Auto mojí mámy, aneb mamma mia

A tím nemyslím ten filmový muzikál. Jako spíše zvolání. Vybírat pro jakoukoliv ženu cokoliv, může být pro nás muže velmi frustrující zážitek. Zvlášť když jde o vlastní matku. A jedná se o tak drahou věc, jakou je osobní automobil.

Víte, že úplně nejhorší je vybírat auto pro někoho blízkého. Kamarádi jsou ještě poměrně malá výzva, protože je lze snadno odkázat do patřičných mezí. Větší výzvu představuje družka, přítelkyně, nebo dokonce manželka. Tedy pokud s nimi máte navíc ještě společnou domácnost, což myslím většina lidí třeba s manželkou má. Dnešní ženy se dělí do třech kategorií, co se týká názoru na auta. Největší skupina auto prostě jen užívá jako třeba mobilní telefon. Stačí vystihnout jejich statut a finanční možnosti a auto jim vyberete snadno. Prostě by mělo dělat všechno pokud možno samo a dobře. Ještě u toho dostatečně dobře, nebo alespoň zajímavě vypadat. Potom je tady skupina žen, které už vědí, co nechtějí a taky dobře vědí co přesně chtít. Taková ta skupinka BMW a Audi je dobré, protože je drahé a luxusní. Zde už je nutné zapojit trochu toho umu a využít znalosti. Ze zkušenosti mohu potvrdit, že u této skupiny žen má Mercedes, BMW a Audi velmi solidní úspěchy. I pokud se jedná o postarší modely. Teď myslím auta ne ty ženy. Takže nakonec prostě vyberete nějakou tu ojetou trojku a je zase na pár let vystaráno. Přestože zrovna ojetá trojka je poslední dobou spíše postrach.

A potom je tady malá skupina žen, které ví. Ony fandí autům a nás chlapy to děsí. Třeba jedna moje kamarádka hraje Forzu. Já to nikdy ani neviděl natož, abych to hrál. Olej a další menší opravy si na autě dělá sama a ještě u toho stíhá více než dobře vypadat. Je to přesně ten typ člověka, kde máte pocit, že její hobby bude něco jako zahrádka a nákupy u Vuittona. A ono ne. Ona je pravým opakem a díky tomu měla problém si sehnat svou první práci. Chtěla totiž job u aut, ale kdekoliv jí viděli, vlastně nedostala ani šanci. Dnes dělá v jedné poměrně známé firmě, kterou určitě téměř všichni dobře znáte, a proto ji nebudeme jmenovat. Jisté je že prodávají trochu té exotiky. Obecně tahle skupina žen si nechá poradit asi jako my tady na Autíčkáři. Většina z nás chce posvětit prostě tu svou vysněnou volbu. Vy, chcete slyšet od těch kamarádů, jo Vlasto, vybral si to fakticky dobře. Tak přesně tahle skupina holek nechce váš skutečný názor ani rady. Ony chtějí prostě jenom poplácat po ramínku. Jakože velmi dobře si to vybrala si dobrá.

Tak a proč dneska tak zeširoka na takové téma. Úplně největší challange je totiž vybrat auto vlastní mámě. Samozřejmě záleží na financích, jejím věku a taky kolik toho najezdí. Prostě tak nějak jako u každého. V neposlední řadě do jaké skupiny žen za volantem patří. Pokud patří do té největší uživatelské skupinky nějaká červená Fabia, nebo stříbrné Clio to jistí. Navíc když najede, třeba 10,000 km za rok není moc o čem, ať už je rozpočet jakýkoliv. Jenže, mě se to sešlo tak nějak docela složitě. Nejen že je docela vybíravá už je těsně na hraně střední skupiny kdy ví co chtít a má našlápnuto k fanouškovství do určitých koncepcí a značek. Navíc a to se mnohým zde bude líbit, nesnáší téměř fanaticky škodovku. Potažmo mateřský koncern VW. Škodovku zejména proto, že jí připomíná období socialismu a příšerný odér co museli dýchat cestující na zadních lavicích Š100 a dalších. Potom má spoustu předsudků k autům, které nevlastnila, ale kdosi řekl, že jsou špatná. Moje máti toho dost pamatuje, ale celý život auta řídí a nebojí se toho. Jako důkaz budiž průkaz. Hezká to rýmovačka na zadní straně má vyznačenu i skupinu “C“. To když v devadesátých letech dělala v jednom vydavatelství a úplně náhodou dostala propagační vůz značky Hummer. To bylo v době, kdy tahle značka ještě něco znamenala a existovala. Máma na tohle auto dodnes vzpomíná jako na něco skvělého, ale za vlastní peníze příliš extravagantního a zbytečného. V její paměti je nejlépe zapsána značka BMW. A právě jeden starší trojkový sedan v dieselu teď dosluhuje. Starší bavorák řady e91 se základní variantou dieselového dvoulitru ze začátku roku 2010. Ročně urazili v průměru skoro třicet tisíc kilometrů. Běžný nájezd zvyšuje častější cestování po dálnici za sluníčkem do Itálie. Samozřejmě pendlování tam a zase zpátky.

