Mercedes EQV: Bílý trolejbus

Představte si následující situaci: Máte skvělé rodinné auto, se kterým není problém překonávat předlouhé vzdálenosti, jehož podvozek dokonale žehlí cokoli, co přijde pod kola, ve kterém je díky výkonnému topení a klimatizaci vždy příjemně a které navíc ani moc nežere. Až na pár drobností se na něm vlastně nedaří najít chybu. Jenže nálada ve společnosti si žádá, abyste vůz upravili. 

Asi není těžké se dovtípit, na co v tomto poněkud kostrbatém úvodu narážím. Naftová V-Class je skvělá. Věřím tomu, že kromě všech ostatních cností si díky normě Euro 6d, jež bez problému splňuje, může odnést i nálepku ekologického vozu. Jenže nálada ve společnosti si žádá více a tak Mercedes uvádí Véčko na baterie. A klidně si hned na začátek dovolím velké prohlášení – ve světě elektromobilů je to opět velmi pravděpodobně to nejlepší rodinné auto. Pořád se ale nemohu zbavit dojmu, že onen elektromotor je zároveň jeho nejslabším článkem.

Nejprve si ale odbudeme záležitosti, jež se pohonu tak úplně netýkají. Poslední “Véčko” jsem měl půjčené před dvěma lety a od té doby se pár zásadních věcí změnilo a některé naopak (pro mě dost nepochopitelně) zůstaly při starém. Nejzásadnější je rozhodně nový infotainment, který konečně poslal zastaralé rozhraní na smetiště dějin a do vozu pustil čerstvý vítr s výborným MBUXem. Jenže není to úplně bez výhrad. Zatímco třeba nové CLA bylo pro tento dle mého názoru vůbec nejlepší systém infotainmentu stavěno již od počátku, ve “velkoprostorovém sedanu” (jo, pořád tomu tak říkají) je poznat, že byl naroubován tak trochu za pochodu.

Struktura menu s prediktivním chováním je tedy zachována, ale na menším displeji a zvláště v kombinaci s analogovou přístrojovkou doplněnou malým displejem ve “starém” stylu (s tím nevkusným Arialem-kurzívou) vypadá skoro nepatřičně. Nechci, aby to vyznělo jako výtka – rozhodně je to krok správným směrem, ale standardu, jež nastavují nové modely značky, se dočkáme asi až v nové generaci.

Abych rovnou shrnul všechny věci, které mě zamrzely, tak tu máme stále ambientní osvětlení dostupné jen ve třech barvách (respektive dvou, uznáme-li, že bílá není barva), ačkoli diody technicky vzalto umí celé spektrum, a nedostatek odkládacích prostor v dosahu řidiče. Na jednu stranu je to vlastně z hlediska bezpečnosti správné – telefon položený kdesi u podlahy alespoň neláká nedisciplinovaného šoféra k jeho kontrolování – ale na druhou stranu mi prostě umístění “velké trojky” (mobil, klíče, peněženka) do jediné kýblovité schránky kdesi na podlaze přijde tak nějak humpolácké. 

To jsou ale vesměs drobnosti, pozitiva stále převažují. Máme tu dobře odladěný podvozek, výborné pohodlné sedačky, jež lze snadno variabilně posouvat, sklápět a vyndávat, kvalitně zpracovaný interiér, audio Burmeister, které v dodávkách nemá konkurenci, a v neposlední řadě i dvoje šoupací elektrické dveře (které můžete mít bez ohledu na to, jak dlouhou verzi zvolíte – zdravíme do VW, kde bohužel stále nepřišli na způsob, jak dostat dvoje šoupačky do “longu”).

Tohle konkrétní auto je ale hlavně o elektrickém pohonu. Osobně mi taková kombinace nedávala a ani po testovacím týdnu příliš nedává smysl. Nebo respektive – jistě najde své využití ve firemních flotilách letištních taxíků nebo hotelů v centrech německých měst, ale že by si někdo EQV pořídil jako rodinný dostavník, tomu se mi nechce věřit. 

