Top10: Auta s šílenými motory

Nedávno jsme se vás ptali, jaký počet válců je podle Vás nevhodnější. Teď ale naprosto opustíme vody, kde vládne zdravý rozum a ukážeme vám, jaké jsou ty nejšílenější věci, které pod kapotou podle nás můžete najít. A rozhodně nečekejte osmiválce tam, kde by normální člověk měl čtyřválec. Při vybírání a psaní této Top10 jsme se rozhodně dobře bavili a taky nás napadlo, že svět by bez lidí, kteří vymýšlejí takovéhle věci, byl podstatně nudnější…

DoubleSuck MRolla

Prvním kouskem, který si zaslouží umístění v našem žebříčku, je tak trochu jiná Toyota MR2 a objevila se na našich oblíbených závodech, tedy 24 hours of LeMons. Základem je hezká hranatá AW11, ze které někdo uřízl předek a navařil na něj předek z Toyoty Corolla AE92. Vzhledem k tomu, že AE92 je přibližně stejně stejně široká, jako AW11, navíc má i podobné tvary a tak výsledek z dálky vypadá hodně dobře. Zblízka už je jasné, že jde o pořádný kus kutilství, ale co čekáte u závodního auta na LeMons? Jak vepředu, tak vzadu se tedy nachází po jednom čtyřválci 4AGE, přední s manuální převodovkou má okolo 130 koní, zadní pouze 115 koní. Jak to ale dohromady všechno funguje? Prostě je skoro všechno dvakrát. Každá pohonná jednotka má svůj chladič, baterii a dokonce i kill switch. Uvnitř kromě řadící páky a voliče převodovky najdete dva přístrojové štíty, které je třeba sledovat. Naštěstí jsou od sebe barevně odlišeny. Jízda sama o sobě žádné kouzlení není. Prostě dáte volič převodovky motoru MR2 do D a pak už se staráte jen o přední motor z Corolly a jeho manuální převodovku. Překvapivě to funguje docela dobře. Jak by taky mohlo auto s 245 koňmi, osmi válci a náhonem na všechny čtyři kola jezdit jinak?

-Fernie-

Toyota MR2 s hvězdicovým motorem

Už povaha závodu 24 hours of LeMons nabádá týmy dělat všelijaké hlouposti. K vidění už bylo dokonce i letadlo na čtyřech kolech a pokaždé uvidíte auta s motory, které tam nepatří. Ale i věci jako je Slant Six v BMW E30, Moto Guzzi ve Fiatu 600 a vlastně i dvoumotorová MR2 blednou před tímhle. Jednoho z účastníků napadlo, že ideálním pohonem pro MR2 je hvězdicový motor z cvičného letounu PT-22. A tak se pustil do výroby. Samozřejmě, že donutit motor z letadla fungovat v autě není sranda, ale nakonec se tak podařilo díky řetězu a hodně upravené převodovce ze Subaru. Karburátory, které by stály spoustu peněz, nahradily vstřikovače a Megasquirt a po spoustě dalších úprav motor nastartoval.

Bohužel na trati MR2 vydržela pouze jedno kolo, potom se řetez přetrhl a jelo se zpátky do garáže. Majitel se rozhodl převodovku a přenos výkonu řetězem nahradit a tak se taky stalo. Mezi spoustou použitých dílů se objevila například převodovka z Mitsubishi 3000GT. A výsledek kupodivu fungoval. A lépe než předchozí převodovka. Vydržela celých dvacet kol. K další evoluci už nedošlo a MR2 s pohonem z letadla svojí závodní kariéru ukončila, ale v zapomnění rozhodně neupadla. Vy byste snad dokázali zapomenout na něco takového?

-Fernie-

Mazda RX-4 a šest rotorů

Možná jste četli o driftovací Mazdě MX-5 se čtyřrotorovým wankelem, ale znáte tuhle RX-4? Ne, že by RX-4 byla nějak moc známá obecně, ale šest rotorů už je vážně hodně. Ty dodávají malé Mazdě 813 koní na zadní nápravu a asi 700 Nm… Výsledek je nejenom zatraceně šílenej, ale taky šíleně zní. Tak trochu jako hodně, ale doopravdy hodně, naštvaný roj bodavého hmyzu známý pod pojmem sršeň. Co dodat víc?

