřesnění, pocházejí z klasické cé-trojky. Díky tomu se daří udržet servisní náklady v rozumné míře. Blbě se shání vlastně jen povrchové díly. Technika uvnitř je stejná jako u desítky dalších Peugeotů a Citroënů. Navíc, a to jsem byl hodně překvapen, působí v zavřeném stavu na silnici jistějším dojmem než klasický model. Jasně, vzhledem k tomu, že se bavíme o C3 první generace, to není úplně výkon hodný chvástání, ale stejně Pluriel nějak aspoň trochu líp zatáčí. Soudím, že je to dáno tužším odpružením a možná i nižším těžištěm, protože střecha moc neváží, aby se s ní dalo aspoň trochu manipulovat, podlaha je zdvojená jako u prvního Mercedesu A a ještě plná těžkých výztuh. Zároveň ale jako správný Citroën pořád poměrně pohodlně jezdí.

Foto: Jarda Soukup, autíčkář.cz

Pluriel je tedy vlastně nesmírně praktický kabriolet. Místo pro lidi i zavazadla má. Techniku má běžnou a levnou. Všední život díky své velikosti, koncepci a naladění tedy vlastně docela zvládá. A i pohledy přitahuje, což bylo mé původní zadání. Oni totiž jeho majitelé, právě kvůli komplikovanosti procesu, tu střechu prakticky nikdy nesundávají a okolí tedy neví, že to jde. Když se ale najde člověk (odhadem je to v současné době tak asi 10 vlastníků na světě včetně mé osoby), který je ochotný to martyrium podstupovat, a vyjede do ulic kompletně bez ní, koukají i chodci, kteří jinak bez povšimnutí projdou třeba okolo takového BMW M850i. Ano, to je vlastní zkušenost. Už chápete, kam mířím s tím nepochopením? Jenom prostě, ta technická řešení tohoto auta jsou někdy až příliš francouzská. Ale o tom zase někdy příště. Do té doby máte za domácí úkol najít odpověď na jednu otázku. Jaký je dle vás ten nejneobvyklejší kabriolet, které je zároveň aspoň trochu praktický, levný na provoz i údržbu a použitelný pro běžný život i více než dvou lidí?

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

PB
06. října 2021, 04:31
5

Hahaha ....tohle :D
Pripommelo mi to nasi C3, kterou mame uz leta v Portugalsku (zena si to kdysi koupila jako prvni auto, a protoze s tim rocne najedeme asi tak 500 km, budeme to mit asi naveky).
Na to, jak je to hnusny (teda, to si myslim ja, zene se moc libi), tak to ma nekolik ohromnych vyhod... a nekolik nevyhod.
Z plusu bych zminil:
- je to krasne obratne, mekkoucke a uplne stvorene na rychle praseni po uzkych tocitych ulickach s dlazbou nekde na pobrezi;
- jako u vsech frantiku, kdyz ozelite nezbytne funkce, zaklad vzdy funguje a zda se, ze to nelze rozbit;
- je z toho krasne videt;¨
- ma dve super mekoucke loketni operky.
Minusy:
- Naprosto k nicemu mimo mesto;
- Palivomer nikdy nefunguje - a i kdyz to opravim, vzdycky zase umre;
- Elektronika je typicky francouzska, nachylna na vodu... takze celoautova diskoteka kdyz chcete jen ukazat smerovkou je v pripade i mirnyho destiku zarucena. Uz jsem menil pojistkovou skrin, preizoloval co slo, ale proste atlantik je atlantik. To samy s elektrickejma okynkama, centralem, vsim. Cokoli je v tom aute na elektrinu je na h*vno.
Ale tam kde to provozujem je to jedno. Jenou jsme citrona zapomeli odemcenyho na parkovisti pul roku a nikdo si toho nevsim. Jo a taky ma mizerny razeni, totalne neukazuje rychlost a zere baterku. Ale to je jedno, kdyz jsme pryc, tak ji proste vyndam. Je to takovy nenarocny auticko, mam ho rad. Ale snaha drzet ho v perfektnim stavu by byla naprosto nesmyslne stravenym casem :)

reagovat
Jaromír Soukup
09. října 2021, 23:06
0

To můžu potvrdit, baterku žere jak šílený a vodu nemá rád vůbec. Jednou mi nechtěl nastartovat zaparkovaný u rybníka. Asi vysoká vzdušná vlhkost, nevím. :-D Ale je to vážně docela sranda s ním jezdit, když nepotřebuješ sportovat.