Jenže za život máti vystřídala auta dalších značek Renaulty, Fiaty a dokonce i Alfu jako správný petrolhead měla. Vzpomíná i na hranaté Mondeo. Mondeo mark3 ročník tuším 2002, se pořizovalo v době, kdy Ford dokázal mondeem poprvé porazit Passat v podstatě na plné čáře. Kdo četl pozorně řádky výše, chápe, proč Mondeo byla jasná volba. Protože prostě porazilo Německý VW. Šestiválcový Duratec fungoval bez poskvrny. Tady někde začíná asi zvyk mít tak trochu výkonnější auto. Pravda z tohoto obláčku trochu spadla v momentě, kdy přesedla do naftového BMW s pouhými čtyřmi válci. Všichni ale víme, že až taková katastrofa to není a trojka to dožene svými jízdními vlastnostmi a typickým DNA BMW. Pro tyhle všechny věci, ale nejen pro ně. Má první nabídka koupit si poslední Clio s něčím rozumným pod kapotou skončila naprostým výsměchem. Vždyť to na dálnici vůbec nepojede. Je to malé. Protiargument, že jezdí sama, vyvolal ráznou odpověď, že ne pořád! Přitom reálně poslední pátá generace Renaultu Clio není malé auto. Dokonce bych řekl, že starším BMW 3er může vnitřním prostorem možná i konkurovat. Chápu ale, že nabídka motorů někoho uvyklého tak trochu na starou školu obsahem ani výkony moc neohromí. Člověk by řekl, že se zalíbí takové auto alespoň designem. Bohužel tato domněnka, poradit městské dospělé auto, a že to bude stačit, vzala velmi brzo za své.

Musel jsem teda k mé nelibosti uspořádat meeting a trochu toho brainstormingu bylo. Akorát na telecall se Stevem do kanceláře v Houstonu nedošlo. Už vám taky chybí ty ranní porady v kanceláři? No nic tohle byla schůzka u mě doma za asistence mé tématem lehce znuděné drahé polovičky. Ta celý náš hovor o autech trávila lakováním nehtů s občasnou poznámkou. Ve smyslu kup si Audi. Což to úplně nevadilo, Audi se tady nabízelo, nebo BMW. Jenže na povrch vyplula další do té doby neznámá. Musí to být maximálně rok staré. Ideálně spíše nové. Protože ve svém věku už nebude řešit nějaký servis a shánění dílů po nějakých vesnických mechanicích. V podstatě to docela chápu, jen mi bylo jasné, že najít auto, které dokáže nahradit jedno z nejlepších novodobých BMW, nebude jen tak. Rozpočet v podstatě není malý. Naopak. Peníze za současný bavorák plus vlastní zdroje. A jeden milion se dohromady dá. Mě přijde jako nesmysl takovou sumu dnes investovat do vozu. Samozřejmě ne pokud je vám třicet a perfektně se vám daří. Spíše v pokročilém věku kdy vám je dvakrát a něco víc než zrovna třicet. Moje peníze to ale nejsou, takže k této věci jsem se raději nevyjadřoval. Zase je dobré že není nutné se zadlužit jakkoliv kdekoli. Určitě to taky občas slýcháte a znáte. Tohle je už moje poslední auto, tak ať je to nové a super. Nesmí se to často porouchat, aby to taky mělo nízkou spotřebu jako ten bavorák. Zase to ale přece musí jet, já na dálnici nebudu jezdit v pravém pruhu stovkou. Podobné úvahy. Těžko se vysvětluje, že dnes je doba naprosto jinde a motory s velkým obsahem se v tomhle rozpočtovém stropu moc nevyskytují. Výkony jsou díky turbomotorům a moderním technologiím dostupné i tak. Prostě podobná moudra nemají smysl. Protože vždy na ně slyším stejný argument. Přece peněz mám dost a skoro nic nechci. Klimatizace, elektrická okýnka, posilovač a solidní výkon motoru. Spotřebu nějak do deseti litrů. Ideálně manuální převodovku.

Ano máma je naprostý purista. U její generace se to dá pochopit, přece jen když poprvé viděla palubní počítač v něčem jako je Fiat Tipo. Samozřejmě to původní Tipo ne to dnešní stejného názvu, ale vlastně úplně jiné. Jde té věci vůbec říkat palubní počítač? Bystřejší z vás už určitě během čtení přemýšlí, jaká auta jsou dnes na trhu a co by tak mohlo zaujmout. Celou situaci nezlehčuje nutnost vyřadit oktávku i pašíka, Polo, Golf a tak dále. Co nabízí ostatní. Věřte, že portfolio mainstreamových značek máme projeté tam a zase zpátky. Kromě opravdu nechutných věcí jako je Dacia Duster jsem nabídl téměř vše, co jen trochu znám, nebo co nejen tady bereme za povedená obyčejná auta. Nakonec přes velké zasedání u mě a ještě další zasedání i s otcem u nich. To celé má otevřený ale relativně šťastný konec. Samozřejmě proběhla hádka s otcem na téma Audi špatný a všechno hrozně drahý navíc je to taky vlastně VW a to máma přece nechce. Zatímco Alfa skvělá všechno hrozně levný a lidi to nekupují, protože to tady přece neznají.