-Fernie-

Rolls-Royce Hanlye Special a Rolls-Royce Merlin

Co může být stylovější než podvozek Rolls-Royce Phantom, který je zakázkově okarosovaný Robinem Beechem, s motorem Rolls-Royce Merlin?  Pokud náhodou nevíte, co se pod označením Merlin skrývá, tak jde o vskutku silnou V12, která se dávala do… letadel. Tahle pochází z Hawkeru Hurricane a má něcomálo přes 1000 koní. Výsledek zní docela civilně, dokud se nedostanete k výfukům, které legendární motor prostě nezapřou. Brutus a jeho V12 z BMW možná zní děsivěji, ale podívejte se na tohle. Napadlo by vás na první pohled, co za peklo se skrývá pod kapotou? Na videu Rolls-Royce startuje na závodě do vrchu kdesi v Británii a hned po odmávnutí zmizí v oblaku kouře. Z levé pneumatiky. Tomu se říká zábava na nejvyšší úrovni.

-Fernie-

Chrysler Turbine car

Šedesátá léta byla ve spojených státech vyvrcholením poválečného blahobytu. Hudba byla svěží a nápaditá, tráva zelenější a hlavně ta auta. Těžko se najde automobilový nadšenec, kterého by neoslovily obrovské křižníky, zlé muscle cars nebo alespoň klenoty praktického designu známé jako STW. Zlatá šedesátá proslula zejména ochotou experimentovat. Za výlohami se předváděly reprodukce Warholových tisků a z rádií zněli The Velvet Underground. Není divu, že v takové atmosféře vznikaly dosti šílené pokusy. Jeden z nich je legendární Chrysler Turbine car. Tento koncept se představil v roce 1964 na New York World's fair. Koncept vynikal použitím čtvrté generace Chryslerova turbínového motoru, který byl ve své době výjimečný zejména nemožností fungovat na tehdy jediné masově rozšířené palivo. Důvodem bylo olovo, které se v rotačním ústrojí usazovalo. Na co tedy tento výjimečný pohon běžel? Vlastně na všechno ostatní, co mělo tendenci alespoň trochu hořet. Od rostlinného oleje, přes Channel No. 5 až po mexickou Tequillu. Netřeba dodávat, že to vše tenkrát skutečně vyzkoušeli. Ačkoliv by se mohlo zdát, že Achillovou patou turbíny bude její spolehlivost, skutečným důvodem neúspěchu celého projektu byla spotřeba a výrobní náklady. Zatímco běžný motor se při volnoběhu převaluje pod 1000 ot/min, turbína potřebovala 22 500 ot/min. Ne, není to překlep, vždyť pracovní otáčky byly přes 44 500, což je oproti standartnímu pracovnímu rozsahu soudobých motorů více než desetinásobek. Posledním hřebíčkem do rakve byla cena. Platit za auto trojnásobek, když se vlastně odlišuje jen nenažraným motorem, se tehdy nikomu nechtělo. Nakonec Chrysler vyrobil celkem 55 vozidel, z čehož se do dnešních dnů zachovaly pouhé tři fungující exempláře. Jak by dnes vypadaly automobily, kdyby tento smělý nápad vyšel, nedávno prezentoval Jaguar. Jsem snad jediný, kdo katastrofálního neúspěchu lituje?