Adam Forman
06. října 2021, 06:36
2

Pluriel jsem vždycky chtěl a jednou ho málem i koupil. Pěkně černý a s tou debilní převodovkou protože já fakt moc rád trpím. Nakonec se ale objevil Stratus za cenu, která říkala "vem mě domů".

reagovat
Jaromír Soukup
09. října 2021, 23:46
0

Na druhou stranu, v případě Stratuse nemusíš tolika lidem vysvětlovat, proč ho vlastně proboha máš. :-D Nebo jo?

Pólin
06. října 2021, 07:00
3

Za mě parádní víkendové auto pro lidi, cop nemají sportovní ambice a neberou se moc vážně...věřím, že to rozdá spoustu radosti...:D a sousedka to má cca 5 let a vážně jsem ji nikdy neviděl, že by měla tu střechu sundanou...:D

reagovat
Opelfahrt
06. října 2021, 10:31
0

No jasně, u nás jeden důchodce dojížděl pravidelně pár kiláků na zahradu Peugeotem 206CC. Taky nikdy neměl střechu dole. Možná byla nefunkční.

beastar
06. října 2021, 13:18
-1

U těch 206 bývá nefunkční střecha téměř jistota :)))

Irwinek
06. října 2021, 07:30
2

Tohle měla bejvalka mladýho, tu střechu s oblouky sundala jen jednou - tedy my jsme jí sundali, protože jsme byli zvědaví :-D Vzhledem k tomu, že to bylo možná poprve od vyrobení, to byla slušná onanie :-D
Tak ať slouží

reagovat
bitner
06. října 2021, 08:40
1

Tak hlavne, ze ma Jarousek radost a to je hlavni.
Za sebe muzu rict, ze 10lety Ivosek by chtel P405, ale pouze v uprave pro Pikes Peak, coz je absolutni sci-fi, takze muze Jarouskovi jen zavidet.

reagovat
ro
rock
06. října 2021, 11:11
0

:-)
Naprosto chápu
Desetiletý rock nutně potřebuje Audi quattro gr. 4 (původní, předevoluční, ještě před vznikem sk. B) z r. 1981.
Dospělý rock sice čtyři kolečka na volantu má (a ne poprvé), ale hranaté kupé quattro to jaksi není... i když teda Audi Coupé B2 vrtá hlavou docela fest. Jakkoliv by to bylo jen FWD, quattro je příšerně drahý.

beastar
06. října 2021, 10:04
1

Já chtěl jako desetiletý Lambo pak sem si jako třicetiletý jedno koupil. Abych seznal po roce a půl že je to ještě větší pičina jak ten Pluriel. Takže akvizici chápu na víkendy je to ok a praktičnost slušná. Nejneobvyklejsi nevím to je dost o názoru na věc ale...

Eos, 206, Golf, Astra, Streetka, SLK r170, 124, T Roc a tadaaa Murano Cabrio možná i Evoque Cabrio i když těžko říct jak údržba.

reagovat
liška
06. října 2021, 10:53
4

Já to řídil jednou coby auto z půjčovny. Za mě typická sračka od žabožroutů. Chcíplej motor, fofrklackej gumovej a dráhy každým směrem půl metra, interiér recyklát ze žlutýho kontejneru a bez nápadu (když to srovnám v rámci třídy třeba s italskou pětistovkou). Gej faktor 1000. Vyhnul bych se tomu obloukem, ale sto lidí, sto chutí.

reagovat
HeavySmoker
06. října 2021, 12:56
1

Mal som to ako prvé vlastné auto, verzia po facelifte s 1.4 HDi. Zrýchlenie 0-100 cez 14 sekúnd. Malo to ale vo výbave super sedačky, nič to nežralo a dala sa tomu otvoriť strecha. Tie oblúky dole dávať skoro nemá cenu, tuhosť karosérie bez nich je na úrovni zvlhnutej krabice od topánok. Problém je trochu so spoľahlivosťou, keď som to kúpil malo to len 5 rokov a na odťahovke som to videl v kuse. Na druhú stranu odťah bol vždy drahší než následná oprava a celkové TCO boli na úrovni bicykla.

reagovat
Jaromír Soukup
09. října 2021, 23:09
0

U mě má cenu ty oblouky sundávat. Já je od dubna do října nenasazuji vůbec. Vysvětlím v dalším článku. Ale u normálního majitele vážně ne.

