Suzuki Kizashi – auto, které (skoro) nikdo nechtěl.

Jsou to dva týdny co jsem si pořídil nové auto. O tom jaké jsem na něj měl požadavky a z čeho jsem vybíral jsem psal minule. V rychlosti to shrnu. Chtěl jsem něco co pohodlně odveze čtyry lidi, bude mít benzínový motor s výkonem alespoň 90 kW a bude pro mě něčím zajímavé. Nakonec si moje srdce získalo Suzuki Kizashi.

Kizashi byl pokus Suzuki o to prosadit se ve střední třídě. Nedopadlo to úplně podle představ automobilky a o auto nebyl nijak velký zájem. V Evropě se jich prodalo necelých pět tisíc. Důvodů k neúspěchu bylo hned několik. Kizasi se nabízelo pouze v jedné výbavě, takže žádná cena již od. V nabídce byl pouze jeden motor, atmosféra o objemu 2.4 litru a to v době, kdy ještě byla v oblibě nafta a u ostatních značek se už začínal prosazovat downsizing. Dalo se vybrat mezi pohonem předních a všech kol. Předních pouze v kombinaci s manuální převodovkou a všech pouze s automatem CVT. Jo a dělalo se pouze s karoserií sedan. Myslím, že tímhle vším se Suzuki úspěšně vyřadilo z výběru všech firemních zákazníků. Takže prodeje byly víceméně soukromé. Jenže i pro ty co by chtěli japonskou čtyřkolku za ne zrovna málo pěněz tady už bylo Subaru s širšími možnostmi výběru. Naštěstí pro mě se pár zákazníků našlo a já si ho tak mohl pořídit jako ojetinu.

Další obecné informace o modelu se dají najít všude na internetu, takže teď už k mému kousku. Hned na začátku jsem z výběru vyřadil všechny auta s převodovkou CVT, kde jsem se bál jak projevu, tak spolehlivosti. Tím jsem ještě víc zúžil už tak skromnou nabídku vozů na prodej. V době, kdy jsem auto koupil jsem věděl pouze o třech dalších kouscích s manuálem v celé ČR. A co jsem si dovezl domů? Bílé Kizashi uvedené z roku 2012. Pod kapotou je čtyřválec o objemu 2.4 litru a výkonu 131 kW. Poháněna jsou přední kola. V době kdy jsem auto koupil mělo najeto necelých 65 tisíc kilometrů. Bílá barva na fotkách nevypadá nijak zajímavě, ale je perleťová, takže na sluníčku se rozzáří a autu podle mě sluší. První majitel provedl na autě dvě úpravy. Tou prvni jsou LED světla pro denní svícení a tou druhou chromová lišta na víku kufru. Za světla jsem nakonec docela rád, lišty se časem asi zbavím.

Za ty dva týdny jsem toho moc nenajezdil, ale i tak se pokusím popsat svoje první dojmy. Ty jsou následující. To auto je naprostá pecka. Zkusím se, ale trochu rozepsat a auto vám přiblížit.

První co mě na autě zaujalo je vzhled. Jasně je to hodně idividuální. Předek mi trochu připomíná Swift nebo SX4 a nepůsobí nijak zvlášť agresivně. Zadek auta je naopak hodně výrazný a je tady vidět snaha o sportovní vzhled. Auto jako celek pak působí docela svalnatě. Naživo to asi vynikne trochu víc než na fotkách, ale boky jsou oproti kabině rozšířené. Celé je to podtržené výraznými blatníky a mě se to prostě líbí. Pak jsou tu i drobné fajn detaily jako malinký spoiler na víku kufru, nebo široké kryty prahů. Úplně nadšený nejsem z falešných koncovek výfuku, ale chápu, že tu hmotu na zadku bylo potřeba nějak rozbít. Navíc do obou koncovek výfuk alespoň reálně vede, ne jako u některých jiných aut, kde je to často opravdu jenom díra do nárazníku.