Papírově to vypadá ještě celkem slibně. Máme tu velkou 100 kWh baterii, která teoreticky slibuje slušných 405 kilometrů dojezdu. Jenže já jsem testoval tuhle bílou dodávku v zimě a to dost zamíchalo kartami. Plně nabité auto nabídlo dle palubního počítače o poznání skromnějších 260 km a když jsem, neznalý poměrů, zapnul po nástupu poprvé naplno topení, najednou se na displeji ukázalo jen 190. Jasně, venku bylo něco kolem mínus deseti, což rozhodně nejsou ideální provozní podmínky, ale dodávka přeci nebude jen letním vozem.

Velká baterie s sebou nese i potenciální úskalí ve formě dobíjecího času. V případě superrychlých nabíječek to není problém, z dvaceti na osmdesát procent se vůz dobil za slabou hodinku. Trochu méně slavné to ale je u takových těch obyčejných 22 kW AC nabíjecích sloupků, tam už se bavíme klidně o pěti hodinách. A když dojde na klasickou zásuvku, je to až frustrující – do vozu “nateče” jen asi deset kilometrů dojezdu za hodinu, do plna se tak nabíjí klidně třicet hodin.

Jak už to u elektrických aut bývá, ve městě ubývají dojezdové kilometry o poznání pomaleji než na dálnici, okresky s častým brždením se Mercedesu díky rekuperaci také zamlouvají. Líbí se mi, že vozu neschází dynamika i ve vyšších rychlostech, na autobahnových 150 zrychluje lineárně a efektivně, není to tak, že by nabídl odpich jen v městských rychlostech, jak to u elektromobilů často je.

Při pohledu do technických údajů to dává smysl. Dodávka má výkon 150 kW a točivý moment 362 Nm. Díky tomu není zas taková komplikace ani poměrně vysoká váha 2,6 tun. Vzhledem k tomu, že většina váhy vozu leží kdesi v podlaze, je EQV i přes svou vysokou stavbu jisté, nenaklání se a dobře zatáčí. Bohužel se mi ale zdá, že kvůli tomu trochu utrpělo nastavení podvozku. Je stále velmi dobré, ale famozní konejšivé žehlení všech nerovností umí naftová verze přeci jen trochu lépe. Tady pomáhají alespoň vysokoprofilové široké gumy, navíc ve speciální verzi pro elektromobil. S nimi souvisí i další skvělá drobnost – ráfky zde nepřesahují profil pneumatiky, naopak jsou “utopené”. Díky tomu nemělo testovací auto, navzdory poměrně vysokému nájezdu, vůbec “osekané” disky. Jednoduché, elegantní a funkční. Výborně. 

Verdikt

Mercedes ukázal, že umí postavit veskrze použitelnou elektrickou dodávku. Jezdí pěkně, je svižná, dojezd také není z nejhorších. Jenže pořád to je elektromobil a některé jeho vlastnosti se tak trochu neshodují se způsoby, jakými je V-class často využíván. Jako rodinný dostavník asi stále poslouží lépe nafta, podobné to je i u různé VIP dálkové přepravy. Elektrický pohon ale dost možná zaujme hotely, taxislužby a podobné odběratele, jejichž cesty jsou spíše kratší a odehrávají se z větší části ve městech. Takovým pak, vzhledem k různým dotacím a pobídkám pravděpodobně nebude vadit ani poměrně vysoká cena. 

Jo a ještě jedna věc – ačkoli nemá EQV palivovou nádrž, zůstala tu její plně funkční dvířka, což mě pobavilo. Je to zbytečné, možná trochu legrační, ale milé.

Technické údaje

Motor: elektromotor 150 kW (204 koní)
Točivý moment: 362 Nm 
Baterie: 100 kWh
Maximální rychlost: 160 km/h 
Zrychlení 0 – 100 km/h: 12,1
Celková hmotnost vozu: 2635 kg 
Dojezd dle výrobce (v testu): 405 km (250 km)
Cena testovaného vozu: 2 812 614,- Kč