Moses
06. října 2021, 13:13
1


reagovat
Frankie
06. října 2021, 14:10
0

Na zadání odpovím BMW řady 6 :-). Jinak bych ale řekl asi SAAB.
Ten Pluriel se mi kdysi i líbil tím čím vším může být. Ale tou složitosti to zabil. Neb v jednoduchosti je síla.

reagovat
Jaromír Soukup
09. října 2021, 23:12
0

Oni Francouzi vlastně přemýšleli dobře. Vejdou se 4? Vejdou. Vejdou se jejich kufry? Vejdou. Přitom se dá sundat střecha. A to vše pod 4 metry délky. Akorát přemýšleli tak moc, až to přetáhli.

ickxs
06. října 2021, 17:21
3

Jak si tohle muze nekdo dobrovolne koupit...a jeste chlap, ktery o sobe tvrdi, ze ma rad auta

reagovat
František Čáslavský
06. října 2021, 18:06
4

Nezvládne to každý, na rozdíl od vyjadřování svojí omezenosti na internetu...

ro
rock
06. října 2021, 19:10
0

Touché

beastar
06. října 2021, 22:53
1

Nepoužívej slovo kterýmu nerozumíš :D

ro
rock
07. října 2021, 10:21
0

Já jeho původ i význam znám.

beastar
07. října 2021, 10:28
0

Ok:D Že reaguješ na takovou podlou provokaci..

Va
Vasek7
07. října 2021, 13:24
1

Pluriel je uz dlouho na mem seznamu "nesmysly kterymi chci jezdit" a protoze Multiplu a Wagon uz jsme meli, smeruje to prave k Pluriel-u. S nadsenim tedy vyhlizim pokracovani clanku. Mám obligátní otázku, dá se v tom spát?

reagovat
Jaromír Soukup
09. října 2021, 23:16
0

Přijde jich dokonce víc. To auto je studnice nesmyslů. Ale proto se mi líbí, každy, komu jsem to ukázal, se zároveň popadá za břicho smíchy a zároveň nevěřícně kroutí hlavou. Spát v tom jde v jedné z konfigurací. A řekl bych, že ani nevadí, že to je zrovna v jedné z těch dvou, které nesmí na silnici. :-D

Va
Vasek7
12. října 2021, 14:00
1

Diky, uz se tesim!

Fižid
07. října 2021, 15:18
4

Prostorné, francouzské, úchylné, spolehlivé a dnes dost raritní asi, ale rodiče to měli když mi bylo asi tak dvanáct :D :D

reagovat
Jaromír Soukup
09. října 2021, 23:19
0

Tohle je spíš něco jak Méhari. Což je super, ale na mě už by to byla moc exotika, shánění karosářských dílů by bylo zase jiný level než Pluriel.

martin_100
08. října 2021, 20:19
0

Mam to doma jako angličáka přímo od citroenu. Když to bylo nový taxem měl v citroen servisu praxi. Tehdy jsem toho angličáka dostal. Do teď ho mam ve vitríně. To auto je strašlivej krám ale vtipnej. Měl sem C3 čili skoro nstejnou techniku. Inu špatný to nebylo. Byl sem s tim v chorvatsku a projel s tim kus evropy. PL, D , A , SLO, I ..... Ale jak se začala vysírat elektrika tak šel z domu. Diagniostika byla muj věrnej přítel. No už bych francka ani itala (taky blbá zkušenost) nechtěl....
Ale přeju ti ať slouží a dělá radost.

reagovat
Jaromír Soukup
09. října 2021, 23:22
0

Díky. Ano a to se mi na tom líbí, že to nedává smysl a je to krám, který ale rozesměje každého. Člověk se nemůže brát pořád vážně. Já naštěstí zatím problémy nemám, ale uvidím, jak dlouho to vydrží, Francouzi po letech umí dělat všelicos.



Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Cadillac Brougham  1988
Cadillac Brougham

1988 rok výroby
103 koní výkon
5 000 ccm objem

Ford Ranchero Ranchero  GT 1977
Ford Ranchero Ranchero GT

1977 rok výroby
180 koní výkon
5 800 ccm objem

Chevrolet Apache  1957
Chevrolet Apache

1957 rok výroby
140 koní výkon
3 850 ccm objem

Jeep Cherokee XJ 4.0 Limited 1990
Jeep Cherokee XJ 4.0 Limited

1990 rok výroby
169 koní výkon
3 956 ccm objem

Lincoln Town Car  1985
Lincoln Town Car

1985 rok výroby
150 koní výkon
5 000 ccm objem