V interiéru se sedí v pohodlných kožených sedačkách, které v zatáčkách příjemně drží. Obě přední sedačky se nastavují elektricky. Co mě docela překvapilo je u řidiče možnost nastavit si i sklon sedáku a tuhost bederní opěrky. Místa je tu dost a to i v zadu. Se svými 180 cm se za sebe posadím naprosto pohodlně. Materiály jsou za mě v pohodě. Vetšina ploch se kterými přijdete do styku je kožená. Jinak je tady plast, který sice vypadá jako klasický tvrdý, ale s vyjímkou středové konzole a vršku palubní desky je měkčený. Některé ovládací prvku jsou sdílené s ostatními modely značky, ale není to nic co by mě uráželo. Díky světlé stropnici a střešnímu oknu působí vnitřek i dostatečně vzdušně. Není tady sice radiomapa, jenom pouhé rádio, ale vzhledem k tomu, že umí Bluetooth víc nepotřebuju. Když už jsem u rádia tak zvuk je podle mě víc než solidní.

Při běžné jízdě je Kizashi pohodlnější než jsem čekal. I na velkých kolech zvládá dobře filtrovat rozbité cesty. Motor po zahřátí skoro není slyšet a zároveň má už od nízkých otáček dost síly na to, aby se dalo reagovat na situaci okolo sebe. Vlastně to celé dost láká k pohodovému stylu řízení. Na dálnici jsem se velice rychle naučil jezdit následujícím způsobem: rozjet se na 140 km/h, zařadit šestu, zapnout tempomat a klídek. Auto má ale i druhou tvář, kterou nastaví když řidič trochu přitlačí. Ve volantu je spousta zpětné vazby. Auto působí obratně a nechá se krásně vodit. Reakce na plyn je okamžitá, jak by člověk od autosféry čekal. Zatím jsem toho po okreskách a ve vyšším tempu moc nenajezdil, ale už teď můžu říct, že přilnavosti je opravdu hodně. Limity podvozku jsou aktuálně rozhodně dál než můj pud sebezáchovy. V tempu se začne ozývat i motor. Zvuk je za mě v pohodě. Trochu nakřáplý, ale jinak docela normální čtyřválec. Prostě neurazí ani nenadchne. Motor výrazně ožije ve 4000 ot/min a pak táhne až do omezovače v 6500 ot/min. Výkonová špička by sice mohla být ještě výraznější, ale i takhle je to hodně solidní. Jo a ještě řazení. Řadící páka je fajn, dráhy krátké. Pocit z řazení je příjemně mechanický, ale už jsem zažil i lepší.

Je něco co mě na autě štve? Za ty dva týdny jsem našel jen jednu věc. Když si nastavím sedačku a volant tak jak mi to vyhovuje, tak přes věnec volantu nevidím na horní řadu kontrolek. A taky mi tu chybí nějaká nádobka na odpadky.

Závěrem bych ještě zmínil nějaké vychytávky a prvky výbavy, ze kterých jsem nadšený. Pro spoustu z vás to asi budou staré známé věci, ale já je v autě nikdy neměl a až do teď jsem nevěděl, že jsem je potřeboval. Pamět nastavení sedačky, super věc, když auto neřídí pouze jeden člověk. Bezklíčkové odemykání a startování. Je neskutečná pohoda mít klíček v kapse a nemuset ho vyndavat. K tomu se váže ještě jedna věc. Už jsem stihl nabýt přesvědčení, že mám rozbitý zámek kufru, protože i když jsem auto zamkl, kufr šel otevřít. Auto se totiž odemyká a zamyká tlařítky na předních dveřích, ale kufr se odemkne automaticky pokud jeklíč v blízkosti, což je nakonec docela praktická věc.

Když to shrnu, tak zatím si auto opravdu užívám. Až s autem budu fungovat delší dobu, tak určitě napíšu další postřehy a zkušenosti. Závěrem se ještě omlouvám za počet a kvalitu fotek, ale lepší bohužel aktuálně nemám.

Komentáře