-Adam-

Rolls Royce Phantom V16

Když Rolls Royce vedený BMW přestavil koncept 100EX, pod předlouhou kapotou byl skryt nevídaný motor. Vidlicový šestnáctiválec vyvinutý na míru přímo pro velkolepou premiéru. Jak mnozí tušíte, V16 se do Phantomů nakonec nedostala a současná vlajková loď Wraith si také musí vystačit s „pouhým“ dvanáctiválcem. Internet je plný teorií, proč se monumentální strojovna ocitla ve skladišti. Oficiální a také nejméně pravděpodobná je ta, že V16 nebyla pro Phantom vhodná. Co je nevhodného na míjení plebsu v dvojnásobně dlouhém ztělesnění buržoazní nirvány s čtyřnásobkem válců, to vážně netuším. Nejpravděpodobnější je nakonec zelená teorie, totiž že BMW nechtělo provokovat enviromentalisty. Trochu pokrytecké od tvůrce projektu Goldfish. Opulentní motor konceptu, který předznamenal sériový Phantom, nakonec skončil v zapomnění, než jej po letech oprášil Rowan Atkinson. Vážně si ho dokážu představit, kterak ze střechy řídí šestnáctiválcové zelené mini poté, co mu pro masivní pohon nezbylo uvnitř místo. Nakonec to nebyl Mr Bean, ale mnohem hovornější Johnny English, který vyhnal z dávno zapomenutého pokladu všechny pavouky. Mohli vzít obyčejný Phantom a navrch přidělat dekl, co by vypadal jako šestnáctiválec. Nakonec mohli jezdit jen v nazeleno natřené kartonové krabici a diváci by nic nepoznali. Jenže to by na celý projekt nesměl dohlížet právě Atkinson. Kdysi se svezl v testovacím prototypu osazeným jedním ze tří vyrobených šestnáctiválců a rozhodl se zážitek zopakovat. Pro pokračování úspěšného filmu vznikl unikátní bond Johnny-car (to zní trochu jako auto co rozváží kadibudky). Plně funkční šestnáctiválcové kupé je přesně takovým Rollsem, jakým vždy mělo být.

-Adam-

MTM TT Bimoto

Audi TT první generace snad nikdo za skutečné závodní náčiní nepovažuje. Automobil jako by byl zrozen pro asistentky ředitelů nadnárodních firem a úspěšné kadeřníky. Když se dříve řeklo kupé od Audi, lidé si představili těžkotonážní monstrum s přeplňovaným pětiválcem pod kapotou, kterak dominuje rally okruhu. Není tedy příliš divu, že se TT z pokažené pověsti snaží dodneška sebrat. Právě díky podivné pověsti první generace se dá nejlépe ilustrovat perverze pánů ze společnosti MTM. Ti se rozhodli, že nutně potřebují vozidlo, které pokoří hranici 400 km/h. Pro tento účel si vybrali právě Audi TT z roku 2005. Kdyby se do podobně nastartovaného projektu pustil někdo normální, nejspíš by došlo na swap motoru. MTM se rozhodlo udělat swap poněkud zvláštní. Tak zaprvé, původní motor se rozhodli nechat na místě, pak si nejspíš řekli, že je to vlastně vážně dobrý motor. Jak jinak si vysvětlit, když se rozhodli přidat ještě jeden úplně stejný. Do kufru. Se svojí vlastní převodovkou. Nakonec je z toho skutečně těžkotonážní přeplňované kupé s pohonem všech čtyř kol. Jen má všechno dvakrát, oproti normálnímu vozu. Pro představu o výkonových parametrech vezměte parametry upraveného čtyřválce, a vynásobte je dvěma. Nakonec dostaneme čísla 860 koní a 1020 Nm. Z nuly na sto se tato podivná skládačka dostane za 3,1 s a ověřená maximální rychlost zůstala na 393 km/h. To jsou parametry, o kterých může snít i současná R8.

