Ze Zlína až na solná jezera aneb jak se u nás zrodil pravý IndyCar

Když jsme byli u Stanleyho Chavíka naposledy, byli jsme tak unešeni z jeho “Forda dvaatřicítky” postaveného ve stylu tradičních hot rodů, že jsme se možná až příliš málo věnovali ostatním zajímavým strojům v jeho “Speed Shopu”. Ale možná je to nakonec dobře. Dalo nám to totiž skvělý důvod se do kouzelné dílny ve Zlíně, kde se zhmotňují sny malých i velkých kluků, vypravit znovu.

Tentokrát na nás opět čekal již známý hot rod – velkolepé projekty si žádají i velkorysý časový rozvrh – ale nás zajímalo jiné auto. I to jsme tu viděli před rokem, jenomže tehdy nevypadalo tak, aby nás, laiky, doopravdy zaujalo. Byl to jen rám s na žluto natřeným motorem a kusem karoserie. Vedle téměř hotového hot rodu nepůsobil pro člověka, který není nadšencem do starých závodních aut, nijak extra výjimečně.

V téměř hotovém stavu už je to ale něco úplně jiného. Štíhlá, karoserie natřená pastelově zelenou barvou evokuje spíše Bugatti než hot rod, čtveřice karburátorů Stromberg a nablýskané výfuky naznačují, že se bude jezdit rychle, a detaily od ručně vyráběné masky přes krásně čalouněný interiér naznačují, že se tady nešetřilo časem, úsilím ani penězi.

A co že to vlastně je? Nejstručněji řečeno – závoďák. Starý závoďák. Tedy vlastně úplně nový, ale postavený podle starého a s použitím spousty opravdu starých věcí. Chcete to přesněji? Pak vězte, že se na okolních fotkách díváte na jednu ze zhruba dvou existujících replik Buicku Shafer 8, závodního speciálu pro IndyCar, postaveného v druhé polovině třicátých letech legendárním americkým závodníkem Philem Shaferem.

Možná bychom se ale měli zastavit u slova “replika”. Ono má totiž jisté negativní konotace, se kterými si Staňův “Shafer” nezaslouží být spojován. Když se řekne replika, obvykle si představíte cosi, co je vyrobené z laminátu, postavené na rámu čehosi, nápravách z bůhvíčeho a uprostřed trůní motor vyhrabaný kdovíkde. Celé to s originálem mívá společnou tak možná siluetu a zpracováním připomíná mnohem spíš zahradní traktůrek postavený ze starého Spartaku než vzácného veterána.

Tohle auto je ale něco jiného. V Americe pro takové výtvory používají slovo “recreation”, tedy “znovuvytvoření”. Základem sice byly podobně jako u replik vnitřnosti z jiného auta, ale šlo o stejné vnitřnosti, které použil i Phil Shafer k postavení svých závoďáků. Tedy řadový osmiválec Buick o objemu 284 kubických palců a nápravy z dobového Buicku Roadmaster. Kromě těchto zásadních komponent byla použita taktéž dobově odpovídající třístupňová manuální převodovka od GM a rozličné drobné díly, ať již původní (budíky) nebo moderní kopie.

A z čeho že je rám a karoserie? Vy, kteří jste četli minulý článek o Stanley Chavíkovi a jeho dílech, už asi tušíte. Z plechu. Prostě z plechu.

Ten chlap prostě vzal tabule plechu (nebo jak se dneska plech kupuje?), vercajk a spoustu času - a udělal z toho zatracenou formuli ze třicátých let. Viděl jsem fotky, viděl jsem to auto v různých fázích rozestavěnosti, viděl jsem téměř finální produkt a možná se mi dokonce podaří vidět i kompletní stroj, než odpluje za oceán (ale o tom až později). A pořád tomu tak úplně nerozumím. On prostě udělal auto.

Stálo to spousty času, úsilí a samozřejmě také nemálo peněz. Nejnáročnější ale bylo zjistit, jak vlastně původní Shaferův Buick vypadal, a poshánět to, co se ve zlínském “Speed Shopu” vyrobit zkrátka nedá – od repliky dobového volantu přes odpovídající kola a pneumatiky až po plány a rozměry. Část z nich poskytl Corky Coker, majitel známé společnosti Coker Tires, která vyrábí dobové pneumatiky na stará auta.

V tuhle chvíli se možná ptáte, co se dá v Čechách (respektive na Moravě) dělat s americkým závoďákem pro americké závody ze třicátých let. Na silnici s takovou věcí nemůžete, protože i kdyby to nebyla replika, původní stroj zkrátka neměl značky ani oprávnění jezdit po silnici. Závody, na kterých by se dal dobový IndyCar využít, se u nás taky nejezdí. Tak co s tím?

Odpověď je stejně jednoduchá jako “prostě to vyrobil”. A podobně šílená. Někdy v době, kdy budete číst tento článek (nebo nedlouho poté), bude Shafer 8 naložen v kontejneru a poputuje do domoviny svých předků. Stanley se totiž chystá do Kalifornie, kde se chce vydat na cesty po slavných místech, kde se psala historie hotroddingu a amerického závodění. A svoje dílo vezme s sebou. Má v plánu koupit si postarší Chevy Suburban, vlek a vyrazit s “osmičkou” na přehlídky hot rodů, závody a samozřejmě také na ta úplně nejzásadnější místa – na vyschlá solná jezera na jihu Kalifornie.

Za pár měsíců se tak bude ve Zlíně vyrobený americký závoďák nejspíše prohánět po bílých pláních solného jezera El Mirage nedaleko Los Angeles, po místech, kde se ve třicátých a osmdesátých let rodil hotrodding.

Zpátky do Česka už se dost pravděpodobně nevrátí – součástí plánů je i jeho prodej, který by měl posloužit ke splnění dalšího velkého snu, o kterém jsme psali už v minulém článku, totiž založení americké pobočky firmy Hot Rod Chavík.

A my se pokusíme vás o tom všem informovat. A možná ještě stihneme vyrazit do Zlína, abychom napsali o dalších zajímavých věcech, které tam vznikají…