Ano domníváte se správně. Přes mou nelibost se do výběru dostala i ona. Italská kvalita, pět let záruko to je motto, které mě vždycky tak trochu rozesměje. O té kvalitě by se dali napsat nekonečné odstavce. Fakt že roční Giulia s dvěma sty koňmi jde koupit třeba za “osmpade“ v hodně dobré výbavě je neměnný. Určitě to ale není auto, za které bych já osobně nějak hodně horoval. Pravdou však zůstává, že i podle mě je svou filozofií a technikou E91 nejblíže. Což je smutné pro Alfu, ale velmi dobré pro BMW. Ono taky rok staré BMW 3 s nějakým z menších motorů a nájezdem třeba do 30,000 km seženete klidně pod cenou té nějaké Giulie. Jasně není tam těch koní tolik a nebude to tak efektní, ale to si nemyslím, že by bylo třeba. Já jsem tak trochu po “krabovsku“ podle toho co zrovna mám, doporučil Mégane. Renault kdysi měla a žádné negativní konotace se s ním nepojí. Snad kromě toho, že kdysi se jí u R5 blbě řadila jednička. Tam byl tuším takový ten kroužek na řazení zpátečky. Pamětníci budou vědět. Můžete si poměrně snadno koupit manuál a ještě si auto nakonfigurovat v opravdu plné. Tce140 příplatková kola a barva několik dalších balíčků výbavy a účet je na půl milionu. To vše naprosto nové. Jenže už to není takové to pravé auto. Nevím jak to popsat jinak, než že to prostě není prémie. Ona to neřekne naplno, jen prostě zmíní pár negativ. Po nějaké hodince družného hovoru mi většinou dochází trpělivost.

A tak jsem si vzpomněl na jednoho zdejšího čtenáře, který vytrvale snad i sebe přesvědčuje, že Toyota dělá TOP auta. Povídám tobě nejde o logo, ale chceš trochu prestiž a tak trochu blízkost s BMW. S tou starou Mnichovskou školou ne s těmi moderními škatulemi. A tak jsem chtě nechtě musel doporučit do užšího výběru i Lexus IS určitě roční. Jeden moc pěkný hybrid mají teď na Stodůlkách a velmi by se vešel do rozpočtu. Výkonem je to více než dostačující adept, obsahem motoru vlastně taky. Spotřeba je taky vynikající. Respektive hluboko pod požadovaný limit. Musím říct, když vybíráte skutečně auto. V reálném světě a ne na monitoru počítače v nějakém snílkovy Lexus se jeví jako zajímavá nabídka. Samozřejmě za předpokladu, že se vám to vše sejde a zapadne to do sebe. Samozřejmě, protože máme skvělé známé, se nám do toho ještě zamotal Jaguar XE. To je zase auto, které okouzlilo matku svým vzhledem. Naštěstí je velmi málo aut na výběr a tu co mají v Brně za solidní cenu určitě někdo koupí a já tam nebudu muset jet. Asi je vidět, že v takové společnosti nemá můj návrh pořídit nový Renault moc velkou šanci. Dobré je, že suv a podobně velké věci jsou ze hry. Kombíky jsou pro dělníky a rodiny. Ono nakonec zjistíte, že zase takový velký prostor nemáte. Úplně nakonec jsem zcela vážně nadhodil ať si koupí Mustanga. Sice by asi nebyl roční, ale spíše dvouletý. Většina kusů má ale poměrně málo najeto. Auto je to prostorné a pro šetřílky je tady EcoBoost. Jen mě právě přijde, že to auto nabízí od všeho tak nějak trochu je dost prostorné. Jde s ním jezdit úplně normálně. Jde sehnat v manuálu. Jenomže zároveň chápu, že takhle silné auto pro důchodce je trochu úlet. Ne ani já nejsem takový maniakální psychopat. Takže celý problém by mohla vyřešit roční Kia Stinger.

Prostě mám toho plné zuby. V tomto směru koronová krize přišla na čas. Protože tím se počet telefonátů a různých vyprávění smrsknul na minimum. Jelikož není možné se hnout dál. Celý poslední odstavec vypadá jako takový tok myšlenek, který nedává moc smysl. A ono nedává. Úplně stejně by to celé mohlo vyřešit velmi povedené Volvo S60, které se tak nějak i dobře hodí ke starším lidem. Předváděcí dvoulitry v benzínu s pár kilometry, nebo nová auta jdou pořídit hladce. Za podobné ceny jako Giulia. Což je perfektní vizitka pro Volvo a poměrně velký špatný pro Alfu. Jak to tedy řešit? Napadá vás nějaká další zajímavá varianta?

Komentáře