-Adam-

Audi R10 TDI

U Audi ještě chvilku zůstaneme. Oproti tuningové firmě MTM se čistokrevná Audi také občas plašila. Dnes už jsme si trochu zvykli, ale pamatuji si ten šok, když na startovní pole okruhu Spa narolovaly první naftou poháněné placky skupiny LMP1. Le Mans v autě s odznáčkem TDI? Naprosto nemyslitelné! Bylo stejně nepředstavitelné jako papež v plavkách. Jestliže odolnější diváci slavného závodu přežili první infarkt, nakonec stejně popadali bezmocně z tribuny, když čtyřiadvacetihodinovku vyhrálo chrochtající dvanáctiválcové, mazut-žeroucí monstrum. Celý projekt LMP1 R10 byl do té doby tím nejdražším, co sportovní divize podnikla a okamžitě se ukázal jako naprostý úspěch. Kouzelný prototyp nedokázal nikdo porazit. Vyhrálo každou Le Mans do které přišlo, dokud nebylo nahrazeno neméně úspěšnou R15. Celý projekt měl za cíl udělat reklamu všem VAG produktům s odznáčkem TDI. Legenda tohoto unikátního sportovního náčiní zůstává dodnes nezapomenuta. Jak jinak si vysvětlit všechny nadšené vlastníky Octavií TDI kteří v hospodě každému vysvětlí, že zátah „vodspoda“ je jednoduše neporazitelný. V R10 TDi neporazitelný skutečně byl.

-Adam-

Renault Espace F1 

Každý z nás se těší, že jednou půjde do důchodu a už se nebude trápit ničím jiným, než vlastními tělesnými funkcemi a slevovými akcemi. Nejinak tomu je u motorů. Mnoho známých motorů našlo využití poté, co byly nahrazeny výkonnějšími, nebo ekologičtějšími nástupci. V12 TDI ze zmíněného Audi R10 odešla na odpočinek do nejvýkonnějšího SUV své doby, Audi Q7. Obdobně by si měl správně počínat motor z francouzského Renaultu F1 . Poté, co došlo ke generační obměně, bylo by rozumné nacpat technologie z 3,5 litrového desetiválce do sériových vozidel stejného výrobce. Jenže to byste podcenili Francouze. Národ, který vynalezl něco tak šíleného, jako je současné demokratické zřízeni naší republiky, si s ničím dvakrát neláme hlavu a tak vysloužilého závodního oře zapřáhli do… no, nebudete tomu věřit ale Espace. Přihodili pár šroubků, táhel a komponentů zavěšení z vysloužilé formule a nakonec přidal lehounkou skořápku z karbonu připomínající populární dostavník pro antikoncepci neznající frantíky. Postavenou Matrou, poháněno technologiemi Renault-Williams, splašené MPV zvládlo z nuly na dvě stě za 6,9 sekund. Obligátní stovku před tím ručička tachometru míjela již po pouhých 2,8 s. Obrovská čelní plocha nedovolila konceptu překročit 312 km/h. Vzhledem k tomu, že Veyron většinou řídí šejk, fotbalista nebo mafián, by bylo dost možné předjet Bugatti Espacem! Být miliardář, tak už jen pro tenhle pocit bych supersonickou dodávku bral všema deseti.

-Adam-

Tank Sherman M4A4

Tank má sice k autu docela daleko, ale tato konkrétní verze Shermanu si zmínku prostě zaslouží. Kromě 75 mm kanónu, a spousty kovu, který ochraňoval posádku, jste uvnitř M4A4 mohli najít motor Chrysler A57. A to není jen tak ledajaký motor. Nadšenci nejspíš budou vědět, že v prvních verzích Shermanu se objevoval radiální motor, později pak V8, ale v M4A4 je něco, co nejspíš nelze označit písmeny a čísly. A57 se totiž skládá z pěti řad válců, z nichž každá má šest válců. Dohromady tedy 30 válců. Nikdo neví, jak něco takového mohlo inženýry v Chrysleru napadnout, ale kromě toho, jak dát dohromady pět motorů, nešlo o nic složitého. Prostě se vzalo pět čtyřlitrových šestiválců, ty se magicky zaklesly do sebe, přidala se jedna hřídel a bylo. Celkový objem tedy je 20,5 litrů a výkon 470 koňských sil. To je sice o dost víc, než 330 koní, které měl radiální motor Continental, ale jen o 20 více, než poskytoval osmiválec Ford. Zajímavostí ovšem je, že A57 bežel i poté, co bylo 12 válců zničeno. Americká armáda ovšem tyto složité motory moc v lásce neměla a proto většina skončila u britské armády v rámci dohody Lend-Lease.